Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – leden 2021

1 ledna, 2021
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

31. ledna:

Na rozdíl od loňského roku tentokrát leden své rozloučení rozhodně nepodcenil …

… a uskutečnil je v nefalšovaném zimním duchu. Nepochybně však vstoupí do historie jako měsíc prudkých zvratů – konečně pohlédněme, jak vypadalo okolí spodní sněhoměrné tyče předevčírem …

… a co nám ona sama prozradila o sněhovém stavu. Ten se dnes pochopitelně ukázal jiným, znatelně bohatším.

Ke slovu se navíc dle všeho zdála hlásit inverzní oblačnost, ale její viditelné náznaky nepřesvědčily o případné schopnosti klasicky obklíčit Boubín.

Uprostřed famózní hry barevných proměn bylo mimo jiné možno konstatovat, …

… že vrchní tyč konečně začíná pravdivě vypovídat o celkové průměrné hloubce sněhové vrstvy, jež aktuálně činí 65 cm.

Rozhledna jednoznačně vnesla jasno do prve zdánlivého inverzního dění …

… a nabídla opět nanejvýš nevšední předzápadové výjevy, …

… jemně okořeněné jihozápadním větříkem o síle 3,4 m/s (12,24 km/h).

Boubín posledních dnů si v každém případě udržuje dostatečný záporný teplotní náskok, aby oproti níže položeným lokalitám udržel, ba navyšoval svůj sněhový stav.

Barvy nad západním obzorem ostatně naznačily, že další změny, jejichž součástí by mohly být též čerstvé bílé příděly, patrně nejsou daleko. Počínaje zítřkem již bude na únoru, aby nám postupně představil své pojetí zimy.

30. ledna:

Také předposlední lednový den se v časném dopoledni prezentoval nejedním náběhem k duze – to vše za pokračující mocné oblevy, …

… ale již odpoledne otočilo korrmidlem o sto osmdesát stupňů – a sníh je bohatě nazpět.

29. ledna:

Dnes už se reálnému pohledu na aktuální počasí nevyhneme, ale uprostřed deštivé šedi co průvodního jevu další oblevy, jež nepřehlédnutelně ubrala krajině na původní bělosti, náhle jako zázrakem promluvilo i sluníčko a mimo jiné stvořilo nad Vimperkem chvilkovou duhu. Pohledem z Boubína by nesporně zapůsobila mnohem více.

Co dodat k porovnání aktuálního záběru s tímtéž, pořízeným předevčírem? Mezi více nalezitelnými rozdíly hraje jednoznačně prim údaj sněhoměrné tyče.

Teplotní vzrůst, zde naštěstí ne tak výrazný jako v průměrně šestistupňovém Vimperku, se zákonitě musel projevit v první řadě na sněhových plochách. Spodní tyč nám vyčíslila nepřekvapující očekávaný pokles, …

… avšak vrchní naopak prvním pohledem překvapila.

Zachytila totiž pro změnu pěticentimetrový nárůst. I tady však slehlý a místy rozbředlý sníh svědčil o působící oblevě, takže vysvětlením je jedině práce větru. Ten zjevně stihl ještě před oteplením přivát slušné bílé zásoby, které později poklesly na naměřenou hodnotu.

A byl to opět on, kdo se postaral o mimořádné zážitky na rozhledně. Řeč ovšem jistě není o optické stránce věci, shrnutelné dvěma slovy: poctivá čepice. Ano, jako již tolikrát, i dnes prakticky ve výši vyhlídkové plošiny …

… s občasnými trhlinami, odkrývajícími větší krajinná torza.

Ale vítr si dnes vysloužil právo být zván vichrem, neboť četnými nárazy od jihozápadu rozezpíval vrtulku anemometru do vpravdě ječivých výšek, které se na měřící stupnici promítly hodnotou 17,2 m/s (61,92 km/h). Čemu se tu však při skoku z -8°C na +1°C divit? Snad jedině tomu, že ani tato mimořádná síla nepostačovala k rozehnání oné sveřepě držící čepice.

Zpáteční cesta přitom ukázala, …

… že níže položená krajina se s daným problémem nepotýká. Byl skutečně jen výsadou vrcholů, a to i oproti Boubínu nižších, …

… čehož důkazem se stal např. Sokol – Antýgl. Také o jeho špičku škrtala nízká oblačnost a s nemalou pravděpodobností se z ní i tam sypal namísto deště sníh. V podobném duchu by se dle předpovědí měl nést i zítřek … však uvidíme, čeho se dočkáme.

28. ledna:

Jednotvárné šedivé zataženo až mlhavo, na obzoru sněžení – s ohledem na oteplení navíc hrozící přerůst spíše v déšť … nu, jde sice o jeden z typických šumavských koloritů, ale stejně jako by nad ním jedno srdce zaplesalo, může druhé propadnout sklíčenosti. A tak dnes raději potěšme právě to druhé a první odkažme na jiné podobně laděné dny – však jich v tomto končícím měsíci nebylo málo. Zmíněné počasí se totiž dalo dokonale předvídat již včera, a to nejen z večerního Boubína, nýbrž již dopoledne, navzdory sluníčkem prozářené zimní kráse. Připomeňme si tedy právě ji a doufejme, že blížící se únor na ni nebude skoupý.

