Vyjádření k názoru Lenky Doubkové
Pořízení nového zvonu pro Vimperk, městskou zvonici, je mimořádně významným počinem pro naše město, občany a zejména pak pro budoucnost. V současné době je na zvonici jeden větší zvon Maria Hilf z roku 1419, jež má za sebou bohatou historii. Je to z mého pohledu umělecké dílo, které stvořil člověk žijící v pohnuté době husitské a možná ani nedoufal, že hlas zvonu, kterému vdechl život, bude znít ještě ve třetím tisíciletí. Zvony jsou dílem člověka mající zvláštní osudy. Oznamují čas, který spravedlivě odměřují každému z nás, oznamují radostné i smutné události – začátek a konec lidského života, oznamují i živelné pohromy a mnohé byly roztaveny v době válek za účelem hromadného zabíjení. Pořízení zvonu pro malou obec či město se nechá měřit v intervalu na staletí a není to všední, běžnou, každoroční událostí. Zrození nového zvonu má svá pravidla a není to věc jednoduchá. Velikost a hlas se utváří a ladí podle toho, kam má být zvon umístěn a zda již nějaký zvon v místě je, zda bude na ruční zvonění či elektrický pohon, jakou symboliku má vyjadřovat a jaká výzdoba na zvonu bude. To vše musí jeho tvůrce vyjádřit a vdechnout zvonu život. Zde zvláště platí „když dva dělají totéž, není to totéž“. Pan Manoušek, který odlil nový zvon pro naše město, je zvonařem s bohatými zkušenostmi, ale vždy prožívá okamžik zrodu nového zvonu jako mimořádnou událost.
Pozvání na okamžik vlastního odlití do formy je vyvrcholením dlouhé cesty jeho zrodu. V příspěvku ze dne 6. 11. 2013 na stránkách www.vimperk.eu je uvedeno, kdo jel do Holandska, z jakého důvodu a za jakým účelem. Celý příspěvek je doprovázen fotografiemi, které jsem velice ráda a potěšena k tomuto článku poskytla.
Na cestu do Holandska na odlití zvonu, trvající 28 hodin, z toho 24 hodin jízdy v autobuse, asi každý z nás pohlíží podle toho, co pro něj nový zvon znamená a jaký má význam. Pro někoho to je divadlo, pro někoho výlet, pro jiné mimořádná událost zasluhující si zdokumentování a zprostředkování veřejnosti v dokumentu o zvonu a i forma poděkování významným sponzorům. Přijetí majitelem zvonárny na její půdě nás všechny mimořádně potěšilo. Ihned po odlití zvonu byla ze zvonárny na stránky města www.vimperk.cz umístěna krátká reportáž s pár fotografiemi. Další reportáže následovaly bezprostředně po navrácení včetně desítek fotografií.
A kdo se zúčastnil? Bylo nám velice líto, že rodáci se rozhodli na poslední chvíli cestu nepodstoupit z důvodů, které jsou uvedeny v příspěvku ze 6. 11. 2013. Ostatní, mimo vedení města a organizátorů, kteří absolvovali cestu, byli: dvě osoby z významných sponzorů, dva zástupci naší kabelové televize, dva zástupci ze strany církve, kteří před vlastním aktem odlití požehnali zvonu, fotograf a zástupce Vimperských novin, redaktor Prachatického deníku a reportér Českého rozhlasu. Potěšilo nás, že tato cesta byla i mimořádným zážitkem pro naše řidiče, kteří nás bezpečně dovezli tam i zpět, a za to jim také náleží patřičné poděkování.
Není mi známo, kromě Plzně, že by se v blízkém či vzdálenějším okolí pořizoval takto velký zvon pro město či obec. Mediální prezentace na stránkách Prachatického deníku v 4. a 5. 11. s rozsáhlou reportáží o muzeu zvonařství, majiteli zvonárny a zvonaři Rudolfu Manouškovi, včetně rozhlasových reportáží vysílaných ve veřejnoprávním sdělovacím prostředku je velice dobrou prezentací našeho města za hranicemi našeho regionu. Již dnes víme, že takováto medializace zvonu včetně doprovodného programu v době adventu na jeho počest, zve do našeho města mnohé turisty, kteří by jinak v této době město nenavštívili. A nejen v této době, ale i v čase příštím, kdy to může být jeden z důvodů si prohlédnout nový zvon, uslyšet jeho hlas a ochutnat tradiční český mok, 190 pivo nesoucí název Inocenc. Všechny reportáže, které jsou z cesty do Holandska a další které budou následovat jsou pozitivní reklamou těžko vyváženou penězi.
