Vzpomínání na Láďu Antese
Každé město má své hrdiny, na které by se nemělo zapomínat. Jedním takovým byl Ladislav Antes. Narodil se 19.5.1924 v Poličce, rodišti hudebního skladatele Bohuslava Martinů. Měl šest sourozenců, pocházel z chudých poměrů. Už jako mladý chlapec byl hudebně a výtvarně nadaný. Ve čtrnácti letech nastoupil do vojenské školy v Hradci Králové, bylo to na začátku války.
Brzy poté se začal zabývat myšlenkou odchodu do britské armády. A to se mu nakonec podařilo. Jeho cesta začala přes Švýcarsko, kde s kamarádem prodělali v internačním táboře základní výcvik. Po výcviku odletěl do Anglie, kde byl přidělen k jednotce pozemního vojska nedaleko Oxfordu. Pak začala tříletá anabáze, kdy se zúčastnil i bojů v Maroku. Z rozkazu prezidenta republiky se podílel i na obnově zničených komunikací a mostů. To už byl konec války, ale Láďa Antes se mohl vrátit z Anglie do Čech až koncem roku 1945. Na jaře roku 1946 se ve Svitavách seznámil se svou budoucí manželkou Kristinou Holečkovou. O rok později se v dubnu konala svatba.
Ladislav Antes a Jan Masaryk
A zde mohu zaznamenat svou první osobní vzpomínku. Při druhém výročí osvobození města Sušice se konala v Městském parku oslava. Dnes se tomu místu říká Santos. Naše rodiny byly s Holečkovými spřáteleny, všichni jsme seděli okolo jednoho stolu. Láďa byl oblečený do anglické uniformy. Hrála tam nějaká místní kapela, tancovalo se, a tehdy někdo z muzikantů ho pozval na podium. Nejdříve chvíli jenom dirigoval, ale pak mu někdo půjčil klarinet, a tak si taky zahrál. Je to už hodně dávno, ale dobře si ty okamžiky pamatuji.
A tak se stal Láďa Antes sušickým občanem. Narodily se mu dvě dcery, Vladimíra a Hana. Do kulturního dění se zapojil jako spoluzakladatel a později kapelník tehdejší dechové kapely „Solovačky“. V továrně SOLO byl zaměstnán jako účetní. Kromě hraní v dechové kapele se stal i členem Symfonického orchestru v Klatovech. S panem profesorem Františkem Procházkou a dalšími muzikanty založili kvartet, který pravidelně hrával v hotelu Svatobor.
V roce 1965 mu byla udělena prezidentem republiky Antonínem Novotným medaile „Za zásluhy“. Pomalu se blížilo politické uvolnění a zlatá šedesátá.
Jeho velkým koníčkem byla zahrada a sadařství. Byl členem svazu zahrádkářů a zajišťoval pro členy sazenice stromků. Když jsem si později opatřil chalupu se zahradou, tak za mnou jezdil na motorce a učil mne roubovat stromy. A nebyl jsem zdaleka jediný, komu ochotně na zahrádce pomáhal.
V květnu 1968 jsme spolu stáli u založení „Klubu angažovaných nestraníků“ v Sušici. Pak přišel 21. srpen s okupací, a brzy poté nastala normalizace. Nastaly těžké časy. Láďa už nemohl vykonávat práci účetního a byl přeřazen do skladu. A rovněž se mu zhoršilo zdraví. Lékaři zjistili těžké onemocnění srdce, zužování aorty a nedomykavost chlopní. Tehdy mu byly zaslány z Anglie potřebné léky, ale celní správa je zabavila.
V květnu 1981 se uskutečnila neoficiální oslava osvobození města Sušice za účasti zástupců velvyslanectví USA. Tehdy došlo ke střetu Ladislava Antese s příslušníky STB. O tomto incidentu napsal 8. 5.1981 dopis velvyslanci Spojených států, který odvysílala i Svobodná Evropa. Z tohoto dopisu vyjímám: „Asi hodinu po položení věnce přijelo zelené osobní auto zn. žigulík ABI 43-15. Z něho vyskočili dva mladí pánové, chopili se věnce a hrubým způsobem jej táhli do auta. Zastoupil jsem autu cestu, pravou nohu jsem strčil do dveří u řidiče a rukou jsem přidržoval otevřené dveře. Oslovil jsem je – jakým právem pánové odvážíte věnec – odpověď – starejte se o se o sebe, s Vámi se bavit nebudeme – moje odpověď – pánové, já jsem tam právě bojoval, já jsem sloužil v západní armádě. Představitelé města Sušice jistě sledovali z oken radnice celou situaci. Jako voják, který sloužil v západní armádě, odsuzuji takovéto jednání. Považuji to za urážku a zneuctění památky všech mých kamarádů spolubojovníků, kteří bojovali za osvobození naší vlasti.“
Ladislav Antes měl jedno velké přání. Chtěl se ještě jednou podívat do míst, kde byl za války – do Anglie. Měl už vyjednáno ubytování v blízkosti Londýna, odlet se měl uskutečnit na začátku listopadu 1981. Jeho dcera Ing. Hana Kohoutová o této době vypráví:
„Jednou v polovině října jsem se vracela okolo páté z práce. Před domem byl shluk sousedů, kteří mi oznámili, že otce asi odvezla STB do Klatov. Hledala jsem ho, ale až večer okolo osmé jsem viděla u řeky pomalu jdoucí shrbenou postavu. Byl to otec, který za to odpoledne zestárl o několik let. STB ho vyslýchala, musel odevzdat pas i vízum, a dokonce i letenku do Anglie. Chtěli vědět, s kým se bude stýkat. Tatínek si doma lehl a bylo mu moc špatně. Po třech dnech odešel do nemocnice. Síly mu ubývaly a zemřel pár hodin před Štědrým dnem, 23.12.1981.“ Jeho manželka odešla tří měsíce po něm.
Počátkem roku 1990 dostala dcera omluvný list a rehabilitační arch. Omluvný list byl podepsán tehdejším ředitelem továrny SOLO, který rovněž podepsal jeho přeřazení. Tento list dcera hodila do koše…
19. května 2014 by se pan Ladislav Antes dožil devadesáti let. Od jeho předčasné smrti uplynulo téměř 33 roků. Jsem hrdý na to, že můžu na Láďu vzpomínat jako na svého přítele. Byl to skvělý člověk a kamarád.
Josef Spěváček (2014), foto z archivu autora
