Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – květen 2022

1 května, 2022
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

31. května:

Téměř s jistotou se zdálo, že květen už nás ve finále nemá čím překvapit, jeho strategie z hlediska počasí je dobře čitelná. A postačil pouhý den, snad sloužící k naplnění vyššího záměru, aby rozloučení a následné předání vlády červnu proběhlo oproti zmíněnému zdání v přívětivějším duchu, a každopádně negující včerejší slova o ochlazení. Ještě se stihlo oteplit a lze doufat, že střídající měsíc, v němž uvítáme letní slunovrat, onen prakticky už nečekaný a tím více překvapivý obrat ve scénáři ještě dále příznivě rozvine.

30. května:

Máj se s námi loučí ochlazením, jaké bychom patrně před deseti dny, kdy teploměr setrvával na velmi příjemných, blížící se léto nanejvýš věrohodně předznamenávajících hodnotách, neočekávali. Že by snad měsíc lásky na poslední chvíli aspoň symbolicky zalitoval ledových mužů, kteří letos nenaplnili obvyklou tradici?

Současně ovšem takřka neustále plní oblohu parádními oblačnými výjevy …

… a dává naplno rozkvétat loukám, čímž skvostně násobí přírodní krásy naší milé Šumavy.

Těžko už hledat účinnější balzám na duši …

… nežli procházku záplavou barev …

… s možností sklonit se k nim …

… a potěšit srdce přebohatou křehkou nádherou, …

… již by bylo těžkým hříchem louce nedopřát – necitlivě ji jako někde v městských lokalitách proměnit v pouhý sekačkou neustále kastrovaný trávník.

Naplno se těšit životodárnými slunečními paprsky by přece mělo být stejnou výsadou všemu, co na této zemi dýchá nebo kvete …

29. května:

Dřevo je jedním z nejúžasnějších přírodních materiálů.

V jakékoli podobě dokáže člověka uchvátit již v lese, …

… kde vnímavým a k naslouchání ochotným návštěvníkům vypráví nejednou fantastické příběhy, …

… nezřídka provázené lahodnou hudbou, připomínající se tu a tam též optickými symboly.

28. května:

Množstvím, druhy i tvary přebohatá oblačná nadílka poslední májové soboty …

… se mohla stát příslibem nejrozmanitějších variant konečného vývoje, …

… ale nakonec se takřka skromně rozplynula v kouzelných barvách slunečního západu.

27. května:

Již 18. května zde detailněji zachycený šťavel kyselý (Oxalis acetosella) vyhledává vlhčí lesní mista, …

… zatímco blatouch bahenní (Caltha palustris) potřebuje přímo podmáčené či bahnité lokality. Obě byliny nejen potěší oko, ale náležejí rovněž k prospěšným a užitečným.

26. května:

K tajemnému kouzlu šumavských jezer a jezírek jistě není zapotřebí cokoli dodávat, …

… či se snad divit, že v rámci pochopitelné spousty návštěvníků odjakživa přitahovala také umělce, kteří si odsud odnášeli bohatou inspiraci.

25. května:

Na nejednom místě se ještě lze setkat s pozůstatky staré i mladší, ale stále již historické šumavské architektury.

K takovým náleží i osamělá chalupa poblíže přírodní rezervace Najmanka, …

… podle níž dostala své jméno.

I kdyby tu nestála, už jen sama malebná okolní krajina láká k návštěvě, z níž člověk neodchází s prázdnou na duši.

24. května:

Skalnatý vrchol Hrb, zvaný též Na Dědku, situovaný zhruba v půli vzdušné vzdálenosti mezi Zdíkovem a Novými Hutěmi, se svou výškou 1074 m n. m. řadí k šumavským tisícovkám.

S ohledem na svou zalesněnost sice nenabídne žádné oslnivé rozhledy do širé krajiny, …

… ale zásluhou nejen dřevéněho jezevce, střežícího truhličku s vrcholovou knihou, své nesporné kouzlo jistě má.

23. května:

Od samého úsvitu vše nasvědčuje tomu, …

… že ani předposlední májové pondělí nebude skoupé na krásné slunečné počasí, …

… třebaže týden, jejž zahajuje, se představí i v chladnějším a deštivém duchu.

22. května:

Odkvétají, krasavice …

21. května:

Noční obloha působila opět dramaticky, avšak dnes z ní již nezahřmělo.

20. května:

Předposlední májový pátek úchvatně orámovaly bouřky. První se spolu s vydatným deštěm přihlásila okolo jedné hodiny po půlnoci, a třebaže až na ojedinělé blesky byla Vimperku poměrně vzdálena – mnohem větších lahůdek si užívali Plzeňáci, jako vždy i v takovém případě dokonale vyčistila vzduch od dosud stále panujícího dusna, …

… takže jitro se vyznačovalo zprvu báječnou svěžestí.

Záhy však začínalo i v boubínských lesích být jasné, …

… že dnes se chystá dusno ještě větší nežli včera.

Meteorologické předpovědi dokonce slibovaly další bouřkové aktivity již na odpoledne, …

… přičemž bohaté vrstvení cumulů nejrozmanitějších tvarů takovou variantu skutečně nevylučovalo. Každopádně již samo o sobě skýtalo skvostnou podívanou.

Okolo poledne boubínská teplota zákonitě překročila včerejší stav a spolu s ní vzrostla i rychlost dnes jihozápadního větru na 7,2 m/s (25,92 km/h).