27. ledna:

Pátého dne od poslední kontroly boubínských sněhoměrných tyčí lze konstatovat, že se zjevně zúročily přeháňkové aktivity, …

… když v daném mezičase dokázaly vytvořit více než deseticentimetrový přírůstek. Snímek sice budí dojem, že je tu teprve dobývána půlmetrová hranice, …

… realita je však taková, že tato meta dávno padla …

… a lze ji vesměs považovat za základ, …

… na němž vítr postupně vybudoval i více nežli metrové závěje. Tato zatím jen vyrovnává výšku zábradlí přístupové cesty k rozhledně, ale jsou tu i jiné, které ji o dobrý půlmetr ještě překonávají.

Vyšší tyč sice stále udržuje mírný náskok nad nižší, …

… ale objektivní svědectví o sněhovém stavu ani tak dosud nevydává.

Oblačné lahůdky, jimiž se blýskla podvečerní obloha, …

… není nutno dále komentovat.

Připomeňme si jen, že zítra ve 20:16 nastává lednový úplněk, takže není divu, že mezi bohatou oblačností viditelný měsíční kotouč vzbouzel dojem zmíněné fáze …

… již dnešního působivě vybarveného večera.

Bude-li k vidění také zítra, není vůbec jisté, neboť dle předpovědí by mělo pokračovat sněžení.

Dnešní večer se pozoruhodně shodl na třech osmičkách, neboť k (bezmála) osmistupňovému mrazíku se družil jihozápadní vítr o rychlosti 8,8 m/s (31,68 km/h) …

… a mimo jiné sice pozdě, ale přece mírně pročistil oblohu nesoucí i stopy jinak neviditelného slunečního loučení.

Výše řečená skutečnost nicméně nebyla pociťována nijak dramaticky, neboť co nebylo přáno sluníčku, …

… dokonale vynahradil právě finálně dorůstající Měsíc.

26. ledna:

Poslední lednové úterý se zdálo startovat do scénáře podobného předchozímu dni. Mrazík však polevil na necelé dva stupně pod nulou, Boubín s Bobíkem oproti včerejšku spočívali vytrvale zahaleni vydatnou oblačností, jež od počátku pohltila i čerstvě vyšlé sluníčko, …

… takže se brzy ukázalo zcela jasným, že nade vším převládne poměrně bohatá sněhová nadílka. A tak se i stalo.

25. ledna:

Návrat sluníčka s sebou přinesl šestistupňový mrazík, …

… ale taková proměna zimní krajiny dozajista stojí i za mnohonásobně silnější.

24. ledna:

Tento pokus o zmírnění následků oblevy se patrně ještě nesetká s výrazným úspěchem, ale rozhodně není z posledních.

23. ledna:

Jestliže rok a pět dní od dramatické vimperské události, již si můžeme pod datem 18. ledna 2020 připomenout zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/16728 , …

… jsou prakticky jediným viditelným pokrokem tyto dvě úsměvné cedule, …

… zatímco na vyhořelé staré Jitoně se pranic nezměnilo (nepočítáme-li změny k horšímu), nabízí se jediná otázka: jakápak je to asi pro město, navíc na přímém tahu z Prahy do Německa, bez ohledu na to, kdo je zrovna majitelem chátrajícího objektu, vizitka ???

22. ledna:

Obleva stále pokračuje, ani nočni teplota ve Vimperku neklesla pod bod mrazu – naopak silně připomínala jaro. Časně ranních šest stupňů nad nulou hovořilo spolu s cvrlikajícími okapy, navracejícími ve věčném koloběhu do vodních toků čerstvě zkapalnělé nedávné bílé pokrývky střech, za vše. Stoupání k boubínskému vrcholu probíhalo za postupně stále sílícího větru, …

… jenž coby nejmarkantnější spolutvůrce předvýchodové atmosféry vtiskl od jihozápadu nárazovou rychlostí 11,7 m/s (42,12 km/h) svůj rukopis i dosud potemnělé obloze.

Ani oblaka plná sněhu, vyčkávající na západním obzoru, nedokázala utajit přízračná torza alpských panoramat.

Vnitrozemský směr se pak chvílemi tvářil, …

… jako by se jej neodvratitelné příští sněhové přeháňky neměly vůbec týkat.

V daném ohledu skutečně působil věrohodnějším dojmem již vzpomenutý jihozápad.

Celá situace nabývala podoby velké záhadné tajenky, …

… k níž nemálo přispělo sluníčko, samo o sobě sice v čase východu neviditelné, ale okamžitě se podepisující na stále zřetelnější alpské špičky …

… a zejména do oblačnosti nad nimi.

Krásně viditelnou a jakýchkoli zkreslujících úkazů zase jednou dokonale prostou Zugspitze (zcela vpravo) by v dané oblačné konstelaci bylo možno považovat za velké překvapení, nebýt vzpomenutého silného větru. Jistě právě on se rozhodující měrou zasloužil o převzácnou příležitost dohlédnout takto z Boubína až k dalekému pohoří Wetterstein, součásti Severních vápencových Alp. Provedeme-li nicméně podrobnější srovnání s posledním snímkem z loňského 4. prosince (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/18027), dojdeme k závěru, že na vzdálenost dvou set sedmdesáti tří vzdušných kilometrů není ani za podobně úžasných podmínek snadné posoudit, která podoba nejvyšší hory Německa je vlastně skutečně autentickou, tedy nezkreslenou.

