Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala
31.října:
Včerejší očekávání se naplnilo – i když se říjen neloučí ve vysloveně vánočním duchu jako loňského roku (viz archiv), přece jen si sáhl, a to místy i výrazně, pod bod mrazu.
30.října:
V pošmourném ránu by nám toho Boubín dnes asi příliš nepředvedl, zato již odpoledne, v němž se postupně vyčasilo, slibovalo nahoře lepší podívanou. Proč tedy sérií ranních výstupů opět neproložit večerním? V rozhodujícím okamžiku, plném poutavých barev, se však ukázalo, …
… že jihozápadní proudění je poněkud jiného názoru, …
… původní zajímavý rozhled hodlá výrazně omezit a zamlžit, …
… ba chvílemi celou věž téměř uzamknout do bílého polštáře, střídavě se měnícího v průsvitný závoj.
Sluníčko, momentálně již za růžovějícím obzorem, tu nemělo šanci zasáhnout, ale zdálo se, že mlžná obruč se spodním okrajem těsně přidržuje právě rozhledny, …
… což bylo výzvou k sestupu do nižších poloh, v nichž se pozápadový obzor rozloučil v nezacloněné podobě. Nad Kubovkou se pak na prakticky již čisté obloze začaly zprvu jakoby s ostychem hlásit první hvězdy a postupné zbarvení nebeské klenby dávalo tušit, že zítřek by se mohl probudit i do mírného mrazíku. Uvidíme …
29.října:
Mýlit se je lidské, jak nám praví známé rčení … a jsou dokonce omyly, za něž je možno jejich nositelům blahořečit. Tak třeba norští meteorologové předpovídali na dnešní ráno na Boubíně déšť bez sebemenšího náznaku sluníčka a malovali symbolické mráčky v nejtemnějších barvách.
V těch se tedy, pravda, nespletli – ale co se deště týče, nespadla ani kapka a ke všemu se, sice jen na chvilku, ale přece ukázalo i sluníčko, a to přesně v okamžiku svého východu, …
… pro nějž se jako na objednávku ideálně utvořila úzká škvíra mezi bohatou oblačností a obzorem.
Dál už je ovšem zapotřebí milé rosničkáře (nemluvě o rosničkářkách) jen pochválit … skutečně se oproti včerejšku mírně ochladilo (nu, přimhuřme oko nad poněkud nadneseným termínem studená fronta – tu si lze zejména na Boubíně představit opravdu zásadně jinak), …
… i zataženo bylo přebohatě.
A konečně budiž … když ne na Boubíně, kde bylo naopak zásluhou neúnavného větru dokonale sucho, pak ve Vimperku přece jen dopoledne nějaká ta kapka spadla … 🙂
28.října:
Silný vítr pokračoval i v noci na pondělí a dokázal vyfoukat oblohu po deštivém intermezzu zase do hvězdného čista. K ránu se ovšem od západu nasunul další čerstvý příděl oblačnosti, který se tradičně snažil zachytit především špičky Boubína. Po nějaký čas byla tato snaha korunována úspěchem, ale vítr měl tentokrát příliš velkou sílu na to, aby onen úspěch mohl mít delšího trvání. A jakmile se na Boubíně začne za úsvitu trhat oblačnost, prohloupí každý (nejen) šumavský fotograf, který v takový čas dá přednost vyhřáté posteli … 🙂
V menší míře a naštěstí už zcela beze srážek se nahoře zopakovala včerejší vichrná situace, ale s ohledem na to, co se její zásluhou postupně odehrávalo po celé nebeské báni, byla za příspění teplé zimní čepice plně vzata na milost … a dál už na chvíli netřeba slov …
Nanejvýš zajímavý moment nastal v okamžiku, kdy s vysokou oblačností bojující sluníčko dokázalo vyslat západním směrem své antikrepuskulární paprsky, byť na vlastní straně nenašlo prostor ani k jedinému krepuskulárnímu, kterýžto by byl očekávatelnějším …
Zřetelná světlejší výseč zasáhla až nad Vímperk …
Ačkoli sluníčko zvládlo místy se opřít do alpských ledovců, marná sláva, velehory tentokrát opět oko netáhly, svou jindy dominantní roli musely postoupit oblačnému dění nad sebou …
Menší sourozenci to téměř vždy mívají vedle větších těžší … tak třeba Bobík na rozdíl od Boubína stále ne a ne zbavit se své čepice. Snad mu to ani nevadilo – a fotograf jásal 🙂
Z celé Trojmezenské hornatiny se dnes dokázala plně osvobodit jen západní část – tedy Třístoličník a Hochstein. Od Trojmezné až po Plechý vládla nutnost strpět neproniknutelný oblačný pás. Nejlákavější scenérie se však stejně odehrávaly vysoko nad Dachsteinem, …
… případně stále nad Bobíkem, kde se ze své čerstvě vybojované pozice na volném nebi mezi mraky pustilo sluníčko konečně naplno do díla.
