Legenda o Kříži a křížové cesty
Počátek Legendy o Kříži se nacházejí již ve Starém zákonu. Podle knihy Genesis dřevo kříže přinesl na zemi Adam, když v Ráji ulomil větev ze Stromu poznání. Dřevo se dědilo z pokolení na pokolení, uctíval je Mojžíš a král Šalamoun, až z něj byl vyroben kříž pro popravu Ježíše Krista. Byl uložen spolu s Kristovým tělem v hrobě na Golgotě. Legendu o Kříži zachytil ve 13. století jeden ze středověkých autorů – Ital Jakub de Voragine ve své Zlaté Legendě – Legenda Aurea. Také mistři malíři jako byl Giotto, Cimabue nebo Pierro della Francesca zachytili tento starý příběh.
Ve čtvrtém století, kdy se již křesťanství stalo oficiálním náboženstvím, vzrostl zájem o Svatou zemi a řada poutníků se vypravila na pouť ke Svatému hrobu. Císařovna Helena, matka západořímského císaře Konstantina Velikého se vydala do míst Ježíšova života a smrti. Podle legendy nalezla roku 326 v Jeruzalémě na vrchu Golgota hrob s pozůstatky Kristova kříže, tři hřeby, jimiž byl na kříž přibit, část trnové koruny a kus nápisu INRI na desce z ořechového dřeva. Helena s pomocí svého syna také dala postavit kostel Svatého Kříže v Jeruzalémě, kostel Narození v Betlémě a palácovou kapli Santa Croce in Gerusalemme v Římě, kde jsou uloženy části kříže a dalších ostatků. V Jeruzalémě byly ostatky ohroženy vpádem a pleněním Peršanů v sedmém století, po několika desetiletích však byly navráceny. Slavnostní Povýšení svatého Kříže se událo v roce 335 v Jeruzalémě. V roce 1492 prohlásil papež Alexandr VI. všechny relikvie za pravé.
Cesty poutníků do Svaté země byly časté a zájem o poznání míst Ježíšova života a smrti se sílícím křesťanstvím vzrůstal. Proto byla na území Evropy budována místa, která přibližovala posvátná místa poutníkům, pro něž cesta do daleké země byla nemožná. Tak vznikaly Boží hroby, loretánské kaple, Kalvárie a díky vlivu řádu svatého Františka z Assisi ve třináctém století také křížové cesty. Ty měly zpočátku omezený počet zastavení. Většinou však připomínaly těžkou cestu Kristovu na Golgotu, byly zřizovány ve stoupavém terénu nebo později do schodů vedoucích k poutnímu místu. Teprve roku 1731 byl počet čtrnácti zastavení uznán jako závazný pro celou katolickou církev papežem Klementem XII.
Křížové cesty tak líčí ucelený příběh počínající Ježíšovým odsouzením římským místodržícím Pilátem a radou židovských velekněží, pokračuje vložením kříže na jeho ramena, popisuje strastiplnou cestu, pády pod tíhou kříže i setkání s matkou Marií, Veronikou, Marií Magdalenou, jeruzalémskými ženami, Šimonem z Kyrény až po smrt na kříži a uložení do hrobu. Někdy je přidáno ještě patnácté zastavení – Vzkříšení – Zmrtvýchvstání. Je počátkem další cesty, cesty Světla, tzv. Via Lucis, která vypráví o Kristových zjeveních v Jeruzalémě, Emauzích, Nanebevstoupení a Nanebevzetí Panny Marie.
V Čechách vznikaly křížové cesty již od doby baroka, nejvíce však v 19. a v první polovině 20. století na poutních místech, v kostelích i ve volné krajině. Jejich původ byl v lidovém umění i v umění uznávaných umělců. Jedním z nich byl rakouský malíř českého původu Joseph Fűhrich, umělec, profesor vídeňské akademie, který se věnoval převážně náboženským tématům (nazarenismus). Byl autorem kreseb pro křížovou cestu vídeňského kostela svatého Jana Nepomuckého, podle nichž později realizoval cyklus fresek. Kresby byly převedeny do rytin a rozšířily se po celé Evropě. Jen v Rakousku najdeme desítky křížových cest vytvořených jinými výtvarníky podle Fűhrichových kartonů – Sankt Othmar. V Německu – chrám v Breitenbergu, Lamu, Bayreuthu, také ve švýcarském Luzernu. V Čechách, zejména v oblastech sousedících s německy mluvícími zeměmi, vznikly podobné křížové cesty – chrám piaristického kláštera v Českých Budějovicích, ekumenická křížová cesta na Ronšperk u Stříbra autorů malíře Ivana Komárka a keramického výtvarníka Františka Švancara, hřbitovní křížová cesta v Husinci, vytvořená Jakubem Strőmingerem, ve Vlachově Březí, Křišťanově, polychromované reliéfy v chrámu sv. Jakuba v Pachaticích. Také v Praze bychom nalezli fűhrichovské křížové cesty – na Vyšehradě, Petříně, v kostele Panny Marie Sedmibolestné v Nerudově ulici apod.
Jakousi výtvarnou a symbolickou zkratkou jsou v našem kraji známé kohoutí kříže, například litinový a kovaný kříž v Kašperských horách, původně umístěný v blízkém Nicově. Také na malbách a reliéfech venkovských stavení tyto kříže nalezneme, například na fasádě statku v Libotyni u Vlachova Březí, jejímž autorem je jihočeský Jakub Bursa. Na kříži jsou umístěny symboly a předměty Kristova utrpení – kopí, kladivo, džbán s octem, hřeby, kleště a na vrcholu kohout, který třikrát zakokrhal ráno v osudný den Velkého pátku.
Je mi ctí, že mohu na tuto tradici navázat a vytvořit další cyklus křížové cesty pro Stožec a jeho mariánskou kapli.
Mgr Vladimíra Fridrichová Kunešová
{gallery}vimperk/2015/duben/mirka/{/gallery}
