foto2

Maxmilián Lamberg v Pošumaví

foto2

Druhý zářijový vkend navštívil Pošumaví potomek bývalých majitelů lamberského panství, hrabě Maxmilián Lamberg z Kitzbühlu. Přijal pozvání Spolku Lamberská stezka a s blízkými spolupracovníky a přáteli se ubytoval v zámeckém hotelu ve Zdíkově.

Jako průvodkyně a tlumočnice přijela i Silvie Somasgutner ze Steyru, kde provází na zámku Lamberg. Právě ona a pan Karel Lamberk z Prahy iniciovali v roce 2009 vznik občanského sdružení, které spojilo zájmy obcí v bývalém lamberském panství – Žichovice, Žihobce, Strašín, Nezdice, Nezamyslice a Rabí. Většina starostů tohoto svazku se také s Maxmiliánem Lambergem setkala na přátelském obědě v restauraci U Kopů v Nezamyslicích.

 

 

 

 

foto1

 

Jak návštěva probíhala a kde všude se hrabě zastavil, o tom více předseda sdružení Jan Kavale, který celou skupinu provázel:

„Nejprve si hrabě prohlédl hrad Rabí, žichovický zámek a kostel Narození Panny Marie ve Strašíně. Druhý den své návštěvy měl na programu kostel Nanebevzetí Panny Marie a rodová hrobka v kapli svatého Erazima v Nezamyslicích. Nad jejím současným stavem pan Lamberg trochu posmutněl. Posledním bodem programu bylo Muzeum Lamberské stezky v žihobeckém zámku. Tato naše chlouba Lamberga velice mile překvapila a hostitele ohromil úžasnou znalostí historie svého rodu. S jistou dávkou dojetí se zastavil u portrétu svého pradědy Huga, hraběte z Lambergu (šestý syn knížete Gustava Jáchyma a kněžny Káči).

Rozlučková večeře proběhla v hotelu Fialka v Sušici za melodií tahací harmoniky Vlasty Jánského z Plzně. Všichni zúčastnění se dohodli na další spolupráci, hlavně v oblasti výměny informací a obrazového materiálu. S trochou nostalgie jsme si připomněli smutnou skutečnost, že od pohřbu kněžny Kateřiny v prosinci 1889 již české panství nikdo z příbuzných nenavštívil. Po šestnáctiletých sporech o majetek soudy přidělily panství uherské větvi Lambergů a synové Gustava Jáchyma žili v Rakousku, v Německu a v Americe. Zámek v Kitzbühlu nebyl součástí svěřeneckého panství, a tak rodině kněžny Káči zůstal. Ona zde také dožila ve společnosti svých nejbližších.

Procházkův román Kněžna Káča nám celý pravdivý příběh vypráví, avšak osudy sedmi synů a jejich potomků nám odhalí až spolupráce se sedmdesátiletým Maxmiliánem. Tento Lamberg navštívil náš kraj jako první po 127 letech a myslím, že se mu zde velmi líbilo“.

 

spolecna

{jcomments off}

 

-jk-s