Zprvu sporadické drobné přeháňky …

… chvilkami přerůstaly …

… do poctivých sněhových prášenic, …

… leč úloha sebemenšího obohacení stávajících bílých ploch či snad opětovného nabílení okolních lesů jim souzena nebyla. Sotva ustaly a navrátila se daleká dohlednost, …

… oko spolehlivě přitáhly čím dál skvostněji nazdobené alpské štíty …

… spolu se svrchní oblačností, …

… prozrazující i tam v dáli bohaté srážkové aktivity, …

… a to prakticky po celém jihozápadním obzoru.

Uprostřed takřka nekonečné série úžasných výjevů logicky vyvstala otázka, …

… co je v tomtéž čase schopen přinést protilehlý vnitrozemský obzor, jenž se zdál být zamlženějším, a oku tak nepřístupnějším. Zdání klamalo, neboť z nepatrného oparu se vynořily Krušné hory, svou zřetelností sice nekonkurující jasnějším Alpám, ale přece nabízející dobře čitelný Klínovec i Božídarský Špičák.

Západní směr, z nějž po celou dobu mířila nad krajinu sněhuplná oblačnost, se zatím postupně vyčistil a mimo jiné prozradil, že ani hranicím bližší vrcholy jako např. Antýgl, Jezernice či Poledník nevycházejí z náporu oblevy o nic lépe nežli Boubín.

Nakonec se prosadilo i to sluníčko, …

… jemuž měla náležet vláda …

… nad dnešním teplým dnem.

Hle, vrcholová sněhoměrná tyč …

… poprvé překonala svou níže situovanou a dosud stále co do naměřené hloubky vedoucí sestru.

I ta však pochopitelně zaznamenala nemalý přírůstek, …

… aktuálně sice jako veškeré zasněžené plochy ovlivněný oteplením, ale s nadějí, že od zítřka by zase mohl začít bohatnout.

21. ledna:

Nadešel nám včera zde avizovaný z kalendářního číselného hlediska výjimečný den, jaký se objeví jednou za století – v tomto charakterizovaný třemi jednadvacítkami: jednadvacátý den jednadvacátého roku jednadvacátého století. Jeho nástupcem na tomtéž principu se stane až 22. leden roku 2122, který sice již nebude záležitostí naší generace, ale ještě letos, a to zanedlouho, nás čeká další číselná hříčka, totiž datum v podobě takzvaného palindromu (tj. zepředu i nazpět stejné sestavy číslic), připadající na pátek 12. února – 12.02.2021. O této tématice bylo podrobněji ve fotokronice pojednáno o loňských Hromnicích, na něž připadl ještě vzácnější palindrom (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/16866). Přejděme však k číslům souvisejícím s dnešním počasím, neboť i ta rozhodně stojí za zmínku. Již ranní obloha, zjevně směřující k příštím oblakům typu altocumulus lenticularis, předznamenala další teplotní houpačku.

Jelikož tentokrát dostalo plnou příležitost i sluníčko, …

… nebylo nakonec divu, že teploměr opět hlásil patnáctistupňovou hodnotu, …

… dnes ovšem v čase předpoledním, tedy z daného hlediska rozhodně méně udivujícím nežli vpravdě šokující včerejší šestá hodina ranní. Nicméně máme druhou půli ledna … a musíme chtě nechtě připustit, že ač to samo o sobě navenek zní přesvědčivě zimně, realita posledních let ono znění poněkud degraduje. I loňský leden končil výraznou oblevou (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/16728), po níž Šumavě spravil zimní chuť prakticky teprve konec února.

20. ledna:

Včerejší vítr skutečně postupně zesílil a krátce před půlnocí se zvuk na vimperská střešní okna dopadající ledové krupice zjemnil z písečného šustění do hladivější podoby. Začalo totiž pro změnu pršet. Teploměr vzápětí vyskočil na neuvěřitelných +9°C, což ovšem neměl být ještě vrchol očekávaného překvapení. Okolo šesté ranní totiž přišel v pravém slova smyslu monstrózní teplotní skok na +15°C ! Netrval sice dlouho, ale na zápis do knihy rekordů dozajista postačoval. K naprosté dokonalosti scházelo už jedině načasování na jednadvacátý den jednadvacátéího roku jednadvacátého století, jímž se stane zítřek. V průběhu dopoledne se pak teplota usadila na setrvalé hodnotě +7°C. Vimperk přes vše popsané zatím nezažívá projevy přílišné oblevy, dosavadní sněhová masa vlivem oteplení hutní, …

… na sluneční straně opouští střechy …

… a na chodnících i silnicích rozbředá.

Celý vývoj byl nejlépe pozorovatelný na větších celcích, přičemž večerní teplota poklesla na +3°C. Podobně rychlé výkyvy by měly následovat i v příštích dnech, avšak již bez výrazných abnormálních, ba přímo šokujících hodnot.

19. ledna:

Vše nasvědčuje tomu, že se co nevidět dočkáme nemalého překvapení v podobě teplotního zvratu. Občasné přeháňky mají namísto sněhu podobu jemných ledových krupek …

… a polojasnou krajinou se chvilkami prohání vítr, který má všechny předpoklady do večera výrazně zesílit.