Z ranního oblačného dramatu tak vzešel krásný sváteční pondělek … jen včerejší lesní duch se na něj tvářil tentokrát poněkud ospale … ostatně po takové noci snad ani není divu 🙂
27.října:
Meteorologové se skutečně nespletli – v pozdním nedělním odpoledni se zatáhlo a došlo i na slíbený déšť, jenž mimo jiné též zřetelně zrychlil kroky houfu posledních turistů opouštějících Boubín. Utíkali před trochou vody a netušili, že přicházejí o nejsilnější zážitky … Severozápadní obloha střídavě růžověla a oranžověla, jako by se bránila všem zbylým světovým stranám, hájícím tentokrát barvy olova. Cestou k Johnovu kameni, který oproti včerejšku skutečně výrazně ztmavl, začala okolními smrčinami pronikat v bezmála přízračných chuchvalcích houstnoucí mlha … mimoděk zavdala podnět k pomyšlení, že se sem plíží atmosféra jako stvořená k tomu, aby ožily postavy boubínských pověstí či skutečných příběhů. A pak náhle postačil jediný pohled přes pás uschlých travin … těžko se v daném rozpoložení ubránit prvotnímu lehkému zamrazení … probouzí se tu snad některý z lesních duchů, nebo přímo sám bájný Boubínský kmet?
Chtělo by se říci, že Boubín si zkrátka zase jednou nasazuje před spaním svou čepičku, … jenže za silného větru, který se vzápětí změnil v dokonalou vichřici, bičující navíc vše kolem sebe nezvykle ostrým deštěm, zní taková úvaha velmi prapodivně … Nebylo dost dobře možno udržet na hlavě vlastní čepici, ba ani ochránit oko fotoaparátu před všudypřítomnou, divoce odevšad se ženoucí sprchou, takže aspoň takovéto zachycení letmého vteřinového protržení západní oblohy …
… lze při vší jeho fotografické nedokonalosti považovat za malý zázrak, případně odměnu za věrnost. Vzápětí se totiž nejen celý vrchol, ale i cesta zpět ponořily do husté temnějící mlhy … jako stvořené k procházce s boubínskými přízraky … 🙂
26.října:
Inverzní hladina stále pozvolna klesá …
… a vzdaluje se od Boubína.
Nazítří by se snad měl objevit i náznak deště, meteorologové dokonce nevylučují od západu ani bouřky, …
Však uvidíme, zda v neděli Johnův kámen ztmavne, …
… dnešní obloha však v tom směru zatím mnoho nenapoví.
25.října:
Věrným a spolehlivým průvodcem boubínskými cestami je po celý rok vysoko nahoře Velký vůz. Když tak člověk kráčí v jeho společnosti noční tmou před úsvitem, nejednou zatouží překonat nedokonalost lidského oka … a krom odhalení nekonečné spousty dalších, běžně neviditelných hvězd a hvězdiček se pak dočká i neklamného potvrzení skutečnosti, že zeměkoule se otáčí. Stačí necelá čtvrthodinka, v níž se podívá vzhůru spolu s okem také fotoaparát, a leckdo by možná už známé souhvězdí podle dráhy, kterou za tu dobu zásluhou zemské rotace urazilo, nepoznal – na snímku právě míří oj Velkého vozu na nejvyšší ze smrků, s jejichž větvemi si mírně pohrává a na snímku je tím pádem rozostřuje jižní vítr.
