Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – červen 2015

1 června, 2015
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

30.června:

Červen nám dal užít nejrozmanitějších variant počasí, aby se nakonec rozloučil ve znamení takřka tropického vedra, jehož štafetu bezpochyb předá i svému nástupci.

29.června:

Na sklonku měsíce června přichází odkvět půvabných jestřábníků, momentálně již k nepoznání, srovnáme-li současný stav např. s deštivým obdobím okolo 9.6. …

28.června:

Velký a Malý Ostrý …

27.června:

V plném rozkvětu se právě nachází vzácný a chráněný kosatec sibiřský, …

… krášlící šumavskou louku poblíže bývalé obce Skelná celým kobercem …

… ze svých modrých květů.

26.června:

Letní oteplení je dnes skutečně znát od samého rána, …

… a to i s průvodními jevy na obloze.

25.června:

Včera se opět objevily výrazné sluneční erupce, mající prý za následek mimo jiné noční polární záři – možná odněkud viditelnou. Boubínskou teplotu však zatím neovlivnily k lepšímu – od samého rána se držela na třech stupních, jaké jsme si tu připomínali předevčírem. Tentokrát ale panovalo téměř bezvětří a nálada byla pastelově mlhavá – obzvlášť se v tom směru činil obzor, …

… postupně přidávající na jemné barevnosti …

… v závislosti na pohybu sluníčka.

Tomu krom obzorového oparu nic nestálo v cestě, …

… takže nás jistě bude těšit po celý den, …

… jenž navíc určitě oproti těm předešlým udělá v odpoledních hodinách další krůček vstříc nefalšovanému, tedy nikoli jen formálně kalendářnímu létu.

24.června:

Zdá se, že obrat léta k lepšímu započal 🙂

23.června:

Nástup léta je zatím stále velmi rozpačitý, teplotně připomíná spíše podzim, ale náprava se snad blíží. Boubín sice nenabídl více nežli tři stupně nad nulou, ke všemu okořeněné poctivým studeným větrem, ale každopádně nebyl skoupý na poutavé sluneční scenérie, …

… snad na počest čaromocné svatojánské noci.

Bohatá oblačnost je připravena na bohaté změny barev, …

… neschází ani svazek antikrepuskulárních paprsků, …

… sbíhajících se s takřka geometrickou přesností do nejsvětlejšího bodu – na střed boubínského stínu, nad nímž by se, pokud by panovala mlha, objevila dozajista výstavní gloriola.

Obloha dosud prozrazuje, že v podvečer zatím naposledy zapršelo, …

… takže není divu, objeví-li se na obzoru duhové torzo, …

…postupně sílící …

… a chvílemi nabývající sytějších barev.

Až západní strana zrudne, bude i tady – na protější – co barvit.

Duhové tóny nám kulminují, …

… a na obloze obecně nastává celková proměna.

Zapadající sluníčko se skutečně má oč opřít, …

… a to i v případech, kdy je schováno za mraky.

Svatojánská noc tak bude mít zajímavou předehru, …

… stačí jen se dívat …

… a žasnout.

Nějaká ta kapka ještě dozajista spadne. Zítřek se však ponese i ve znamení oteplení, ve výsledku sice zatím nikterak převratného, ale určitě v každé podobě vítaného.

22.června:

Občas stojí za to zamyslet se nad osudy památek – z pohledu jejich milovníka určitě zabolí jakýkoli, jinak ovšem celkem pochopitelný, neboť vlastně odvěký pragmatický přístup. Právě jeno vinou se může třeba pozůstalá gotická bašta z někdejšího městského opevnění octnout ve zcela nesourodém obklíčení novodobými zahradními boudami, …

… zatímco v těsné blízkosti Haselburgu vyrostla do zaběhnutého panoramatu nová obytná budova. A tak nezbývá než si pro jakousi chabou útěchu připomenout, že vévoda Adam František ze Schwarzenbergu ve své době dokonce nařídil – ano, z ryze pragmatických pohnutek, které u tohoto jinak milovníka umění a historie zvítězily, Haselburg jednoduše zbourat … Nu, za dalších tři sta let se pro naše potomky stanou podobnou historií pro změnu tyto dnešní zásahy – a buďme rádi, že nás už nebude trápit vše, co bude z jejich pohledu dnešní stav principielně podobně hyzdit …

21.června:

Časně ranní Vimperk nabídl převážně vyjasněnou hvězdnou oblohu, pouze při obzoru rámovanou pozůstatky včerejších mračen, to vše za poměrně nízké teploty – všehovšudy sedmi a půl stupně. Nad Boubínem se pohledem od Korkusovky ukázala tenká mlžná čepice, dotýkající se však jen samotného vrcholu. Nad ní pak opět probleskovaly hvězdy, takže se dalo očekávat, že poslední jarní svítání (astronomické léto započne právě dnes v 18:37) bude mít navzdory všemu popsanému zajímavý …

… a určitě nikoli stále jen takto mlžný průběh.

