Určitě každý z nás má, byť možná jen ve skrytu toho nejmenšího místečka v srdci, uchováno kouzlo adventu a Vánoc z doby, kdy jako dítě objevoval, divil se a radoval a Štědrý den byl naplněný očekáváním, netrpělivostí, radostí. Jak jindy čas ubíhal, na Štědrý den se z pohledu dítěte nesnesitelně vlekl a když už se konečně ocitl na prahu pohádkového večera… asi málokdo z nás by dnes dovedl přesně popsat pocity, které jako dítě prožíval.
Ježíšek se většinou snaží překvapit, udělat radost a splnit přání, někdy je na to ale i on “krátký” a tak si některá, dosud nevyplněná, neseme s sebou až do dospělosti a o jejich splnění se většinou musíme postarat sami, bez ohledu na roční dobu nebo věk.
Zůstala i vám některá dětská přání nesplněná? Je něco, po čem toužíte od dětství a doufali jste, že letos by to snad konečně mohlo vyjít a nenápadně (nebo nápadně) jste naznačovali? Jste už „několikrát dospělí“ a přesto si uchováváte myšlenku na vánoční zázrak? Jak prožíváte doopravdy, sami v sobě, Vánoce dnes?
Otázky ohledně splněných a nesplněných přání jsme položili i několika známým (nejen) Sušičanům:
Mgr. Čestmír Kříž, ředitel ZŠ Sušice, Lerchova ul.
“Říkal jsem si, že v rychlosti něco odpovím, protože jsou přede mnou mnohem důležitější úkoly, než přemýšlet o téhle otázce. No, a přitom nad odpovědí sedím, čas ubíhá, v hlavě mi běží útržky nejen z Vánoc a jsou to příjemné chvíle. Jsou to krásné příjemné obrázky. Ale abych jen nesnil a odpovědělna otázku.
Možná je to překvapivé, ale teď si na žádné nesplněné přání nevzpomenu. Určitě ale bylo a je mi líto, že dnešní moderní hračky v době mého dětství nebyly. Ale na druhou stranu mám to štěstí, že našemu synovi zatím každý rok Ježíšek přinesl různé hračky, které jsem už před Štědrým dnem musel vyzkoušet (jestli jsme koupili dobře a vše funguje tak, jak má). Letos? Snažil jsem se přesvědčit manželku, že náš dvacetiletý syn touží po létající helikoptéře na dálkové ovládání…
A teď vážně, jak běží čas, vlasy přestávají mít barvu slámy, a barví se do odstínu čerstvě napadlého sněhu, tak jsem rád, že si všichni ve zdraví sesedneme ke stolu a pak ke krásně nazdobené borovici… A těším se na to víc a víc. Dovolte mi využít této možnosti – přeji všem čtenářům isusice.eu aby zbytek svátků a volných dní prožili v pohodě a radosti a úspěšné vykročení do roku 2014.”
Ing. Věra Marešová, zastupitelka, radní a místostarostka města Sušice
“Děkuji za otázku, přiměla mě zamyslet se a opravdu, žádné takové nesplněné přání z dětství nemám. Jako malé dítě jsem si vždycky přála, aby mi Ježíšek přinesl stromeček. To byla pro mě největší záhada. Dárky je možné uložit do nějakého pytle a přivézt na saních. Jak ale Ježíšek přiveze všechny ty krásné nazdobené a svítící stromečky? Teprve, když jsme převzali tuto tradici a Ježíšek nosil stromečky i mým dětem, jsem ocenila, jak to měli moji rodiče v panelákovém bytě těžké. Další záhadou je, jak v pokoji může zazvonit opravdový zvonek, když všichni z rodiny právě sedí u štědrovečerního stolu. K tomu máme v rodině veselou příhodu, ale to by bylo na delší vyprávění.
Nyní si každým rokem přeji, aby Ježíšek zařídil tu pravou vánoční atmosféru. Bílý sníh, který křupe pod nohama a na jasné obloze zasvítí první hvězda. Někdy se přání splní někdy ne, a tak si to můžu přát vždy znova.”
Tomas van Zavrel, katolický kněz
“Víte jak je daleko moje dětství? Ale pokusím se:
V pubertě moje touha se stát knězem dozrávala. Žil jsem v Nizozemí, byl jsem jediný ministrant naší farnosti a chtěl jsem tehdy Bohu pomoci, aby se všichni lidé dali ke křesťanům. Dnes bych to asi formuloval, jako dospělý, takto: aby lidé poznali, že Bůh nabízí bezkonkurenční kvalitu života a že stojí za to vykročit na náročnou cestu křesťanství. O to prosím každý den a tedy i u vánočního stromku. Přání se ještě nesplnilo, ale naděje umírá naposled.”
