ROZHOVOR Mgr. Pavla Pechouška s Milenou Smolovou, zámeckou paní vimperského zámku, která po 28 letech odchází do penze. Zámek, který si již brzy přebere ministerstvo kultury, tak čeká nová etapa jeho existence.
Po kolika letech ze zámku odcházíte?
Do muzea jsem nastupovala 1. září 1985, bude mi tedy chybět jeden měsíc, abych byla v muzeu 28 let.
Co všechno spadalo do vašich povinností? O co o všechno jste se starala, respektive staráte?
V době mého nástupu bylo muzeum městské, mělo svůj statut, na začátku roku dostalo od města finanční částku, se kterou hospodařilo, částka pokrývala mzdy, elektriku, něco málo zbývalo na kancelářské a hygienické potřeby, na ostatní si muselo muzeum vydělat svojí činností. V muzeu byly tři pracovní úvazky, vedoucí, odborný pracovník, po půl úvazku uklízečka a průvodce. Do městského muzea jsem nastupovala jako odborný pracovník. Měla jsem za úkol hospodařit s finančními prostředky tak, abychom nejenom s přidělenými penězi zajistili chod muzea, ale ještě něco navíc vydělali. Nebylo to jednoduché, ale velmi motivační. Pořádali jsme koncerty, přednášky, zařídili jsme v muzeu prodejnu skla, knih a upomínkových předmětů, při muzeu pracovalo Komorní sdružení, to pořádalo koncerty vážné hudby a školní výchovné koncerty. Nebyly to žádné velké výdělky, ale pokrývaly naši činnost a postupně jsme ušetřili na televizi, video a drobné vylepšení expozic muzea. Další mojí činností byla evidence sbírkových předmětů, tuto činnost vykonávám stále, ale při použití současné techniky – počítače, digitálního fotoaparátu, kopírky nebo skeneru se to s tou původní pracností nedá srovnat. Tehdy byl k dispozici psací stroj, na kterém se přes kopírák psaly karty, fotilo se na kinofilm, bylo to náročné nejen časově, ale také finančně. Připravovala jsem muzejní výstavy, podílela jsem se na jejich instalaci, podle potřeby jsem střídala průvodce v době jeho nemoci nebo dovolené.
Kdy jste se stala vedoucí muzea?
V dubnu roku 1986 odešla vedoucí Jitka Kováříková na mateřskou dovolenou, vrátila se v lednu 1989, po tuto dobu jsem
Milena Smolová – 60 let, vdaná, tři děti a šest vnoučat. Jejím největším koníčkem je práce v muzeu, relaxuje při práci na zahradě. Ve vimperském muzeu pracuje téměř 28 let. Za tu dobu tu přivítala desítky tisíc návštěvníků. Zažila dobu, kdy zámek patřil městu i okamžik, kdy se do něj přestěhovala Správa NP a CHKO Šumava. Odchod podle ní znamenal chybu. Správa parku přišla o krásné a důstojné sídlo.
ji zastupovala. Když potom v únoru 1992 odešla z muzea, rozhodli ve vedení města, že v rámci úspor jedno místo v muzeu zruší. Koncem roku 1992 město prodalo zámek Ministerstvu životního prostředí ČR, které v něm umístilo sídlo nově vzniklé organizace – Správa NP a CHKO Šumava. Vznikl problém, co bude s muzeem. Jeho budoucnost začala být hodně nejistá. Požádala jsem o pomoc ministerstvo kultury a to vyslalo svého zástupce pro muzea a galerie Jiřího Žalmana na jednání o naší budoucnosti. Výsledkem bylo převedení muzea pod Správu NP a CHKO Šumava, ztráta samostatnosti, muzeum bylo jednou větou zahrnuto do zřizovací listiny NP. Na moje námitky a připomínky mi bylo sděleno:„Buďte ráda, že Vás vůbec někdo chce!“ Zpočátku to nebylo špatné, v muzeu se udělala nová elektroinstalace, zabezpečovací zařízení, nová expozice přírody. Mně ubyla práce s účetnictvím. Po přestěhování Správy NP a CHKO Šumava do budovy ve městě nám nastaly horší časy, na větší modernizaci expozic a na nové depozitáře nebyly peníze. Na zámku bylo plánováno vybudovat velké mezinárodní středisko ekologické výchovy, muzeum zde mělo zůstat, ale v jiném místě. Plány nevyšly a zámek byl na prodej. Ředitel Krejčí prodej zastavil a začalo se opět plánovat využití zámku. S muzeem se stále počítalo, ale o jeho modernizaci, novém depozitáři jsme opět jenom snili. Již dva roky probíhá převod zámku na Ministerstvo kultury ČR, zřizovatelem muzea má být Národní památkový ústav v Českých Budějovicích. Na modernizaci a nové expozice opět nejsou peníze. Je mi to líto, ale chápu, že správa parku nebude dávat peníze do něčeho, čeho se chce zbavit bezúplatným převodem, navíc v době, kdy peníze nejsou a sama je na svoji činnost potřebuje.