18. ledna:

Víkend nakonec nenaplnil očekávání sluníčka, nechal převládat šedobílé tónování krajiny, jež přetrvalo i do předposledního lednového týdne.

Polední čas však dnes vnesl do té celkem jednotvárné barevnosti i modrou změnu a postupně jsme se dočkali sice vzácných, ale přece jen naplno zlatících blahodárných paprsků.

17. ledna:

Zamrzlý a k tomu zasněžený jez na Volyňce je vděčnou vimperskou zimní podívanou, která se nemá šanci “okoukat” už jen z toho jednoduchého důvodu, že je pokaždé jiná.

16. ledna:

Očekávaného sluníčka se třetí lednové soboty dočkali spíše na Českobudějovicku či Třeboňsku, zatímco takřka přesně nad Šumavu dorazila další srážková vlna a postarala se tu o celodenní drobné sněžení. Současně však polevil mrazík, takže dopadající vločky měly vesměs pramalou šanci na udržení svých charakteristických tvarů …

… a rychle splývaly s bělostným podkladem v jednolitou masu. Ani v těch okamžicích však nebyla nouze o výjevy bohatě zaměstnávající fantazii.

Konečně i na samotný Vimperk se tím nabízela řada netradičních pohledů, rozhodně ve výsledku zajímavějších a oku příjemnějších nežli zejména některé městské partie.

15. ledna:

Leden se nám půlí ve stále zasněžené a mlžné náladě, dnes rozhodně neochotné nabídnout cokoli aspoň náznakem podobného včerejšku.

V porovnání s ním dnešní vítr vál od severu, sice méně než poloviční rychlostí – jen 4,4 m/s (15,84 km/h), …

… ale ve spolupráci s rovněž slabším – jen o pouhý stupeň – mrazíkem a vydatnou zásobou mlhy to vše postačilo na mnohem bohatší výzdobu rozhledny …

… včetně vstupního turniketu.

Po kompletně bílém pátku by však nadcházející víkend měl opět zezláznout sluníčkem – jistě je nač se těšit.

14. ledna:

Také noc na dnešek se zařadila mezi ty, které přidaly zimě sněhu, tentokrát navíc za asistence velmi silného severozápadního větru, mimo jiné úspěšně fungujícího jako několikerý noční budíček. Současně dokázal protrhat výrazně zataženou oblohu do té míry, že po určitý čas na ní převládaly hvězdné ostrovy, čímž vyvolal úvahu, že by mohl mít dostatek energie k něčemu podobnému i nad časně ranním Boubínem. Tam ovšem proti očekávání znatelně zeslábl, …

… takže všehovšudy v nepravidelných intervalech lehce zdvihal mlžnou čepici, dnes opět poctivě usazenou přesně ve výši rozhledny. Barevně to ovšem byla skvostná podívaná, …

… obzvláště pak ve chvílích, kdy se co další spoluautor nezapřelo čerstvě vyšlé sluníčko.

Dokonce se zdálo, že skrze stále četnější trhliny dokáže postupně zvítězit, ale nestalo se tak. Tento výjev byl jeho vrcholným ranním číslem.

Mrazík zatím neustoupil ze své strategie našlapovat po malých krůčcích, jako by ve výsledné účinnosti spoléhal právě na vítr, dokonale v této roli osvědčený – dnes konkrétně rychlostí 9,9 m/s (35,64 km/h).

Co se pak sněhu týkalo, ačkoli Vimperk zaznamenal čtyřcentimetrový přírůstek a cesta na Boubín se přímo hemžila čerstvými závějemi, …

… vrcholová tyč oproti včerejšku opět nijak zásadně nezazářila. Poprvé však naměřila větší rozdíl nežli její níže položená sestra.

Sluníčko dnes zjevně nezvítězí ani v nižších polohách – čeká nás šedivý den.

Pranic nebylo platno, že v lesích se lze místy zabořit až po kolena, …

… dolní tyč si připsala sotva centimetr. Inu, svět je plný záhad, proč by se tedy měly vyhýbat boubínským lesům 🙂 ?

13. ledna:

Nejčerstvější vimperský sněhový přírůstek bylo zrána možno na předtím zcela umetené ploše vyčíslit šesti centimetry. Zbývalo ověřit předpoklad, že Boubín by teoreticky mohl zabodovat ještě vyšší hodnotou. Nanejvýš sympatickou se během výstupu na něj ukázala již sama skutečnost, že oproti předpovědím souvislého, takřka celodenního zatažena potěšila i modrá obloha, …

… třebaže, jak vyšlo brzy najevo, jen v roli soubojového protivníka přeháňkové šedi, chystající další bílou nadílku.

Cestou k první sněhoměrné tyči (na vrcholu) bylo možno nejen sledovat charakteristické mrazíkem zpevněné kresby svižně pracujícího větru, ale též se jeho přičiněním ojediněle zabořit do bezmála půlmetrových závějí. Tím větší byla zvědavost, čím se pochlubí právě zmíněná tyč.

Nu, žádná sláva …

… a samozřejmě především hodnota neodpovídající realitě, i bez větrného působení představující většinově průměrných 34 cm. Bude tak zajímavé sledovat, zda nešťastná tyč ten více nežli deseticentimetrový schodek dožene. Zdá se totiž, že v daném umístění jí vítr, jenž jinde bohatě přidává, sněhu k objektivnímu měření naopak ubírá.

