Miniatury: Stín túje se blíží

 

Stín túje se blíží

 

 

        Telefonuju na autobusovém nádraží ve Strakonicích. Konečně se mi podařilo dovolat mámě. Huhňám skrz respirátor, máma mi nerozumí, já nerozumím mámě. A tak si ho sundávám.

        Objíždí mě auto městské policie. Zastavuje u mně.

        „Hej!“ ozve se z okénka. Otočím se k autu, řidič nic neříká, jen si popotáhne svůj respirátor a pustí si ho zpět na tvář.

 

 

***

 

 

       Koupil jsem si v hladovém okně Zlaté Hvězdy polévku prdelačku. Odešel jsem s ní za roh, kde jsou dva stolky s židlemi. A už je u mě číšník.

       „Zde nemůžete konzumovat,“ varuje mě. „Nikde v areálu.“

       „Odcházím s miskou do ulic trochu jak zpráskaný pes. Pátrám po zákoutí, kde bych se pustil do svého žrádla. Vida, tady je zídka, mezi Komerční bankou a poštou. Polykám horké lžíce, ohlížím se, jestli se odněkud neblíží policista.

       Jde kolem mě mladík, respirátor má na bradě, volá komusi, snad sestře: „Nech tátovi pivo. Doktor přijde. Táta leží. Připrav mu ten xindl na tu tlamu.“

a

 

 

***

 

 

       Před nemocnicí potkávám dvě holčičky. Ta první veze kočárek pro panenky dvojčátka, ale má v něm jen jednu panenku. Druhá ji následuje kousek za ní. Vyráží ze sebe vzlyky, asi už pláče dlouho, maminka ji vede za ruku, druhou ručkou tlačí podobný kočárek jen pro jednu panenku.

„Nebude to bolet,“ říká maminka.

„Ne, nebude to bolet,“ trochu hystericky opakuje holčička a zvedá palec s malou rankou.

„Dáme na to náplast,“ konejší ji maminka.

„Ne, nedáme na to náplast,“ nabírá znovu holčička.

„Nedáme na to náplast?“ diví se maminka.

 

 

***

 

 

       K mámě už mě nepustí ani s negativním testem ani s respirátorem. Zvykli jsme si na těch dvacet minut přesně odměřeného času dole v kapli u melancholických grafik Bohuslava Reynka.

       Když jsem tu naposledy seděl, vyhříval jsem se na lavičce, jediné, co venku zbyla. Inu, žijí tu hlavně senioři, k čemu jsou jim lavičky? Když sedím na lavičce já, nikdo si už nepřisedne, je příliš malá. A tak sestry, jdou-li se na chvilku projít, musí odpočívat za chůze dolů k vrátnici a zase zpět. Vtom vyšla sestra Alenka. Vede Hanku, která vrávorá. Celým tělem jí trhají nekontrolované pohyby.

„To je na hovno,“ snaží si upravit na tváři respirátor.

       Obě obejdou stejné kolečko jako předtím sestry v bílém. A když se vracejí, Hanka zavrávorá tak prudce, že ji Alenka zachytává na poslední chvíli. „Jdeme jako z hospody,“ směje se.

       Pak míjejí auto. V prachu na kapotě obtisklo tlapky nějaké zvířátko.

„A čí jsou to ťapičky?“ ptá se Alenka.

„Kočičí,“ odpovídá Hanka.

„Ano, kočičí.“

       Po chvíli vychází Alenka s dalším klientem Honzíkem. Také jeho musí vést. Má ruce zvednuté a prsty zkřivené a pomrkává takřka přivřenýma očima.

       „Kanál raději obejdeme,“ radí Alenka. A když se oba vracejí kolem mé lavičky, hlásí mi: „Našli jsme pětikorunu. Co si za to koupíme? Asi nic.“

„Rohlík,“ navrhuju vítězoslavně. A už jsem zase sám.

Stín túje se blíží, poposedávám před ním.

       „Ano,“ píše mi Klubíčko & Corliss. „Je naprosto svobodomyslné a vzrušující se přes šest nebo sedm policejních zátarasů dostat za jedním bláznivým básníkem na Šumavu. Hasila by to potěšilo.“

 

 

***

 

 

       Ve Volyňce stojí na kameni kachna, kačer pod ní co chvíli potopí hlavu, zadek mu čouhá z vody. Krk mu zdobí krásně zbarvené jemňounké peří, které se zeleně leskne ve slunci. Pod most od Lidlu vchází mladý pár. Muž a žena divoce gestikulují, nastavují si navzájem tváře, jako by tím chtěli dodat svým argumentům významu. Snad se nehádají.

