Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – květen 2018

1 května, 2018
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

31. května:

Hnízdo našich milých jiřiček je kompletně hotovo, a to v pravý čas, …

… neboť máj se s Šumavou loučí rozsáhlými bouřkami, mnohde provázenými též krupobitím.

30. května:

Třebaže během výstupu na Boubín několikrát slabě zahřmělo …

… a z věže se ještě dalo zahlédnout leccos zajímavého, …

… bylo zřejmé, že přinejmenším pro dnešek …

… bouřkám odzvonilo.

Západní směr se halil do oparu, …

… protkaného krepuskulárními paprsky, které ukryly i Velký Javor, a netradičně tak ponechaly co obzorovou dominantu Poledník.

Teprve když sluníčko zpoza mračen sestoupilo níž, vynořila se i silueta nejvyšší šumavské hory.

O čtvrt hodiny dřívější měření nežli včerejší prozradilo nepatrné ochlazení a východní vítr se v podobném srovnání jevil méně nežli polovičním – foukal maximální silou 4,4 m/s (15,8 km/h).

Díváme se na poslední pozdravy oblačnosti, jež namísto případných bouřkových hrozeb …

… směřovala k postupnému rozplynutí.

Úloha rozloučit se tak připadla antikrepuskulárním paprskům, svým nejvýraznějším svazkem mířícím mezi Kleť a Chlum. Z vývoje celého večera plyne, že by nepřekvapilo, kdyby zítřejší denní teploty překročily všechny dosavadní.

29. května:

Jsou tomu na den přesně již čtyři roky, co jsme tu společně zavítali na návštěvu k jiřičkám, choulícím se před deštěm na čerstvých nepatrných základech příštího hnízda (viz http://vimperk.eu/index.php/5113). To zůstalo po celou zmíněnou dobu stále tímtéž nedostavěným torzem …

… a teprve letos se milí ptáčkové – možná jiní nežli tehdy, ale není ani vyloučeno, že ti samí, neboť jiřička se dožívá nejméně pěti let – pustili s vervou do dalšího, …

… tentokrát již zjevně finálního díla, jehož hlavním účelem bude stát se útočištěm nového života. Včerejší déšť jim k tomu dokonale rozbahnil terén, a poskytl tak ještě i pro dnešek dostatek snadno přístupného stavebního materiálu. Malí opeřenci pracovali, jako by se po dalším dusnu obávali brzké příští bouřky.

Ta na sebe ovšem nakonec dala řádně čekat, resp. ve Vimperku vůbec nezopakovala den starý výkon. Boubín dosvědčil, že hřímalo vesměs jen za hranicemi …

… a pro Šumavu zbyly až na výjimky jen dramaticky se tvářící oblačné scenérie.

Kdesi v Německu si ale patrně ještě užijí své, …

… neboť bez ohledu na mírněji vyhlížející teploměrné hodnoty stále přetrvává citelné dusno. Ještě že se současně nemálo činí jihovýchodní vítr, zásluhou rychlosti 9 m/s (32,4 km/h) zaručující vítané osvěžení.

Nějaká ta kapka krajinu jistě nemine, ale případné mohutnější deště tentokrát samotný Boubín obejdou.

Zato se náhle, s ohledem na zataženou oblohu téměř překvapivě, připomíná čerstvý, ani ne pětihodinový úplněk, jehož viditelnost je vymezena dobou, během níž vystoupá do vrchního oblačného úkrytu.

28. května:

Teprve v závěrečném májovém týdnu se Vimperk dočkal následkem dusného počasí pořádné bouřky, bohužel však v odpoledních hodinách za denního světla, v němž efekty velmi slušných blesků náležitě nevyzněly. Současný vydatný lijavec připravil podmínky pro všudypřítomnou jemnou mlhu a s podvečerem se dokonce na obloze objevilo pravé parhelium.

Návrat sluníčka náležitě podpořil mlžná kouzla, …

… jimž nebylo konce ani v nočních hodinách. Zítřek dozajista přinejmenším zopakuje dnešní teploty, stran opět velmi pravděpodobných bouřek se dejme překvapit.