Avizovaný nebeský souboj byl ovšem úchvatný a jistě se obejde bez doprovodných komentářů.

Západní vítr proháněl houfy sněhových vloček rychlostí až 8,3 m/s (29,88 km/h) a nepřekvapil ani jako tradiční spojenec a pocitový umocňovatel mrazíku, převyšujícího startovní vimperský přesně o pět stupňů.

Zpáteční cesta vyjevila, že působivý souboj aktuálně neznal vítěze ani poraženého.

Sněhoměrná tyč poblíže Johnova kamene dle očekávání osvědčila svou o něco větší pravdomluvnost, …

… i když hned prakticky v její těsné blízkosti bylo možno nepřekvapivě naměřit vyšší hodnoty, shodující se s vrcholovým průměrem. V každém případě se potvrdil úvodní předpoklad, že Boubín, byť v zásadě jen nepatrně, zvítězil co do sněhového přírůstku nad Vimperkem.

12. ledna:

Sněhu nám skutečně přibývá – sice po menších přídělech, zato však se zárukou trvanlivosti. Mrazík se dle očekávání zákonitě “ztrhal”, v průběhu dne se teplota držela vesměs slabě nad nulou. Přinejmenším lyžaři by mohli být stále více spokojeni.

11. ledna:

Včerejší mrazík přes noc přitlačil na pilu a výsledkem bylo ve Vimperku časně ranních -11°C . Oproti známé rekordmance Perle to sice nepředstavovalo ani polovinu – tam teplota poklesla na -26,4°C, ale v rámci dosavadního zimního vývoje šlo i v našem městě o první takto výraznější hodnotu. Boubín vzápětí nabídl obrazy hodné nefalšované šumavské zimy, …

… tedy především žádné mísení běloby se zelení v závislosti na nadmořských výškách, ale kam oko dohlédlo, všude poctivě zasněženo a umrznuto.

Jižní obzor dokonce přinesl výjevy silně připomínající obvyklé atmosférické zrcdalení – a logiku by zde dozajista s ohledem na teplotní vývoj mělo, ovšem tentokrát se nejednalo o odrazy alpských velikánů, nýbrž o úkazy výlučně oblačného charakteru.

Alpy nicméně ve svých tradičních obrysech rovněž nescházely, …

… v každém případě nepřehlédnutelně přispěly k celkové atmosféře probouzející se krajiny, avšak tentokrát byly zjevně odsouzeny k pomalému mizení v sílícím obzorovém oparu. Nikterak to nevadilo, …

… neboť hlavní role dnes přináležela slunečnímu kouzlení, započatému Venušiným pásem …

… a pokračujícímu úchvatnou výzdobou okolních smrků, …

… pohádkově obalených sněhem a námrazou.

Vrtulka anemometru se na rozhledně nepohnula a k naměřené teplotě je nutno dodat, že byla vyfotografována v okamžiku mírného vzestupu. Po příchodu na věž se – ještě za ranního šera – rovnala vimperské. Pro zajímavost lze doplnit, že na Kubovce před výstupem na Boubín bylo ještě tepleji – pouhých -6°C.

Oko však nepřitahovaly jen nejbližší smrky, barevná fantazie vládla až po samotný obzor, zde třeba nabízející odleva úbočí Ždánidel (1309 m n.m., 36,5 km vzdušnou čarou od Boubína), Polom (1295 m n.m., 41,5 km), výškově dominující Jezerní horu (1343 m n.m., 50,1 km), Malý a Velký Ostrý (1266 m n.m., 57,1 km a 1293 m n.m., 56,8 km), před nimiž stále ještě poměrně nízko posazené sluníčko zvýraznilo též Špičák (1202 m n.m., 48,8 km), dále doprava ubíhá táhlý hřbet Pancíře (1214 m n.m., 46 km) a konečně Můstek (1234 m n.m., 47,7 km). Zatímco západní obzor takto perlil, …

… východní se v rozpoložení spíše zasněném halil do již zmíněného oparu.

Nu a zde se bez dalších slov nabízí srovnání s třicátým listopadem loňského roku, jmenovitě s devátým snímkem odshora (http://vimperk.eu/index.php/vimperk/17979).

Vzhledem k tomu, že o víkendu mimo jiné sněžilo, nesměla scházet kontrola shěhoměrných tyčí – napřed na boubínském vrcholu.

Naposledy mělo smysl fotografovat ji 7. ledna, v porovnání s nímž sice zákonitě zaznamenává přírůstek, ale o skutečné situaci každopádně i nadále neinformuje objektivně.

Pravá šumavská zima je tedy zatím vlastně jen dokonalou optickou iluzí, podloženou sice, pravda, poctivým mrazíkem, …

… neboť k nefalšované realitě jí přece jen schází podstatně bohatší sněhový stav.

Na něm by však dle meteorologických prognóz měl začít pracovat hned zítřek. Tedy postupně uvidíme, co nám v příštích dnech ukáže též druhá tyč poblíže Johnova kamene, …

… dnes se svým údajem blížící devětadvacátému centimetru, což skutečně v zásadě odpovídá aktuálnímu průměrnému stavu.

