Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – březen 2022

1 března, 2022
00:00

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

31. března:

Posledního březnového dne se Vimperk probudil do husté mlhy, a přinesl tak zákonitou otázku, do jaké nadmořské výšky bude tato sahat. Sotva by se hledalo příhodnější místo k náležitému zkoumání nežli boubínské úbočí.

A to krom přetrvávající mlhy též vydalo svědectví o dalších úbytcích sněhu.

Spodní sněhoměrná tyč nepřekvapila, neb jako zcela obnaženou ji bylo možno charakterizovat již předevčírem – jen měla kolem sebe podstatně větší a celistvější ostrůvky mizící bělostné nadílky.

Srážky byly předvídány, tady udivily všehovšudy skutečností, že zatím neměly podobu čerstvých sněhových vloček.

Namísto toho se i nahoře opakovala situace, …

… jakou představilo právě předevčírem okolí dolní sněhoměrné tyče.

Rovnou nulu provázel západní vítr o síle 2,1 m/s (7,56 km/h) …

… a v úvodu zmíněná otázka ohledně mlhy byla zodpovězena dávno před výstupem na rozhlednu.

Zajímavější výjevy tak dnes rozhodně nabídla cesta lesy, …

… mimo jiné odhalující i množstevní rozsah popadaných stromů …

… za celou uplynulou zimu.

Původní otázku pak vystřídala jiná, …

… a sice do jaké míry se v nejbližších dnech změní barva a s ní nálada oněch půvabně tajemných lesních interiérů.

Odpověď může dát hned aprílový zítřek, o němž je jedno jisté již teď: i on se dozajista každopádně ponese ve velmi podobném mlžném duchu.

30. března:

Šedivá a uplakaná obloha nemá šanci sebeméně zkalit kouzlo posvátného klidu lesa … naopak je úchvatně rozehrává.

29. března:

Příroda nám chce dle všeho připomenout, …

… že pravé kouzlo spočívá v pestrosti a různorodosti …

… a že krásné slunečné dny je občas záhodno prostřídat jinou náladou, …

… abychom je nepovažovali za samozřejmost a náležitě si jich vážili. Nabízí se však i jiný výklad, …

… totiž abychom nezapomínali, že i za jakoukoli oblačnou clonou, symbolizující někomu třeba životní chmury, stále svítí sluníčko. Však bez něj bychom vlastně ani ty občas nevábně působící mraky neviděli a neuvědomili si, že na rozdíl od něj jsou pomíjivé a stejně, jako se objevily, zase zmizí.

Teplota už tu v průběhu března dokázala vystoupit výše, ale ani v této podobě a kombinaci s jihovýchodním větrem o rychlosti 3,4 m/s (12,24 km/h) nevyvolává nijak zvlášť chladné pocity.

Sníh ovšem utěšeně mizí, …

… vrchol zaznamenal další poměrně výrazný pokles, …

… zatímco níže položená sněhoměrná tyč …

… již ukazuje zcela obnaženou patu. Příští dny však slibují srážkové aktivity, které v těchto končinách ještě mohou znamenat opětovné většinové nabílení.

28. března:

Touha po probuzení nového života vyzařuje ze všeho, co je schopno růstu …

27. března:

Dnešní boubínskou cestu je možno jednoduše nazvat výpravou za loučícím se sluníčkem …

… a jako již tolikrát konstatovat, …

… že další slova jsou zcela zbytečná.

Nelze ovšem opomenout, že do převažujícího bezvětří občas jemně dýchlo od západu rychlostí 1,3 m/s (4,68 km/h), …

… a pak už jen celé krajině popřát krásnou dobrou poslední březnově nedělní noc.

26. března:

Co může více uklidnit oko i duši … ?

25. března:

Ne vždy samou krásou se na nás usmívá naše okolí – objekt někdejší “staré Jitony” už jsme si tu postupně prohlíželi několikrát, zatím vždy v procesu chátrání, ba ničivého požáru. Dnešní pohled sice asi vypadá ze všech dosavadních nejhrůzněji, leč ve skutečnosti zachycuje stav, v němž se snad oné nesporné součásti vimperské historie blýská na lepší časy.

24. března:

Sněhu nám ubývá i na Boubíně …

… a nic jiného se s ohledem na vlnu jarního oteplování ani nedá očekávat.

Zima se zatím netváří, že by podobně jako v některých předchozích letech …

… chtěla svádět zápas s právoplatným jarem.

Na boubínském vrcholu sice stále zanechává své stopy, …

… ale i s těmi si sluníčko postupně poradí.

Horní sněhoměrná tyč sice vykazuje nepatrně lepší stav zvolna odtávající sněhové pokrývky nežli spodní, …

… přesto zde však čtyřdenní odstup od poslední návštěvy stihl zařídit zhruba osmicentimetrový pokles naměřené hodnoty.

