Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala
30.června:
Polovina roku 2013 je za námi. Její poslední měsíc patřil dozajista k nejpestřejším, uvážíme-li, jak nás přivítal a kolik výrazných změn, ba přímo zvratů na relativně malé ploše připravil počínaje velkou vodou, přes řadu pro dané období netradičních atmosférických jevů až k parné letní atmosféře minulého týdne, již ovšem vzápětí zase ochladil. Dnešní rozloučení z Boubína slibuje další příděl pěkného počasí – jestli je však budeme moci nazvat z teplotního hlediska v pravém slova smyslu létem, je otázkou …
29.června:
V první prázdninový den jako by se Šumava rozmýšlela, jakou ukázat tvář …
Po rozpačitém začátku se však přece jen chvilkami rozzářily její louky plné arniky …
… či hadího kořene.
Jen na teplotu, která by lákala ke koupání, si asi ještě budeme muset chvilku počkat.
28.června:
K momentálně zrovna kvetoucím ozdobám šumavských lesů náleží mimo jiné i pstroček dvoulistý, řazený jednou mezi liliovité, jindy mezi konvalinkovité byliny. Abychom zjistili, že jeho půvabná kvítka také příjemně voní, musíme se k němu sklonit – nedorůstá totiž přílišné výšky. Za zmínku pak stojí též lidová pověst, podle níž listy pstročku symbolizují dvě děti, které se ztratily v lese.
27.června:
V čase, kdy jsou pro žactvo a studentstvo doslova za dveřmi hlavní prázdniny a pro ostatní nastává doba dovolených, jistě každý toužebně očekává změnu počasí k lepšímu, tedy opět do pravé letní podoby, jejíž ochutnávka se konala v minulém týdnu. Co na to Boubín? Inu, trochu dnes časně zrána jednoho ne snad přímo zmrazil, ale pouhé tři stupně nad nulou jsou na konci června věru poněkud nízkou teplotou – a ke všemu se zdálo, že na některých dalších šumavských vrcholech by možná mohla vládnout ještě o něco nižší. Kompletně zatažená obloha pak nabídla všehovšudy dva světlejší průzory, a to nad Vimperkem …
… a na východním obzoru mezi slabě se rýsujícími temelínskými parami a Libínem.
V místě, kde se mělo okolo páté hodiny ukázat sluníčko, zprvu jako by hrozilo souvislé zataženo, ale v daný čas se přece jen objevil důvěrně známý krvavě (jak už bylo na stránkách této fotokroniky v minulosti jednou zmíněno, není v moci digitálního fotoaparátu zachytit v takovém okamžiku věrně to, co je ve skutečnosti viděno – sluneční kotouč vyjde na snímku vždy nepřirozeně bílý nebo žlutý) zářící bod …
… a záhy kolem sebe vytvořil další rudnoucí úzký horizontální pás, jehož šíří současně vymezil vlastní všehovšudy chvilkovou viditelnost.
Vimperští v tu dobu jistě netušili, že po celém z Boubína obhlédnutelném obzoru mají právě oni vzácnou výsadu nacházet se v poli teoretické působnosti slunečních paprsků, které vinou jinak souvisle uzavřené oblačnosti nikam jinam s podobným důrazem nedosáhly.
Jen onen východní horizontální pás se postupně dále rozšiřoval nad Libín a zachovával si stále načervenalý odstín, svědčící o výrazně vyšší hustotě sluníčku clonících mraků.
Případní lovci fotografických senzací by tedy byli s největší pravděpodobností zklamáni tím, že bezmála hodinu od slunečního východu se pro ně nic zásadního či dramatického na obloze neděje. Ale ono se dělo, a nemálo. Pozorovat v celkovém posvátném klidu sice pomalé a tím pádem zdánlivě nepostřehnutelné, ale každopádně působivé proměny nebeských tvarů a barev včetně s nimi souvisejících světelných proměn krajiny …
… bylo v pravém slova smyslu labužnickým soustem a zároveň úžasným balzámem na duši. Pravé léto se sice zatím zjevně nekoná, ale jednoznačná nadvláda dosavadních dešťů nepochybně utrpěla trhlinu, která dozajista postupně povede zase k vyšším teplotám a vydařenějším dnům až po ty, jejichž stoprocentně letním parametrům nebude možno nic vytknout 🙂 .