Jako vždy se zapojil do hry také vítr, dnes měnící směry – původně východní průběžně vystřídal severozápadní …

… a jeho zásluhou se tak mohla krajina postupně vyčistit.

Zásoba atmosférické vláhy je však v posledních dnech značná, …

… a tak se tu má mezi nebem a zemí stále bohatě co propojovat.

Pod barvami blížícího se sluníčka si na chvilku nasadil čepičku i donedávna ještě čistý Libín, …

… ale více nežli k němu teď oko zalétá do výšek …

… a občas také na teploměr, který tu poklesl na pouhé dva stupně nad nulou.

S tím, že by se snad oteplilo úměrně dané roční době, dnes podle všeho počítat nelze, …

… neboť sluníčko nepředvádí svou obvyklou sílu – zůstává v tom ohledu mnohé dlužno i minulému týdnu, v němž tu panovala teplota o deset i více stupňů vyšší.

Důležitější však je, že působivě probarvuje jednotlivé vrstvy putující oblačnosti, již bude radno sledovat v očekávání zajímavých jevů především na tomto směru, …

… byť ani ty zbývající neztrácejí na přitažlivosti.

Zásadní otázka zní, do jaké míry dostane sluníčko, zrovna se prodírající clonícími mraky, šanci naplno zazářit, …

… neboť dění na jihozápadní straně nahrává možnosti vzniku známého krásného úkazu.

A už je na něj také založeno – nad Basumským hřebenem se rozprostřela oblačná promítací plocha, na níž se začíná zřetelně rýsovat stín rozhledny.

Mraky na protější straně vyslyšely nevyřčenou prosbu – propouštějí sluníčko ze svého zajetí, …

… aby mohlo kolem špičky zmíněného stínu vykreslit svou první gloriolu.

Ta sice nemá dlouhého trvání, ale je tu nemalá pravděpodobnost, že se vše, a to možná nejednou, zopakuje, …

… neboť pohyb mlhy se zrychluje a její hustota se stále na obou stranách mění.

Vida, pod čepicí už se zatím kompletně ocitla i Trojmezenská hornatina.

Na jihozápadě se rozjíždí předpokládané další kolo procesu, …

… ve finále opět korunovaného gloriolou, …

… tentokrát ještě výraznější …

… a tím pádem i působivější.

Na protilehlé straně dokonce nescházejí ani opakované sluneční koróny, …

… svědčící ale také o tom, že dnešní den se tu mlhy jen tak nezbaví.

Nastane sice kalendářní léto, ale na pravou letní atmosféru si ještě budeme zjevně muset počkat. Něčím se však přece jen i v rámci popsaného teplotního poklesu už přihlásila: na zpáteční cestě to v boubínských lesích silně zavonělo houbami a místy byly v mechu k spatření první, zatím drobné kloboučky 🙂 .

20.června:

Po celou předposlední červnovou sobotu nám bylo bohatě přáno dosyta si užít pestré nabídky všemožných oblačných tvarů a uskupení, …

… a to až do večera, kdy nám ovšem oblačnost znemožnila pozorovat unikátní úkaz na západní straně – setkání Měsíce s Jupiterem a Venuší.

19.června:

Nakonec se ze všeho zdá, že nad Šumavu přece jen občas dosáhne Medardova kápě, …

… ale stále naštěstí označitelná za víceméně formální či symbolickou.

18.června:

Drobný deštík nás neminul, ale když je kam se před ním schovat …

17.června:

Obloha nad večerním Boubínem se chvílemi zaskvěla oběma parhelii, z nichž pravé na vimperské straně bylo po celou dobu mírně výraznější.

Sluníčko se ostatně činilo po celý den, třebaže oproti minulému týdnu v citelně nižší teplotě, …

… která tady nahoře v daných okamžicích poklesla na pouhých šest stupňů. A ke všemu se zdá, že na programu bude opět změna počasí – uvidíme zítra.

16.června:

K velmi působivým místům, která jistě stojí za návštěvu, …

… náleží i židovský hřbitov ve Vlachově Březí.