Nelze však zcela podlehnout iluzi jarního tepla – ztvrdlá a místy zledovatělá vrstva starého sněhu nabádá ke krajní opatrnosti, aby nedošlo ke zranění. Rozhodně se tu, stejně jako po většinu cesty vzhůru, ještě vyplatí navléci na boty nesmeky.

Pohled do krajiny je už ovšem jednoznačně jarní, …

… ničím nepřipomíná třeba situaci loňského roku (srovnejme si zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/18219).

Takové a podobné teploty jistě budou čím dál více vítány, dnešního dopoledne zákonitě ani jihovýchodní vítr o nárazové rychlosti 5,4 m/s (19,44 km/h) nepůsobil jako jindy ochlazujícím dojmem.

Zimní dojmy navracel již jen pohled k Luznému …

… a jejich lehkou ozvěnu ještě místy přinesly zalesněné plochy při zpáteční cestě. I tady však brzy posledním bělostným ostrůvkům odzvoní.

23. března:

Kdepak ostych před sněhem … naplno si užívat jara, to je, oč tu běží 🙂 …

22. března:

I takhle může sluníčko kreslit po soumračném blankytu …

21. března:

Nefalšované jarní teplo a slunečno …

… hned krásně oživilo nejeden probouzející se trávník.

20. března:

Předposlední březnová neděle byla současně dnem jarní rovnodennosti, jež nastala v 16:33, čímž umožnila vypravit se na Boubín ještě v čase kalendářní zimy a navracet se z něj již na jaře.

Zima tam ovšem ještě chvilku potrvá, …

… neboť v průměru třicet centimetrů sněhu, …

… na nichž se v zásadě shodují obě měřící tyče, …

… se rozhodně nerozpustí ze dne na den, …

… zvláště pak, má-li, jak se za chvilku ukáže, stále ještě poměrně vydatnou podporu v přetrvávajících mrazících.

Oproti předchozím dnům, nesoucím se povětšinou ve znamení čistého blankytu, zpestřovaného jen v ranních a večerních hodinách stopami saharského písku, …

… přinesl dnešní podvečer bohatou oblačnost, slibující v čase slunečního západu kouzelné zážitky.

V porovnání s vimperskou startovní teplotou, jež činila příjemných +9°C, Boubín poněkud ochladil nejednoho jarně vystrojeného a zdejších poměrů zjevně neznalého návštěvníka, a to především vlivem východního větru o rychlosti 7,4 m/s (26,64 km/h), který slušně umocňoval jinak mírný mrazík.

Skutečně kouzelně oblohu barvící sluníčko sestupovalo do obzorového pásu, …

… v němž potěšilo též drobnými záblesky, …

… sice tentokrát nehýřícími zelení jako obvykle, ale rozhodně se dala aspoň symbolicky vystopovat.

A pak už první jarní západ připomínal měkké spočinutí do připravených peřin, …

… jejichž půvabná barevnost …

… postupně jemně zkrášlila oblohu i tam, …

… kde původně sluneční záře nezanechávala výrazné stopy.

S houstnocí tmou bylo možno uvítání letošního jara nazývat přímo ohnivým …

… a užívat si všech takřka mysticky působících barev ještě po celou dobu návratu dolů.

19. března:

Vše nasvědčuje tomu, že ani svatojosefské sluneční loučení není prosto záležitosti, která tak zaměstnává fotokroniku již čtvrtým dnem.

18. března:

Saharský písek do třetice, neboť ještě i dnes byl leckde takto k vidění – zde např. v nejjemnější podobě usazen na plechové stříšce poštovní schránky.

17. března:

Dnešního krásného jitra nelze jinak nežli bezprostředně navázat na včerejší téma, …

… neboť zmiňovaný saharský písek připravil nejen skvostnou, …

… ale především překvapivou podívanou.

Dokázal totiž, dokonale v nejjemnější podobě rozptýlen v atmosféře, …

… nakonec umlčet zprvu velmi slibně oblohu barvící sluneční záři, a postarat se tak v součinnosti s oblačností o šedivě zatažené dopoledne.

16. března:

Podle meteorologických zpráv k nám po čase opět přilétl saharský písek. Tentokrát se sice mohl potkat s mírným deštíkem, ale celodenní zbarvení oblohy až po večerní svědčilo o tom, že své stopy v atmosféře i tak přece jen zanechal.

15. března:

Obloha se nám opět potáhla šedí, ale oteplení přes den již nezastaví rozkvetlé jívy …

… ani po rozkvětu dychtící šeříky.

14. března:

Po delší době, v níž si užíval nebeského blankytu, překvapeně pohlíží na vzrůstající oblačnost …

13. března:

Máme po svatém Řehoři a pohled z Boubína ještě leckde prozrazuje sníh.