26.června:
Šumava – to je přece především vůně dřeva 🙂 …
25.června:
V odpoledních hodinách se krátce ukázalo, …
… že by dešti co nevidět mohl dojít dech a opět se dočkáme slunečných dní, lákajících třeba k cestování.
Zatím však v jejich očekávání stále můžeme věnovat svou pozornost nejrozmanitějším drobnůstkám, které pro naše oči právě déšť zvýrazňuje 🙂 .
24.června:
Studené deštivé počasí s šedivou zataženou oblohou je ideální situací k prověření základního životního předpokladu, zda se místo poddávání nelibým náladám, jaké taková situace může namnoze vyvolávat, dokážeme naopak radovat z maličkostí – tedy třeba příležitostně potěšit oko pěkně vybarveným chorošem, který je sice v principu dřevokaznou houbou, ale současně nepostrádá svůj specifický půvab … 🙂
23.června:
Ani Boubín noci svatojánské se nedal zahanbit, a třebaže nepřinesl zrovna bájné zlaté kapradí, …
… nezůstal správné tajemné atmosféře nic dlužen.
Byla očekávána změna počasí …
… ve smyslu ochlazení a deštiva – výjevy na obloze to vše jen potvrzovaly, ale i tak patřily zásluhou několikapatrových mračen, ustavičně měnících fantastické tvary i barvy svých jednotlivých vrstev, k úchvatným. A teplota skutečně poklesla na jedenáct stupňů …
Navzdory oblačnému dramatu nad hlavou a všude okolo vládla na vnitrozemském směru pozoruhodná dohlednost do dáli.
Veškeré přebohaté srážkové příděly k nám putovaly poháněny jihozápadním větrem.
Vnitrozemí však má v daném okamžiku, jak se zdá, zatím klid, …
… zato na pohraničním směru lze hladce zjistit, kde všude už se spouští bohatá závlaha.
A ve všem tom oblačném dění stále zanechává svou stopu i sluníčko, …
… jen zase jednou není jisté, zda mu bude přáno ukázat se v okamžiku rozloučení v celé kráse.
Nad Trojmezenskou hornatiou je stále temněji, …
… až člověk s povděkem kvituje, že na Boubíně dosud prakticky nespadla ani kapka, …
… takže se může v klidu oddávat sledování oblačných proměn …
… ve všech směrech.
Náhle se však zdá, že nejen pozoruje, ale je též sám pozorován …
Také Volarští už dostávají svůj vodní příděl …
A jakže to tedy dopadne se zapadajícím sluníčkem? Zdá se, že dnes má přece jen cestu k viditelnosti zavřenou, …
… ale nakonec si ji přece našlo …
… a pravá svatojánská noc mohla začít .
22.června:
První letní sobota sice začala deštivě, ale nakonec celkově nedopadla (aspoň na Šumavě) tak mokře, jak nás strašily předpovědi rosničkářů. Naopak ji určitě lze charakterizovat jako slunečnou. Teprve v podvečer se situace zajímavým způsobem změnila a jednoznačně zavelela k cestě na Boubín. Ta sama o sobě proběhla za vytrvalého deštíku, ale jako vždy stála za to – nahoře čekala odměna, a to doslova jako hrom, neboť ze dvou stran fantastické scenérie, která se kolem dokola zjevila, skutečně co chvíli hřmělo. V průběhu večera pak situace na obloze dokonce místy budila zdání, že by mohlo spustit i přímo nad věží, rozuzlení však nakonec bylo jiné …
Shora se zdálo, že Vimperk byl bouřkových aktivit ušetřen, jistě však nikoli deště … pohled směrem k němu a dále do vnitrozemí patřil po celou dobu k nejzajímavějším.
Luzný byl přes vše, co se na obloze neustále dělo a měnilo, nepřetržitě dobře viditelný, po nějaké době se k němu vynořily i Roklany.
Právě tento nejspodnější mrak působil zprvu dojmem, že se chystá nasunout nad rozhlednu, nakonec se ale roztáhl do stran a rozplynul.
Uprostřed vší temnoty o sobě začalo čím dál více dávat vědět sestupující sluníčko, nicméně se vnucovala otázka, zda bude samo v okamžiku svého západu k vidění.
