Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – únor 2021

1 února, 2021
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

28. února:

Letošní únor se zapíše do historie nejen dvěma teplotními extrémy – tedy jako nejmrazivější a současně nejteplejší zimní měsíc, ale též jako mistr dokonalých překvapení, z nichž poslední si ponechal pro své velké finále. Po dlouhé době zase po celém obzoru jednolitou inverzní hladinu, …

… provázenou opticky dokonalou bleskovou proměnou jarních kulis v zimní …

… patrně čekal na Boubíně jen málokdo. K tomu panovala skvělá dohlednost, na jižní straně přinášející útržky alpských panoramat. Dachstein se svým známým okolím víceméně nepřekvapil, neboť zde náleží k nejvyšším dominantám, …

… zato úsek okolo Plechého fantastickým způsobem připomněl výraznou teplotní změnu a z ní plynoucí obohacení viditelnosti. Již 15. února (ba nejednou i dříve) jsme měli příležitost spatřit napravo od zmíněné nejvyšší hory české části Šumavy dva běžně tam nevídané alpské štíty. Dnešního rána byly obzvláště výrazné, …

… pojďme si je tedy konečně konkrétně představit. Blíže k Plechému, zleva tradičně orámovanému známým masivem Grosser Prielu, hledíme na Schermberg (2396 m n.m., 142,9 km vzdušnou čarou od Boubína) a dále vpravo pak na Feuertalberg (2376 m n.m., 146 km), v obou případech vrcholy náležející k pohoří Totes Gebirge. Za takto skvostné viditelnosti obou do výše nad Trojmezenskou hornatinu opticky povytažených jmenovaných nebývá překvapením ani atmosférické zrcadlení, stejně jako modré či zelené záblesky nad vycházejícím slunečním kotoučem.

Inverzní hladina začala zvolna klesat, o čemž jako první informoval dosud zcela ukrytý Bobík, …

… stejně jako Basumský hřeben.

Nu a zde pak máme prakticky naráz obojí provedení výše předpokládaných slunečních záblesků.

Bobíku se ovšem zpod příjemné peřiny zjevně nechtělo, případně si ji opět přitahoval nad hlavu před sílícími slunečními paprsky, …

… které vbrzku nejen rozehrály svůj fantastický barevný koncert na boubínských smrčinách, …

… ale směrem k Velkému Javoru začaly navíc na hladině inverzního oceánu vykreslovat gloriolu.

Nemalým zážitkem bylo sledovat v detailu neustálé proměny mlžných pásů, …

… plíživě opouštějících Basumský hřeben.

Ostatně celý proces poklesu …

… a postupného trhání inverzní hladiny v příhraničním …

… i vnitrozemském směru představoval úchvatné dění, od nějž nebylo možné odtrhnout zrak ani fotoaparát.

Tytam byly případné pseudojarní pochybnosti o tom, zda je letošní únor vůbec zimním měsícem. Loučil se dokonale stylově …

… a za skvostné přírodní výzdoby. Zde už je sluneční gloriola podstatně výraznější a stabilnější, k čemuž jistě přispělo i většinové bezvětří, v němž vzácná jižní dýchnutí o sotva měřitelné rychlosti 1,1 m/s (3,96 km/h) nehrála pražádnou roli.

S přibývající výškou slunečního kotouče se Alpy většinou halí do oparu a pozvolna mizejí. Dnes tomu bylo jinak.

Životadárné paprsky pozoruhodně plasticky vytahovaly ze skal ledové a zasněžené plochy …

… a jemný opar byl patrný všehovšudy na obloze nad velehorskými krasavci, …

… na něž by v těch okamžicích bylo možno pohlédnout již i z Bobíku (čemuž by však muselo předcházet nalezení vhodného lesního průseku).

Ač by se ještě teď (o časném jitru nemluvě) bylo mohlo navenek zdát, …

… že krásná slunečná neděle zůstane vyhrazena pouze vysokým polohám, …

… pozvolna začalo vycházet najevo, …

… že i ti, kdož zatím stále prodlévali pod inverzní hladinou, …

… se dočkají vysvobození. Tento poslední tah pestrého a občas nevyzpytatelného února zkrátka náležel po všech stránkách k mistrovským.

27. února:

V průběhu noci skutečně zapršelo, ba přidalo se i sněžení, ale pranic nezměnilo na tom, že nadále pokračuje šumavské předčasné jaro.

26. února:

Málo platno, krajina se zjevně nechce vzdát barev, jimž v posledních dnech uvykla.

Obloze však rozhodně ve výši přibylo již nefalšovaného blankytu, …

… jen těsně nad obzorem setrvával poctivý opar.