       Žena krev a mlíko s hustými dlouhými vlasy tlačí kočárek, v něm sedí holčička, dívá se sebevědomě před sebe jak malá královnička. O čem se tak vášnivě dohadují rodiče nad ní, ji nezajímá. Už došli skoro ke mně. Žena zastavila, vytáhla malou z kočárku, postavila ji a holčička se vydala legrační chůzí batolete zpět. Kroky jsou nejisté, toporné, ale pro tuto chvíli je cíl jasný: Dostat se z dosahu rodičů. Mladý svalnatec v černém tričku přidal do kroku, nasměroval prtě potřebným směrem, to ale udělalo ihned vpravo v bok, zavrávoralo samo překvapeno náhle změněným směrem chůze a už si to s úsměvem štráduje ke mně. Šláplo do bláta.

       „Pojď sem,“ chytil je táta. „Nebo dostanu vynadáno.“ Maminka vezme malou za ruku a zamíří s ní zpět k Lidlu. Pak ji pustí a malá jako by na to čekala, otočila se a ťapy ťap zase zpět.

 

 

***

 

 

       Na nádraží už se stmívá. Na vedlejší lavičce sedí bosá dívka. Vedle sebe má opřený batoh. Stočila si nohy do tureckého sedu a teď si vytváří ze svých bohatých vlasů drdůlek. Je plná svěžesti mládí. V kostkované košili se rýsují drobné prsy, já však nemyslím na nic nedovoleného, spíš vzpomínám na časy, kdy jsem také tak putoval lesy, všechno pro mě bylo nové a opojné a ty vůně, závany vzduchu, jednou teplé, jindy chladnější, nadouvaly svojí energií mladé tělo. Vzpomněl jsem si na nedávný sen. Zase mi bylo osmnáct. Cítil jsem pomíjivost prchavého okamžiku osmnáctých narozenin. Přišly ke mně dvě dívky. Jedna mi prozradila, že je jí dvacet. Tvář měla vážnou, v mých očích už to byla dospělá žena, sebevědomá, která se zatím netouží zatěžovat vážným vztahem. Druhá mi řekla, že je jí šestnáct. A že by ráda byla se mnou, ale už milého má. Vzpomněl jsem si na šestnáctiletou Svatavu. Mně bylo sedmnáct. Přijela na vandr ve Slánských vrších na východě Slovenska, který organizovala podzemní církev. Byla již zasnoubená, spěchala do manželství, jako křesťanka toužila po mnoha dětech. Ale když odjížděla, vtiskla mi do dlaně lístek:

„Bylo by mi s tebou dobře, kdybych už nebyla zadaná.“

       Kolik takových dívek jsem na svých poutích potkal? S žádnou jsem se nesblížil. Která by si také něco začala s věčně vážným mladíkem v tesilkách s vyžehlenými puky, s melancholií v očích a chvějícíma se rukama? Snad neznámá, co se na mě usmála ve vlaku do Liberce z chodbičky do kupé? Jak je to možné, že stále vidím ten letmý úsměv, před kterým jsem uhnul pohledem? Nebo dívka vlekoucí na zádech vysokou krosnu s radioamatérským vybavením. Potkali jsme se během výstupu na Bystrou v Západních Tatrách. Dlouho jsme seděli před salaší v Bystré dolině a povídali jsme si, zatím, co se slunce přibližovalo k obzoru.

       I letos je jaro plné výkyvů, kráčím na slunci do kopce, zpotím se, pak slunce zakryje mrak, hned se ochladí, obrátím bundu na ruby, aby trochu proschly zpocené rukávy. Dnes už nemám dech tak volný a lehký jak ptačí křídla. Ach, barvy hasnoucího soumraku, který oblak vděčí za můj kratičký pobyt na tomto světě, za těch pár výdechů, které mu dodaly odvahu k pouti?

 

Text a foto Roman Szpuk

 

 

{gallery}Jitka/rok2021/brezen/tuje{/gallery}

 


 

MINIATURY Romana Szpuka 2021

 

1. Silentio
2. Ohnuté břízky
3. Čandra

 


 

MINIATURY Romana Szpuka 2020:   

 

1. Tchořovické rybníky
2. Propustk
3. Kreslí a chechtá se
4. Tekuté písky
5. Čtyři úplňky
6. Vzpomínka na Lnáře
7. Vidoucí
8. Únos Sněhurky
9. Vločky a vlaštovky
10. Chlapeček a dálka
11. Ohnivec šarlatový
12. Boliaboliaboliaboli
13. Vodní mlýnky
14. Velký vůz
15. Pokušitelé
16. Třinácté komnaty skal
17. Jen mouchy, kovové a tlusté, to stihly
18. Świetliky
19. Princip propasti aneb noc na Plačlivô
20. První z listů
21. Nesmělé světlo
22.  Inverze
23. O čtení
24. Lidi budou klidnější
25. Když už nemůžeš, přidej!
26. Zmrzlý čaj na Milešovce
27. Malířka a převozník

