Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – únor 2015

1 února, 2015
00:00

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

28.února:

Ledy zatím povolují jen pozvolna …

27.února:

Z meteorologických řad zaznívají slova o blížící se několikeré změně počasí – a postupující mlha v lesích, jak se zdá, vše potvrzuje.

Boubínský nadhled pak vydává svědectví o mnohem intenzivnějším a dynamičtějším inverzním přílivu, umožňujícím mimo jiné též tvorbu slunečních gloriol kolem stínu rozhledny.

Sluníčko však musí na své straně zápolit s podobným přílivem, takže se mu po chvíli už zákonitě nedostává sil k výraznější kresbě, již zde navíc omezuje i ustavičně se proměňující členitost bystře plynoucích oblačných vln.

Ty mimo jiné soustavně atakují vrchol Bobíku a nemilosrdně jej tak spěchají zařadit mezi další neviditelné.

Lovci bulvárních senzací by si nicméně přes vše popsané jistě s gustem zabásnili o “Brockenském strašidle” (a což teprve ten ohromující účinek, zamění-li se celkem neškodné a tuctové “strašidlo” za mnohem důraznější “přízrak” 😀 ), …

… neboť vržený stín dnes skutečně mnohem více nežli boubínskou věž připomíná obří lidskou postavu.

Ale každopádně se tu nabízejí i další pohledy s nemalými šancemi úspěšně zahrát na struny fantazie, …

… obzvláště připomínají-li třeba nová, dosud zde nespatřená pohoří.

Bobík sice dostal šanci k volnému nadechnutí, avšak jen chvilkovou …

Ani původci všech dosavadních barevných her už mnoho času nezbývá – inverze mu vytvořila nový, falešný západní obzor.

Tento, opět trochu pozměněný a jakékoli zřetelnější glorioly již zcela prostý stín je obrazem na rozloučenou.

A je po všem, jen mlha si náhle dělá čím dál větší laskominy na celé širé okolí Boubína.

V této chvíli má sice jen trochu “velké oči”, …

… ale jak nakonec promění krajinu do zítřejšího jitra, se v daném okamžiku jen těžko odhaduje.

Tady již není o čem smlouvat – ve své poslední dnešní čtvrthodince sluníčko nenajde volnou skulinku ani pro jediný paprsek.

Vimperský směr ještě krátce zesvětlal …

… a krajina dnes popřeje dobrou noc obtočena nad čerstvou hladinou působivým Venušiným pásem.

26.února:

Miska vah se kloní chvilku k zimě (která na to stále ještě má regulérní nárok), …

… ale neodpustí si ani malá předběhnutí jara. A člověku jako vždy nezbývá nic jiného nežli dát se překvapit příštím vývojem této přetahované.

25.února:

Uprostřed vší nejrozmanitější informační agrese, jíž je člověk každodenně zahlcován, jsou prostá tichá kouzla podvečerní oblohy …

… nefalšovaným balzámem na duši.

24.února:

Ve vzduchu jsou stále cítit srážky, ale přece jen již současně s blížícím se jarem 🙂

23.února:

Ačkoli jistě nelze říci, …

… že by únor nebyl bílý, …

… přece jen se na výrazně osluněných místech těžko věří tomu, že zítra je teprve svatého Matěje …

22.února:

Jemné poprchávání, sem tam drobná vločka … a to vše až v podvečer. Ale srážky se ve Vimperku na každý pád konaly …

21.února:

Devítistupňové teplo ve Vimperku … a o pouhý stupeň nižší na Boubíně. Co jiného se z toho mohlo takhle koncem února narodit …

… nežli pastelový opar po celém obzoru, …

… bez šance spatřit poslední dnešní sluneční paprsky, …

… zato s vyhlídkou na zítřejší možné srážky, avšak bez zásadního příslibu rozsáhlejších oprav všeho, co sporadicky bílého po sobě zanechala dočasně odpočívající zima.

20.února:

Teplota se drží nad nulou, krajina už se tváří předjarně … ale nedejme se zmást – nějaká ta čerstvá sněhová vločka nás zřejmě hned o nadcházejícím víkendu nemine.

Ostatně ani Volyňka ještě neodkládá svůj ledový šat …

… a paní Zima z její hladiny svůj zmíravý pohled tváří v tvář sílícímu sluníčku jen předstírá.

19.února:

Sedmistupňový mrazík rozehnal včerejší mlhy – obloha se od samého rána zdobí četnými parhelii …

… a dalšími jevy, o něž se stará volně kouzlící sluníčko.