Vnitrozemí se pak tvářilo poněkud rozpačitě, …

… ale další pokles teploty, tentokrát nepatrně větší nežli dvoustupňový, bezesporu s nemalou pravděpodobností naznačuje příští změnu. Vítr i nadále ctil barvy jihozápadu, jen oproti včerejšku zesílil na 6,3 m/s (22,68 km/h). Přetrvávající jarní náladě tím samozřejmě ničeho neubral.

Drobnou neznámou tak zůstává dnešní večer, v němž by snad mělo i zapršet. Nechme se tedy překvapit, k čemu ve skutečnosti dojde.

25. února:

Tak tedy v pořadí třetí den ve znamení saharského písku? Až na drobné výjimky se vše zdálo být takřka dokonale opsaným podle předchozích rán. Ale východní obloha přece jen nesla stopy o něco živější modři …

… a západní k nim dokonce poprvé zase připojila slabounký načervenalý nádech, neklamný to důkaz volnějšího prostoru pro sluneční snažení.

Vlastní východ ovšem i tentokrát proběhl v barevném zatlumení, …

… rozprostřeném nejen v blízkosti slunečního kotouče, …

… nýbrž i všude tam, kde je bylo možno pozorovat již včerejšího dne.

Západní obzor pak oproti původní slibné kombinaci upadl nazpět do monotónního ladění, …

… jež vzápětí přijal za své i vnitrozemský směr. Přece se však zdálo, že podíl afrického barviva v atmosféře mírně zeslábl.

Také stále jarní teplota poklesla o necelé dva stupně a občasný jihozápadní závan o rychlosti 3,5 m/s (12,6 km/h) působil spíše co zpestření stavu, jejž bylo možno zvát téměř bezvětřím.

Z dlouhodobé souhry průběžně popisovaných okolností vychází boubínský vrchol jako zledovatělá, nebezpečně kluzká připomínka zimy, která momentálně vládne jen kalendářně.

Bohužel ne každý zážitek uprostřed přírody je možno řadit k příjemným. Tato zcela čerstvá upomínka na přítomnost tvora, pro jehož IQ by možná i dvouciferné číslo bylo nadbytečným, ještě včera na cestě neležela.

K odečtům stupnic vrchní …

… a spodní sněhoměrné tyče pak není zapotřebí cokoli dodávat, neboť k výslednému obrázku o vývoji nejchladnějšího měsíce letošní zimy nabízí fotokronika dostatek srovnávacích příležitostí. Stojí však za připomenutí, že průměrný stav (tedy měřený na dalších místech krom tyčí) v rámci této zimy zde činíval 60 cm.

24. února:

Ranní Boubín ukázal, že druhá únorová vlna saharského písku nebude zrovna krátce trvající záležitostí.

Podobně jako včerejšího večera během západu bylo i vycházející sluníčko dokonale utlumeno velmi nezvykle působící clonou, …

… již sice zvládalo průběžně proměnlivě barvit, …

… ale dál do krajiny přes ni opět nedosáhlo.

Pozdrav z daleké Sahary zkrátka vnutil Šumavě své vlastní umírněné odstíny.

Nemalým překvapením byla teplota, jež by se zrána dozajista dala očekávat nižší, nikoli doslovně opsaná z předešlého večera. Jen vítr se probudil k životu a spolu s rychlostí 4,9 m/s (17,64 km/h) změnil také směr, konkrétně z jihozápadního na čistě západní.

Marno hledat Alpy či obvyklou nebeskou modř … a kdo ví, zda něčím podobným nebude uvítáno ještě i zítřejší jitro …

23. února:

Včerejšího večera jsme se zde loučili s Boubínem vizí rozběhnutí ranního sluníčka po blankytné obloze. Jitro a celé dopoledne se však z barevného hlediska neslo spíše v duchu události popsané 19. února. Vida, jak nejen celou oblohu očekávaného blankytu zbaví, ale i krajinu pod ní promění další vlna saharského písku, nesena nad Evropu přílivem teplého vzduchu. Po mrazivé epizodě si únor ve svém závěru pojišťuje statut měsíce extrémů i z druhé strany, neboť dosažená hodnota +16,8°C zcela určitě nenáleží k zimním.

A podepsala se i na stavu bílé pokrývky u dnes pro změnu kotrolované spodní sněhoměrné tyče. Ale sníh rozhodně nebyl tím, za čím se vyplatilo vyrazit vzhůru.

Obzor se dle očekávání nechlubil nijak zvláštní dohledností a obloha až na jedinou výjimku v drtivé většině barevně i stylově ladila s výše zachycenou vimperskou.

