Miniatury: Boliaboliaboliaboli

 

 

 Boliaboliaboliaboli

 (reflexe pobytu ve Lnářích)

 

 

 

     Dnes bylo krásné ráno, za oknem temný altokumulus vplouval rovnou do ohně, kterým se zbarvoval do krvavě fialova. Pak vyšlo slunce.

     Vrabčáci se venku přetahují o kousek rohlíku. Chvíli ho nechali mezi sebou ležet a otáleli, jako by hráli nějakou společenskou hru, znehybněli, zobáky namířené proti sobě jak ručičky šachových hodin. Oknem sleduju hejnko holubů, kteří krouží kolem chrámu. Zmizí za rámem okna a zase se objeví na druhé straně, proletí mezerou mezi střechou chrámu a couvajícím měsícem, který připomíná oko měsíčku, cos mi ho nakreslila do dopisu, takové zvědavé, překvapené, vykulené. K tomu se opět ozvalo z pokoje intenzivní péče: „Bolí tóóó! Boliaboliaboliaboli.“

 

 

***

 

 

     Skinhead Láďa s námi zatím na program nechodí. Pokusil se zabít, snědl snad šedesát Neurolů, tři dny byl v Dobřanech v bezvědomí. Na mohutné hrudi nosí nápis Česká krev s motivem kalichu. Drží se své plnoštíhlé ženy jak záchranného kruhu, lísá se k ní a schovává hlavu do jejího klína. Pak přivírá oči na jejích ňadrech. Nic se před námi nestydí. Setrvají tak spolu na jednom místě od jedné až do páté odpolední. Když žena odchází, zachytí se on mobilu. Bude v něm listovat.c

     Dokud Petr dědek řídil, pil jen o víkendu. Pak začal pracovat v lomu. Majitel pil i s dělníky, nechal je, aby si zajeli pro basu, když bylo vedro, řekl jim: „Vyserte se na to.“ Sedli si do stínu a pili. Petr se propracoval až ke dvanácti pivům denně. Popraskal mu žaludek, ležel čtyři dny v nemocnici, nesměl nic pít ani jíst, prosil sestru, aby mu navlhčila alespoň rty. Když se pak směl napít, hrdlo jako by zapomnělo polykat, tak bylo sevřené. Když se pak kvůli alkoholu octl na čtrnáct dní na aru, dávali mu tři dny života. Díval se na okno, v pavučinách viděl děsivé tváře, démony. Nebo tam ty pavučiny nebyly? Smrt jej obcházela, aniž o tom měl ve svých mrákotách ponětí.

     David líčí, jak chrlil krev. Natrhnutý jícen ho mohl stát život. Měl ale štěstí, krev se vyhrnula ven. Jeho malá dcerka se tak zděsila, že se ho bála jet navštívit do nemocnice. Když Davida vyloučili z léčby kvůli nálezu THC v moči, loučili jsme se s ním všichni jako s naší dobrou duší. Pomáhal mi v počátcích, kdy jsem se v léčebně těžce orientoval v programu. Teď jsem ho sledoval ke dveřím. Těsně předtím, než se za ním zavřely, spojil se na chvilku s mým pohledem. Jeho upřený zrak mi zmizel za uzavírající se škvírou. Stačil jsem ještě zvednout palec na znamení, že mu věřím. Ale venku se dal znovu do pití. Druhé prasklé varixy už nepřežil. Bylo mu jednačtyřicet let.

     Hanka, vařička pervitinu brala nejvíc čtyři gramy heroinu denně.

     „Kolik stojí gram?“

     „Měla jsem ho za osm stovek, levnější od dobrého kluka, jinak stojí tisíc. Byla jsem zdravotní sestra na ušním, nosním a krčním. Nikdy jsem to nešňupala, říkala jsem si, když už mám brát, tak šlehat. Máš dobré žíly,“ chválí mi ruku. „Tady,“ ukazuje mi jizvu na paži, „to mám rozpíchané, mám tam prohlubeň, maso je pryč. I já měla žíly, velké na holku, teď jsem neodebíratelná, krev mi musí nabírat tadyhle z krku.“

     „Chtěli mi vzít svéprávnost,“ říká mladíček Franta, pankáč.

     „Kdo?“

     „Rodiče. Báli se dluhů. Když mě zamkli, abych se nedostal pro chlast, roztřískal jsem jim branku. To kvůli nim jsem skončil ve vazbě. Byla tam tři patra, modré, tam byli ti nejhodnější, pak žluté, tam už byli odsouzení, kteří čekali na výkon trestu, a červené, tam byli ti nejhorší. Vezla nás eskorta, seděly tam s námi i nějaké ženy, ta jedna se mi líbila, zavolali jsme na sebe, dozorci hned: „Ticho! Nemluvit!“ A tak jsem se naučil zase psát dopisy. Ona byla v cele kousek ode mě, zase jsem se těšil, až mi nějaký dopis dojde. Nudili jsme se. Být na cele s jedním člověkem je hrozné, měl třeba plynatost, já spal nad ním na bidle. Dali k nám Cikána, byl to mladistvý, šestnáct let, v pohodě, ale uřízl někomu takhle dlouhým nožem hlavu. Už mě to tam nebavilo, rozmlátil jsem vybavení na cele, musel jsem to pak zaplatit, ale dali mně na izolaci, kde jsem byl čtyři měsíce, četl jsem si, měl jsem klid.“

 

 

***

 

 

     Jsem v léčebně druhý nejstarší. Vidím, že stojím na konci pomyslné fronty na záchranu. Ztrácím tedy dech? Nebo naopak, vrátím-li se k pití, předjedu všechny, dostanu se do beznadějného úniku před pelotonem závodu mířícího k neodvratnému konci? Každopádně se ocitnu sám, tam, kde už je šance takřka nulová. Když se znovu dám do pití, bude to pití ke smrti.