Odpověď přišla nad Bobíkem, ačkoli právě tam bylo od samého začátku nejtemněji.
Náhle se totiž vysoko nahoře zčistajasna objevila modrá obloha …
… a totéž vzápětí následovalo i na protější straně. Jen Vimperk pro změnu momentálně zmizel.
Načervenalý pruh nasvědčoval tomu, že sluníčko se přibližuje k dobře viditelnému obzorovému horskému pásu, …
… ale stále nebylo jisté, nezastoupí-li mu nakonec cestu další, rychle se přesouvající oblačnost.
Potemnělá obloha ovšem připravila skvělé finále …
Vstup do léta roku 2013 se tedy na Boubíně vydařil skutečně skvostným způsobem 🙂 .
21.června:
Původně avizovaná další bouřka si nakonec zjevně vše rozmyslela, takže místo zlověstně se tvářících předúsvitových mraků, které ostatně s velkou pravděpodobností nemalá část národa stejně zaspala, ovládlo od samého rána oblohu sluníčko.
Vydrželo na ní v den letního slunovratu (kterýžto nastal přesně v 7:04) zářit bez přestání, třebaže se mu o stálou společnost i nadále starala nejrozmanitější mračna – dodejme ovšem, že společnost nanejvýš působivou, ba oku lahodící. Došlo i na splnění předpovědi, že se zmírní nesnesitelná dusna předcházejících dní, …
… takže šumavské lesy se navrátily ke své osvěžující úloze – upřesněme, že co se týče těla, …
… neboť osvěžení ducha, jak ostatně každý pravověrný Šumavák dobře ví, zaručují neustále, tedy za každého počasí a v kterékoli roční době.
Opět nebylo v lidských silách odolat touze spatřit veškeré to oblačné dění z místa nejvýše v našich horách položeného …
… a ke všemu se ukázalo, že podobné touze nepodléhá zdaleka jenom člověk, …
… nýbrž rovněž zajímaví zástupci bohatě rozvětvené, pestré hmyzí říše. Zde konkrétně střeček hltanový (Cephenemyia stimulator), parazitující na srnčí a jelení zvěři, jíž klade svá vajíčka do nozder. Vylíhnuvší se larvy pak přežívají přichyceny zvláštními háčky v hltanu hostitelského zvířete, odkud se po dosažení cca třícentimetrové velikosti přestěhují zpět do nozder či úst, vypadávají ven a v zemi se následně zakuklí. Je téměř neuvěřitelné, že střeček svou letovou rychlostí údajně vysoce překračuje 100 km/h. Tím pádem je prakticky nepozorovatelný, pouze slyšitelný charakteristickým bzučivým zvukem. Zvěř se při jeho zaslechnutí plaší neboli, lidově řečeno, „střečkuje“. Je to jen další z důkazů hluboké moudrosti přírody, která vybavuje své tvory přirozenými instinkty – ačkoli srncům či jelenům nehrozí zrovna od tohto hmyzího druhu bodnutí, přesto cítí ohrožení a instinktivně se mu snaží bránit.
Ve hře byl mimo jiné příslib deště (ze strany rosničkářů) a s ním i zvědavost, dojde-li svého naplnění.
Nejsilnější výpovědní hodnotu tak měla stále se proměňující oblačná seskupení, …
… skutečně chvílemi opravňující k pomyšlení na deštivý večer.
Nu, pár kapek v čase ocelově temného slunovratového západu skutečně spadlo … otázka deště tím pádem zůstává otevřena na noc i zítřejší den.
20.června:
Kdo se to dívá v očekávání odpolední bouřky nad vimperským zámkem severním směrem – záhadný mořský živočich s otevřenou tlamou, nebo renesanční šlechtic v klobouku s pštrosím pérem, možná sám pan Joachim Novohradský z Kolovrat 🙂 ?
Ať už onen předchozí mrak vyvolal jakoukoli představu, jisté je, že bouřka se dostavila – ovšem opět dále, tentokrát západněji od nás, třebaže si tu zabrumlala o něco výrazněji nežli ta z předvčerejška. Ba dokonce i sprchlo – ve městě spíše ovšem jen k symbolickému spláchnutí prachu. Večerní Boubín pak Vimperk a okolí ukázal v oparu, …
… zatímco jižní hraniční hory na tom tentokrát byly z daného hlediska mírně lépe.