Zmíněnou výjimku představoval západní směr, nápadný už jen tím, že ač se tu zcela viditelně loučilo sluníčko, nemělo obvyklou sílu, postačující za takových okolností barvit mnohem širší prostor. Inu, clona ze všudypřítomného saharského písku byla nanejvýš poctivá.

I tady teploměr překročil, byť ne tak výrazně, desetistupňovou hranici v kladném poli a převládající bezvětří s občasným symbolickým jihozápadním dýchnutím o síle 1,4 m/s (5,04 km/h) umožňovalo pobývat na rozhledně bez sebemenšího pocitu chladu pouze v košili. Jak v té souvislosti nevzpomenout, že ještě dvanáctého února tu zaznívaly úvahy o tři roky starých mrazivých rekordech a onoho roku 2018 v den odpovídající dnešku teploměr ukazoval zde viditelnou hodnotu pod nulou.

Úžasně rozptýlené světlo, ticho …

… a naprostý klid. To vše dohoromady …

… spoluvytvářelo v pravém slova smyslu posvátnou atmosféru, …

… jakou je nutno jedině osobně zažít. A původcem byl … písek z daleké Sahary.

22. února:

Předposlední únorová neděle uvrhla vimperský dolík na celý den do mlhy, z níž ovšem bylo možno uniknout např. po staré silnici nad nemocnici a kamkoli dále, třeba až na Zhůří. Definitivní vysvobození města zpod inverzní přikrývky přineslo teprve dnešní ráno, oproti včerejšímu sice chladnější, ale svou povahou v každém případě jarní. Denní teplota pak dokázala vyskočit až k třinácti stupňům nad nulou, …

… takže se dalo očekávat, že i Boubínu se budou hájit barvy zimy čím dál obtížněji. Cesta vzhůru je aktuálně buď místy holá, nebo zcela zledovatělá a stav u vrchní sněhoměrné tyče hovoří jasnou řečí. Pro zjištění, co dokázala obleva za necelý týden, se tu nabízí srovnání s 16. únorem.

Jako skrze jemnou záclonu se očím přihlásily Alpy …

… a pozůstatky ještě ranního dění byly nejvíce patrné …

… zejména pohledem do vnitrozemí.

Krajina se zvolna ukládala k spánku za vzrůstajícího Venušina pásu, …

… jemuž by ovšem více slušela zcela jiná teplota. I jihozápadní vítr o rychlosti rovných 6 m/s (21,6 km/h) tentokrát působil vysloveně jarním dojmem.

Sluníčko, jež kleslo rovnou za Luzný, se zítra dozajista rozběhne po opět blankytné obloze.

21. února:

Nejen z Boubína se nám může otevřít současný pohled na dvě téměř si podobné sourozencké dvojice šumavských hor, …

… jmenovitě Velký a Malý Roklan …

… a Malý a Velký Ostrý, aneb Prsa Matky Boží. Je nicméně pravdou, že na boubínské rozhledně stačí pootočit hlavou, zatímco na Zhůří, kde se právě nacházíme, je k témuž zapotřebí vykonat příjemnou procházku.

20. února:

Sluníčko nám dává najevo svou stále vzrůstající sílu, dokáže velmi příjemně zahřát, ale navzdory tomu se stále dají na Šumavě najít místa, …

… která nám připomenou, …

… že se nacházíme teprve v druhé půli zimy.

19. února:

V čase pokračujícího tepla nepokrytě jarního charakteru si lze připomenout další kuriozitu, byť svým počátkem datovanou kamsi k 7. únoru. Právě tehdy se začaly objevovat v médiích zprávy o tom, že do Evropy dorazí písek ze Sahary a obarví tehdy ještě hojný sníh. Pozoruhodné je, že dorazil i do Vimperka ….

… a po odtání sněhu na jeho střechách byl k vidění ještě počátkem tohoto týdne. Dodejme k tomu, že právě přílivu vzduchu ze Sahary vděčíme za dřívější extrémní oteplení a v průběhu nadcházejícího víkendu se má situace o něco mírněji opakovat. Uvidíme tedy, zda se případně zdaří další podobné úlovky, neboť pozdrav z tak velké dálky a současně největší světové pouště přece jen nevídáme ve Vimperku zrovna každý den.

18. února:

Průměrná denní teplota ve Vimperku povyskočila oproti včerejší o jeden a půl stupně, sníh je až na řídké výjimky v drtivé většině pryč. Jestliže předevčírem tu zaznělo slovo obleva ještě s jakousi opatrností, dnes vedle něj neexistuje žádné vhodnější, a to ani v případě Boubína. Spodní sněhoměrná tyč byla zdokumentována naposledy 12. února, a třebaže v daném mezičase mírně (ba spíš zanedbatelně) sněžilo i silně mrzlo, její verdikt nepřipouští pražádné pochybnosti.

