David VÁVRA je, jako český herec, neodmyslitelně spjat s divadlem SKLEP a desítkami filmů, v nichž nezapomenutelně ztvárnil nejrůznější role. Jeho životní rolí je ale, kromě herectví, architektura a umění.
Akademický architekt David VÁVRA vstoupil do povědomí širší laické veřejnosti také díky televizním cyklům Šumná města a Šumné stopy, které mapují moderní architekturu v českých městech a stopy českých architektů v zahraničí.
Jako architekt se podepsal pod realizaci budov jako je Muzeum voskových figurin na Karlštejně, Švandovo divadlo na Smíchově, citlivě rekonstruované sakrální památky v Modřanech a Braníku, unikátní interiérový výraz vtiskl například Paláci Akropolis (ve spolupráci s Františkem Skálou), Africkému muzeu Dr. Emila Holuba v Holicích, mnoha stavbám v přírodě, městské zástavbě i venkovským sídlům.
Kašperské Hory Davida Vávru přitahují… jako ‘šumné’ město, inspirace i prostor pro tvorbu. Minulou neděli vyjádřil jasně svůj vztah ke kouzelnému šumavskému městečku, když byl v Kapli Dvanácti apoštolů slavnostně odhalen jeho skleněný oltář, tématicky inspirovaný historií města i místa, kde kaplička stojí.
Autor je s celkovým dojmem, který jeho dílo ve spojení s kapličkou a historií místa vytváří, spokojen.
Tím více, že poděkování a uznání vyjadřovali všichni, kteří se na slavnostní odhalení skleněného oltáře přišli
v neděli na svatého Valentýna podívat.
David Vávra předal starostovi Kašperských Hor Petrovi Málkovi také skicu, podle které oltář vytvářel.
Při samotné akci kromě starosty města Petra Málka a Davida Vávry promluvil historik Muzea Šumavy Vladimír Horpeniak. Jeho sonda do historie, která připomněla i zajímavou pověst, byla zpestřením pro pozorné posluchače:
“…staré polní kříže, boží muka, sochy svatých, různé pomníčky, tvoří paměť krajiny, jsou její součástí, patří ke kulturnímu dědictví. Kapličky byly a dosud jsou kultovními místy ke zvláštním pobožnostem a bohoslužbám, sloužily především modlitbě. Těmto objektům a stavbičkám obecně říkáme drobná sakrální architektura. Výstavbu těchto malých památníků podnítila často nějaká mimořádná,památná, událost.
Kapličky tvoří v české krajině významný prvek, nezřídka znamenají důležitý orientační bod, svou produchovnělostí a spojením se staletými tradicemi spoluvytvářejí specifický genus loci toho či onoho místa.
Tato malá stavba, u které jsme se dnes sešli a do které bylo nyní trvale umístěno dílo architekta Davida Vávry, je podle místní tradice nejstarší z kašperskohorských kaplí. Kaple zasvěcená Dvanácti apoštolům vznikla údajně již v době výstavby hradu Kašperku, tedy za panování Otce vlasti Karla IV. Kapličku zaznamenávají staré hornické mapy ovšem pod jiným názvem „St. Magdalena Kapelle“.
Přilehlé pole se v dávných dobách nazývalo TODTENACKER – Pole mrtvých. Podle místního kronikáře Engelberta Panniho se mělo jednat o pohřebiště zemřelých z hradu Kašperku a k němu příslušných vesnic. Staré lidové pověsti vyprávěly o tom, že se tu při orání nacházely četné kosti lidí, ale i koní. Lidé tvrdili, že jsou to pozůstatky z bitky, která se tu odehrála mezi husity a místními (pochopitelně katolickými) havíři. Právě na místě, kde Kašperskohorští zvítězili nad husity, byla pak vystavěna kaplička nesoucí jméno „Dank Gottes – Bohu Dík!“ Teprve později kaple obdržela ten svůj dnešní název „Dvanácti apoštolů“.