Bylo dobře, že národní kulturní památku vlastnila instituce zabývající se primárně ochranou přírody?
Dobře by to bylo, pokud by na zámku Správa NP a CHKO Šumava zůstala, za peníze, které byly investovány do třech domů, ve kterých je teď, by byl zámek opravený a myslím si, že by správa parku měla určitě krásnější a důstojnější sídlo.
Jaká byla návštěvnost zámku na začátku vaší služby a jaká je dnes?
Nejvíce návštěvníků (kolem 13 tisíc) bylo v muzeu v létech 1990 a 1991. Když se otevřely hranice. Velký vliv na návštěvnost má počasí – svítí-li sluníčko, turisté jsou v přírodě. Když prší, jdou do muzea. V roce 2012 navštívilo muzeum a zámek celkem 8 993 osob. Když jsem nastoupila do muzea, jezdilo hodně autobusových zájezdů důchodců, podnikových exkurzí, školních výletů. Nyní přijede přibližně deset zájezdů za sezónu. Velkou pomocí pro muzeum byli chlapci na náhradní vojenské službě, s nimi se nám podařilo vyklidit Vlčkovu věž a sklepy po nájemnících, získali jsme nové výstavní prostory a po drobných úpravách velký erbovní sál.
V roce 2009 měl zámek správce a peníze, proběhlo vyklízení zámku a archeologický výzkum. V následujícím roce začaly pro návštěvníky zajímavé prohlídky zámku před jeho rekonstrukcí. V této činnosti od června do konce září stále pokračujeme.
foto Š. Rosenkranz
Vzpomeňte na výstavy, které jste na zámku zorganizovala. Na kterou nejraději vzpomínáte?
Každoročně od května do konce října uspořádáme 4 až 6 výstav, podle náročnosti. Zajímavé pro děti byly výstavy panenek, medvídků, stavebnice Merkur, dospělým se líbila výstava skla, obrazů, pohlednic a fotografií starého Vimperka. Já nejraději vzpomínám na výstavu „I muži mají své…“, výstava byla velmi pracná a náročná, ale výsledek stál za to.
Jakou expozici mohou lidé navštívit dnes?
V muzeu máme stálé expozice přírody, knihtisku, sklářství a historie města. Až do konce října je zde výstava „Šumavské lokálky“ a výstava k 750. výročí první zmínky o Vimperku. Ve Vlčkově věži probíhá až do konce září výstava vimperského rodáka Jana Vaňka a výstava „Veselé domky“. V červenci a v srpnu máme muzeum otevřené od 9 do 18 hodin, od úterý do neděle. V září a v říjnu je otevřeno od 9 do 16 hodin.
Co byste popřála svému nástupci?
Přála bych mu, aby se mu stala práce koníčkem, aby pokračoval v tom, co jsem mu nastartovala a snažil se dále rozšiřovat zdejší sbírky. Přeji mu hodně vytrvalosti, trpělivost a pevné zdraví. Já mu za sebe slibuji, že mu budu pomáhat, pokud o to ovšem bude stát.
————————————————————————————————————————————————————-
Tento rozhovor s další zajímavosti a aktuality ze Šumavy, včetně překvapení pro malé čtenáře” najdete v novém letním vydání časopisu “Šumava“, který je právě v prodeji.
