Jedním z hostů narozeninové talkshow Radka Nakládala v sušické kinokavárně byl PETR OUKROPEC.
Petr Oukropec (*1972 v Praze) – spoluzakladatel společnosti Negativ, člen Evropské filmové akademie a Asociace producentů v audiovizi, pedagog FAMU. Jako producent stál na počátku kariér Sašy Gedeona (u filmů Indiánské léto a Návrat idiota) či Davida Ondříčka (Šeptej), společně s Pavlem Strnadem je dlouholetým producentem režiséra Bohdana Slámy, naposledy Čtyři slunce. Film Modrý tygr je jeho režijním debutem. Tolik o něm na stránkách ČSFD. Ale v Sušici se dozvěděli diváci mnohem víc…
“Když se lidé nadchnou pro jednu věc, je možné úplně všechno. A k tomu dodávám: Svému štěstí stejně neunikneš!”
Z Prahy do Těchonic
Venkovská idyla Těchonic, později i lidé a místní farář Jan Wirth který do Těchonic přišel zhruba ve stejné době, učarovali Petru Oukropcovi natolik, že se rozhodl zde zakotvit natrvalo. Rozhodnutí opustit Prahu v něm zrálo od jara 1999, v Těchonicích si začal plnit svůj sen o svobodném životě. Na svém pozemku zrekonstruoval divadelní stodolu, v níž každoročně s místními nadšenci předvede jedno originální představení – loni osobitou úpravu opery Prodaná nevěsta.
Slavná těchonická DIVADELNÍ STODOLA, kde umělecky působí (velmi úspěšně) především ochotnický divadelní spolek Zmrzlík, si stihla za dobu svého působení najít stovky příznivců a podporovatelů. Hostí ale také okolní ochotnické spolky. Ona těchonická stodola je už více než třináct let právě tím nejmilejším místem působení Petra Oukropce v roli producenta, režiséra a dramaturga, výtvarníka, technika a dalších profesí, které v ochotnickém divadle najdou uplatnění.
Po vzpomínání na léta strávená s otcem ve filmových ateliérech, vyprávění o vlastní filmové tvorbě, FAMU a pedagogickém působení na FAMU, došlo při právě na Genius Loci Těchonic, jejich obyvatele, divadlo…
Zpočátku si nás pěkně vychutnali
Když jsme přišli do Těchonic, místní si říkali :”No jo, Pražáci…” a čekali, kdy “nevydržíme”. Ale my jsme to mysleli vážně, i s bydlením, i s radostí ze života tady. A tak, když jsme to nevzdali, začali nás místní postupně brát. I když si nás občas pěkně vychutnali – třeba když jsem se asi měsíc pachtil se sbíječkou o které jsem byl přesvědčený že je OK, tak mi pak přinesli ostrý vrták. Za odměnu, že jsem to vydržel…
Kdy přišlo divadlo
V Těchonicích je spousta aktivních a nadšených lidí. Poznal jsem že umí držet pospolu – pořádají spoustu akcí, kulturích i sportovních, v dětství měli kapelu a jsou talentovaní. A to byl základ našeho ochotnického souboru. Ale nebylo to hned, nejdřív jsme si museli získat důvěru. Jako první počin jsme vysázeli lípy Milénia, pak udělali první pouť, pozvali malé divadlo a v sále udělali výstavu Andrey Sodomkové, výtvarnice která pracuje s bratry Formanovými. “Prohlubování vztahů” trvalo asi rok a v roce 2001 jsme tu odehráli první představení. To už vznikalo spontánně, zkoušeli jsme po chalupách. Zkoušeli jsme hru Ze života hmyzu a už obsazování rolí byl velký zážitek. A taky úspěch! V sále čtyřikrát po sobě narváno, lidi ve dveřích, euforie nás prostoupila a tak byl položen základ DIVADELNÍ STODOLY.