27. května:

Poslední májové nedělní odpoledne přineslo opět očekávané bouřky. Ačkoli se držely poblíž jihozápadních hranic a na šumavské území prakticky nedosáhly, dokázaly vytvořit takřka přízračnou atmosféru, nejlépe a nejuceleněji pozorovatelnou z Boubína.

Po celém obzoru již vládlo ticho, ale obloha nad vnitrozemím přece jen v jednom místě zavdávala příčinu k domněnce, že může jít o příslovečný klid před další bouřkou.

Západní směr se v těch okamžicích stále navenek tvářil téměř zlověstně, …

… ale i tady už vše postupně směřovalo k vidině nerušené finální večerní idylky.

Ještě před hodinou tu mohlo být dozajista ještě tepleji. Ani večerní vítr se nesnažil výrazně dramatizovat situaci – nepřekročil rychlost 4,1 m/s (14,8 km/h), …

… ale současně nezapřel svůj podíl na pocitu určitého skrytého napětí.

Ostatně i západní obloha vbrzku přišla s novou oblačnou variací, …

… jako by chtěla odpovědět té severní, …

… na niž se v již vzpomenutých partiích významně podepisovalo zapadající sluníčko.

Nejmírnější dojem tak vzbouzela jihovýchodní část obzoru, …

… harmonicky ladící do převažuijící modři, oživené posledními pastelovými slunečními doteky.

Protilehlá strana však přispěchala s překvapením, a to nejen vizuálním.

Od západu totiž opět zaznívá slabé pobrumlávání … a pohled nad Velký Javor je toho spolehlivým vysvětlením. Vše se nicméně odehrává kdesi daleko v Německu, …

… zatímco nad Boubín si ze své výšky pozvolna klestí zamlženou cestu měsíční kotouč, který se za dva dny stane úplňkem.

26. května:

Pouhých deset dnů nás dělí od dvoustého třicátého pátého výročí vzletu prvního horkovzdušného balónu – stalo se 5. června 1783 ve francouzském Annonay a hlavními aktéry oné historické události byli bratři Joseph-Michel a Jacques Étienne Montgolfierové. Jejich první pokus proběhl bez posádky. Pro druhý, který se odehrál 19. září téhož roku, a to dokonce ve Versailles před zraky samotného krále Ludvíka XVI., již zvolili první živé vzduchoplavce, avšak zatím jen ze zvířecí říše – ovci, kachnu a kohouta. Teprve po jejich zdárném návratu vstoupil o necelý měsíc později – 15. října – do balonového koše poprvé člověk, fyzik Jean-François Pilâtre de Rozier. České království se podobné historické premiéry dočkalo až o sedm let později, když 31. října roku 1790 odstartoval v pražské Stromovce horkovzdušný balón řízený francouzským vzduchoplavcem Jeanem Pierrem Blanchardem, který přibral do koše co pasažéra hraběte Jáchyma ze Šternberka, zapáleného vědce a cestovatele, člena České královské společnosti nauk. Dodnes se horkovzdušným balonům říká montgolfiéry …

… a přiznejme si, že ve Vimperku je navzdory stále živé a poměrně rozšířené zálibě v tomto druhu létání …

… rozhodně běžně nevídáme.

25. května:

Po nanejvýš vítané dvoudenní sérii dešťů …

… přináší nejpůsobivější okamžiky páteční soumrak.

24. května:

Ranní pohled výškovickým směrem nejen svědčí o nočním dešti, ale současně napovídá, že i v průběhu dnešního dne se dočkáme dalšího pokračování.

Podvečerní snímek pak výše vyslovený předpoklad jedině potvrzuje – snad jen blesky bouřky, která se přidala, nebyly k vidění, a tím pádem ani k zachycení.

23. května:

Je téměř malým zázrakem najít v současnosti okolo vimperského zámku místo k fotografování, z nějž by nebyly k vidění všechny stavební a s nimi spojené hrůzy, které se tu momentálně dějí.

22. května:

Zatím nic nenasvědčuje tomu, že předposlední májové úterý by opět mělo dát prostor bouřkám. Ale oblačnost, která tuto předpověď případně potvrdí, může být dílem okamžiku – tedy vyčkávejme příštího dění na obloze a zatím si povšimněme, …

… že náš majestátní Boubín z určitých stran vzbouzí opticky dojem, jako by rozhledna – zde dobře patrná vlevo mezi špičkami smrků – nebyla jeho nejvyšším bodem.