Pohled z věže ostatně potvrdil, že jedině staré poctivé sněhové zásoby …

… spolu se skutečností, že zde teplota přece jen nestoupá stejnou měrou jako v níže položených lokalitách, jsou základem přetrvávající zimní iluze.

Po dvoudenní přestávce se navrátily bezvadně viditelné Alpy …

… a hned zavdaly důvod k pátrání po známých vzdálenostních raritách.

Úspěch se dostavil! Klosterwappen sice, pravda, nevládl pondělní zřetelností, ba ani plně viditelným obrysem, ale na svém místě se rozeznat dal.

Stejně tak i Zugspitze, …

… která navíc spolu se svými sousedy zabodovala … nu opět atmosférickým zrcadlením! Tentokrát však na rozdíl od mrazivé neděle 14. února přece jen tolik nepřekvapilo, …

… neboť aktuální teplotní vzestup mu byl rozhodně mnohem více nakloněn. Co naděláme, octli jsme se nad nulou a jižní vítr o symbolické rychlosti 3,6 m/s (12,96 km/h) sice nepatřičně, leč velmi sugestivně volal po jaru.

To má ještě více nežli týden (hovoříme-li o jaru meteorologickém, pevně začínajícím 1. března) či měsíc (v případě jara astronomického, startujícího obvykle 21. března jarní rovnodenností) času, ale vzbouzí velmi intenzivní dojem, že se hodlá ujmout vlády již teď. Dnešního dne se mu podařilo dokonce úspěšně zmást i vimperské včely, kolem poledního vesele vyletující z úlů, ač by měly ještě pokojně zimovat. S ohledem na pouhý necelý týden od etapy silných mrazů lze jistě hovořit o nefalšované kuriozitě.

17. února:

Ještě zrána nebylo ani zřejmé, natož jisté, že nám den nakonec takhle krásně promodrá. Hned sice podnítil skrytou otázku, kolikrát asi zima na oplátku podobně vpadne do právoplatného hájemství jara, ale stalo se tak spíše na základě panující teploty – v průměru +7°C – než celkové převažující atmosféry, v níž spolu se zataženou oblohou nescházely ani deštivé okamžiky.

Však i večerní Boubín vnesl do nečekaně potěšuijícího slunečného blankytu razantní změnu …

… a předvedl vlastně pravý opak toho, čím překvapil včera.

Z původně nenápadného houfování obláčků byla náhle neprostupná šedivá deka, jež se takřka v mžiku od západu natáhla …

… nad celou krajinu a začala ji opět častovat četnými smíšenými přeháňkami, …

… z nichž jednu drobnější vybrala též přímo Boubínu a jeho nejbližšímu okolí.

Z níže položených oblastí musel patrně celý tento úchvatný proces …

… působit jako další z četných pokusů naší hory o nasazení oblačné čepice, …

… leč tentokrát vše v krátké době směřovalo …

… k finálnímu protržení, …

… jako vždy plnému fantastických tvarových variací, …

… provázených úžasnými barvami.

Jihozápadní vítr o nárazové rychlosti 8,2 m/s (29,52 km/h) přihlížel jemné koketérii teploty s nulou – během výše popsané přeháňky se totiž zcela stejná odchylka od ní nacházela ještě v černém, tedy plusovém úseku teploměrné stupnice.

Za stále dramaticky se tvářící soumračné situace by patrně nikdo nepomyslel na možnost, že se dočká hvězdné oblohy. A přece k tomu došlo – vítr postupně vymetl vše, co shora překáželo, a zpáteční cestu tak mohl prozářit dorůstající měsíční srpek, obklopen svými nebeskými družkami.

16. února:

Máme na vybranou: buď vše, co v posledních dnech předvádí počasí, vnímat jako napínavou hru, nebo naopak s klidem konstatovat, že tuhle houpačku přece na Šumavě dávno známe, takže nás nemá čím překvapit. Po mrazech, které se mimochodem oproti předpovědím “ztrhaly” skutečně dříve (viz 11. únor), je zkrátka na řadě oteplení. To dnešní ovšem začalo opět zavánět přímo oblevou – nejen troška sněhu, již přinesla noc, během dopoledne prozurčela vimperskými okapovými rourami do vodních toků. Aby také ne, jestliže se tu teplotě zalíbilo na bezmála devíti stupních nad nulou. Bude tedy opět na Boubínu, aby uhájil čest vrtkavé zimy, v nižších polochách dočasně vyklízející bojiště. Nasadil si k tomu jednu z poctivých, zdaleka viditelných čepic, zespoda budících dojem nezničitelnosti, a mnohé potenciální návštěvníky tak odrazujících od výstupu. Ten však bývá jedinou možností, jak nahradit dojmy realitou. A hle, milá čepice shora chvílemi propouštěla velmi slibné modrání, …

… jež muselo překvapit i dnes narozeného, v rámci pandemické situace vzorně ukázněného sněhuláka, střežícího přístupovou cestu k rozhledně.