 


 


MINIATURY Romana Szpuka 2019:
  
 

 

1. Posed u Modravy 
2. Výstup na Stožec 
3. Dlouhé zimní noci   
4.Předjarní povídání  
5. Jarní vítr  
6. Náušnice paní Zajícové 
7. Soumrak na Šeravě 
8. Hle, dělám věci nové 
9. Fragmenty 
10. Kohout  
11. Svár zimy a jara 
12. Jepičí láska 
13. Hadí vrch 
14. Voda, voda 
15. Čtení v kavárně na Dvorku 
16. Cesty nevyzpytatelné 
17. Pouť po Českém středohoří
18. Svatá petflaška 
19. Socha Mír
20. Kouzlo červnových večerů
21. Polonina, Svidovec
22. Světlušky, červencové mrazy a pout
23. Čas patří jen hodinám
24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského 
25. Quasi una Fantasia
26. Proměny
27. Sociálka
28. Bouře nad Gabrétou
29. Chamtivci
30. Tiché vytrvalé rytmy 
31. Noci, jimiž nezní žádné rozkazy
32. Rázem jsme všichni vzhůru 
33. Přízemní mlha
34. Höllbašský vodopád
35. Dušičková spektra
36. První doteky ledu
37. Světlo na mlhách
38. Zdivočelé fotografie
39. Flák srnčího
40.Čarovné mávátko 
41. Hořící srdce

  


 

MINIATURY Romana Szpuka 2018 : 

 

1.  Loučení s Friederike
2. Krátká zastavení   
3. Oheň tání 
4. Nesouvislý dialog  
5. Něžné objetí
6. Mráz a srdce
7. Tichá křídla
8. Co si myslí planety 
9. Bezejmenný potok
10. Pouť okolo andělky 
11. Město je jiné
12. Osamělci 
13. Staří a mladí 
14. Zpáteční cesta 
15. Chodím furt v pantoflích 
16. Toto místo 
17. Celé jaro  je erotické  
18. Na Brantlově dvoře
19. Socha Rodina 
20. České středohoří a Šumava 
21. Hýlové a blesk  
22. Bělásek a děti  
23. Omývání barev
24. Bolest křídel  
25. Slunovratova noc 
26. Květina nezradí svůj květ
27. Barvy čaje  
28. Ještěrčin ocásek 
29. Střet dvou vášní 
30. Zatmění  
31. Pavlínka
32. Perseidy 2018
33. Sarančatům sklaplo
34. Prokletí milenci 
35. Zanechávaje příbytek otevřený  
36. A měla jsem tě ráda? 
37. Vážka rudá 
38. Kohlschachten  
39. Na cello hraješ 
40. Zlatá a černá 
41. Panta rhei
42. Palvínov a Vatětice
43. Říjnové květy jahod 
44. Vratká lávka slov 
45. O solitude 
46. Listopadové toulky 
47. Zasněžené město 
48. Přebrodit Křemelnou

 


 

MINIATURY Romana Szpuka 2017 :    

 

1. Uplakaný čert
2. Hrušky 
3. Vánoční vzpomínka 
4. Co všechno ten nástroj dovede
5. Nešahej na ten sníh 
6. Otto Hrdin
7. V údolí Losenice  
8. Pavoučice sněžn 
9. Šla Kačenka podle vody
10. Vzpomínka na Krýmuse
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifix
19. Velikonoční vejce
20. Koza v kapli
21. Kolečka vypálené trávy 
22. Boubínská noc 
23. Ovečky
24. Bratři Kazarovi  
25. Domov
26. Táta 
27. David je fatalista
28. Noční bouřka na Boubíně 
29. Fenka a okoun
30. Duha 
31. Cestou z Najmanky na Radost 
32. Žluna 
33. Rehabilitace
34. Bez střechy
35. Jako bílý šátek 
36. Nepoučitelní 
37. Dobršská brána 
38. Hvězdy a psík 
39. Malá ťapkající holčička 
40. Zářijové plody 
41. Buchingerův dvůr  
42. Pouť na Luzný
43. Jaké má oči?  
44. Nejmanka u Hrbu  
45. První sníh  
46. Úplňková noc 
47. Jepice 
48. Herwart a Empedokles 
49. Dálky na dosah 
50. Lidská zima
51. Gráve Gabréta 
52. Flöhturm 
53. Blízkosti opuštěných 
54. Miniatury: Čtyři úplňky
55. Świetliky 
56. Kometa Neowise

 


  {jcomments off}