Není totiž jen tradičním místem posledního odpočinku pro své dávno zvěčnělé obyvatele, neboť i živým může poskytnout prostor k odpočinku na duši …

… a nejednu příležitost k rozjímání.

15.června:

S každým dalším týdnem přibývá v lesích nových květů, …

… tentokrát byl na řadě příbuzný konvalinky – pstroček dvoulistý, v devatenáctém století nesoucí název přestupnička dvojlistá.

14.června:

O včerejších divokých bouřkách jsme znovu jen četli nebo slyšeli zvěsti z jiných končin naší vlasti, aniž na Šumavu dolehlo třeba jen vzdálené brumlání. Inu, zatím je tu přáno všem, kdož se bez tohoto přírodního divadla, jež jim namísto velkolepých zážitků spíše nahání strach, rádi obejdou, kdežto netrpěliví fotografové hledají na svou otázku, kdy se konečně ukáže něco dramaticky úchvatného pro jejich objektivy, odpověď ve výškách. Boubín takřka ještě za tmy nabídl k vidění leccos, ale bouřky nad svou i našimi hlavami, zdá se, stále neslibuje.

Okolo čtvrté hodiny ranní tu panuje dvanáctistupňová teplota, tedy o dva stupně nižší nežli ve Vimperku, což je však zjevně způsobeno příjemným jihozápadním větříkem.

Na tomto směru se ovšem včerejší noci bezpochyb děly věci – radary v ten čas ukazovaly silné bouřky, šířící se z rakousko německého pomezí poměrně hluboko do obou jmenovaných zemí.

V této chvíli lze každopádně očekávat další kapitolu z nekonečné knihy skvostných barevných představení, …

… k nimž jako už tolikrát nebude zapotřebí dalších slov.

Opět nás čeká nefalšované, takřka letní dusno, …

… ale na otázku, zda tentokrát konečně vyústí v šumavskou bouřku, existuje jediná odpověď: nechme se překvapit, a to opět spíše v odpoledních až večerních hodinách.

13.června:

Druhá červnová sobota přidává nejen na teplotě, ale též zvyšuje možné riziko výrazných bouřkových aktivit – nicméně stále s přetrvávající otázkou, nakolik se tyto budou týkat našich končin. Bohatá mračna, ke všemu poměrně neobvyklého zbarvení, se sice tváří hrozivě, ale současně jsou dle všeho na cestě severovýchodním směrem.

12.června:

Sotva se výrazněji oteplí, hned je nutno počítat i s možností bouřek, které však s nemalou pravděpodobností opět Šumavu víceméně minou …

11.června:

Cesta k slunečnu byla trnitější, než bychom bývali čekali, ale očekávaný blankyt se nakonec dostavil.

10.června:

Až na samé dno vimperských ulic dosedla v noci hustá mlha, ruku v ruce s vytrvalým drobným mžením. Pokud by člověk nespoléhal na zázraky, od cesty na Boubín si v ten čas nešlo mnoho slibovat … ale ani ji vynechat. Vždy totiž, i když nesplní očekávání, aspoň něco napoví. Dnes měla mlha nad Šumavou absolutní vládu, ani na centimetru výškového rozdílu mezi Vimperkem a Boubínem nepřipustila sebemenší náznak kompromisu a samotnou věž pak v pouze pětistupňové teplotě neustále smáčela.

A přece tu byl silnější soupeř, vyzbrojen sice v daných okamžicích všehovšudy trpělivostí, ale ta se v průběhu dne s nemalou pravděpodobností ukáže být vítěznou zbraní. Stále častější a delší chvilky barevných proměn jednoznačně prozrazují, že pevnost mlžného sevření už shora zkoumá sluníčko.

Těšit se však na ně v nejbližších okamžicích by bylo bláhové – především musí nastoupit vděk za to, že ustalo protivné vlezlé mžení. Mlha ovšem zjevně nevyklidí bojiště jen tak, cestou dolů opět houstne a vrací se ke své původní barvě.

Lesy ostatně její přítomnost jedině vítají a nikterak neskrývají, jak jim vláha prospívá. Ve všudypřítomné typicky šumavské atmosféře se dokonce zdá, že i sám bájný Boubínský kmet se zastavil a složil hlavu k odpočinku na úpatí své hory.

Kopretiny už vědí své … a jistě se tu dočkají sluníčka o něco dříve nežli my všichni dole ve Vimperku, kde si budeme muset počkat až do odpoledne.

