Medailí za zásluhy ocenil v pondělí 28. října prezident republiky Miloš Zeman v řadě dalších osobností také kytarového virtuóza světového formátu Lubomíra Brabce.
foto: ČTK
Nejen jako vynikajícího kytaristu – lidé ze Sušicka a především z Čepic znají Lubomíra Brabce jako nadšeného vodáka, šumavského patriota a člověka, který pro dobrou věc neváhá přiložit ruku k dílu. Mimo další projekty inicioval vznik světového unikátu, kterým se malá obec nedaleko Sušice může chlubit, a který se stal cílem stovek návštěvníků po celý rok: osazení čepického mostu unikátním skleněným oboustranným reliéfem sv. Jana Nepomuckého z dílny Vladimíry Tesařové.
Gratuluji k ocenění. Řekněte, co pro vás znamená?
„Pro mne je to velká pocta a velmi si tohoto ocenění vážím. Dostal jsem je při příležitosti svých šedesátých narozenin a tak je to vlastně ocenění mé celoživotní činnosti. Je pro mne o to cennější ještě tím, že schvalování v mém případě prošlo celým zákonným kolečkem. To znamená byl jsem navržen kulturním výborem sněmovny poslanci z TOP 09 a Sociální demokracie, pak jej schválili zástupci ODS i Komunistické strany a nakonec jej schválil celý parlament. Je pro mne ctí, že v této vzrušené době potvrdil mé vyznamenání i pan prezident Miloš Zeman.”
Co říkáte tomu, že někteří vyznamenaní odmítli na hrad přijít a ocenění, které jim bylo uděleno, si osobně převzít?
„Já jsem jen obyčejný muzikant ze Šumavy a tak tomu trochu nerozumím. Myslím, že hlavní snahou muzikantů by měla být snaha o harmonii. Aby vše dobře znělo a aby nedocházelo disonancím. Známe to z hudby i z hudební teorie. Každá disonance by měla být rozvedena. Jedná-li se o kontrapunkt, hlasy jsou vedeny samostatně, ale v souladu s pravidly, tak aby dávaly harmonický celek. A to si myslím by měla být snaha nás všech muzikantů, dávat svojí hudbou lidem radost a snažit se jim ukázat jak je svět krásný a harmonický. Hudba začíná tam, kde slovo končí, a pokud jsou pravdivá slova významného filosofa, že hranice slova jsou hranice světa, pak hudba nás dostává za tyto hranice, dostává nás za hranice světa a vlastně se s ní pohybujeme v nebeských výškách. A to je také jeden ze smyslů interpretace. Ukázat krásu řádu a krásu podřízení se řádu, ve smyslu podpoření celku.”
Zřejmě tisíckrát položené otázky se ale teď v souvislosti s tím co jste právě řekl, nabízí. Víte, co ‘svou’ hudbou chcete dát. A co přináší vám? Je podle vás o vážnou hudbu ze strany posluchačů stále zájem?
„Je pro mne vším! A to speciálně ta hudba „vážná”. Měl jsem štěstí, že jsem již ve třinácti letech dostal skvělého profesora kytary, který mě ukázal nejenom celý svět kytary, ale který mě především otevřel celý svět vážné hudby. Od té doby, mám pocit, že člověk , který tento svět neobjevil, žije jakoby na půl. Vážná hudba je krásný rozměr, který dokáže v určitých momentech života neskutečně pomoci. Ať máte lítost, bolest, či radost. A nebo se chceme jen v klidu zastavit. Člověk k ní ale musí dospět a pak v ní najde úplně všechno.
Myslím, že si nemohu stěžovat, že by o vážnou hudbu byl malý zájem. Soudě aspoň podle mých koncertů, mám radost, že na ně chodí čím dál tím více lidí a že většina mých koncertů je vyprodána.”