A právě on na vrcholu Boubína mírně zesílil, snad aby mu šlo lépe od ruky jeho živelné oblačné výtvarno, …
… k němuž se s nemenším elánem připojilo i sluníčko, a to již dávno před tím, …
… nežli se v celé kráse zjevilo všem, kdož je přišli v pokorném úžasu přivítat.
Opět nebylo lehké rozhodovat se, kam upřít pozornost dříve, …
… kdyby však divák stál před úkolem pokusit se celou atmosféru pětadvacátého říjnového rána na Boubíně charakterizovat co nejvýstižněji, …
… sotva by se vyhnul především pomyšlení na sluneční a větrnou hru nad Alpami.
24.října:
Občas k nám sluníčko musí vážit trnitou cestu, …
… ale právě tím zajímavější momenty …
… pak přináší našim očím.
23.října:
Kdo z nás by si nepřál co nejvíce podzimních dní v tomtéž duchu, …
… v jakém se zrodil dnešní … ?
Je však otázkou, kolik takových …
… nám bude ve skutečnosti …
… ještě přáno …
22.října:
Od samého rána nezvyklé desetistupňové teplo, prakticky bezvětří … a Alpy jako břitva. Zajímavý to vývoj letošního října, obzvláště pak v porovnání s loňským …
Je zřejmé, že na všem jmenovaném má svůj nemalý podíl též bohatě rozvrstvená oblačnost, …
… která zase jednou vydatně zaměstnává oči, …
… a to na všech směrech, obzvláště pak, když se sluníčko ke všemu třeba skrze mrak takhle dotkne západního obzoru působivým antikrepuskulárním paprskem, dodávajícím obloze bezmála magického vzezření.
Někdejší inverze hájí své barvy víceméně jen symbolicky v příhraničních údolních oblastech (snad vyjma zde neviditelné, neboť výrazně východněji se nacházející volarské kotliny, celé ponořené v hlubokém bílém sevření) …
A rtuť vimperských teploměrů po čase opět polechtá rysku s číslem patnáct, ba i vyšší.
21.října:
I po dalším uplynulém týdnu se stále ještě najdou místa, …
… kde mají barvy podzimu co dohánět …
20.října:
Takových a podobných botiček už do konce roku děti moc neužijí, ale není divu, že se k nim momentálně opět daly zlákat 🙂
19.října:
Je-li slibováno oteplení, máme se vždy na nejvyšším místě české Šumavy nač těšit. Předposlední říjnová sobota však v daném ohledu překonala očekávání … jako první padly již za úsvitu do oka Alpy, a to především rakouské nalevo od Smrčiny.
Ano … zase jednou vítaly sluníčko ozdobeny fata morgánou. Zmíněné atmosférické zrcadlení tradičně jako podle pravítka vymezovalo horizontální linii rozhraní studeného a teplého vzduchu. Zcela nové, neotřelé podoby se tak coby první výrazný masiv odleva dočkal Hochtor (2369 m) a Grosser Ödstein (2335 m), v druhém, trojdílném bloku opticky poblíže Smrčiny pak postupně Reichenstein (2251 m), Hexenturm (2172 m) a Scheinblingstein (2197 m) .
Uvedený jev ovšem částečně pokračoval i v údolí mezi Smrčinou a Plechým – nad Hraničníkem dokonce vyrostl novotvar zásluhou jinak v těch místech běžně neviděného, neboť Šumavou zakrytého alpského vrcholu. Fata morgána dále zasáhla ještě i Ramesch (2119 m), jímž zleva začíná pás Alp, jenž vyplňuje na obzoru zmíněné údolí.
Východní strana kouzelně zlátla, …
… ale sluníčko pro dnešek promine – byla tu zkrátka dvě silnější lákadla.
Tím druhým, v těsném závěsu za fata morgánou, se stal západ Měsíce ve fázi úplňku, směřujícího nad Velký Javor.