Odpoledne dalo na otázky stran deště a bouřek jasnou odpověď: nad Vimperkem jedinkrát zahřmělo a lehce sprchlo. Oblaka však napovídají, že není vyloučeno ani další pokračování.

21. května:

Daněk je tvor od přírody pochopitelně plachý, …

… ale jak se ukazuje, současně i zvědavý, neboť z bezpečné vzdálenosti druhého konce ohrady si chovné stádo soustředěně prohlíželo neznámého tvora, snažícího se za plotem o nějaký ten úlovek teleobjektivem 🙂 .

20. května:

Včerejší srážky a bouřky Šumavu skutečně povětšinou nezasáhly, …

… přinejmenším rozhodně ne v objemu, jaký se dle meteorologických záznamů týkal třeba Vysočiny nebo Moravy.

Celkově však stále obecně zaznamenáváme ochlazení, které dnešního večera na Boubíně násobil i východní vítr o rychlosti 8,2 m/s (29,5 km/h). Za sebou, jak naznačuje předchozí snímek, zanechával obzor ponořený do oparu, …

… ale ve směru svého působení opět odkryl báječně viditelnou Přimdu …

… a o něco méně zřetelný Slavkovský les.

Krušné hory již vyžadovaly silněji napnout zrak, ale k rozeznání byly též. Přesně před měsícem tu zazněla úvaha, jak by se mohl duben jmenovat po indiánském způsobu (http://vimperk.eu/index.php/vimperk/13756) … i teď v květnu se rýsuje podobné pomyšlení, jehož výsledkem je “Měsíc daleké dohlednosti”.

19. května:

V krátké době má opět zabouřit a sprchnout … jestli se však tyto meteorologické předpovědi týkají též Šumavy, je ve hvězdách.

18. května:

Deštivé počasí načas ustoupilo krásnému slunečnu, což jistě ocenili zejména studenti vimperského gymnázia, pořádající dnes svou tradiční jarní slavnost – majáles. Více o něm zde: http://www.vimperk.eu/index.php/vimperk/102-zpravy/13827-majales-2018

17. května:

Kromě známých, bohatě zdobených, a tím pádem též hojně navštěvovaných šumavských včelínů, jaké reprezentuje třeba proslulý krušlovský, najdeme v takřka nenápadných lesních zákoutích i jiné, …

… jejichž půvab je s ohledem na tajemnost daného místa možná právě tím větší.

16. května:

Již druhým dnem si Boubín po delší době zase nasazuje své typické čepice. V návaznosti na déšť jsou určitě vítány, omezený či zcela chybějící rozhled lze za dané situace v zájmu potřebné vláhy oželet.

15. května:

Žofie se nezpronevěřila svému lidovou tradicí stanovenému poslání – skutečně nám zapršelo, jenomže takových dní a večerů by bylo Šumavě zapotřebí mnohem více … k jiným končinám naší vlasti je příroda v daném ohledu zjevně štědřejší.

14. května:

Vody je stále málo, ale je přislíbena další nadílka z oblak … tedy uvidíme.

13. května:

Včera vzpomínané srážky s bouřkami ještě téhož večera utichly, ale protože Vimperka se prakticky nedotkly (resp. dotlkly jen velmi zanedbatelně), vzbudily zvědavost, co zanechaly jinde. Již samotná cesta vzhůru na Boubín před čtvrtou ranní prozrazovala, že v těch končinách musel proběhnout poctivý lijavec, ostatně ještě před vlastním výstupem bylo nutno na úseku mezi Korkusovkou a Arnoštkou projet poměrně hustou mlhou. Nu a první pohledy z věže směrem do vnitrozemí …

… či k Bobíku …

… jasně dokumentují, kterak se tu doslova vařila čerstvá inverzní hladina.

Jižní strana vyhlížela o poznání volněji, …

… ale ani jí se nevyhnuly pravidelné mlžné přívaly, o něž se rychlostí 8,9 m/s (32 km/h) svědomitě staral východní vítr.