Kontrola vrchní sněhoměrné tyče vypověděla vedle primárního údaje též cosi o inteligenci některých návštěvníků.

Pobyt na rozhledně začal brzy vzbouzet dojem, že příjemná modř byla vyčerpána níže a teď bude následovat již jen záplatování a zevrubné posilování domněle chatrné čepice. Onen stav trval bezmála tři čtvrtě hodiny, …

… během nichž se činil západní vítr o rychlosti 9,3 m/s (33,48 km/h), jako by snad chtěl aspoň částečně napravit stav, o němž informoval teploměr.

Když už se zdálo, že nemá smysl déle prodlévat na vyhlídkové plošině a čekat na zázrak, tento se dostavil. Obloha a celá krajina pod ní se nejen opět vyladila do modrého nádechu, ale vedle již opuštěné rozhledny zasvítil srpek dorůstajícího Měsíce. Tedy honem nazpět vzhůru …

… za tentokrát zcela jiným divadlem, …

… jemuž sice již rychle ubývalo světla, …

… ale i tak přibylo působivých barev a zajímavých tvarů.

A nakonec, takřka za tmy, došlo i na aspoň symbolické rozloučení se sluníčkem, již hodinu se nacházejícím na cestě k protinožcům.

15. února:

Kam se poděl včerejší bílý, sluníčkem zalitý Boubín? Jeden šok je skutečně vzápětí střídán druhým, …

… i když změna počasí byla očekávána. Po výraznější mrazivé epizodě zima opět vykročila sněhovým směrem, šedivě zataženou oblohou se od západu blíží vlna srážkových přídělů. Těžko odhadnout jejich příští vydatnost, o kalamitu se patrně jednat nebude (leda bychom se nacházeli v Praze 😀 ), leč k spolehlivé likvidaci ještě dnešního dopoledne uchvacujících barevných zimních kouzel tenhle monotónní úder postačí.

Ale překvapivě nám zůstaly dosud viditelnými Alpy, …

… dnes dokonale čisté, maximálně brilantní …

… a nabízející dokonce – zde konkrétně napravo od vrcholu Plechého – běžně nevídané vrcholy, což je neklamnou známkou přetrvávajícího teplotního rozdílu v atmosféře, …

… byť již bez fata morgán. Klosterwappen se opět skví ve své ničím nezkreslené podobě.

K teplotnímu vývoji není co dodat, jedině připojit tradiční větrnou informaci – 6,8 m/s (24,48 km/h), po severní mezihře navrácených jihozápadnímu směru. Příští dny zjevně dají opět smysl fotografickému dokumentování sněhoměrných tyčí.

14. února:

Když nad valentýnským ránem sestoupil vimperský mrazík na -17°C , zdálo se být jistým, že na Boubíně jej konečně bude této zimy možno zvát mrazem, neboť pokoří dvacetistupňovou hranici. Zdání však vystřídal šok, a to prakticky již na Kubovce, kde bylo hned o tři stupně tepleji. Cestou vzhůru pak začínalo být již jen pocitově zřejmé stále slabší štípání do tváří, takže tradiční umístění teploměru na obvyklé místo na zábradlí vyhlídkové plošiny rozhledny se neslo v duchu nebývalé nedočkavosti.

Přitom panovala špičková dohlednost, na jihu po dlouhé době zase vyšperkovaná brilantně viditelnými alpskými panoramaty. Ač tu mrazík nebyl vystřídán očekávaným aspoň dvacetistupňovým mrazem, jaký by v souhře všech vyjmenovaných okolností rozhodně nepostrádal svou logiku, …

… ukázalo se, že naopak reálně panující teplotní rozdíl stačil na … ano, atmosférické zrcadlení!

Pohled do dáli za Bobík odhalil zmíněný jev v oblasti rakouského pohoří Schneeberg, …

… přičemž nad zvlněnou inverzní hladinou se zákonitě hlásil co nejvýraznější objekt Klosterwappen. Příroda zase jednou vynesla dokonale omračující trumfové eso, …

… jehož účinek dal zcela zapomenout na to, že dnes se mimo jiné naplnilo, co bylo předpokládáno již na páteční jitro a rozhodlo tehdy ve prospěch večerního výstupu, totiž dočista vymetená obloha, …

… o jakou se fotografovo oko neopře. Je však nutno poctivě přiznat, že i za té situace odvedlo bezvadnou práci sluníčko, vedle zkrášlení smrkových korun též v podobě působivého Venušina pásu nad obzorem.