18.února:

Co se přes den oteplí, v noci opět půvabně zamrzá …

17.února:

Z médií sice zaznělo cosi o rozpuštění inverze, ale zatím se to určitě netýká Šumavy či přinejmenším některých jejích částí, …

… konkrétně např. v okolí Bobíka a Boubína. Ten se sice zrovna úspěšně osvobodil …

… a shlíží do kraje obdařen plnou přízní sluníčka, …

… štědře svými paprsky zalévajícího vyšší polohy našeho krásného kraje, …

… ale to zdaleka neplatí bez výjimky stejnou měrou všude.

Jsou naopak místa, z nichž se mlha snaží dobýt zpět ztracené pozice.

V tomto případě nezvítězí, …

… ale má si to kde přebohatě vynahradit. Už jen po mírném sestupu cesta prozrazuje, jak se asi bude kupříkladu vyvíjet situace v ráno ještě slibně osluněném Vimperku.

16.února:

I když je hlášeno slunečné počasí, může to stále znamenat, …

… že za ním Vimperští budou muset zpočátku vyběhnout o hnedle dvě stě nadmořských metrů výše.

A nic tu napohled nevypovídá o poměrně výrazném oteplení … tající a opadávající námrazy za fotografovým límcem snímek neprozradí … 🙂

15.února:

Když má sluníčko příchuť vzácnosti … aneb více dnes nečekejme …

14.února:

I v čase inverzí se najde světlá chvilka …

13.února:

První z celkem tří pátků, které letos možná zneklidní všechny pověrčivé, neboť v jejich datu nalezneme třináctku, je spojen s nejvýznamnějším ze šumavských spisovatelů – Karlem Klostermannem. Ač některé prameny uvádějí, že se narodil až o dva dny později, tedy 15. února, v jeho rodném i úmrtním listu figuruje 13. únor. V každém případě se tak stalo roku 1848, takže od spisovatelova narození uplynulo již sto šedesát sedm let. Současně bychom neměli zapomenout ani na člověka, který byl, podobně jako Karel Klostermann poutem literárním, svázán s Šumavou poutem hudebním. O Karlu Weisovi, narozeném rovněž 13. února, ale o čtrnáct let později, lze nalézt více informací zde: http://www.vimperk.eu/index.php/vimperk/104-historie-obce/377-karel-weis .

12.února:

Včerejší skutečně hustá mlha nám mizí za šestistupňového mrazíku …

… a popřává zvláštní vizáže i jinak dozajista nevábným panelákům na severním okraji Vimperka.

Ač není naprosto pochyb o tom, že mnohem působivější a efektější by bylo pozorovat, jak se z mlhy pozvona noří, řekněme, třeba takový Kašperk, lze i uprostřed tuctových výdobytků soudobé civilizace za určitých okolností najít zajímavé momenty k pozorování, …

… jako třeba obyčejný dým. V krajině, nota bene šumavské jinak prvek zcela odporný tu náhle může pozoruhodně výtvarně zapůsobit – sledujme dále, …

… jak postupně začne opouštět dosavadní roli splývání s inverzním pozadím, …

… nabývat na výraznosti, …

… ba dokonce prozrazovat, …

… že údolím Volyňky to pěkně táhne.

A nakonec nás upozorní, že chvilku po něm se vylouply z anonymity též Výškovice, aby rovněž přivítaly krásný slunečný den.

11.února:

Dnešní noc zase jednou zahalí Vimperk do husté mlhy.

10.února:

Změny počasí bývá nejednou zajímavé pozorovat z jednoho a téhož místa – tady je například zřejmé, …

… že opět nadešel čas inverzí.

9.února:

Zima nám stále nastavuje každou chvilku jinou tvář, …

… ale ve vzduchu je v každém případě opět mírné oteplení.

8.února:

Pestřejší skladbu dne, nežli jaká v ustavičném kolotoči proměn a zvratů probíhala dnes, si lze představit jen stěží – zrovna se od západu žene přeháňka, která rozhodně nebude šetřit sněhem, …

… během chvilky báječně zvýrazněným slunečními paprsky pod ještě ocelovější oblohou, …

… mající v zásobě dokonce i nefalšovanou modř. A to vše neustále letí v nepředvídatelných intervalech, tu kratších, tu delších … jen sněhu za všech okolností spolehlivě přibývá, takže radost lyžařská je nepřímo úměrná řidičské. Inu, zima, jak má být …

7.února:

Každý slunečný den potěší – a první únorová sobota jím skutečně se vším všudy byla.

