Návrh na umístění šesti objektů bývalé továrny SOLO Sušice do památkové ochrany rozkladová komise ministra kultury neodsouhlasila. Pro rozhodnutí žádá doplnění, vysvětlení, další materiály, na místě by nejspíše byl i opakovaný fyzický monitoring současného stavu přímo v areálu. Kauza Sola a záměru výstavby obchodního centra se tak dostává znovu na začátek. Potenciální investor záměru vybudování obchodního centra na místě bývalé továrny považuje rozhodnutí komise za téměř vítězství, odpůrci stavby za možná další šanci jak proti “sušickému Kauflandu” bojovat dál. Jaký je pohled hlavních ‘aktérů v kauze sušického Sola’ na aktuální dění?
Řešení je v nedohlednu
Rozkladová komise odmítla památkovou ochranu továrny Solo Sušice
www.archiweb.cz, Václav Prokš, ČTK:
Sušice (Klatovsko) – Rozkladová komise ministra kultury nesouhlasí s tím, aby ministerstvo vyhlásilo památkovou ochranu továrny Solo Sušice, bývalého výrobce zápalek. Posuzování šesti objektů se po roce a půl od žádosti o památkovou ochranu vrátilo na začátek. Komise žádá posudky a doplnění, což bude trvat několik měsíců, řekla dnes ČTK vedoucí oddělení ochrany památek ministerstva Petra Ulbrichová. Vlastník areálu i investor, který tam chce postavit obchody, to chápou jako vítězství.
“Na konci roku už ministerstvo vyhlásilo poměrně rozsáhlou památkovou ochranu. Vlastník areálu se odvolal a podal rozklad k ministrovi a rozkladová komise rozhodnutí zrušila u všech šesti navržených objektů,” uvedl starosta Petr Mottl (ODS). Památková ochrana je podle něj dobrá, ale je nutné mít pro objekty využití. Nemyslí si, že by budovy měly velkou historickou hodnotu. “Spíš pro historii sirkařství. Určitě by ze sirkárny mělo něco zůstat,” řekl. Investor nabídl městu za korunu bývalou správní budovu ředitelství u kruhového objezdu a navrhuje zachovat administrativní objekt při nádražní ulici, z níž by vznikl hotel.
Pokud by se továrna stala kulturní památkou, nemohlo by se podle Mottla dělat nic a území by se na dlouhou dobu zablokovalo, protože soukromý vlastník ani stát do toho peníze nedá.
“Prvoinstanční řízení pokračuje. Musíme nechat zpracovat znalecký posudek a říct, k čemu by objekty měly sloužit. Komise usoudila, že jsme udělali málo pro odůvodnění,” řekla Ulbrichová. Komise navrhla ministrovi kultury, aby zrušil prvoinstanční rozhodnutí. Řízení se tak vrátilo na začátek”, uvedla. Ministerstvo neusiluje o památkovou ochranu všech objektů. “Ale nemyslíme si, že by se to mělo nechat všechno šmahem zbourat,” řekla. Pokud by ministerstvo rozhodlo o památkové ochraně, očekává další rozklad. Původně navrhlo krajské Muzeum Šumavy v Sušici k památkové ochraně tři budovy, nakonec se jich prověřuje šest.
Firma Fuertes Development Kuřim má stále zájem postavit místo bývalého Sola obchodní centrum za 200 až 250 milionů Kč. “Vyhráli jsme rozkladové řízení, které napadalo celou investici a práva vlastníka areálu (Solo Matches & Flames a.s. Brno),” uvedl za investora Zdeněk Přichystal. Fuertes a Solo už doložily ministerstvu posudek stavu budov. “Myslím, že teď to půjde rychle a že nám dají za pravdu,” uvedl Přichystal.
Fuertes má na stavebním úřadě žádost o územní rozhodnutí. Územní řízení je nyní přerušené. Investor, který už má dva roky připravený projekt, by chtěl začít stavět na jaře 2016.
Proti vzniku obchodů vystupuje peticí s podpisy 1500 místních sdružení My ze Sušice. “Deset let mohli v areálu cokoliv dělat, ale nenavrhli jediné ekonomické řešení,” dodal Přichystal.
———–
STANOVISKO Mgr. ZDEŇKY ŘEZNÍČKOVÉ, ŘEDITELKY MUZEA ŠUMAVY V SUŠICI:
“Náš návrh na vyhlášení památkové ochrany části areálu SOLO, podaný v březnu 2013, zahrnoval tovární komín, budovu bývalého ředitelství a administrativní budovu (domeček). K návrhu jsme připojili i výrobní halu. Vycházeli jsme přitom z několik hledisek, kromě jiného i z toho, že se jedná o ucelený soubor staveb, situovaný jako celek v jedné části areálu a jeho případné prohlášení za památku by nemuselo znamenat příliš velkou komplikaci pro vlastníka areálu, který s ním má vlastní podnikatelské záměry.
Z podnětu NPÚ byl tento návrh o rok později rozšířen o několik dalších objektů. Už na červnovém jednání městského zastupitelstva jsem uvedla, že s tímto rozhodnutím nesouhlasím. Brát pod památkovou ochranu další objekty nepovažuji za opodstatněné, dosud celistvý prostor pro případnou realizaci podnikatelských záměrů by se rozpadl na několik menších ploch a v konečném důsledku by se tím většina areálu pro současného vlastníka, potažmo budoucí investory, znehodnotila. Navíc rozsah objektů, které by případně byly zařazené mezi památkově chráněné, by už byl takový, že si neumím představit možnost jejich opravy a plnohodnotného využití, včetně udržení dlouhodobého rozvoje a provozu.