Rakouské Alpy se přece jen bližším pohledem ukázaly být zahalenými, místy prakticky plně, …

… jinde pro změnu způsobem částečně propouštějícím něco z jejich charakteristických obrysů.

A konečně tedy autentická výpověď teploměru, nedosahující ani hodnoty pátečního večera! Zeslábl i stále co do směru přetrvávající severáček, jmenovitě na 5,8 m/s (20,88 km/h).

Zůstává tak otázkou, kterým směrem vlastně má ta jinak mimořádně vydařená zima zase na chvilku nakročeno.

Zatím se vše zdá směřovat k naplnění závěrečné zmínky z jedenáctého února, ale vyloučena není ani možnost, že jeden šok tu bude vystřídán dalším. Nějaké překvapení nás rozhodně nemine.

13. února:

Podaří se šumavským potokům a říčkám opět naplno zamrznout?

12. února:

Copak asi přinese dnešní palindromické datum 12.02.2021, které jsme si ve fotokronice avizovali již jednadvacátého ledna (http://vimperk.eu/index.php/vimperk/18074) ? Tak zněla první časně ranní otázka, těsně provázená dilematem, zda dvanácté únorové sluníčko na Boubíně přivítat, či se tam s ním rozloučit. Zvítězila druhá varianta, neboť ráno se sice kolem rozhledny dala tipovat celkem bohatá inverze, leč s modře vymetenou, tedy fotograficky poněkud fádní oblohou, zatímco večer mohl přinést zajímavý, pestřejší vývoj. Ten pak byl již okolo poledne předznamenán oblačností od severu, jejíž přísun trval takřka nepřetržitě až do pozdního odpoledne, oblohu rozhodně velmi zdařile obohatil a jistě přinesl pěkné zážitky všem svátečním návštěvníkům naší krásné hory. Poslední bylo možno potkávat ještě v podvečer a mnozí si možná podle vývoje na obloze říkali, že si svůj výlet dobře načasovali. O tom koneckonců jistě nebylo pochyb, ale pravá boubínská zimní paráda přesto teprve čekala na své vyvrcholení. Obloha se sice zdánlivě zlověstně zatahovala a sem tam utrousila dolů hrstku osamělých vloček, avšak sluníčko si stále dokázalo najít svá pole působnosti, ať již výraznou stopou na zasněžených plochách, …

… nebo aspoň jejich jemným tónováním – zde například v oblasti kolem spodní sněhoměrné tyče, …

… prozrazující po nedávné oblevě velmi slušný dvanácticentimetrový přírůstek. Naměřený stav z posledního ledna nicméně zatím překonán nebyl.

Jediné výraznější dění se na uvítanou odehrávalo všehovšudy směrem k Basumskému hřebenu a zatažený zbytek celého obzoru mohl svádět k domněnce, …

… že se tu nanejvýš v principu zopakuje scénář z osmého února. Pomineme-li, že tehdy bylo o poznání tepleji včetně klidnějšího větru, dnes se přece jen zdánlivá čepice držela od rozhledny dále a zcela jinak vyznívalo i celkové barevné ladění viditelné krajiny. Mnohé prozrazovaly především tónové proměny nejbližších, zase jednou bohatě sněhem a námrazami obalených smrků.

Mrazík zatím lehce koketoval s šestnáctým stupněm pod nulou, jejž v průběhu noci či k ránu dozajista překročí, sotva však natolik, aby ohrozil tři roky starý rekord ze sedmadvacátého února – viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/13490. Vítr bylo zase jednou možno zvát severáčkem. Na severák by přece jen musel vynaložit větší úsilí nežli pouhých 6,2 m/s (22,32 km/h), na druhé straně je však nutno poctivě přiznat, že celá ta popsaná sestava uměla jednoho celkem slušně potahat za nos, ba vyvolat hřejivou vzpomínku na jinak veskrze protivnou roušku 😀 .

Nu, o mlžnou čepici dnes skutečně nešlo, …

… obzor se po cca půlhodinkovém čekání krásně protrhal …

… a skutečně umožnil …

… rozloučení se sluníčkem, …

… sice již zapadlým, …

… ale stále ještě posílajícím nazpět své famózní pozdravy.