     Venca hromotluk mi před mým odchodem řekl: „Tak se drž a nechlastej. A když začneš, tak pořádné bomby!“

 

 

Text a kresby Roman Szpuk

 

{gallery}Jitka/rok2020/duben/boliaboli{/gallery} 

 


 

MINIATURY Romana Szpuka 2020:  

1. Tchořovické rybníky
2. Propustk
3. Kreslí a chechtá se
4. Tekuté písky
5. Čtyři úplňky
6. Vzpomínka na Lnáře
7. Vidoucí
8. Únos Sněhurky
9. Vločky a vlaštovky
10. Chlapeček a dálka
11.  Ohnivec šarlatový

  


 

MINIATURY Romana Szpuka 2019:  

1. Posed u Modravy 
2. Výstup na Stožec 
3. Dlouhé zimní noci   
4.Předjarní povídání  
5. Jarní vítr  
6. Náušnice paní Zajícové 
7. Soumrak na Šeravě 
8. Hle, dělám věci nové 
9. Fragmenty 
10. Kohout  
11. Svár zimy a jara 
12. Jepičí láska 
13. Hadí vrch 
14. Voda, voda 
15. Čtení v kavárně na Dvorku 
16. Cesty nevyzpytatelné 
17. Pouť po Českém středohoří
18. Svatá petflaška 
19. Socha Mír
20. Kouzlo červnových večerů
21. Polonina, Svidovec
22. Světlušky, červencové mrazy a pout
23. Čas patří jen hodinám
24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského 
25. Quasi una Fantasia
26. Proměny
27. Sociálka
28. Bouře nad Gabrétou
29. Chamtivci
30. Tiché vytrvalé rytmy 
31. Noci, jimiž nezní žádné rozkazy
32. Rázem jsme všichni vzhůru 
33. Přízemní mlha
34. Höllbašský vodopád
35. Dušičková spektra
36. První doteky ledu
37. Světlo na mlhách
38. Zdivočelé fotografie
39. Flák srnčího
40.Čarovné mávátko 
41. Hořící srdce


MINIATURY Romana Szpuka 2018 : 

1.  Loučení s Friederike
2. Krátká zastavení   
3. Oheň tání 
4. Nesouvislý dialog  
5. Něžné objetí
6. Mráz a srdce
7. Tichá křídla
8. Co si myslí planety 
9. Bezejmenný potok
10. Pouť okolo andělky 
11. Město je jiné
12. Osamělci 
13. Staří a mladí 
14. Zpáteční cesta 
15. Chodím furt v pantoflích 
16. Toto místo 
17. Celé jaro  je erotické  
18. Na Brantlově dvoře
19. Socha Rodina 
20. České středohoří a Šumava 
21. Hýlové a blesk  
22. Bělásek a děti  
23. Omývání barev
24. Bolest křídel  
25. Slunovratova noc 
26. Květina nezradí svůj květ
27. Barvy čaje  
28. Ještěrčin ocásek 
29. Střet dvou vášní 
30. Zatmění  
31. Pavlínka
32. Perseidy 2018
33. Sarančatům sklaplo
34. Prokletí milenci 
35. Zanechávaje příbytek otevřený  
36. A měla jsem tě ráda? 
37. Vážka rudá 
38. Kohlschachten  
39. Na cello hraješ 
40. Zlatá a černá 
41. Panta rhei
42. Palvínov a Vatětice
43. Říjnové květy jahod 
44. Vratká lávka slov 
45. O solitude 
46. Listopadové toulky 
47. Zasněžené město 
48. Přebrodit Křemelnou


 

 MINIATURY Romana Szpuka 2017 :   

1. Uplakaný čert
2. Hrušky 
3. Vánoční vzpomínka 
4. Co všechno ten nástroj dovede
5. Nešahej na ten sníh 
6. Otto Hrdin
7. V údolí Losenice  
8. Pavoučice sněžn 
9. Šla Kačenka podle vody
10. Vzpomínka na Krýmuse
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifix
19. Velikonoční vejce
20. Koza v kapli
21. Kolečka vypálené trávy 
22. Boubínská noc 
23. Ovečky
24. Bratři Kazarovi  
25. Domov
26. Táta 
27. David je fatalista
28. Noční bouřka na Boubíně 
29. Fenka a okoun
30. Duha 
31. Cestou z Najmanky na Radost 
32. Žluna 
33. Rehabilitace
34. Bez střechy
35. Jako bílý šátek 
36. Nepoučitelní 
37. Dobršská brána 
38. Hvězdy a psík 
39. Malá ťapkající holčička 
40. Zářijové plody 
41. Buchingerův dvůr  
42. Pouť na Luzný
43. Jaké má oči?  
44. Nejmanka u Hrbu  
45. První sníh  
46. Úplňková noc 
47. Jepice 
48. Herwart a Empedokles 
49. Dálky na dosah 
50. Lidská zima
51. Gráve Gabréta 
52. Flöhturm 
53. Blízkosti opuštěných 
54. Miniatury: Čtyři úplňky 

{jcomments off}