Lubomír Brabec – legenda kytary na Svatojánském hudebním festivalu
Kytarový virtuóz Lubomír Brabec patří mezi naše nejúspěšnější hudebníky. Po konzervatoři v Plzni a v Praze pokračoval v Británii na Royal Academy of Music a v Early Music Centre díky stipendiu britské vlády. Spolupracuje s řadou pěvců a sólistů světových jmen. Za své působení natočil více než 30 CD a v archívech je více než 60 hodin jím natočené hudby. Odborné kritiky jej řadí k nejbrilantnějším kytaristům světa. Mimo hudby je neodmyslitelně spojen s vodním živlem – je pravověrným vodákem, jachtařem, potápěčem, miluje lyže a cestování. Věnuje se též canyoningu, skialpinismu a jezdí na koních. V roce 1997 uskutečnil vůbec nejjižnější koncert klasické hudby v historii, konkrétně u ostrova Nelson na 6. zemském světadílu v Antarktidě. Celý koncert byl zaznamenán japonskou televizí a vzbudil značnou pozornost světových médií.
Lubomír Brabec je nejen na Šumavě znám svými neutuchajícími a stále se rozšiřujícími aktivitami – je například iniciátorem vytvoření největšího skleněného reliéfu sv. Jana Nepomuckého, který zdobí most v Čepicích na Otavě. Ke svatému Janovi, jako k osobě patrona, má blízko, což je zřejmé z předchozího výčtu činností. Není proto divu, že jeden z nejkrásnějších a nejznámějších hudebních festivalů, pod nímž je Lubomír Brabec autorsky podepsán, nese právě jméno světce – Svatojánský. Jaký je letošní ročník a na co se mohou posluchači těšit? Zeptali jsme se:
V rámci Svatojánského festivalu vystoupíte v létě v několika místech po celém Pootaví. Jak jste místa a koncerty vybírali?
Rádi bychom navázali na tradici české národní identity a šířili kult sv.Jana Nepomuckého. Proto je termínově situován mezi svátky dvou zemských patronů: mezi 16. květnem (sv. Jan Nepomucký) a 28. zářím ( sv. Václav) Zahajovací koncert byl v Praze, v místě pobytu, umučení a zjevení prvního Svatojánského zázraku. Ve znamení královského almužníka byl koncertem charitativním ve prospěch studentů Konzervatoře Jana Deyla pro nevidomé. Jeden z koncertu bude poblíž rodiště sv. Jana v Žinkovech u Nepomuku v nově restaurované zámecké kapli. Sv. Jan byl patronem mostů a proto jej najdeme po celém toku Otavy snad v každé vsi. Vybírali jsme ty nejkrásnější kostely: V Písku je nejenom v děkanském kostele kaple sv. Jana Nepomuckého, ale také nádherná barokní socha na Kamenném mostě, ve Strakonicích se zase odehrál Svatojánský zázrak, a v době barokní se o tom mluvilo po celém světě, v Nezamyslicích mají malého sv. Jana na návsi, ale také zde mají překrásný gotický kostel a vynikající hospodu. V Kolinci je zase skvělý pan starosta a sv. Jana zde kdysi odstěhovali, tak jak v mnoha jiných obcích, z mostu před kostel, aby moc nerušil.
Dovolte mi přihřát si místní polívčičku. Pootaví je Váš druhý domov – c na něm máte nejraději?…vodu, přírodu, památky?
V Pootaví mám nejraději lidi! Na horním toku hovoří pravým plzeňským nářečím. Jak ho slyším vím, že jsem doma. Dole od Katovic až po Písek, je to již zase krásná ‘jihočeština’, V Písku na vás dýchne nejen Šrámek, ale hlavně Vančura. Mám zdejší kraj proježděný křížem krážem. V Čepicích nedaleko Rabí mám u vody chalupu a právě tam jsem nechal na mostě postavit skleněnou sochu sv. Jana Nepomuckého. Aby byl náš kraj ještě krásnější a aby nás sv. Jan ochraňoval.
Lidé vás milují, hrajete na různých místech – od domovů pro seniory až po Aljašku. Žijete hudbou a Vámi předávaná hudba žije dál v posluchačích. Vážná hudba byla přitom v jednu dobu docela ‘ohroženým druhem’. Jak to vidíte teď Vy? Jste optimista?