Hledat však zapadající sluneční kotouč bylo zbytečné, dnes byl dokonale cloněn. Nebránilo mu to ale v působivé tvorbě v okolních mracích, …
… které se nakonec jakoby zakously samy do sebe – tedy konkrétně sluncem ozařované zvláštní fantastické stvoření do temného pole pod sebou, nenechávajícího i zásluhou občasného zablýsknutí nikoho na pochybách o tom, že bouřka kdesi v dáli ještě zdaleka neřekla poslední slovo. Ostatně i celková atmosféra tu dnes působila ve srovnání se včerejší odlišně – ačkoli bylo z mnoha viditelných důkazů zřejmé, že i na Boubíně odpoledne zapršelo, a to podle všeho poměrně vydatně, nedošlo k zřetelnému ochlazení. Teplota naopak stoupla o jeden stupeň a celkově se nedalo hovořit o osvěžujícím pocitu – bylo stále dusno.
V jednom se ale včerejšek přece jen zopakoval, ba dokonce v dokonalejší podobě: k Bobíku opět zamířily antikrepuskulární paprsky, dnes ke všemu zřetelně viditelné – inu, oblačnost na druhé straně byla nejen znatelně bohatší, ale též poněkud jiného charakteru, který umožňoval výraznější probarvení.
A zatímco Vimperk se dál nořil do nafialovělých mlhavých temnot, …
… protější strana se i navzdory postupujícímu stmívání jevila stále dostatečně kontrastní, takže nebylo problémem náhle zjistit, že vzpomenuté paprsky tvoří vlastně trojitý svazek, svědčící o tom, že zvolna uhasínající sluneční svit se opřel o jakýsi neviditelný oblačný trojzubec.
19.června:
Tropy pokračovaly i dnes, a to, jak se zdálo, se stále vzrůstající tendencí … ani večerní podboubínský les se zprvu netvářil, že by bylo v jeho moci nabídnout nějakou zásadně chladnější osvěžující alternativu.
Vrchol ovšem překvapil – oproti včerejšku v tentýž čas především ochlazením na příjemných devatenáct stupňů za přispění mírného větříku …
… a současně též malou atrmosférickou lahůdkou, byť méně pozornému oku skrytou: povšimněme si tenkých tmavých krepuskulárních paprsků, mířících od zapadajícího Slunce vzhůru jižním směrem.
Na protější straně situace vyžadovala ještě pozornější a soustředěnější pohled, jehož odměnou však byly sice slabounké, ale přesto viditelné antikrepuskulární paprsky, sbíhající se od jihu ke špičce Bobíku, ke všemu shora po celém obzoru ozdobené Venušiným pásem. Tentýž jev, ovšem v mnohem výraznější podobě (neboť za mírně jiných, z hlediska jeho viditelnosti příznivějších podmínek), byl shodou okolností pozorovatelný loňského 16. června – viz http://archiv.vimperk.eu/vimperk-pod-kulturne-historickym-drobnohledem/fotokronika-jana-tlaskala/5021-fotokronika-jana-tlaskala-cerven-2012.html .
Je velmi pravděpodobné, že zítřejší dopoledne k nám bude milosrdnější, co se týče vedra, …
… ale odpoledne, v němž si ten ranní ústupek teplota opět vydatně vynahradí, by nebyla žádným překvapením řádná bouřka.
18.června:
Dnešní celodenní vedro už vyústilo v odpoledních hodinách v bouřku – odehrála se na šumavských hranicích a občasným brumláním se prozradila i v zataženém Vimperku. Odolat tím pádem pokušení boubínského výšlapu s následným zhlédnutím situace na obloze bylo zkrátka nemožné.
Navzdory bezmála dramaticky vyzdobené západní straně přitahovala pozornost více strana jižní – dějiště vzpomenuté bouřky. Něco bylo stále ve vzduchu …
Marným nebyl ani pohled k Bobíku, přesněji řečeno nad něj.