11. února:

Konečně se únor řádně pochlapil a předvedl, že aspiruje na post nejchladnějšího zimního měsíce. Ještě před týdnem nakročil k neuvěřitelné oblevě, již protáhl na celý svůj první víkend. Tentokrát však povolal do zbraně poctivější mrazík, který se i přes den dokázal držet poblíže desetistupňové hranice …

… a mimo jiné umožnil ideálně sledovat a zachytit strukturu čerstvého, stále drobně obohacovaného sněhu. Není pak pochyb o tom, že v noci sestoupí ještě níž, a po nejedné zkušenosti z předchozích zim si tak vynutí otázku, kdy se “ztrhne”. Zpravidla mívá kratší trvání, než jaká hádají meteorologové. Lze tedy očekávat, že milé rosničkáře nenechá vyhrát ani letos.

10. února:

Jak bylo naznačeno již včera, zima splácí své sněhové dluhy. A opět – jako zatím po celou dobu své vlády – jen pozvolna, …

… drobně, bez kalamit. Dobře ví, že právě tento způsob je ve výsledku nejtrvanlivějším.

9. února:

Již převažující hvězdná noční obloha s minimem zbytkové oblačnosti posílila předpoklad změny ze včerejšího boubínského večera a dnešní jitro pak vše definitivně potvrdilo.

Však už bylo načase, aby se vleklá šedivá přikrývka nad krajinou zdvihla a rozplynula, …

… třebaže výhledově není vyloučen její návrat, resp. vznik nové.

V každém případě krajně potěšilo, …

… že sluneční paprsky se po překonání zbytkové obzorové bariéry opět mohly volně rozběhnout po nebeské klenbě a působivě zdobit vše, nač hravě dosáhly, …

… tedy třeba i temelínské páry.

Změna se ovšem za dané situace zákonitě týkala i pocitu chladu, …

… živeného jednak jihozápadním větrem o rychlosti 6,3 m/s (22,68 km/h) …

… a samozřejmě především teplotním poklesem, který se navíc v tomto týdnu nemá zastavit jen na aktuálně naměřené hodnotě. Očekává se dokonce její dvojnásobek.

Zajímavě světelně modelovaný západní obzor poměrně brzy prozradil, …

… že slunečním kouzlům je dnes vyměřen velmi krátký čas, jmenovitě cca pouhé dvě hodiny, po nichž vše vystřídá další přísun husté oblačnosti.

Zima nám zkrátka dává najevo, že stále cítí svůj dluh v oblasti sněhových srážek a hodlá jej v nejbližších dnech opět začít splácet.

8. února:

Noc z prvého na druhý únorový týden skutečně naplnila očekávání nového sněhu, který uvítal probouzející se pondělní vimperské jitro čerstvou čtyřcentimetrovou vrstvou (předpovídaných dvacet centimetrů se rozhodně muselo týkat jiných končin naší vlasti – nebylo-li jako nejednou spíše výplodem bezbřehé fantazie meteorologů), a opticky tak zrušil předčasné jarní kulisy.

Naše známé sněhoměrné tyče rovněž potvrdily mírný přírůstek, …

… leč stále v mezích oblevou způsobeného poklesu. Tady by pro dosažení, resp. překonání dřívejšího stavu skutečně muselo napadnout oněch “dvacet čísel”.

Již boubínské úbočí nabídlo očím dotek nízké oblačnosti s inverzí, …

… jejž rozhledna ve finále vyhodnotila …

… jako pravý opak čtvrtečních výjevů.

Poryvy převážně západního větru o rychlosti 5,7 m/s (20,52 km/h) již samy o sobě dávaly pocitově znát, co potvrdil i teploměr.

Zatímco ve čtvrtek Boubín čepici snímal, dnes si ji pro změnu nasazoval. Tato však slabými, sotva postřehnutelnými barevnými nádechy vzbouzela dojem, že by nemusela nutně náležet k nejtrvanlivějším.

Když pak v průběhu sestupu takto přiznalo své barvy i dávno zapadlé sluníčko, výrazně přiživilo myšlenku, že zítřejší ráno možná vnese do stávajícího scénáře zajímavé změny.

7. února:

Nežli hledět do všudypřítomné husté mlhy, připomeňme si raději nedávnou pravou šumavskou zimní atmosféru, která se ostatně již dnešní noci má navrátit.

6. února:

První únorový víkend startuje …

… do poctivé a vleklé mlhy, …

… připravené nepustit do nižších poloh jediný sluneční paprsek.

5. února:

Takhle si momentálně stojí šumavská zima, …

… snad ale opět před aspoň mírným obratem. Na kaluže je v únoru skutečně brzo.