Lubomír Brabec, kytarový virtuos, ale také tělem a duší vodák, jachtař, potápěč, lyžař a cestovatel, nevyhýbá se ani skiaplinismu a canyoingu…
“Jako dítě jsem si rád chodil s rodiči prohlížet Betlémy. Vždycky jsem si přál mít takový krásný dřevěný, jako měli v kostele. My však měli jen vystřihovaný papírový. Sice krásný, od Karla Franty, ale papírový. Ten vyřezávaný jsem dostal od Ježížka, až když jsem se odstěhoval do Čepic. Jednou se pod stromečkem objevil krásný dřevěný Betlém Karla Tittla. A abych si své, po dlouhá léta nesplněné přání užil, vymyslel jsem si, že jej každý rok nechám o pár figurek zvětšit. Pokaždé vymyslím pár hudebníků a objednám je u pana Tittla. Zadávám mu takové mizikantské hlavolamy, prostě co nejsložitější nástroje. Zatím se mu to daří a vždy mě překvapí svým mistrovstvím. Jako houslistu mi vyřezal malého Pavla Šporcla a jako kontrabasista stojí v Betlémě malý Karel Vágner.”
MUDr. Jiří Šedivý, ředitel Nemocnice Sušice o. p. s.
“Milý Ježíšku,
moc dobře vím, že mi mé dětské přání letos zase nesplníš. Přesto nepřestávám doufat a chci, abys ani ty nezapomněl. Určitě si vzpomeneš, jak jsem ti v roce 1971, kdy jsem se naučil psát, napsal první dopis a v něm jsem vyslovil přání, abych na Štědrý večer poté, co zaslechnu kouzelný zvoneček, vyběhl před dům a tam stál velký červený kombajn nebo alespoň malý modrý traktor.
Pozn: Jak šla doba, tak se barvy zemědělské techniky hodně měnily, a tak ti chci říct, že na původních barvách netrvám.
Děkuji Ti! Nedočkavý Jirka Sirka Bublinka :-)”
MUDr. Kateřina Nová, zastupitelka a radní města Sušice
” Svá přání si plním či plníme s rodinou celoročně, nemyslím si, že jen čas Vánoční je doba, kdy se mají plnit sny, ale i v průběhu roku se vždy najde chvíle, kdy můžeme a chce někomu udělat radost.
Osobně svátky nevnímám jako čas obdarovávání, ale spíše jako čas, kdy se celá rodina sejde, povídáme si, zhodnotíme uplynulý rok, uděláme si pořádek ve věcech minulých a těšíme se, čím nás další rok překvapí. Pro mne jsou svátky dobou, kdy děkuji za to co mám, rodinu, zdraví, práci, přátele, možná pro někoho samozřejmost, pro mne však dar, kterého si vážím.
Samozřejmě i já mám svá přání, přání, které si mohu splnit jen já sama, jsou spíše nehmotného charakteru, ale s o to větším významem pro mne.
Ráda bych při této příležitosti popřála do roku 2014 všem zdraví, klid, pohodu a splněná přání bez ohledu na roční dobu.
Mgr. Ivan Kratochvíl, ředitel Gymnázia Sušice
“Tak jednoduchá otázka, ale zjišťuji, že o to těžší je na ni odpovědět. Přiznám se, že vysloveně nesplněné tajné přání jsem vlastně neměl – když pominu autodráhu, kterou mi Ježíšek nikdy nenaježil, nebo být v daný okamžik starší, abych mohl být déle venku, chodit do kina i večer … Jediné přání které jsem vytrvale psal každý rok, byla knížka (přesněji knížky – pokud jich bylo míň než 8, měl jsem zkažené Vánoce. Dodnes maminka vzpomíná, jak jsem brečel, že jsem jich dostal jenom 5 – protože zbylé 3 nemohl Ježíšek sehnat. A když se mě snažila uklidnit, kolik jsem dostal oblečení, tak jsem jí odpověděl, že mi to musí stejně během roku koupit). Další, čím mi vždy “ježíškové” udělali radost byly hlavolamy.
Dnes bych si přál kromě obligátního zdraví, štěstí a pohody především školu plnou spokojených študáků, svých kolegyň, kolegů i ostatních zaměstnanců. A pokud se to podaří naplnit alespoň z 80%, bude to ten
nejkrásnější dárek kterékoliv Vánoce.”
“Využívám této příležitosti a přeji všem do nového roku jen to dobré.”
Ing. Milena Stárková, městská a krajská zastupitelka
“Mým nesplněným přáním z dětství je spatřit živého Ježíška. Představa Ježíška se s přibývajícími léty měnila z dospělého staršího pána až k miminku v jesličkách. V hlavě jsem z toho měla trochu zmatek, ale pohádková postava s kouzelnou mocí to byla stále.”
Je to v každém z nás – kousek dítěte, které se těší na alespoň drobné překvapení pod nazdobeným stromkem. Napište nám, jestli máte stále nějaký nesplněný sen, nebo co překvapivého vás letos pod stromečkem čekalo.
Vánoce i oslavy příchodu nového roku jsou za námi, atmosféru toho krásného, co jsme v nich prožili, si ale uchovejme dál. Mimochodem, jak jste na tom s novoročními předsevzetími? Dáváte si je a plníte je? Nebo si je dáváte a trénujete pevnou vůli, i když tušíte z předchozích zkušeností, že to možná neodpadne?
-as-