Jak se dovídáme ze starých kronik, v prostoru západně od svatyně byla vápenice a také popraviště, kde se odsouzeným utínaly hlavy. K místu a této okolnosti se vztahuje pověst o uťaté mluvící hlavě. Za nějaký vážný (snad mravnostní) delikt byl jistý mladý tovaryš odsouzen k trestu smrti. Mohlo se mu ovšem dostat milosti, pokud by některá „z čistých pannen“ mu nabídla ruku k věčnému svazku. Po tři dny stál chudák mladík připoután k pranýři na náměstí. Dívky, které šly kolem jen cudně klopily zrak a dělaly, jakoby chlapce vůbec neznaly. A tak třetího dne byl tovaryš odvlečen k popravišti u Cikánky a tam mu kat usekl hlavu. Opodál klečelo děvče, které chlapce upřímně milovalo, ale bálo se to přiznat. Do jeho náruče se skutálela zkrvavená hlava odsouzencova. Dívka hlavu zvedla a políbila ji na ústa. V tom hlava k dívce zvedla své oči a tiše zašeptala: „Rozárko, teď už konečně budeme svoji!“ Ještě dříve než lidé stačili k místu přispěchat, byla dívka již mrtvá. Na památku této podivuhodné události zde Kašperskohorští vystavěli kapličku. Podle soch apoštolů, které tu prý stály, obdržela svatyně svůj název: Zwölfjüngerkapelle – Kaplička Dvanácti apoštolů.
Ctíme dědictví a odkaz minulosti. Jedinečný charakter a duch Šumavy, genus loci i těchto míst pod hradem Kašperkem, vytvářejí i tyto malé sakrální stavby a to nejen z pohledu vnější estetiky krajiny a urbanismu. Je historicky nedávná doba, kdy tuto památky byly slepě poškozovány a ničeny v údajném zájmu tehdejší ideologie (ale, jak víme, bylo to spíše z vandalství).
Dnes tyto památky opět svobodně připomínají dávné příběhy a zároveň působí příkladem hluboké zbožnosti našich předků a předchůdců. Jde nám dnes o především o to, nejen tyto památky zachránit a konzervovat, ale také o to, vlít do nich nový život.
Jsem rád, že nám v tomto úsilí nabídl svou velkorysou pomoc architekt a vůbec všestranný umělec – pan David Vávra. Pro kapličku vytvořil nové umělecké dílo – malý monument – malý skleněný oltář – oltářní retabulum.
Oltáře lidé odjakživa vnímali jako okna do nebe.
Kéž nám – Kašperskohorským i všem poutníkům, kteří k této kapli kdykoliv přijdou, je tento oltářík takovým okénkem do nebe,neboť právě nebeského jasu je naším duším zapotřebí ze všeho na světě nejvíc!”
{gallery}susice/2016/02_unor/kopie_kaple12a/{/gallery}
Se šarmem sobě vlastním věnoval (v písemné i deklamované podobě) kapličce v Kašperských Horách David Vávra i vlastní verše:
Verš ke kapličce
David Vávra
mnohá generace v ‘Kašperkách’ věděla
že žije se lépe pod ochranou anděla
uprostřed kopců, kde harmonii Stvořitelova ruka dodělá
zde dramaticky vanou větry z hor
v doteku potoků, lesů a jejich kor
s drsnou krajinou bojuje boží tvor
a tím jeho práce je pravdivá
je v ní něco navíc, než odhalí nížina-rovina
každý nový den, šťastná novina
však v podzemí čerti zkouší horníky
z temnoty rodí se zlaté troníky
rychleji vše se vrství na trpící a viníky
katolík s husitou drží se pod krkem
Němec s Čechem posunem a postrkem
každodenně pouze přeme se, jak včera v kině, banálně
nad slovním výrokem
vždyť jsme na této zemi jen chvilkoví hosti
budižme pomíjivé pýchy prosti
nejen dnes, ale přes věky, stavme porozumění mosty
to však pouze naše vůle nezvládne
bez požehnání je veškeré úsilí marné, ba i proradné
mávnutí křídla anděla je nadevše ladné…
*****
TIP
*****
Než si naplánujete výlet do Kašperských Hor, prohlédnout si kapličku, dát si dobrou místní kávu a objednat si třeba prohlídku na hradě, podívejte se na aktuální nabídku akcí a nechte se pozvat …
-text a foto: as-
{jcomments off}
Vaše reakce, připomínky, komentáře, náměty a podněty k daným tématům můžete redakci zasílat na: info@sumava.eu