Tím pádem nebylo vyloučeno, …

… že rozhledna se znenadání může na delší dobu ocitnout v neprůhledném, tolikrát již zde zažitém sevření, …

… jež by krom jiného též znemožnilo přivítat sluníčko.

Obava se naštěstí nenaplnila, …

… sluníčko se v čase 05:18 objevilo …

… a v brzké podobě plnohodnotného kotouče …

… majestátně stoupalo obzorovým pásem vzhůru.

Přece jen však postupně nadešly okamžiky, v nichž se blýsklo nejednou krásnou korónou (kterýžto ohybový jev tu byl shodou okolností k vidění taktéž na den přesně před rokem – viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/12241), …

… stejně jako jiné, které je zcela skryly.

To vše se dělo za celkem přijatelné teploty, jež v dané situaci určitě nepřekvapovala. Optikou druhého z ledových mužů by ji dokonce bylo možno považovat za vysokou. Zato však nebylo možno přehlédnout všudypřítomnou vlhkost, usazující se na všem, co jí přišlo do cesty.

Střídavě houstnoucí a zase řídnoucí, větrem hnaná i trhaná mlha pochopitelně okamžitě vyvolala pomyšlení na možnost tvorby slunečních gloriol – první náznaky se již objevily, …

… ovšem výše popsané proměny nutné promítací plochy …

… činily celou záležitost velice napínavou a nutící k maximální pozornosti.

Nakonec přece nastala ideální chvíle, kdy sluníčku nestálo nic v cestě …

… a protilehlá strana byla náležitě připravena. Květnová gloriola se zaskvěla v plné parádě.

Zpáteční cesta vedla zprvu přetrvávající jemnou mlhou, která se s ubývající nadmořskou výškou stále více vytrácela, ale pohledem do Herwartova průseku bylo možno zjistit, že v nižších partiích si vinou její podstatně hustší a vytrvalejší varianty leckde na vítězné nedělní sluníčko ještě nějakou chvilku počkají.

12. května:

I přes téměř zlověstně vyhlížející temnou oblačnost vyšel Vimperk z hlediska pořádného vydatného deště opět téměř naprázdno. Chvilku sice jemně zapršelo, ale současně bylo jisté, že v jiných lokalitách byla nebeská vláha výrazně štědřejší – leckde možná mohli hovořit přímo o průtrži mračen, ba i slušné bouřce. V našem městě na nějakou takovou zatím můžeme leda vzpomínat – třeba z 29. srpna zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/10742.

Potěšila tedy aspoň duha, a to dokonce dvojitá.

11. května:

Po včerejší bouřce a symbolickém dešti vládne krajině po celém obzoru poměrně hustý opar, nad nímž však tu a tam lze vystopovat výraznější oblačné útvary, které by ryze teoreticky mohly postupně doznat charakteristické proměny v kovadlinu. Ale nejspíš zůstane jen u teorie.

Na všech světových stranách převažuje oblačnost zcela jiných tvarů …

… a nasunula se už i nad onen stále mírumilovnější potenciální cumulonimbus.

Nacházíme se totiž v předvečer prvního z ledových mužů – avšak právě ten letošní by měl namísto obvyklého ochlazení přinést odpoledne další vlnu bouřek, možná podobných těm včerejším. Vítr momentálně dosahuje rychlosti všehovšudy 5,2 m/s (18,7 km/h) …

… a zdá se, že vinou stále temnějšího obzoru sluníčko, ač stále ještě dosti vysoko na obloze, už vyslovilo svůj závěrečný pozdrav.

Ale není tomu tak, …

… přece jen nám ještě bude mít co říci, …

… nežli se pro dnešek definitivně schová.

Sotva tak učinilo, začínají se zvýrazňovat další zajímavá mračna. Ani ta však už ničeho nezmění …

… na poklidném průběhu blížící se jedenácté májové noci.

10. května:

Zatímco se možná pozvolna schyluje k nějaké odpolední bouřce (mimochodem opět meteorology očekávané), stojí za to připomenout si, že loni touto dobou se ještě dokázaly přihlásit mrazíky a sněhové přeháňky.