9.června:

Z Medardovy kápě snad obávaných čtyřicet dní kapat nebude, ale její majitel – včerejší oslavenec – přece jen dal o sobě výrazně vědět, a to počínaje noční bouřkou, po níž pak prakticky celý dnešek propršel, byť povětšinou ve velmi jemném provedení. Měli jsme tak jako vždy na vybranou: buď se útrpně podvolit šedivě mlžné, mokré náladě, nebo v ní naopak hledat a nacházet kouzelnou křišťálovou říši …

8.června:

Zatím posledním přírůstkem, který zdobí (nejen) boubínský vrchol celými koberci z drobných bílých kvítků, je sedmikvítek evropský, vděčící za svůj název sedmi bílým korunním plátkům (jichž může ve výjimečných případech být i šest).

7.června:

Dusno a doslova stojící vzduch, v němž se nepohne ani lísteček – tak by bylo možno charakterizovat situaci po čtvrté hodině ranní v první červnové neděli na Boubíně.

K tomu pak celkové temno, v němž sice tím více vynikají proměnlivé barevné kreace na východní straně, …

… ale současně se dá tušit, že tuhle tajemnou atmosféru mají na svědomí zejména bouřky, které k nám sice zatím nedorazily, …

… ale západně od našich hranic se již od noci činily, jak náleží, a sem vyslaly aspoň svůj barevný předvoj. Ostatně i tento dosud nevyšlým sluníčkem půvabně nasvícený mrak je ve skutečnosti vrcholkem z valné většiny ukrytého bouřkového cumulonimbu, jehož další vývoj bude zajímavé sledovat. Dokonalý klid tu ruší jen bzukot početné letky střečků hltanových (tento pozoruhodný a svérázný hmyz si můžeme blíže připomenout pod datem 21. června zde: http://vimperk.eu/index.php/component/content/article/118-diskuzni-forum/2333-vimperk-fotokronika-jana-tlaskala-kveten-13), která však poté, co předvedla své pověstné bleskové manévrování, hledá po chvilce jiný objekt svého zájmu a mizí kamsi do nižších pater rozhledny.

Měsíc nad Trojmezenskou hornatinou zadumaně shlíží do tajemně potemnělých barev, …

… na jejichž tónech tentokrát ani čerstvě vyšlé sluníčko …

… v prvopočátku mnoho nezmění.

Důvod je zcela zřejmý …

Napjaté očekávání věcí příštích náhle zpestřují první známky západního větru, nanejvýš vítaného ve chvílích, kdy už se tu vzduch, jak praví lidové rčení, “dal krájet”, …

… a na západním obzoru se občas i zřetelně zableskne. Očekávané doprovodné hřmění však není slyšet – bouřka je tedy velmi daleko. Ani vzpomínaného cumulonimbu, byť naznačuje, že by se mohl roztáhnout do pověstné kovadliny, se nebude nutno obávat.

Obloha sice nabývá všelijakých tvarů i stále ještě temných barev, …

… ale bouřkové aktivity, jak vidno, přinejmenším dopoledne šumavské hranice dle všeho nepřekročí, třebaže severozápadněji by za podobný předpoklad patrně nikdo onu příslovečnou ruku do ohně nedal.

6.června:

V parnu, jaké provázelo dnešní den, byla pravým požehnáním pro tělo i duši takováto a podobná zákoutí …

5.června:

Nadchází čas jestřábníků …

4.června:

Už od Korkusovky se takřka ještě v naprosté tmě prozradila víceméně neočekávaná mlžná čepice na severovýchodní straně boubínského vrcholu – právě tam se pak okolo půl páté nejen potvrdila, ale postupně přikryla celou špičku hory včetně rozhledny.

Zásluhou východního větru se však jednalo o proměnlivý stav. Svrchní patro oblohy, přizdobené ubývajícím úplňkem, se navíc neustále modralo, čímž nejen dokonale rozptýlilo každou případnou obavu, že nebude nic k vidění, …

… ale naopak živilo naději, že se tu odehrají zajímavé věci. Mlha putovala, sílila, slábla, odkrývala i znovu halila okolní krajinu, …

… nad níž postupně začaly sílit barvy sluníčka, připraveného dnes na druhou minutu po páté.

V ten čas však ještě k vidění nebylo, protože opět jako už tolikrát muselo překonávat hustou clonu na vnitrozemském obzoru.

Na opačné straně nevypadala situace o mnoho lépe, ale právě proto byla příslibem možných příštích úkazů, …

… k nimž během následujících šesti snímků jistě nejsou nutné další komentáře.

Po mnoha proměnách, během nichž se krajina občas na chvilku zcela vyčistila a vzápětí znovu zahalila do proudících mlžných cárů, konečně nadešel příznivý okamžik, …