Jižní směr jako by dnes představoval jakéhosi prostředníka mezi výrazně zářící východní stranou a setrvale temnou západní. V jednom okamžiku se zdálo, že alpské zrcadlení ztrácí na svých původně ostře řezaných obrysech. V každém případě začalo s přibývající intenzitou slunečního záření měnit své tvary a na některých místech, jako např. nad výše vzpomenutým Hraničníkem, docela zmizelo …
A stále krásně zřetelný úplněk pozvolna zešikma klesá k nejvyšší šumavské hoře, jíž se zespoda dotýká stín Boubína, zatímco shora se s ní, jakož i s nerozlučnou rozhlednou na Poledníku pozdravilo sluníčko.
Třebaže v okolí Boubína nebylo od samého rána s výjimkou dalekého obzoru oproti dřívějším dnům ani stopy po inverzi, přece jen se ukazuje, že sílící teplo má odkud vytahovat jemný mlžný opar, do nějž halí vrcholky východně od Bobíku.
I přes onen opar jsou stále viditelné pozůstatky zvolna se proměňující a mizící fata morgány, …
… kdežto napravo od Třístoličníku a Hochsteinu začíná zásluhou vydatné sluneční podpory celému obzoru naopak výrazně dominovat pás počínající dachsteinským masivem …
… a pokračující dále západním směrem.
A vida, slábnoucí Měsíc se nám zatím již překulil i přes Velký Javor a nastává čas loučení …
Všemu viděnému dokonale odpovídala i celková teplotní situace na Boubíně – při zemi citelně …
… i viditelně vládl mrazík, ovšem nahoře na rozhledně ukázal teploměr podobně jako včera čtyři stupně nad nulou.
A jako malý bonbónek ke všem kouzelným úkazům se pak nad Kubovkou ukázalo i toto pravé sluneční parhelium.
18.října:
Chráněná krajinná oblast Šumava se těsně po letošních vánočních svátcích – přesně 27. prosince – stane padesátiletou dámou. Již včera se však dočkala na vimperském zámku křtin knihy vydané s předstihem k oslavě tohoto jejího významného jubilea, po nichž následovala cesta na Boubín. Ostatně těžko bychom hledali k takové příležitosti vhodnější a důstojnější místo. Dnes se ale náš jinak z gruntu vlídný velikán, jak bývá jeho zvykem, za rozbřesku tvářil naoko zachmuřeně – snad i proto, že byl zase zdánlivě obtěžován putující mlhou.
Zdálo se však, že i ona se tentokrát vlastně zařadila mezi časné gratulanty, …
… protože od samého počátku zjevně nebudila jako jindy dojem soupeřky vycházejícímu sluníčku, …
… nýbrž tentokrát spíše ochotné spolutvůrkyně …
… slavnostní narozeninové kytice, byť je na ni ještě více nežli dva měsíce čas.
Uprostřed stále jakoby zasněné nálady …
… se nakonec poměrně brzo dočkal slunečního pohlazení ve svém dolíku i Vimperk.
17.října:
Celkem slunečné dopoledne nám nejednou dalo poznat, co znamená v praxi, mluví-li se o „ocelové obloze“ … Ta však dala především bohatě vyniknout všem pestrým barvám, do nichž se krajina slavnostně oblékla …
16.října:
Vimperk zatím nezbělal jako výše položené šumavské lokality …
15.října:
Říjen se nám půlí, do konce třináctého roku třetího tisíciletí zbývá rovných sedmasedmdesát dní … a krajina okolo Boubína se od samého rána ladí do pastelových barev. Inverzní hladina poklesla a otevírá tím prostor dialogu osamělých temelínských par s jemnými tahy deštivého štětce shůry … ano, už nad Kubovkou ještě za tmy mírně mrholilo, …
… ale tady se nakonec zdá, že mírný západní vítr, byť v příjemném oteplení na osm stupňů, všemu mokrému dění nejen v tomto okamžiku zabrání.
Včerejšek se loučil slunečním sloupem – v tomtéž duchu dnes sluníčko pro změnu vstupuje na scénu.