4. února:

Tak nám v noci zase jednou pořádně zaburácel vichr. Od severozápadu. A do rána stihl nejednu silnici okolo Vimperka přizdobit nalámanými větvemi z okolních stromů. V rámci aktuálního vývoje počasí se ovšem dal očekávat, a pokud snad někoho vystrašil, jiného určitě pro změnu potěšil, neboť v každém případě chvílemi umožnil protrhanou oblačností nahlédnout do města i zářícím hvězdám. Jen Boubín již od Korkusovky prozrazoval, že ubránil velmi poctivou čepici. Tomu by se koneckonců při vzpomínce, kterak tu neuspěl ani mnohem silnější vichr z devětadvacátého ledna, nebylo možno divit, jenomže milá příroda měla zase jednou v rukávu přichystáno parádní překvapení.

Naše bájná hora totiž svou čepici přece jen smekla, a to způsobem, …

… který svým pomalým, napínavým tempem …

… za kouzelné spolupráce čerstvě se od protinožců navrátivšího sluníčka …

… dokonale umlčel všechna zbytečná slova.

Dnešní výstup si kladl za cíl prozkoumat důsledky přetrvávající oblevy, jež všude níže vesměs takřka vymazala veškeré dosavadní poctivé zimní snažení. Ač jí i Boubín chvilkami zjevně poskytl pole působnosti, přece jen ve výsledku nechal teplotně promluvit nemalý výškový rozdíl …

… a totální likvidaci svých sněhových zásob nepřipustil. Obě sněhoměrné tyče …

… však nezapřely v porovnání s pondělním stavem (fotograficky nedokumentovaným, neboť stále přesně odpovídal hodnotám naměřeným o den dříve – jednatřicátého ledna – viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/18074) znatelný úbytek.

Začínali jsme zmínkou o větru, skončeme tedy konstatováním, že v průběhu rána změnil směr na jihozápadní a nárazovou rychlostí 11,7 m/s (42,12 km/h) nakonec rozmetal boubínskou čepici na neudržitelné cáry. Postaral se tak o krásný slunečný den, jejž aspoň tady bylo možno stále zvát zimním.

3. února:

Počátek února určitě není časem předjaří, ale dnešní pohled na Vimperk by klidně snesl kalendářní posun o měsíc vpřed. Teplota mezi sedmi až devíti stupni nad nulou konala své i na přilehlých stráních, k tomu navíc již skutečně velmi slušně pršelo, takže zbývá jediné – totiž prozkoumat, jak ustál tuto zdaleka ještě nekončící oblevu Boubín. O tom nám poví zítřek.

2. února:

Ač máme Hromnice, vrzající skřivany by na prstech spočítal i bezruký. A to jim rozhodně nehrozilo zmrznutí – obleva za teploty šest i více stupňů nad nulou opět v bleskovém obratu zbavila vimperské střechy sněhu a očistila ulice od veskrze protivné slané břečky. Chvilkové odpolední jemné mrholení z celodenní šedivé oblohy pak jistě nelze brát za slibované srážky, ale své ještě může přinést noc. Únor bývá zpravidla nejchladnějším zimním měsícem, uvidíme tedy, dostojí-li této charakteristice i letos.

1. února:

Chtělo by se jednoduše říci, že únor navázal na zimní strategii, jakou nastolil jeho kalendářní předchůdce. Jakkoli to dozajista zní logicky a z širšího pohledu i odpovídá realitě, přece jen by nebylo poctivé upřít právě startujícímu měsíci, že se uvedl ve velmi dobrém světle, neboť nás ušetřil předpovídaných večerních přeháněk, které by s ohledem na probíhající oteplení byly namnoze dešťové a leckde hrozily zákeřnou ledovkou. Namísto nich jsme se dočkali poutavých výjevů na zprvu bohatě vybarvené obloze.

Teprve v čase slunečního západu vše začalo slábnout, …

… původně pestřejší barevná paleta pozvolna ustoupila převažujícím tónům modři …

… a jen lehké překvapení v podobě dokonale viditelných Alp …

… stále kontrastněji narušovalo …

… onu neúprosně sílící, avšak vlivem oparu současně na živosti ztrácející monochromatičnost.

Na scénu vkročil i hrdina loňských fata morgánových žní – Klosterwappen, dnes jen zcela prostě nasvícen posledními paprsky zapadajícího sluníčka, ale připomeňme si třeba jeho kreace z 15. prosince 2020 – http://vimperk.eu/index.php/vimperk/18027.

Teplotní rozdíl oproti lednovému včerejšku (http://vimperk.eu/index.php/vimperk/18074) těžko zvát jinak nežli skokem. Hned dvěma změnami se pak prezentoval též vítr: předně vál zase jednou přímo od západu a současně více nežli dvojnásobně přidal na rychlosti – 7,2 m/s (25,92 km/h).