Nejen tedy přímo na naší hoře, …

… ale třeba i na Plechém či Smrčině.

Stoprocentně o něm nelze pochybovat v Alpách, …

… ale ty se dnes halí do oparu, probarveného ranní oblohou.

Prodrat se jím musí též vycházející sluníčko, …

… předbíhané modrozelenými záblesky …

… a vzápětí natahující své sotva probuzené paprsky až do boubínských lesů.

Pozdravilo se též s Alpami a vtisklo jim i krajině pod nimi příjemný zlatavě teplý nádech.

K naměřené teplotě se sluší dodat, že vimperská startovní činila -7°C, takže lze s klidem hovořit o teplotní inverzi. Východní vítr o nárazové rychlosti 7,2 m/s (25,92 km/h) se poctivě snaží vyvolávat dojem, že rovná nula neplatí.

Okolí horní sněhoměrné tyče prozrazuje, …

… že jakýsi neznámý návštěvník Boubína se tu pečlivě snažil přesvědčit všechny další o svém neklamně nižším IQ, ale i přes jeho seberealizaci lze odečíst aktuální zhruba čtyřiceticentimetrovou hloubku sněhu.

Ten je všude tam, kde se ještě souvisleji zachoval, slušně utvrdlý a snadno schůdný.

Kam však průběžně poctivěji dosahovalo sluníčko, tam jej proměnilo v pozůstávající ostrůvky.

Spodní sněhoměrná tyč …

… se pak shoduje s vrchní, a opět tak potvrzuje Boubínu roli posledního útočiště zvolna se loučící zimy.

12. března:

Už jen šest dní zbývá Měsíci k dovršení úplňkové fáze, jež nastane v pátek 18. března v 8:17 .

11. března:

Kdyby tak stará okna, obzvláště pak kostelní, uměla vyprávět …

10. března:

Stále se najde souvisleji ležící sníh, ale jen v těch správných výškách, v nichž se teplota dokáže většinově udržet pod nulou nebo aspoň poblíže této.

9. března:

I nadále pokračuje až neuvěřitelně krásné slunečné počasí …

… s bezmračnou blankytnou oblohou.

A mělo by vydržet minimálně do konce týdne.

8. března:

Březen se nás zatím stále snaží přesvědčit, že příznaky zimy přetrvávají již jen tam, …

… kam plně nedosáhnou sluneční paprsky.

7. března:

I když v průběhu noci chvílemi docela hustě chumelilo, …

… čerstvý sníh nestačil na nějakou souvislejší pokrývku.

6. března:

Na skutečné a trvalejší projevy jara si zkrátka ještě budeme muset počkat …

5. března:

Pro člověka z hlediska počasí nevýrazný den, v němž z šedivě zatažené oblohy sem tam nemastně-neslaně poletovaly sněhové vločky a teplotní průběh mohl být nejvýstižněji charakterizován jako protivně vlezlá zima, nikterak nebránil roztomilým zástupcům ptačí říše …

… ve veselém skotačení uvnitř bohatě rozvětveného keře zlatého deště.

K vidění tu v nejednom exempláři byla sýkora uhelníček (Periparus ater), …

… na kus štěbetavé ptačí řeči …

… přiletěl též čížek lesní (Carduelis spinus) …

… a nescházela ani sýkora modřinka (Parus caeruleus). Kéž by se člověk vždy dokázal inspirovat blahodárně působící ptačí družností a bezstarostnou veselostí.

4. března:

Kousek pod stále ještě zasněženým Boubínem …

… si potůček, náhle zbohatlý tajícím sněhem, spletl cestu a v lukách byl opět zastaven – samozřejmě mrazíkem.

3. března:

I takhle se může probudit příští krásný den …

2. března:

Stále ještě, i když už méně nežli v prosinci či lednu, je na noční obloze k zahlédnutí známé “zimní” souhvězdí, pojmenované podle bájného lovce Oriona. A není zapotřebí zamířit na ně nutně speciální teleobjektiv, …

… neboť i širším ohniskem lze, byť samozřejmě jen informativně, zachytit velkou emisní mlhovinu, vzdálenou od nás jeden tisíc šest set světelných let.

1. března:

Prvním březnem tradičně začíná tzv. meteorologické jaro, více zvyklí jsme však na astronomické (kalendářní), spojené s jarní rovnodenností, jež letos nastane 20. března v 16:33 hodin. Příroda se ovšem každopádně přihlásila i k dnešnímu pojetí jara.

Pozvolné, ale nezadržitelné probouzení rostlinné říše, …

… které stálo za to pozorovat i v detailu, …

… nezastavil ani noční uvítací osmistupňový mrazík. Byl ostatně dle očekávání vystřídán krásným slunečnem, které brzy rozptýlilo prvotní nesmělost nejodvážnějších kvítků.