To nejlepší se však přece jen mělo dít na jihu … další obrázky, zachycující střídavě proměny na obou směrech, zejména pak fantastickou práci zvolna sice mizejícího, ale stále skvostně aktivního sluníčka na jižní oblačnosti, už zajisté nepotřebují komentáře.
Zítra se těšme na další příděl vedra … 🙂
17.června:
Konečně pravé letní vedro dnes možná leckoho navnadilo k ochlazení v lese, ovšem o mnoho chladněji tam, máme-li mluvit třeba o lese podboubínském, ve skutečnosti nebylo.
Zásluhou poctivě se snažícího sluníčka se tu však nabízela nejedna zajímavá podívaná, …
… inspirující navíc často k všelijakým úvahám ze světa boubínských pověstí. Např. zde by mohla klidně být jedna z někdejších tajemných skrýší obávaného loupežníka Janečka 🙂
Vrchol pak nabídl rozřešení otázky, kam se poděla všechna mračna, která ještě okolo páté hodiny odpolední v hojném množství naoko bezmála hrozila bouřkou. Něco málo zůstalo na obzoru nad hraničními horami a současně je zřejmé, …
… že se tu opět chystá působivý Venušin pás.
Také na západní straně se potuloval nebem osamělý oblačný poutník – cirrus měnící postupně velikost i tvar, ponejvíce ptačí.
V okamžiku slunečního západu bylo zřejmé, že zítřejší východ se odehraje v těch samých kulisách …
V této chvíli ovšem nezbývá nežli popřát dobrou noc 🙂
16.června:
Půlnoční déšť spolu s následným jihozápadním prouděním nám hned v zárodku pokazil nedělní počasí.
Na Šumavu připutovala z alpského směru bohatá mlžná nadílka, …
… která stihla dokonale poschovávat prakticky veškeré vrcholy v dohledu z Boubína, …
… na nějž se střídavými úspěchy útočila taktéž.
Vítr, který ji sem přiháněl, však současně zasahoval i proti ní, …
… když co chvíli úspěšně narušil její celistvost a stále tak živil naději na modrou oblohu. Nakonec ovšem ani on nezabránil sevření rozhledny neprostupnou clonou, …
… měnící zabarvení od bezmála temnoty po růžové příznaky sílící sluneční aktivity.
Sluníčko se nakonec v prchavých okamžicích přihlásilo, ale většinou velmi nesměle, …
… takže polapit aspoň slabou korónu bylo tentokrát docela těžké, …
… neboť mlha měla jasnou převahu a svým neustálým přeléváním vytrvale dávala najevo, že k výraznějšímu světelnému kouzlení jaksi nemá náladu.
Ani sám hlavní světelný zdroj nebyl v potřebné kondici, krom mlhy měl dostatečně co dělat navíc s vyšší oblačností.
Také atmosféra zpáteční cesty se zprvu tvářila nesmlouvavě, …
… ale severovýchodní směr nakonec přece jen ukázal příznivější tvář a v řídnoucí mlze odkryl dohlednost až k Temelínu, ba za něj.
Ačkoli tedy můžeme dopoledne počítat se střídavě zakaboněnou oblohou, z níž i chvílemi zaprší, …
… kolem oběda by se situace mohla začít viditelně zlepšovat. Kdo se pak k večeru vydá třeba kolem Johnova kamene, s velkou pravděpodobností si na rozdíl od tohoto snímku dosyta užije slunečních paprsků 🙂 .
15.června:
Sobota, v níž si Vimperk připomíná 750. výročí první historicky doložené písemné zmínky o sobě, …
… nachystala nejen úžasně teplé počasí, ale též spousty fantastických oblačných výjevů na obloze.
Jen návštěvnost slavnostního zahájení mohla být hojnější … snímek je nicméně v tom ohledu samozřejmě pouze symbolickým, diváků přišlo přece jen více …
Noci, jako je tato, jsou ovšem stvořeny především k posezení u ohně … 🙂
14.června:
Po chvilkovém ranním zachmuření, ba i náznaku deště se Vimperk přece jen chystá na zítřejší zahájení svých velkolepých oslav …
… ve slunečném duchu.
13.června:
Krásný, konečně zase teplý a slunečný den se na Boubíně může ohlásit třeba takhle …
Sluníčko má zpočátku náročnější cestu vzhůru, …
… neboť musí napřed proklouznout Venušiným pásem, …
… který je tentokrát rozprostřen po celém obzoru, tedy i nad Plechým a celou Trojmezenskou hornatinou.
