Miniatury: Vidoucí

 

Vidoucí

 

 

       Kostel svatého Petra a Pavla v Petrovicích je otevřený, svítí v něm lustr, ale v lavici sedí jen jedna žena a modlí se růženec. Ze sakristie vyhlédl kněz: „Chcete ke zpovědi?“ zahuhlá.

       „Ne,“ vrtím hlavou. „Jen jsem se přišel podívat.“

       Slunce vniká vitráží dovnitř. Obdivuju na vítězném oblouku gotické fresky, jakési abstraktní šifry, neznámá souhvězdí s proplétajícími se těly hadů. Pro výjev, jehož původ a smysl mi zůstává skrytý, vždy mohu najít své vlastní poetické vysvětlení. Jako bych sám byl jeho autorem.

      Brzy se objevuje stařík. Kněz opět vyhlíží ze sakristie. „Mše kvůli karanténě nebude,“ oznamuje. „Dám vám jenom přijímání.“

      Je náboženství základnou či nadstavbou lidského bytí? Člověk, který se spoléhá na Nejvyššího, má přece právo družit se s ostatními věřícími na bohoslužbě a tam se modlit za boží ochranu před pandemií. I během morových nákaz se lidé společně modlili nebo pořádali kající procesí.

 

*** c

 

       Na loukách nad Petrovicemi nás profukuje studený vítr od severovýchodu. Z hlíny na kraji cesty se derou bílé ulity jak helmy po válce. Na špičce mezníku svítí dravčí trus. Tři káňata krouží nad polem. Zda se dva samečci dvoří samičce? Zuzančiny tlapičky přeběhly po zamrzlé louži. Ale paprsky už hřejí.

      Vycházíme ke kapli svaté Hildegardy z Bingenu. Odtud je to už jen kousek do Horního Staňkova. Místní zámeček patří z půlky surrealistickému filmaři Janu Švankmajerovi. Na sloupcích u vrat jsou umístěné podivné sochy, z těl ve tvaru koule vystupují paže, drobná, jakoby brontosauří hlavička je otočena libovolným směrem. Na štítu jedné z budov visí lidský skřet s rohy, obříma ušima a kančí tlamou, má roztažené nohy a na kolenou nasazené opět ty malé hlavičky ze sloupku vrat. Vysoko trčí mu pyj s varlaty, nechybí ani podprsenka složená snad z mořských lastur. Celá ta zrůda je opatřena hmyzími křídly průsvitnými a lehoučkými jak křídla zlatoočky.

      Bál bych se žít na takovém zámku. Surrealistické vize v sobě mají cosi snově děsivého, jsou to noční můry vytlačené z podvědomí.

 

***

 

       Vybavuje se mi Mára z lnářské léčebny. Je to vynikající kreslíř. Jako hyperrealista vydal se jinou cestou než surrealista Švankmajer. Snaží se zachytit skutečnost s fotografickou přesností.

       Mára byl z hlediska doktorů beznadějný případ. Za šestnáct let našel útočiště v různých léčebnách již po čtrnácté. Vídal jsem ho v prvním patře mezi těžšími případy. Vrávoral na chodbě, alkohol a drogy ho připravily o schopnost chodit bez opory.

      Ten večer, co se znovu opil, jsem ho předcházel na vycházce. Opíral se o berlu. Ptal se mě, kam jdu. Nechtěl jsem se zdržovat. „Nakoupit,“ odpověděl jsem jen tak přes rameno a přidal do kroku. Možná kdybych ho doprovodil, neopil by se.

      „Zemře,“ pronesla o něm lakonicky jedna ze sester, zatím co po večerním nadýchání čtyř promile musel léčebnu opět opustit. Zůstalo tam po něm tužkou nakreslené oko. Precizně vyvedené, mělo i lesk. Oko v prázdnu. Nevím, komu patřilo, netuším tedy ani, kam se dívalo. Vypadalo jak utržený balón nebo vidoucí měsíc.

 

***

 

       Při sestupu do Strunkova si leháme na asfaltku. Přímo nad námi svítí v hluboké modři žluté jehnědy jívy. Bzučí to v nich včelami. Na kmen si usedla babočka kopřivová. Asfalt nás hřeje do zad.

       Vracíme se do Sušice. Ještě nás čeká dříví na Platoři. Kácíš soušku, řežeš ji motorovkou na špalky a já je vynáším nahoru k cestě. Je to pomalá rytmická práce, která uklidňuje. Náruč mám plnou voňavé smůly i pilin, překračuju kameny dávno již rozpadlých snosů a na moje nohy má spadeno dotěrné ostružiní.

       Po práci se jdeme projít výš na louky. Za chlum v dáli zapadá slunce, celá obloha je tam zlatá a ta zář ke mně promlouvá, beze slov, stejně jako jehličí ve větru hučících borovic.