Ve večerních hodinách už máme za sebou celou sérii drobných bouřek, odehrávajících se jen vysoko v oblacích, jejichž svrchní a spodní strany byly opačně elektricky nabité. Ani jeden z blesků nebyl zdola k zahlédnutí, žádný nesjel do země. Vítanější záležitostí se v každém případě stal deštík, opět však jen z těch, které všehovšudy lehce smočily prach.

Zdálo by se, že bouřkovému dění ještě není konec … ale jen kdesi severněji od Šumavy, nad níž, zdá se, pro dnešek dohřmělo.

9. května:

Zdánlivě čistá obloha jen klame – první náznaky mráčků brzy zbohatnou …

… a pak uvidíme, dojde-li i na vodní posilu shůry.

8. května:

Srážkové aktivity nás nakonec překvapily oproti předpovědím dříve. V průběhu večerní cesty na Boubín dvakrát od jihovýchodu slabě zahřmělo, do té chvíle prosluněná modrá obloha potemněla a první dešťové kapky na sebe nedaly dlouho čekat. Pršelo jemně, ale vytrvale po dobu necelých dvaceti minut, během nichž kolem rozhledny dokonce poletovaly chuchvalce mlhy.

Svou velikostí hrozily uzavřít téměř celý výhled, ale nakonec je vítr rozehnal a celý prostor vyčistil.

Ukázalo se tak, že mnohé oblasti – zde například zrovna Vimpersko – na svůj příděl vláhy teprve čekají.

Další vývoj situace již není zapotřebí podrobněji komentovat …

Naměřená teplota se po celou dobu nezměnila, což ovšem nelze říci o síle větru. Ta zprvu dosahovala v nárazech jen 4,4 m/s (15,8 km/h), ale sotva zapadlo sluníčko, rázem se více než zdvojnásobila.

Od tohoto okamžiku už dramaticky vyhlížející oblohu očekávalo jen postupné vyjasňování …

… spolu s celou sérií fantastických barevných proměn.

Došlo i na působivé krepuskulární paprsky.

Tímto momentem začal, jak již bylo uvedeno výše, výrazně sílit stále východní vítr, a dosáhl tak konkrétně na maximum 9,8 m/s (35,3 km/h).

Po mokrém a temně oblačném přivítání dospěl celý vývoj dnešního boubínského večera k ohnivému rozloučení, jež nasvědčuje tomu, že i zítřek by mohl přinejmenším chvilkově ulevit zahrádkářům od ručního zalévání, nepřidá-li navíc nějaká další hromování.

7. května:

Krásné dny plné sluníčka, chladné noci … a na Boubíně výrazně větrno – tak lze charakterizovat aktuální počasí. Dnešní vítr, tentokrát východní, dosáhl večer na rovných 8 m/s (28,8 km/h) …

… a za celkem příjemné, třebaže stále mírně klesající teploty opět zajistil dalekou dohlednost.

Nerovnala se sice vynikající týden staré z posledního dubnového dne – viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/13756, ale v každém případě opět nabídla k vidění Slavkovský les.

Velký Javor s bližším Poledníkem zajisté není ničím neobvyklým. Musela by přijít mlha, aby nebyl spatřen, ale tentokrát potěšil nejen vlastní brilantní ostrostí, nýbrž také prokreslením siluet okolních krajinných partií.

Přimda je pozorovacímu stanovišti o dvaatřicet kilometrů vzdušnou čarou blíže nežli výše vzpomenutý Slavkovský les – a skutečně je to v daném srovnání na četnosti jejího spatření znát.

Nejúžasnější skutečnost však opět představovaly známé siluety Krušných hor, byť k nim už bylo nutno řádně napnout zrak, aby člověk mohl pozdravit daleký Klínovec. Nicméně ani hrad Rabí, třebaže o téměř stotřiatřicet kilometrů blíže, tu nebývá zrovna každodenní samozřejmostí.

Na druhou půli týdne je opět slibováno deštivo, ba ani na bouřky předpovědi nezapomínají, ale zatím se zdá, že i zítřejší počasí se bude přinejmenším z valné většiny dne podobat dnešnímu.

6. května:

Za slunečného počasí, jakým nás obdařila třeba zrovna první květnová neděle, stojí za to navštívit zajímavý přírodní útvar zvaný Klostermannovy skály.