Po chvilce však do něj výrazně promluví sluneční paprsky, …
… začnou jej barvit a současně rozpouštět.
Pak nastává ten pravý čas k polapení sluníčka …
… na boubínských pasekách a v širém okolí.
12.června:
Tato mračna už zcela neškodně předcházejí změně počasí k lepšímu …
11.června:
Přísliby bouřek se zdají být v této části Šumavy zcela lichými …
10.června:
Devětsily odkvetly …
9.června:
Další z působivých úsvitů (pro milovníky přesných údajů hodiny ukazovaly 4:50) na Boubíně …
… mimo jiné potvrdil, …
… že závěr dne (ne-li ještě dříve) by se mohl nést v bouřkovém duchu.
Nabídl pak též malou rozcvičku očím, které by měly spatřit sice slaboulinký, ale přece jen viditelný náznak alpských siluet mezi Smrčinou a Plechým, …
… zatímco současně protáhl boubínský stín až na německou stranu Šumavy.
Pro úplnost zbývá jen doplnit destistupňové teplo s mírným východním větrem …
… a obraz počátku druhé červnové neděle na nejvyšším místě české Šumavy je hotov 🙂 .
Ráno slibovaný bouřkový závěr dne se nakonec jako už tolikrát odbyl víceméně jen symbolickým pobrumláváním, jemuž ovšem předcházel velmi efektní západ slunce.
8. června:
Tak slibně to už vypadalo … a nakonec se asi bouřky nedočkáme …
7.června:
Konečně nefalšovaný červnový den …
6.června:
„O svatém Norbertu chladna jdou ke čmertu“ praví nám lidová pranostika a jistě už by nebylo od věci, kdyby se do puntíku splnila. Na Boubíně to ovšem v čase 4:30 ještě zdaleka neplatilo, což ale s ohledem na příběh, který hned odspoda dokonale zamlžená hora zase jednou připravila, pranic nevadilo.
Vydatně, ba přímo vlezle mokrá mlha nahoře (tak trochu podle očekávání) zřídla a nastalá situace výrazně živila již dole zrozenou naději na možnost podívané z říše atmosférických ohybových jevů.
Svědčil pro to i dokonale čistý vrchol rozhledny, z nějž se vzápětí potvrdilo, …
… že rozhraní inverze a čisté oblohy kopíruje plus minus nadmořskou výšku Boubína, což byl ideální výchozí stav.
Nad Vimperkem pak čekalo pro příští výjevy přichystané mlžné promítací plátno, které se, poháněno větrem, po chvilce počalo zvolna zatahovat jihovýchodním směrem. Na všem, co mu stálo v cestě, se prakticky okamžitě začaly usazovat drobounké vodní kapičky a věž se náhle téměř na půl hodiny ponořila do tradiční bílé tmy. Vše už bylo jen záležitostí trpělivosti, …
… která se bohatě vyplatila. V 5:07 se prozradilo vyšlé sluníčko, a to podle očekávání zprvu drobnou …
… a v závislosti na příštím pohybu a hustotě mlhy pak sílící korónou.
Současně bylo pozorovatelné, že krom mlhy ještě svádí boj s vyšší oblačností.
V 5:19 už bylo zřejmé vítězství, mlžná clona řídla …
… a střídavě měnila svůj barevný nádech, to vše naštěstí jen na východní straně. Byl tedy nejvyšší čas obrátit pozornost opačným směrem, kde ještě stále přetrvával dostatečný díl výše zmíněného promítacího plátna.
Na něm se zprvu začala zjevovat tzv. bílá duha – tedy specifický druh, v němž jsou barvy spektra zobrazeny jen minimálně, …
… takže navenek působí jako převážně světlý či přímo bílý oblouk. Podle svého nejčastějšího působení bývá příznačně nazývána též mlžnou duhou. S ohledem na postavení slunce a rozprostřenost mlhy v těsné blízkosti věže nebylo možno prakticky obsáhnout plnou šíři tohoto krásného optického úkazu. Zbývalo jen počkat, jestli se objeví též finální „třešnička na dortu“, totiž sluneční gloriola, která měla rovněž všechny podmínky, totiž silně zářící, ničím nestíněné slunce, promítací plochu o náležité vlhkosti … a nakonec i bod, o nějž se slunce k vytvoření glorioly musí opřít. Tradičně jím bývá sám vrcholek věže, pokud je ovšem mlha od této dále.