Ilustrační foto: www.zmrzlik.info
Vytváříme imaginární svět a je pro nás důležité, aby byli všichni spokojení
Divadelní ochotníci jsou neuvěitelně nadšení lidé. Sálá z nich energie, ale i tak museli přistoupit na můj “diktát”, že já budu vybírat a umírňovat – abychom se neokoukali (ale naopak, aby kadý byl vidět) a nevyhořeli. A to si myslím, že se daří. Děláme si všechno sami, kulisy, domácí jídlo a třeba spolu s Mirelou Tůmovou vyrábíme pro hry krásné kostýmy pro naše imaginární světy, ve kterých jsme šťastní a spokojení jsou i naši diváci.
Zbourali jsme ploty a chceme mít radost
Ono to zní jednoduše, ale vlastně na ty lidi musíte být emocionáně napojení – na ty se kterými pracujete, protože i oni mají své příběhy a trable a mnohdy si nevěří, ale mají chuť a to je důležité. A pak je třeba ji podpořit. Někdy stačí maličko, jindy víc. A pak i na diváky… nechci ‘masovou divadelní turistiku’, ale chci se s nimi poznat, osobně je vítat, nalévat jim víno…. V tom je obrovský kus radosti i inspirace zároveň. A potenciál? Obrovský!
Divadlo nejsou jen texty a písničky “z papíru do lidí”
Místu, kde chcete něco takového podnikat, musíte i vracet. A ono se vám odmění. Podobně jako lidé tam. Nejdív jsem si myslel, že ochotnické divadlo v Těchonicích bude krátkodobá záležitost. Dopadlo to jinak a já už se po prvním uvedení Ze života hmyzu cítil tak šťastný, jako dřív (ve filmu) nikdy. Ten impuls se nedá popsat. To se musí zažít. A tak jsme během následujících prázdnin po uvedení první hry dali dohromady prostor – divadelní stodolu – a rozjeli to naplno.
Proč Zmrzlík?
Jedak proto, že zkoušíme v době, kdy je fakt ve stodole velká zima (hodně časné jaro, spíš ještě opravdová zima) a pak i proto, že v Těchonicích býva kdysi tvrz ve které sídlil loupeživý rytíř jménem Zmrzlík. Takže spojení reality a tradice.
Všechny hry mám rád stejně
Ke všem hrám mám podobně láskyplný vztah. Dáma na kolejích je jedno z mých nejoblíběnšjích představení, to je pravda. Tam se potkalo všechno pozitivní co si na ochotnickém divadle jen můžete představit. Doplněno i o sušické poklady divadelní, klatovské poklady hudební – není co dodat 🙂
Není malých rolí
Není těžké sehnat herce do rolí. V ochotnickém světě je doopravdy možné všechno a proto jsem tu šťastný a svobodný. Nekonečné možnosti, které se tady nabízejí, jsou osvobozující. Ve filmu jste svázaní – penězi, časem, lidmi… tady ne. Nejtěžší pro mě je asi vymyslet, co se bude příští rok hrát. Aby to bylo jiné a měli z toho všichni radost. Ale pokaždé se přesvědčuji, že tady jde cokoliv – je tu obrovská spousta šikovných, a znovu opakuji i nadšených a talentovaných, lidí.
A co letos?
Letos jsme se rozhodli pro zpracování oblíbeného bestselleru Roalda Dahla Fantastický pan Lišák, který určitě lidé znají i z filmu Wese Andersona. Je to vlastně taková groteska, komediální bajka, která má ale pro mě důležitou rovinu vztahu mezi synem a otcem. Těšíme se na to – zkusíme zase úplně něco jiného, budeme hrát jako loutky. Premiéra bude opět v květnu, od tohoto termínu už nejde uhnout 🙂
***
Takže se máme na co těšit, podobně jako v předchozích letech, kdy nás repertoár a provedení jednotlivých kusů v podání těchonických ochotníků rozhodně nezklamal. A na závěr? Přání moderátora Radka Nakládala k němuž se připojili potleskem nejen diváci v sušické kavárně, ale připojujeme se i my za početnou diváckou obec:
Hodně inspirace, talentů, spokojených diváků, nadšení a radosti!
-as-