10. ledna:

Teprve odpoledne dokázalo proniknout i do hloubi šumavských lesů sluníčko a s ohledem na současné ochlazení vyvolalo naléhavou otázku, co se asi za dané situace dá očekávat na zítřejším ranním Boubíně.

9. ledna:

Jehličková námraza náleží k nejkrásnějším šperkům paní Zimy.

8. ledna:

Také v průběhu noci na dnešek přibylo nepatrně sněhu, jenž se ve Vimperku zrána jevil jako mírný, sotva centimetrový poprašek. Podobně byl znát i v podvečer cestou na Boubín, kde v lesích jemně zneostřil včerejší stopy.

Spodní sněhoměrná tyč jej však prakticky nezaznamenala, …

… naopak prozradila, že i za mrazíku se čerstvá vrstva mírně slehla. Nejlépe to bylo pozorovatelné na malé návějce, jejíž tvar si můžeme snadno porovnat se včerejším.

Přes vrchol se po celkově polojasném dni od západu nasunula další nízká oblačnost, o jejímž posazení zrovna ve výši rozhledny svědčí slabě zřetelné zasněžené plochy mezi lesy poblíže Buku.

Zatímco mrazík stále pozvolna zesiluje, západní vítr dnes naopak mírně zeslábl, a to na rovných 7 m/s (25,2 km/h).

Zima se tentokrát prezentuje rozvážným nástupem a není pochyb o tom, že je připravena řádně nás lecčím překvapit.

7. ledna:

Včerejší vytrvalé sněžení ustalo někdy okolo půlnoci a dnešní ranní vimperský pohled z okna po delší době zase nesměřoval do husté mlhy. Bylo však až na drobné symbolické trhliny zataženo šedou oblačností, jež o něco později i z úbočí Boubína působila dojmem odhodlání nepropustit na zem jediný sluneční paprsek.

Těsně pod vrcholem ale vstoupila do hry další, mnohem příjemnější a hlavně v kontextu celého dění slibnější barva.

Leč ani ta se po chvilce nezdála i přes nepřehlédnutelnou sluneční podporu být jednoznačně vítěznou, …

… což potvrdil v poořadí již třetí odstín krajiny, tentokrát okolo sněhoměrné tyče.

Od té by bylo rozhodně možno očekávat o něco vyšší údaj. Na vysvětlenou je však nutno dodat, že již od Nového roku se v její těsné blízkosti dalo sledovat množství lidských stop, jejichž raději nekomentovaný výskyt jednoznačně zkreslil výsledky měření.

Na rozhledně vyšlo najevo, …

… že obloha se po celém obzoru …

… stane dějištěm tuhého boje, …

… o jehož vítězi …

… snad rozhodne teprve opět jedenáctá.

Ačkoli bezmála šestistupňový mrazík sám o sobě jistě nepatří k nadmíru výrazným, západní vítr o nárazové rychlosti 8,3 m/s (29,88 km/h) jej ze starého zvyku učinil pocitově útočnějším, …

… což ovšem bez problémů zapadalo do scénáře stále probíhající oblačné bitvy, …

… v níž dosud nebylo možno stanovit vítěze, …

… ba ani na něho sázet.

Největšímu favoritu – sluníčku – pořád stála v cestě dostatečně silná oblačná hradba, …

… skrze niž nemělo šanci dosáhnout větších úspěchů. I takovéto drobnější však velmi zapůsobily, a to dokonce možná ještě více, …

… než kdyby se mu zdařilo pozlatit naráz všechny boubínské lesy.

O vítězi nebylo rozhodnuto ani během zpáteční cesty, jež potvrdila jediné, …

… že totiž spodní sněhoměrná tyč tradičně vydává pravdivější svědectví. Odmyslit si tu dnes obvyklou drobnou návějku bylo jistě snazší nežli nahoře tipovat, o kolik centimetrů byl sešlapán starší sníh. V každém případě lze ale na základě obvyklých doplňujících měření s klidným svědomím učinit závěr, že průměrná hloubka sněhové vrstvy po čerstvých přírůstcích je na vrcholu Boubína stejná jako zde – poblíže Johnova kamene – a činí 28 cm.

6. ledna:

Teprve o Třech králích propukla pravá vánoční zima – poprvé je možno hovořit o poctivých sněhových přírůstcích. Jejich půvab náležitě vynikne s návratem sluníčka, na něž si však budeme ještě chvilku muset počkat.

5. ledna:

Sněhu nám zatím mnoho nepřibylo, zato mlha by se dnes dala krájet. Snad v ní milá šumavská, z letní dřevosochařské dílny roku 2019 vzešlá babka nezabloudí, …

… a to třeba k jeskyni Černého lovce, již jsme ve fotokronice společně navštívili již předloňského čtyřiadvacátého listopadu (http://vimperk.eu/index.php/vimperk/16425).