Ano, vše něco stojí. Zvon není košile, ani auto, ani zajímavost ve městě Freyung. Cesta do Holandska za odlitím zvonu za 45 000 Kč uhrazených z rozpočtu města, nikoliv z peněz sbírky, v rámci roku, kdy jsme si připomněli 750 let první písemné zmínky o našem městě a na propagaci, reklamu a podporu cestovního ruchu včetně technického zajištění jsme vynaložili finanční prostředky ve výši cca 120 000 Kč, je dobře vrácenou investicí v oblasti reklamy. Dokument o zrodu zvonu, jeho pouti i prvním jeho rozeznění bude trvalou hodnotou, jež zhodnotí čas tak, jak je tomu u všech dokumentů. Možná některým to přijde zbytečné, banální věc, vyhozené peníze, k čemu nějaký dokument, vždyť stačí pár fotek od zvonaře, on dokumentaci pořizuje z pohledu své práce a pro archiv, ale nejsou právě momentky ze života a výpovědi svědků o svých pocitech tím lepším dokumentem zanechaným našim potomkům? Nevím, co bych dokázala odpovědět na otázku a prosbu rodáků žijících v Německu: „Jaké to bylo? Prosím, dáte nám dát dokument pro všechny, kteří již nemohou ani přijet do svého rodiště, natož se takové cesty zúčastnit? Moc je to potěší.“ Řeknu: „Nemáme, cesta by byla moc drahá. 45 000 Kč z rozpočtu města je nutno použít na potřebnější věci, kousek chodníku, na 4 sloupy veřejného osvětlení, na 45 m2 nového povrchu silnice…“ Na věci, které nás rozhodně nepřežijí a bude je nutno dělat znovu. Dostali jsme od rodáků přes 8 000 Euro, v dnešní hodnotě za 1 Euro 27 Kč přes 200 000 Kč. Rozpočet města je kolem 150 000 000 Kč ročně bez dotací, částka 45 000 Kč jsou 0,03 % rozpočtu. Je to skutečně moc?
Jsem člověk věřící a zvon pro mne znamená moc. Při vlastním lití zvonu a jeho přivezení do města jsem prožívala zvláštní pocity, které budou nejvíce umocněny při poslechu jeho hlasu. Včera odpoledne, kdy jsem opět otevřela stránky www.vimperk.eu a našla pouze příspěvky pod názorem Lenky Doubkové, redaktorky těchto webových stránek, „Divadlo za 45 000 Kč“, a žádný pod reportáží „Inocenc je na svaté půdě ve Vimperku“, mi bylo smutno. Zveřejnění příspěvku „Divadlo za 45 000 Kč“ po 21 dnech po uskutečnění cesty, v den, kdy zvon Inocenc byl přivezen do svého domova, je náhodné nebo účelové? Má tento příspěvek potlačit přivezení zvonu do Vimperku nebo je zatím něco jiného? Respektuji svobodu vyjadřování názorů, respektuji názory čtenářů, pokud mají pravdivý základ. Žijeme ve svobodné době, kdy máme právo vyjádřit svůj vlastní názor, velice si toho vážím. Ale jak to všechno bylo a proč, zodpoví čas.
Jaroslava Martanová
—————————————————————————————————————————————————————————
Vážená paní Doubková.
Překvapil mne Váš příspěvek, jako práce redaktorky vimperk.eu a to nejen svým obsahem, ale i duchem. Jako redaktorka tohoto serveru jste si mohla potřebné informace zjistit v rozhovoru „Nový zvon už má rodný list“ zveřejněném právě na vimperk.eu., kde je uvedeno společně s více než 30 fotografiemi i kdo a proč na odlévání zvonu jel i z jakých prostředků byla cesta hrazena. V žádném případě nebyla hrazena ze sbírky na zvon. Pokud někdo z Vašeho okolí lituje, že přispěl na zvon, jsem ochoten mu jeho padesátikorunu vrátit.
Zvon pro Vimperk se odléval opět po téměř 100 letech a jednalo se určitě o významnou událost, u které byla vhodná přítomnost zástupců pořadatele sbírky. Zvon na zvonici přetrvá dlouhá staletí a bude svědectvím o vztahu vimperáků a vimperských rodáků ke svému městu. Doufám, že v tomto se mnou budete souhlasit.
O celé historii pořízení zvonu bude zhotoveno DVD, které si budou moci zájemci koupit. Určitě to bude cenný dokument pro ty, kteří o tuto událost mají zájem, a to i v budoucnosti.
Bývalo dobrým novinářským zvykem zeptat se a pak odpovědi zveřejnit i s případným komentářem. Toto se, bohužel, ve Vašem případě nestalo. Proč, to jistě víte.
Pokud se ve Freyungu nebo i jinde bude odehrávat stejně významná událost, určitě se jí zúčastníme a opět pozveme i zástupce medií, aby o tom mohli informovat veřejnost.
Ing. Bohumil Petrášek
starosta