Máte pravdu, hudba je pro mne vším! A to speciálně ta hudba „vážná“. Měl jsem štěstí, že jsem již ve třinácti letech dostal skvělého profesora kytary, který mě ukázal nejenom celý svět kytary, ale který mě především otevřel celý svět vážné hudby. Od té doby, mám pocit, že člověk, který tento svět neobjevil, žije jakoby napůl. Myslím, že si nemohu stěžovat, že by o vážnou hudbu byl malý zájem. Soudě aspoň podle mých koncertů, mám radost, že na ně chodí čím dál tím více lidí a že většina mých koncertů je vyprodána.
Neznám Vás jinak než s úsměvem a s velmi pohodovou, příjemnou náladou. Pramení to z toho, že jste umělec a hudba Vás neustále nabíjí, nebo je to zkrátka, tak, že vás žití těší a milujete všechno co děláte?
Vážná hudba je krásný rozměr, který dokáže v určitých momentech života neskutečně pomoci. Ať máte lítost, bolest, vztek či radost. A nebo stačí, když se chceme jen v klidu na chvíli zastavit. Člověk k ní ale musí dospět a pak v ní najde úplně všechno. Hudba začíná tam, kde slovo končí, a pokud jsou pravdivá slova významného filosofa, že hranice slova jsou hranice světa, pak hudba nás dostává za tyto hranice, dostává nás za hranice světa a vlastně se s ní pohybujeme v nebeských výškách. Můžete prozradit čtenářům, jak dlouho nacvičujete novou skladbu, koncert a vlastně, jak dlouho denně hrajete? Čím je člověk starší, tak tím pravidelněji musí cvičit. Prostě ani jeden den nevynechat. Není nutné hrát dlouho, ale každý den. Je to jiné než když jsem byl mladý, tam jsem cvičil řadu hodin,ale pak jsem klidně o prázdninách na měsíc vynechal. Dnes již to tak nejde. Cviční mě ale těší, protože mám pak pocit, že hraji čím dál tím lépe.
Už se vám stalo, že jste byl tak vyčerpaný nebo unavený, že jste s tím chtěl ,lidově řečeno, praštit a věnovat se třeba jen plachtění nebo jízdě na koni?
Tak to kdykoliv a nemusím být ani vyčerpaný. Plachtění a koním bych se mohl věnovat pořád. Nepovedlo se mě ale ukrást žádnou cementárnu a ani jsem nezrestituoval žádný zámeček. A tak musím hrát. Naštěstí mě to baví! A skutečně s kytarou je mi nejlépe a cítím se nejšťastnější.
Svatojánský hudební festival probíhá od pozdního jara do raného podzimu. Několikrát na něm vystupujete se sólovým recitálem. Na co se mohou návštěvníci těšit, bude čas i na vaše příjemné povídání? Je mezi skladbami, které tu zahrajete vaše „srdcovka?“
Vždy jsem si pozval nějakého hosta. V Písku to bude sopranistka Karolína Žmolíková, mladá a velmi nadějná operní pěvkyně. Ve Strakonicích jsem přizval skvělý místní sbor Fere Angeli. Už jsme spolu před pár lety účinkovali a sbormistryně Marcela Miková jej vede naprosto profesionálním a úžasným způsobem. Pro recitály jsem vybíral skladby ze všech období od baroka až po současnost, tak, aby měly souvislost se sv. Janem . Barokní Weisovy skladby byly napsány v Praze v době beafikace a canonizace, barokní mnich Ivan Jelínek pojmenoval svoji Parthia de Sancto Joanne a já sám jsem pro tuto příležitost napsal Fantazii na píseň “Góralu, Czy ci nie žal? “ . Byla to nejoblíbenější píseň papeže Jana Pavla, a já jsem ji vytvořil jako Poctu sv. Janu Pavlu II , při příležitosti jeho kanonizace. Samozřejmě zazní i virtuózní španělské kytarové skladby, bez nich by byl kytarový recitál neúplný A ta moje „srdcovka“ tam určitě bude!
Co by jste popřál sobě i nám všem do dalších, nejen Svatojánských, měsíců?
To je jednoduché. Krásné léto a hodně skvělé hudby!
Děkuji i já Vám přeji příjemné léto u Otavy, nadšené a vnímavé publikum a stále vyprodané sály.
Andrea Staňková