Tentokrát posloužila coby odrazný bod přímo fotografova hlava.
Bleskové proměny okolní krajiny …
… by člověka …
… nepustily z rozhledny, …
… která navíc i sama nabízela další rozmanité působivé důkazy nemalé vzdušné vlhkosti, jež se zásadně spolupodílela na vší té viděné kráse.
Ale nebylo jiné volby než ponořit se zpáteční cestou opět do mlhy, sice ještě po nějaký čas prozařované sluníčkem, …
… ale čím níže, …
… tím hustší a vítěznější. Doufejme tedy aspoň, že nám ony dvě dnešní šestky přinesou skutečně teplé počasí, jak se na červen sluší. Jestli se sluníčko dokáže ze své výšky probít aspoň na chvilku až dolů do Vimperka, zjistíme podle všeho nejdříve odpoledne. Nemá k tomu zrovna lehkou cestu, ale současně taková možnost není nereálnou 🙂 .
5.června:
Konečně jsme se dočkali zase blankytu – ale cesta k němu nebyla jednoduchá …
4.června:
Už se nám zklidňuje i Teplá Vltava, …
… a co je nejdůležitější, na Šumavu se sice zatím velmi opatrně, ale přece jen začíná usmívat sluníčko.
3.června:
Někdy se třeba i pomněnka může náhle stát na chvilku vodní rostlinou – vody, kterou už plně napitá zem nevsakuje, se objevuje v podobě spousty nenadálých potůčků na lukách stále více než dost.
Důležitější je však pozitivní zjištění, že hladina Volyňky oproti včerejšku, jak se dá vypozorovat na březích, mírně poklesla, …
… což sice ještě neznamená definitvní uklidnění situace, …
… ale určitě příslib pro příští dny, v nichž by měly především ustávat i srážky.
Závěrem týdne se snad konečně dočkáme návratu všech deštěm již nepřiživovaných šumavských toků do původních koryt …
2.června:
Po neustávajícím nočním dešti, provázeném navíc silným větrem, asi nebyl prvního červnového nedělního rána nikdo překvapen skutečností, že hladina rozdivočelé Volyňky dostoupila výšky …
… splňující na některých úsecích podmínky II. stupně povodňové aktivity.
Po nejedné špatné zkušenosti z předchozích let je Vimperk tentokrát na nebezpečí případné povodně připraven, ovšem letošní pouť se tu zajisté nezařadí mezi vydařené.
Není divu, že vytrvalý déšť neodradil od návštěvy tradičních stánků jen mizivou hrstku nadšenců …
… vyzbrojených nezbytnými deštníky.
I sami zklamaní a posmutnělí provozovatelé pouťových atrakcí se shodli na tom, že něco takového nezažili za posledních pětatřicet let svého každoročního působení ve Vimperku.
Roztočený velký řetězák s všehovšudy asi třemi odvážlivci, ochotnými podstoupit jízdu připomínající spíše jakousi zvláštní sprchu, působil navzdory tradičně znějící pouťové hudební kulise vinou neustávajících vodních přídělů shůry poněkud nepřirozeně – normálním se ze všeho zdál snad jedině bazén v popředí, který ovšem ve skutečnosti vlastně bazénem původně být neměl.
Namísto pouťových radovánek se tak letos vnucují myšlenky plné obav z toho, co by mohla způsobit všechna ta uhánějící rozpoutaná vodní síla těm, kdož dále na sever od Vimperka nemají štěstí naší nadmořské výšky …
1.června:
Namísto pohledů do šedivé oblohy, z níž se k nám spouštějí tu slabší, tu silnější provazy vytrvalého deště, je zajisté příjemnější připomenout si uprostřed všeho toho mokra prvního červnového dne aspoň jedno oku příjemné pozitivum: voda znatelně oživuje barvy vší zeleně včetně té kvetoucí 🙂
Archiv Fotokroniky Jana Tláskala
{jcomments on}