„A ještě něco k mému vyznamenání: Rád bych také poděkoval těm, bez kterých bych toho nikdy nedosáhl. Ať již to byli moji nejbližší v rodině, přátelé a kamarádi, kteří mě podpořili v těžkých dobách. Ať již to byla gramofonová vydavatelství Supraphon a Multisonic, nejrůznější české i zahraniční agentury, orchestry, dirigenti a velcí sólisté a slavní pěvci se kterými jsem vystupoval. Nemohu je všechny jmenovat, abych na někoho nezapomněl. Znáte je z mých nahrávek a koncertů. Rád bych též poděkoval sponzorům, bez jejichž podpory se seriózní umění nedá dělat. Velmi si vaší přízně vážím. A v neposlední řadě bych chtěl poděkovat vám, kteří chodíte na mé koncerty. Vynasnažím sevám vše vrátil v radosti z krásné hudby.”
Děkuji za odpovědi, ještě jednou graupuji a přeji Vám, myslím že za veškeré Vaše publikum, aby Vám ten krásný rozměr z vážné hudby vydržel ještě hodně dlouho a abyste se o něj rád dělil s námi, s posluchači.
Andrea Staňková
———————————————————————————————————————————————————————–
Prezident Miloš Zeman ocenil v rámci slavnostního večera, při příležitosti výročí vzniku samostatné Československé republiky celkem 29 významných osobností. Osobností, které se podílejí na rozvoji společnosti, obohacují ji svým působením :
Řád Tomáše Garrigua Masaryka převzali:
Erazim Kohák (21. 5. 1933) – za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva
Jiří Suchý (1. 10. 1931) – za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie
Medailí za zásluhy byli ocenění :
Václav Bělohradský (17. 1. 1944) – za zásluhy o stát v oblasti vědy
Jiřina Bohdalová (3. 5. 1931) – za zásluhy o stát v oblasti umění
Lubomír Brabec (21. 5. 1953) – za zásluhy o stát v oblasti umění
Soňa Červená (9. 9. 1925) – za zásluhy o stát v oblasti umění
František Čuba (23. 1. 1936) – za zásluhy o stát v oblasti hospodářské
Jan Dvořáček (20. 9. 1943) – za zásluhy o stát v oblasti vědy
Miroslav Grégr (13. 12. 1929) – za zásluhy o stát v oblasti hospodářské
Jan Keller (23. 1. 1955) – za zásluhy o stát v oblasti vědy
Richard Konkolski (6. 7. 1943) – za zásluhy o stát v oblasti sportu
Jarmila Kratochvílová (26. 1. 1951) – za zásluhy o stát v oblasti sportu
Jan Kříž (25. 11 1950) – za zásluhy o stát v oblasti vědy
Jan Kůrka (29. 5. 1943) – za zásluhy o stát v oblasti sportu
Lubomír Lipský (19. 4. 1923) – za zásluhy o stát v oblasti umění
Zdeněk Mahler (7. 12. 1928) – za zásluhy o stát v oblasti kultury, výchovy a školství
Kamila Moučková (8. 4. 1928) – za zásluhy o stát v oblasti kultury
Pavel Pafko (3. 7. 1940) – za zásluhy o stát v oblasti vědy
Paul Rausnitz (9. 3. 1928) – za zásluhy o stát v oblasti hospodářské
Felix Slováček (23. 5. 1943) – za zásluhy o stát v oblasti umění
Karel Srp (18. 1. 1937) – za zásluhy o stát v oblasti kultury
Jan Světlík (17. 8. 1958) – za zásluhy o stát v oblasti hospodářské
Eva Syková (24. 7. 1944) – za zásluhy o stát v oblasti vědy
Jaroslav Vodička (15. 3. 1948) – za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti státu a občanů
Pavel Vranský (29. 4. 1921) – za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti státu a občanů
in memoriam:
František Šťastný (12. 11. 1927 – 8. 4. 2000) in memoriam, za zásluhy o stát v oblasti sportu; vyznamenání převzala manželka Jarmila Šťastná-Königová
Jiří Vícha (7. 11. 1931 – 14. 1. 2013) – in memoriam, za zásluhy o stát v oblasti sportu; vyznamenání převzala dcera Marcela Víchová- Studecká.
Marie Uchytilová–Kučová (17. 1. 1924 – 16. 11. 1989) – in memoriam, za zásluhy o stát v oblasti umění; vyznamenání převzala dcera Sylvia Klánová.
Pavel Wonka (23. 1. 1953 – 26. 4. 1988) – in memoriam, za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti státu a občanů; vyznamenání převzal bratr Jiří Wonka.
-red-