 

 

 

 

Text a foto: Roman Szpuk

 

{gallery}Jitka/rok2020/brezen/vidouci{/gallery} 

 Poznámka fotografie : 1. Kresba Máry, 2. Šifry z kostela v Petrovicích, 3. Švankmajerův zámeček.

 

 


 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2020:  

 

1. Tchořovické rybníky
2. Propustk
3. Kreslí a chechtá se
4. Tekuté písky
5. Čtyři úplňky
6. Vzpomínka na Lnáře

 

 

 

 

 


 

 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2019:  

 

1. Posed u Modravy 
2. Výstup na Stožec 
3. Dlouhé zimní noci   
4.Předjarní povídání  
5. Jarní vítr  
6. Náušnice paní Zajícové 
7. Soumrak na Šeravě 
8. Hle, dělám věci nové 
9. Fragmenty 
10. Kohout  
11. Svár zimy a jara 
12. Jepičí láska 
13. Hadí vrch 
14. Voda, voda 
15. Čtení v kavárně na Dvorku 
16. Cesty nevyzpytatelné 
17. Pouť po Českém středohoří
18. Svatá petflaška 
19. Socha Mír
20. Kouzlo červnových večerů
21. Polonina, Svidovec
22. Světlušky, červencové mrazy a pout
23. Čas patří jen hodinám
24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského 
25. Quasi una Fantasia
26. Proměny
27. Sociálka
28. Bouře nad Gabrétou
29. Chamtivci
30. Tiché vytrvalé rytmy 
31. Noci, jimiž nezní žádné rozkazy
32. Rázem jsme všichni vzhůru 
33. Přízemní mlha
34. Höllbašský vodopád
35. Dušičková spektra
36. První doteky ledu
37. Světlo na mlhách
38. Zdivočelé fotografie
39. Flák srnčího
40.Čarovné mávátko 
41. Hořící srdce

 

 

 


 


 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2018 : 

 

1.  Loučení s Friederike
2. Krátká zastavení   
3. Oheň tání 
4. Nesouvislý dialog  
5. Něžné objetí
6. Mráz a srdce
7. Tichá křídla
8. Co si myslí planety 
9. Bezejmenný potok
10. Pouť okolo andělky 
11. Město je jiné
12. Osamělci 
13. Staří a mladí 
14. Zpáteční cesta 
15. Chodím furt v pantoflích 
16. Toto místo 
17. Celé jaro  je erotické  
18. Na Brantlově dvoře
19. Socha Rodina 
20. České středohoří a Šumava 
21. Hýlové a blesk  
22. Bělásek a děti  
23. Omývání barev
24. Bolest křídel  
25. Slunovratova noc 
26. Květina nezradí svůj květ
27. Barvy čaje  
28. Ještěrčin ocásek 
29. Střet dvou vášní 
30. Zatmění  
31. Pavlínka
32. Perseidy 2018
33. Sarančatům sklaplo
34. Prokletí milenci 
35. Zanechávaje příbytek otevřený  
36. A měla jsem tě ráda? 
37. Vážka rudá 
38. Kohlschachten  
39. Na cello hraješ 
40. Zlatá a černá 
41. Panta rhei
42. Palvínov a Vatětice
43. Říjnové květy jahod 
44. Vratká lávka slov 
45. O solitude 
46. Listopadové toulky 
47. Zasněžené město 
48. Přebrodit Křemelnou

 

 

 


  

 

 

 

 MINIATURY Romana Szpuka 2017 :   

 

1. Uplakaný čert
2. Hrušky 
3. Vánoční vzpomínka 
4. Co všechno ten nástroj dovede
5. Nešahej na ten sníh 
6. Otto Hrdin
7. V údolí Losenice  
8. Pavoučice sněžn 
9. Šla Kačenka podle vody
10. Vzpomínka na Krýmuse
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifix
19. Velikonoční vejce
20. Koza v kapli
21. Kolečka vypálené trávy 
22. Boubínská noc 
23. Ovečky
24. Bratři Kazarovi  
25. Domov
26. Táta 
27. David je fatalista
28. Noční bouřka na Boubíně 
29. Fenka a okoun
30. Duha 
31. Cestou z Najmanky na Radost 
32. Žluna 
33. Rehabilitace
34. Bez střechy
35. Jako bílý šátek 
36. Nepoučitelní 
37. Dobršská brána 
38. Hvězdy a psík 
39. Malá ťapkající holčička 
40. Zářijové plody 
41. Buchingerův dvůr  
42. Pouť na Luzný
43. Jaké má oči?  
44. Nejmanka u Hrbu  
45. První sníh  
46. Úplňková noc 
47. Jepice 
48. Herwart a Empedokles 
49. Dálky na dosah 
50. Lidská zima
51. Gráve Gabréta 
52. Flöhturm 
53. Blízkosti opuštěných 
54. Miniatury: Čtyři úplňky 

 

{jcomments off}