Jaké by asi bylo stařenčino překvapení, ba možná přímo úlek, kdyby navzdory lidovému rčení, že čert nikdy nespí, našla zdejšího ďábla, kterak “tluče špačky”. Kdo by se mu ale koneckonců v té mlze divil …

4. ledna:

Podobně jako včera i dnes mlha nad ránem opustila vimperské ulice, ale jen aby odspoda posílila mohutný stratus, rozprostřený jako obrovský neprostupný koberec nejen nad naším městem a občas nadělující drobné srážky. Jelikož teplota mírně stoupla nad nulu, šlo vesměs o jemné mrholení. Aktuální otázka tedy zněla, do jaké výše tahle nízká šedá přikrývka sahá, přesněji řečeno, jaký postoj zaujme v podvečer k boubínské rozhledně. Situace těsně pod vrcholem vyznívala jen o málo méně optimisticky nežli včerejší, …

… sluneční barvy v tom porovnání sice poněkud pobledly, ale v každém případě svou proměnlivou intenzitou živily jakousi naději na vývoj podobný včerejšímu. Jenomže tentokrát přece jen padl los na opačnou stranu, tj. na první ze dvou včera zde jmenovaných variant finálního výsledku.

Oblačnosti se čím dál víc zalíbilo ve výši vyhlídkové plošiny …

… a jihovýchodní vítr o setrvalé rychlosti 4,9 m/s (17,64 km/h) jí v tom byl maximální možnou měrou nápomocen. Jediným viditelným výsledkem se tak stala vše postupně obalující vzrůstající námraza.

Zpáteční cesta nicméně navzdory sílící všudypříromné šedi prozradila, že k bezmocnosti odsouzené sluníčko se ze všech sil snažilo aspoň o symbolický pozdrav. Nebyl přehlédnut a rozhodně potěšil 🙂 .

3. ledna:

První lednová neděle jako by se snažila našemu městu aspoň mírně ulevit od inverzního náporu. Pozdvihla neprůhledné šedobílo z vimperských ulic a po poledni do nich dokonce lehce protrženou oblohou krátce propustila oživující sluneční paprsky. Co se tím pádem mohlo dít o nějakých šest set metrů výš? Odpovědi na podobné otázky se nerodí v křeslech či na pohovkách, nýbrž je nutno dojít si pro ně přímo na místo činu. Boubín zkrátka neodolatelně volal … a dobře věděl proč. Jako správný tajnůstkář ovšem zdaleka hned nevyzradil, co chystá, ba zprvu vzbouzel přímo opačný dojem – již pohledem od Korkusovky se pyšnil zbrusu novou čepicí, naraženou poctivě do poloviny úbočí. Leč právě za takových situací bývá možno tipovat finální výsledek padesát ku padesáti ve smyslu buď totální mlhy, nebo fascinující nádhery. Dnes nerozhodlo ještě ani poslední stoupání k vrcholové rovině, …

… kde sice mlha procházela množstvím rychlých a chvílemi velmi slibných barevných proměn, ale stále nebudila dojem, že by snad pomýšlela na ústup či aspoň otevření nějakého výhledu. Rozuzlení tedy čekalo skutečně až na samém konci výstupu, …

… totiž vyhlídkové plošině na vrcholu rozhledny. Teprve tam započalo nádherné divadlo, jehož hlavním aktérem byl inverzní oceán, …

… svou vysoce vzedmutou hladinou přesahující špičky boubínských smrků, …

… ale ne natolik, aby na vzdáleném obzoru utopil též alpské vrcholy. Ty již samy o sobě představovaly skvělé překvapení, …

… umocněné navíc zjištěním, že jejich siluety (zde konkrétně odleva Watzmann, Grosser Hundstod a Hochkalter) jsou opticky deformovány mírným atmosférickým zrcadlením.

Zmíněný úkaz se tentokrát, byť ve zcela miniaturní míře, …

… nevyhnul ani špici Dachsteinu. Současně zde byl k vidění slabě postřehnutelný základní předpoklad jeho vzniku, totiž charakteristické vodorovné rozhraní mezi teplejším a ledovým vzduchem, projevující se jako velmi jemný rozdíl v odstínech oblohy. Na snímcích z loňského čtyřiadvacátého listopadu (http://vimperk.eu/index.php/vimperk/17979) je onen rozdíl mnohem markantnější.

Západní obzor pro změnu předkládal přímo geografické hádanky. Který vrchol, resp. jeho pouhé tmavé torzo, tady například spočívá v objetí inverze a svrchní oblačnosti?

Přece Velký Roklan, zatímco jeho neodmyslitelný nižší bratr je pohledem z Boubína bez šancí být spatřen.

I Luzný se patrně radoval …

… z volného nadechnutí, jež se každou chvilkou mohlo stát minulostí.

Ač na Boubíně panovalo neuvěřitelné naprosté bezvětří, jinde tomu tak jistě nemuselo být, neboť povrch inverzní hladiny se každou chvilku v drobných detailech měnil, a to samozřejmě nikoli jen pod masivem Dachsteinu, …

… ale kupříkladu i pod sotva vyčnívajícím Plechým, nad nímž byl k vidění nejen tradiční Grosser Priel, …

… nýbrž i další dva alpské vrcholy v mírném sedle napravo, za normálních okolností tam nespatřitelné. Vydávaly tedy jakési doplňující svědectví o ideálních podmínkách k atmosférickému zrcadlení.

Osud Vimperka netřeba komentovat, ani pochybovat o tom, že neprůhledné šedobílo navečer sedne zpět do jeho ulic.