Jedná se o tzv. mrazový srub a jeho vznik časově přináleží závěru doby ledové, v němž Šumava prodělala poslední významnou změnu svého povrchu.

Tehdy dokázala voda zatékající do skalních – v našem případě rulových – puklin vlivem extrémně silného mrazu odlamovat celé obrovské bloky, které, odděleny od tím pádem vzniklé strmé skalní hradby a následně rozlámány na menší balvany, vytvářely kamenná moře. Právě takovým způsobem se příroda postarala i o vznik Klostermannových skal, nacházejících se mezi Churáňovem a Popelní horou.

A protože máme květen, vše tu skutečně dělá čest názvu daného měsíce – třeba poměrně hojně zastoupené modříny, označované za stromy pozitivní energie.

Pozadu nezůstávají ani smrky.

Sestoupíme-li pak po kamenném moři (v porovnání s jinými lze říci miniaturním), …

… jak bylo řečeno, rozprostřeném před skalní hradbou, …

… neujdou nám ani kvetoucí borůvky. Nezničí-li je nějaký přízemní mrazík, jejich úroda by opět podobně jako loni mohla být bohatá.

5. května:

Pohledem z Boubína se naplno rozkvetlé řepkové lány jeví jako barevné zpestření krajiny. Pohledem od nich však dnes bylo Boubín sotva vidět.

4. května:

Obloha nad Boubínem se sice chmuří, …

… ale s vytouženými srážkami je po včerejší ochutnávce, jak se zdá, zase na nějaký čas konec.

Vody je přitom nahoře zjevně dostatek, jen se jí zkrátka nechce k nám dolů.

Svůj podíl na tom jistě má i vytrvalý vítr o síle 9,2 m/s (33,1 km/h), který nenechá putující mračna ani na chvilku zastavit. Aktuální teplota pak o nadcházejícím víkendu opět výrazně povyskočí, takže v celkovém výsledku buďme rádi aspoň za včerejškem dosaženou pylovou úlevu.

3. května:

Konečně můžeme pochválit déšť, který nás ohledně svého příchodu napínal pouze jediný, totiž včerejší den, …

… dokonale spláchl pyl …

… a ještě se současně postaral o báječné výtvarné zážitky.

Zůstává tak jedině otázkou, kolik bude mít v dalších, zejména letních dnech následovníků, neboť problémy vleklého nedostatku vody sám pochopitelně nevyřešil (aniž by to snad od něj bylo očekáváno).

2. května:

Nepřipomínáme si tu poprvé, že básník z nejslavnějších již v prvé polovině předminulého století nazval máj lásky časem (navraťme se třeba o čtyři léta zpět: http://vimperk.eu/index.php/5113). Pokud však opustíme nadčasový svět poezie ve prospěch syrové reality, můžeme v souladu s médii onen krásný měsíc aktuálně prohlásit zatím spíše časem pylové kalamity. Alergici zákonitě bědují, včelaři se naopak mimořádně radují, ale všichni bez rozdílu už nejen z důvodu té žluté invaze svorně volají po spásné, shůry nadělené vláze. Meteorologové opět vstoupili do hry známou písničkou o hrozbě bouřek a přívalových dešťů. Někde se patrně i strefili, jen na Šumavě téměř tradičně nikoli.

Ať se člověk rozhlédne z Boubína kterýmkoli směrem, s výjimkou poměrně krátkého úseku kdesi na severovýchodě nenachází ani stopy po oblačnosti, která by se mohla vyvinout v typicky bouřkovou.

Vzrůst teploty, v nižších partiích přesahující dvacetistupňovou hranici, by přitom vytouženému živlu rozhodně nahrával, jenomže i mírný jihovýchodní vítr o maximální nárazové rychlosti 6,3 m/s (22,7 km/h) …

… si jen pohrává s oblačností, jež by ve vláze nakloněném případě měla naopak houstnout …

… a tmavět.

Čekejme tedy trpělivě dál, však není všem dnům konec 🙂 .

1. května:

Už dlouho se nestalo, aby prvního májového dne naplno kvetly šeříky – v uplynulých letech na sebe nejednou nechávaly čekat téměř i do poloviny měsíce.