A při vší své síle ctí danou náladu … nic nemění na již vzpomenutém jemně pastelovém nádechu celé krajiny.
A opět v duchu zaznívá tolikrát už zde položená otázka, jsou-li dnes hlavním magnetem pro oko navzdory vší své brilantní viditelnosti Alpy …
Copak si zatím asi stihli říci účastníci ranního dialogu nad utonulým vnitrozemím, že se z toho oba zardívají 🙂 ?
Chvilku to vypadalo slibně – pod Hochsteinem se skutečně náhle začaly rýsovat bezmála tvary předvčerejšího vlnobití … ale chtít dvakrát po sobě zastihnout vzácné Kelvin-Helmholtzovy mraky by mohlo vůči laskavé matce Přírodě přece jen zavánět nevděkem.
Ostatně, jak napovídá i další, již třetí pohled na opačnou stranu, vítr znatelně šetří silami, jichž dnes tak jako tak mnoho neměl …
Zato sluníčko si užívá … Kleť a Chlum se postupně ocitly v opojení tekutým zlatem, proudícím až k Bobíku …
Být pak na západní straně výraznější opar či dokonce mlha, zjevně bychom se zase jednou dočkali krásné glorioly … ale jistě nesmíme pohrdnout ani náznaky antikrepuskulárních paprsků, směřujících k zřetelně projasněné špičce Boubínova stínu. Každopádně pak vše nasvědčuje tomu, že se dnes po většinu dne s velkou pravděpodobností nemusíme obávat původně slibovaných dešťů (čímž ovšem není řečeno, že by se nám snad měly v tomto týdnu zcela vyhnout) … 🙂
14.října:
Malíř podzim nás sice pozvolna láká, ale svá největší kouzla si zatím stále ještě schovává kdesi v rukávu …
13.října:
Po včerejších inverzních kouzlech se i dnes dalo očekávat pokračování, a to tím spíš, že vítr se otočil, mírně zteplal, …
… nad Kubovkou nabídl hvězdné nebe a nahoře už před rozedněním dramaticky rozbouřil hladinu oblačného oceánu …
Ještě před chvilkou tu coby osamělý, bezmála zatopený maják červeně problikával všehovšudy vysílač na Mářském vrchu …
Ojedinělé cáry mlhy dnes nemají šanci výrazněji zasáhnout do skutečnosti, že sluníčko už v zákulisí obléká slavnostní koncertní frak …
… k velkolepému nástupu, …
… plnému barev nejen na východní, …
… nýbrž i na stále ještě potemnělé protilehlé straně, …
… o alpském směru nemluvě.
Zbývá pouhý krůček …
… a první takty předehry dávají tušit, že se budou dít velké věci.
Napřed však pozdrav alpským velikánům …
… a pak už boubínský stín tradičně rozmlouvá s Velkým Javorem a Poledníkem.
Roklany si zjevně ulevily od ještě včerejšího sněhu …
Největší překvapení však čeká na obzoru nad Basumským hřebenem, …
… neboť sluneční symfonie …
… už zní plnou silou …
… a rozehrává fantastické světelné echo (s největší pravděpodobností spodní část dále neviditelné duhy coby následku vzdálené přeháňky).
Jak zoufale suchopárně zní strohá vědecká charakteristika vzácných tzv. Kelvin-Helmholtzových mraků …
… oproti nespoutané fantastické představě oblačného vlnobití, které úžasně zapadá do celého tohoto ranního boubínského koncertu …
A vyvažujícím protipólem je posvátný klid, s nímž na vše ze své majestátné výšky shlížejí v dáli na obzoru Alpy …
Zrodila se krásná slunečná neděle, vybízející všechny k cestě vzhůru na zdravý vzduch za sluníčkem …
12.října:
Cesta vzhůru hustou mlhou, z níž ke všemu co chvíli kape za krk, není ničím příjemným … není však vyloučeno, že na jejím konci může čekat odměna. Dnešní Boubín toho byl zářným příkladem.