Navíc od podání našeho návrhu uplynuly již dva roky a během té doby došlo ke značné degradaci i námi původně navržených objektů. Bylo by tedy vhodné, aby zástupci MK ČR před vydáním konečného rozhodnutí uskutečnili ještě jednou na místě prohlídku všech navržených objektů a posoudili nejen jejich historickou hodnotu, ale i současný technický stav. Toto své stanovisko jsem v loňském zaslala i na MK ČR a z tohoto pohledu svým způsobem tedy rozhodnutí ministerstva považuji za rozumné. Samozřejmě věřím, že i po novém posouzení část areálu SOLA v rozumném rozsahu zůstane zachována a bude trvale připomínat tradici výroby zápalek v Sušici.”
———–
SOLO a názor MY ZE SUŠICE:
Zatím vítězí, bohužel, moc peněz nad zdravým rozumem. Vyhlášení některých budov areálu bývalé sirkárny za památky je asi jednou z posledních možností, jak ochránit pro Sušici velice významné historické dědictví.
Když už takový pocit nemá ani vlastník (vlastník vzešlý z divoké privatizace, který nemá citlivý vztah k Sušici, který nechce bohatnout na své výrobě a zaměstnanosti, ale pouze na postupné likvidaci a prodeji pro svůj výhradně osobní prospěch ve stylu rodina Francova z televizního seriálu Vyprávěj), ani developer (jakýsi podnikatel odněkud z nechvalně proslulé Kuřimi, který se ani neštítí brát jméno našeho města do názvu své firmy a jehož údajně řeší i správní soud) a pro nás z nepochopitelných důvodů dokonce ani starosta města, nelze jinak, nežli se dále prát o dobrou věc.
Věříme také, že šance ještě žije. Přáli bychom si, aby se nové zastupitelstvo postavilo k celému problému konečně čelem a řeklo: nechceme bourat, chceme být partnerem, nikoli přihlížejícím smutným klaunem. Přitom už to minulé mohlo zásadněji vstoupit do hry. Kdyby totiž starosta prezentoval daný záměr včas, nikoli s půlročním opožděním, kdyby zastupitelstvo razantněji usilovalo o stavební uzávěru, kdyby dopisy z radnice na Ministerstvo kultury, na Krajský úřad a na jiné instituce jednoznačně podpořily zachování významného celku a ne naopak (např. vyjádření odboru kultury k vyhlášení staveb památkami), nemuseli bychom neustále spekulovat, proč…
A jak území jinak využít ? Kulturněji ? Jaký by měl být „plán B“ ? Jako argument pro starostu ?
Tato otázka je v tuto chvíli nesmyslná, byť by mohla být právě starostou zodpovězena. Ať ukáže, že má vizi, fantazii, tvrdé lokty, víru a chuť zvelebovat město třeba tak, jako za starosty Seitze v období první republiky. A jestliže neví, pak jsou lidé, kteří skutečně vědí – příkladů z naší republiky i mimo ní je mnoho, prostě jen chtít… Anebo by možná jen stačilo, kdyby se vlastník konečně jednou za těch dvacet let, začal chovat jako řádný hospodář a partner města Sušice, který nenechává zbytečně chátrat „svůj“ majetek , který by nedělal vše jen pro rychlou likvidaci a „vydojení“ snadno nabytých hodnot – i když vlastně, co můžeme chtít od těchto „byznysmenů“.
Není to fakt alarmující ? Chceme přece žít v lepším prostředí, nežli jsou jen obchodní centra. Dnes jsme svědky konce jiného řetězce v ČR (TESCO prý končí) a otázka je jasná: co bude s halou, která „krášlí“ příjezd do města? Další halová tržnice?… abychom se totiž jednou nedožili třeba toho, že místní bazén už neslouží, nebo ho už nelze dále vysoce dotovat a že je ho třeba v duchu pokračující konzumní společnosti „zaplavit atraktivním zbožím“.
..anebo abychom si jednou nepřečetli text o sirkařství v Muzeu Šumavy, že : „..Ruch na Zlaté stezce už dávno odezněl a obyvatelům se zde, ani výše v horách Šumavy, nevedlo právě nejlépe. Když sušický magistrát jmenoval Scheinosta 31. října 1839 výrobcem zápalek, dal tak lidem novou možnost výdělku a městu založení nové tradice, která však byla definitivně ukončena demolicí objektů dne 17.listopadu 2015 developerskou společností Fuertes Development pana Přichystala ve spolupráci s magistrátem zastoupeným panem starostou Mottlem“.
MY ZE SUŠICE, o. s.
Na historické fotografii jsou označeny hlavní objekty továrny:
A – Administrativní budova společnosti s domkem vlevo.
B – „Hoblírna“ –objekt impregnace, sušení a konečné úpravy „drátu“ – zápalkových dřívek.
C – Původní tovární kotelna
D – Výrobní objekty výroby zápalek – „Stará budova“.
E – Výrobní objekty výroby zápalek – „Švédské“.
F – Výrobní objekty výroby zápalek – „Panské“.
G – Výrobní objekty výroby dřívek „Loupárna“ .
H – Výrobní objekty výroby kartonáže“Nová krabičkárna“ .
I – Výrobní objekty výroby zápalek – „Bednárna“. (foto a popis historického pohledu převzato z www.mestosusice.cz)
——
-red-