6.února:

Lehce nám sem dýchlo od východu a krátce po poledni se uvolnila cesta sluníčku – jen Boubín nastalou situaci opět pojal po svém typickém způsobu.

Mrazy sice z nejhoršího stále povolují, ale i tak je hladina nejednoho rybníka (v daném případě známého “Kramaťáku” nad Vimperkem) stále bezpečnou trasou pro lesní zvěř …

5.února:

Mráz včerejší vydatnosti se již nezopakoval (upřímně řečeno – dalo se čekat, že k tomu nedojde), ba nedosáhl ani poloviční hodnoty. Spíše by se zdálo, že prostor tu dostává další sněžení, ale ani to zatím nepředvedlo nikterak oslnivý výkon. Boubínská měřící lať poblíže rozhledny sice ukazuje sedmašedesát centimetrů, ale jedná se vesměs o navátý sníh, zatímco většinová realita odpovídá v průměru pětatřiceti centimetrům.

4.února:

Úplňková noc nám výrazněji zahýbala s teplotou, kterou stlačila až na zatím zřejmě vimperský rekord této zimy – třináct stupňů pod nulou. Současně se však stává téměř tradicí, že podobně náhlé mrazy se vzápětí “ztrhnou”, …

… k čemuž také došlo, a to ještě před polednem, kdy se rtuť teploměru stejně prudce, jako předtím poklesla, vrátila na rovnou nulu. Za dané situace na sebe nedaly dlouho čekat ani barevné a oblačné změny na obloze, nabízející otázku, do jaké míry se naplní meteorologické předpovědi slibující podobné kolísání pro vícero příštích dnů.

3.února:

Boubín se v posledních dnech zhlédl v takřka nepřetržitém střídání svých charakteristických čepic, jejichž vinou je téměř jisté, že chceme-li z vrcholu něco vidět, měli bychom cestu vzhůru plánovat namísto časného rána spíše kolem poledne. Dnes však poměrně slušně “přituhlo”, takže bylo možno očekávat případnou změnu zaběhlého scénáře. Zprvu se zdálo, že k žádné nedojde, …

… ale mlha přece jen nesvírala okolí rozhledny s obvyklou pevností a navíc začínala místy pozvolna růžovět.

Neklamná známka vycházejícího sluníčka se objevovala stále častěji a intenzivněji, …

… mimo jiné i v podobě lehce zlátnoucích lesů směrem k Vimperku, které svědčily o stále větších trhlinách, nabízejících sílícím paprskům prakticky volnou cestu do nižších poloh.

Své rozuzlení pak po chvilce přineslo i napjaté očekávání, jak se vše bude vyvíjet na východní straně.

Západní vítr však v sedmistupňovém mrazíku přinášel stále postačující zásoby nové mlhy, …

… jako by si snad Boubín tentokrát objednal hned dvojitou čepici a o asistenci sluníčka nestál.

A tak sice okolní krajina po chvilce dostala modravý nádech s místy symbolicky pozlacenými špičkami lesních velikánů, …

… ba i Vimperk byl ve zlomcích sekund letmo k vidění, …

… ale sluneční království se tu rozhodně konat nebude.

Tím více se však mohou radovat všichni, kdož se nacházejí níže, …

… neboť právě k nim dnes sluneční paprsky co nevidět v plné síle dosáhnou.

2.února:

Nejednou bychom se dozajista podivili, kdybychom znali nejrozmanitější pověsti či lidová vyprávění, jimiž jsou opředeny pošumavské památky. Tak např. tato kaplička na návsi ve Výrově poblíže Husince …

… prý vděčí za svůj vznik černému svědomí jedné místní panímámy, která, ač byla upozorněna vyděšeným kostelníkem na záhadné bouchání vycházející z hrobu jejího čerstvě pohřbeného, údajně během nočního návratu z hospody zmrznuvšího manžela, rozhodla, že když už ho jednou pohřbila (co na tom, že možná zaživa), nedá hrob za účelem zjištění příčin oněch zvuků otevírat. Ať už se tato historka, stejnou měrou mrazivá jako úsměvná, zakládá na pravdě, či nikoli, každopádně obecně svědčí o nemalé fantazii lidových tvůrců.

1.února:

První únorové ráno nás ponechalo v napětí, jak se chladný den nakonec vyvine, …

… zda se usměje, či zachmuří. Poměrně dlouho nebylo rozhodnuto, …

… až teprve čas polední se přiklonil k variantě malebné zimní neděle, jejíž teplota dokonce v jednu chvíli vystoupila až na šest stupňů nad bod mrazu.

Fotokronika Jana Tláskala – leden 2015