Inverze dostoupila oproti včerejšku větší výše a mlha se co chvíli uzavírala ještě nad ní …
Silný vítr ji však tentokrát dlouho vítězit nenechal, …
… velmi brzy připravil tradiční úžasnou scénu sluníčku, …
… aby se prozářilo na svět skrze výstavní korónu.
Sotva mlha definitivně opustila bojiště, citelně zesílil mrazík – ve chvíli proměnil původně mokrou podlahu rozhledny ve slušné kluziště. Na obzoru se pak náhle z oblačného vlnobití vynořila Trojmezenská hornatina …
… a pak už se sluníčko opřelo do alpských ledovců.
Neotevřelo však pohled na celý jejich pás, …
… zato vbrzku prozradilo, že také oba Roklany jsou pod sněhem.
Bylo zřejmé, že kdo chce dnes užít krásného počasí, musí za ním vyrazit do výšek …
… a dávat přitom současně pozor, kam šlape. Boubín se sice zatím nenachází pod bílou peřinou, …
… ale sníh se tu vedle ledových zmrazků přece jen též najde …
11.října:
Kdož ví, jaký asi dialog spolu v mlhavém ránu vedly dvě věže, …
… ale tento vývoj situace možná ani jedna z nich nečekala …
10.října:
Málo platno, je zapotřebí okusit i toho, čeho jsme zatím byli poměrně ušetřeni …
9.října:
Mlha, byť se nakonec mírně zvedla, potvrzuje svou roli strůjce podzimních nostalgií …
8.října:
Opět nadchází čas kouzelných inverzí …
… poskytujících spousty příležitostí k vychutnání možnosti nacházet se, a to doslova, nad věcí … 🙂
Vypravit se totiž za situacemi, v nichž mlha není protivná a deprimující, nýbrž krásná a inspirující, to je, oč tu běží … 🙂
A zas se naše šumavské vrchy proměňují v souostroví …
… lákající k vyplutí na ten úžasný oblačný oceán …
7.října:
Pokud by člověk uvažoval stylem našich úchylných supermarketů, které již měsíc před dušičkami nabízejí adventní kalendáře a čokoládové Mikuláše (zatímco okolo Vánoc přijde dle všeho čas na velikonoční zajíčky), řekl by si, že příroda snad už také chystá vánoční výzdobu … ta jediná však má rozum – prostě chce i ve zcela obyčejný všední den jen potěšit naše oči, udělat nám radost (když už to leckdy neumíme sami) …
6.října:
Podobně jako finále včerejších Alp, nesla se i nedělní podvečerní boubínská cesta ve znamení houstnoucí mlhy, halící nejen vrchol, nýbrž i lesnatá úbočí. Pro leckoho by už jen tento zjištěný fakt byl postačujícím důvodem k tomu, aby bylo od výstupu vzhůru upuštěno. A to by byla nemalá chyba … každá mlha přece může mít své neočekávané skuliny, …
… jako stvořené k tomu, aby se jimi mohlo protáhnout sluníčko, …
… a to buď jen na chvilku, jindy pak pro změnu k vítěznému boji.
Někdy se jen obtížně rozeznává, o který z uvedených případů se jedná. Ale dnešní rozhledy do krajiny napovídaly mnohé …
Bylo by však nespravedlivé zapomenout na západní vítr, neboť právě v jeho nepřehlédnutelné režii se odehrálo vše, …
… od čeho nebylo v příštích dvaceti minutách možno odtrhnout zrak.
Pás do té doby víceméně statické mlhy náhle jako by obživl, …
… dal se do poměrně svižného pohybu …
… a začal doslova přetékat přes Basumský hřeben, …
… čímž postupně stále více odkrýval ohnivé dílo zapadajícího sluníčka.