Mlha v nepravidelných intervalech stoupala a opět klesala, nikoli však do té míry, aby propustila nad aktuálně nastavenou hladinu sebemenší část Bobíku, Libína, Kleti a kteréhokoli z dalších běžně vídaných vrcholů. Té výsady se dnes dostalo jen majestátním Alpám a výše jmenovaným příhraničním horám. Scházel dokonce i Velký Javor.

Mrazík oproti včerejšku nikterak zásadně “nepřitlačil na pilu”, a jak již zaznělo o pět snímků výše, z hlediska větru nebylo v daném čase čeho měřit.

O úžasně čisté hvězdné obloze, jež se co nevidět nade vší tou nádherou rozklene, si všichni tam hluboko dole budou moci nanejvýš nechat zdát.

2. ledna:

Včerejší sluníčko se ukázalo být skutečně jen novoročním, neboť hned následující, tedy dnešní den potopil nejen Vimperk pod velmi poctivou inverzní hladinu. Jako vždy se však nabízelo řešení v podobě vynoření do výšin, a kdo jej využil, rozhodně nebyl zklamán.

Na Boubíně bylo slunečního zlata pro všechny po celou první lednovou sobotu dost, nejpůsobivější výjevy však přinesl až předzápadový čas, …

… jenž podobně jako před pěti dny, to jest 28. prosince loňského roku (http://vimperk.eu/index.php/vimperk/18027), vsadil na modré kouzlo, …

… avšak pochopitelně v zase trochu jiných tónech a vzájemných barevných kombinacích.

Ani tentokrát na tom úchvatném jevišti nescházely Alpy, …

… opět sice povětšinou jen jako torzovité, místy mračny zakryté úseky, …

… ale co do rozeznatelnosti rozhodně vykreslené zřetelněji nežli vzpomenutého loňského dne.

Blíže ležící vrcholy, jako např. zde Velký Javor (1456 m n.m., 51,4 km vzdušnou čarou od Boubína) či Poledník (1315 m n.m., 31,7 km), se pak přímo skvěly na pozadí rudnoucího obzorového pásu, posledního to dnešního pozdravu loučícího se sluníčka. Blíže vpravo řídká inverzní mlha propustila siluetu Sokola, známého více jako Antýgl (1253 m n.m., 21,5 km).

Vítr se dnes hlásil od jihovýchodu, a to poněkud nesměle, neboť v ojedinělých nárazech nepřekročil 5,3 m/s (19,08 km/h). Co se pak nedávné prognózy výraznějšího ochlazení týče, ta našim milým meteorologům zase jednou poněkud neklapla. Budiž jim nicméně útěchou, že v tom s nimi “drželi basu” i čert ví proč na Šumavě leckým uznávaní Norové – vesměs mistři mnohem větších omylů. To však jistě není ani v jednom případě výtka či snad dokonce výsměch – člověk je odjakživa tvorem omylným a tváří v tvář mocné přírodě se za to rozhodně nemusí stydět. Mnohem horší je nestydět se v případech, kdy se krajně nabubřele a především trapně staví do role jejího pána a snaží se, zaslepen zištností, ku své stoprocentní výsledné újmě zasahovat do jejího řádu.

Inverzní oceán překvapil rychlostí, s jakou nekompromisně pohltil obrovský úsek včera ještě zcela volné krajiny. Ke všemu se zdá, že co uchvátil, hned tak nepustí – Vimperk bude nucen opět přivyknout mlžné šedi.

A vzduch zase voní sněhem, třebaže bohatší nadílka patrně Šumavu ještě z největšího mine a soustředí se do jiných končin naší vlasti. Je však nutno vzít v úvahu, že pravá zima je teprve před námi.

1. ledna:

Loňského roku zde v tentýž čas (http://vimperk.eu/index.php/vimperk/16728) zazněla v souvislosti s derniérou tradičního městského novoročního ohňostroje úvaha, že tento počin stejně žádný zásadní efekt ve věci ohledu k němé tváři, jímž byl motivován, nepřinese. Není pak nejmenších pochyb o tom, že nebýt počínaje březnem zcela neočekávaného vývoje příštích událostí, došlo by beze zbytku k jejímu naplnění – letošní premiérová absence čtvrthodinové profesionální zábavně pyrotechnické produkce by vyzněla jako nicotné symbolické gesto vedle obvyklého minimálně hodinového souvislého amatérského rámusení. Ač to zní velmi paradoxně, zvířata mohla poděkovat nikoli Městu Vimperk, nýbrž celosvětové noční můře – koronaviru, resp. covidu 19 – za výrazné zkrácení svého dosud každoročního utrpení.

Nerámusilo se totiž souvisle, natož hodinu, …

… neboť mnozí ohňostrůjci si své nepostradatelné uspokojení odbyli v čase před platícím zákazem vycházení, …

… tedy vlastně ještě loni, …

… zatímco zbývající “stateční odbojáři” se, navíc jednoznačně v menšině, po půlnoci drželi zkrátka. Je jisté, že někomu se vstup do nového roku mohl zdát chudým, zatímco pro jiné z téhož důvodu naopak získal na kvalitě.

V každém případě je možno s potěšením konstatovat, že vstupní den roku 2021 obdařilo svou milou přízní sluníčko, a současně doufat, že se snad stalo symbolem toho, co si lze nanejvýš intenzivně přát, …