V poklidu se pak coby hustý mrak usadil v údolí, odkud po chvíli začal v drobných proužcích odtékat dále směrem k Bobíku …
Veškeré dění na jihozápadním směru bylo celkem pochopitelně největším magnetem pro oko, ovšem nemenší pozornosti zasluhoval též zbytek celého obzoru – zde např. partie nad Vimperkem …
Dalších slov už jistě není zapotřebí …
Inu, věrný Boubín …
5.října:
Jitro první říjnové soboty zajisté přineslo všem, kdož se vypravili za fotografickými úlovky na vrchol Boubína, úchvatné okamžiky, zahrnující s velkou pravděpodobností též viditelné Alpy. Neméně lákavým se ovšem jevil opačný nápad – totiž zkusit se podívat pro změnu z nich na Šumavu. Jedním z ideálních míst se k tomu účelu jeví Rossfeld – panoramatická vyhlídka v nadmořské výšce 1600 m, cca 30 km jižně od Salzburgu – rodiště slavného Wolfganga Amadea Mozarta. Jako nejbližší a nejvýraznější dominantu odtud spatříme Hoher Göll (2522 m.n.m.), za ideálních podmínek dobře pozorovatelný právě též z Boubína, vzdáleného vzdušnou čarou 165 km (viz např. 31. říjen 2012 v archivu fotokroniky).
Pohlížet na horské velikány, jejichž vznik se datuje koncem druhohor, tedy před asi sto čtyřiceti pěti miliony let, je silným zážitkem i ze Šumavy, natož pak stanout jim bezmála tváří v tvář.
Právě tímto směrem by po vyšplhání klikatou horskou silnicí bylo možno hledat v dáli na obzoru naše hraniční pohoří, nebýt ovšem skutečnosti, že od západu se začala přisouvat a do výše roztahovat inverzní oblačnost, …
… jež postupně halila obzor zprvu do jemného barevného závoje, přecházejícího pozvolna v neprostupnou mlhu.
Jen nejvyšší z velikánů zatím odolávali – zde např. kromě již vzpomenutého Hoher Göllu též zcela vpravo nižší Kehlstein (1837 m.n.m.), na němž je možno spatřit „Orlí hnízdo“ – horské letovisko Adolfa Hitlera.
Jestliže příroda poté, co sem člověk vážil více než 220 km dlouhou cestu, na jedné straně takto zmařila možnost dohlédnout na dalekou Šumavu, …
… poskytla na straně druhé aspoň náhradu v podobě skvostného kompletního slunečního halového oblouku, …
… včetně krásně zřetelných parhelií, což přímo nad alpskými velikány zapůsobilo vskutku impozantně.
Nicméně živit případnou naději, že by inverze odcestovala dále východním směrem a uvolnila tak vytoužený výhled, …
… nemělo smysl, …
… ba naopak – potemnělá hustá clona …
… se vbrzku shora uzavřela i nad nejvyššími masivy.
Na principielně podobné výjevy jsme ostatně zvyklí i doma na Šumavě … a nebyla-li k vidění dnes, jistě to není vyloučeno někdy příště – Alpy jsou velkým a trvalým lákadlem 🙂 .
4.října:
Zatím je barevným sólistou, ale celý orchestr už není daleko … 🙂
3.října:
Těžko odhadnout, kolik nás čeká dní krásného babího léta, zato je však již poměrně zřejmé, jak se nadále budou vyvíjet ranní teploty …
2.října:
Noční mrazík vydatně postříbřil louky a ranní sluníčko tak dostalo hned dvojí příležitost, kam vyslat své paprsky k působivým obrazům …
1.října:
Po sem tam deštěm skrápěné poslední zářijové noci se první říjnové boubínské sluníčko chystalo vyjít do vskutku podzimně zadumané atmosféry, …
… v níž zapůsobilo …
… téměř přízračným dojmem.
Celý obzor se halil do oparu, v němž bylo nicméně překvapivě možno rozeznat mezi siluetami Plechého a Smrčiny coby tmavší náznak rakouské Alpy.
Temelínské páry na vnitrozemském směru jako by dnes hrály roli prostředníka mezi nízkou inverzí a svrchní oblačností.
Občasné troubení jelenů, slyšené z obory okolo Bobíku již o svatém Václavu, až mýtickým způsobem dotvářelo ten náhle zasněný pohádkový svět, v němž se krásný den předvídající sluneční paprsky jemně dotýkaly jednotlivých vcholů …
ARCHIV FOTOKRONIKY JANA TLÁSKALA
{jcomments on}