I dnes byla podobně jako včera k vidění oblaka pylu, zdvihající se z okolních lesů.

Jakkoli se obloha chvílemi tvářila již docela dramaticky, v průběhu dne z ní aspoň nad Šumavou nezahřmělo.

Teprve po osmé hodině večerní se začalo zdát, že tentokrát se s námi již vzpomenutí Plzeňáci podělí o něco štědřeji.

Ani tentokrát se sice bouřkové epicentrum netýkalo vysloveně našich končin, ale bylo rozhodně blíže nežli předcházející noci …

… a stran blesků poměrně často přinášelo místy skutečně výstavní kousky, …

… z nichž celkem dva svou světelnou intenzitou dokonale překročily všechna očekávání očí i fotoaparátu.

Však koneckonců jistě není v zenitu blížícího se léta podobné dění zdaleka z posledních.

19. května:

I našemu bájnému boubínskému lvu dnes zasvítilo radostí v očích nad výstavním počasím, …

… jaké by mohlo být zářným vzorem létu, a vzbouzí tím otázku, zda se právě v následujícím ročním období takového v náležitě hojné míře dočkáme.

Nádherný slunečný den ostatně přinesl i další překvapení – tak třeba zdánlivá pára, jež jako by stoupala místy z lesů, byla ve skutečnosti tvořena oblaky pylu, …

… jehož si poslední dobou prakticky všude užíváme vrchovatou měrou.

Ale to nebylo zdaleka vše. Vrcholným číslem onoho téměř předpoledního času se právě navzdory všudypřítomným pylem nasycené atmosféře stala viditelnost jemně se hlásících alpských obrysů, …

… kteréžto po náležitém optickém přiblížení nabyly dokonce i detailnějších struktur.

V jejich rámci pak s ohledem na blížící se poledne (sice letního času, takže dle přírodních zákonitostí teprve jedenácté hodiny) nepřekvapil v plném rozsahu slunečními paprsky nasvícený Hallstattský ledovec pod Dachsteinem, …

… jehož zřetelnost, ba plnohodnotná, podobně takřka šokovala loňského 6. července – tedy v den, kdy bývá obvykle viditelnost Alp zcela nepředpokládanou – připomeňme si zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/18493 .

Oproti předchozím dnům znatelně vzrostlá teplota, provázená jihozápadním vánkem o rychlosti 2,4 m/s (8,64 km/h), …

… se spolu s celkovým charakterem počasí stala inspirací k záměru zopakovat dnešní boubínský výstup ještě v pozdním odpoledni, a porovnat si tak odhady všech zákonitě očekávaných změn s realitou.

K zachycení té nejmarkantnější nebylo již ve Vimperku, ani později na boubínských svazích zapotřebí teploměru, …

… následovala spíše úvaha, že by vše mohlo v nějakém časovém zenitu bez problémů dospět k bouřce.

Vzhledem k tomu, že vítr oproti dopoledni změnil směr na jižní a současně zesílil na 4,3 m/s (15,48 km/h), nebylo divu, že teploměr ukázal “jen” tuto hodnotu, jež se ovšem pocitově jevila o něco vyšší.

Úvahu o bouřce vzápětí potvrdila tato výstavně vzrůstající kovadlina v prostoru, odkud se dopoledne tak překvapivě přihlásily Alpy.

Celkové aktuální vyladění oblohy však přesouvaly odhad začátku až na noční hodiny, …

… třebaže severně od Roklanů se hlásil další, do tvaru charakteristické kovadliny tvarovaný cumulonimbus.

Nestát v kalendáři jiné datum, člověk by si tu dnes hravě připadal jako na počátku letních prázdnin.

18. května:

Může být v těchto dnech něco krásnějšího …

… nežli dosyta si užívat všeho, …

… co tak štědře rozdávají pro naše potěšení …

… kouzelné šumavské lesy, …

… zvláště pak boubínské?

Vychutnávat si sluneční pohlazení, …

… rozlévající se po celé širé krajině …

… a zanechávající v ní i zcela svérázné stopy, patří k nejhlubším zážitkům. O takové se postaral i dnešní podvečer, …

… provázený jemným jihozápadním vánkem o síle 1,9 m/s (6,84 km/h).

Na sluneční rozloučení není vždy nutno čekat za všech okolností na rozhledně, …

… a připravit se tak o nepopsatelné tajemno, …

… jaké může nabídnout jedině pobyt uprostřed lesů, …

… plných barevných kouzel.

17. května:

Žofiin nesplněný úkol na sebe nakonec vzal ve svém závěru Přemysl, tedy včerejší den, a zhostil se jej na výbornou. Ještě dnešní jitro nás vítalo v mokré náladě, která rozhodně prospěla nejen boubínským lesům.

Právě v těch ovšem zanechala i poctivou mlhu, …

… a to ještě v okamžicích, kdy už se níže položené končiny pokoušely o slunečnou změnu.

Bohaté příděly vody shůry aspoň vedle vydatného napojení žíznivé půdy spláchly z největšího nánosy pylu, jehož nepřehlédnutelná žluť se v současné době tradičně jeví prakticky všudypřítomnou.

Dalo se očekávat, že svým způsobem půvabná, klostermannovskou náladu do krajiny vnášející mlha co nevidět ustoupí, …

… třebaže západní větřík o rychlosti rovné 3 m/s (10,8 km/h) v tom nebyl nikterak přičinlivým pomocníkem.

Výjevy ze zpáteční cesty …

… však zahovořily jasnou řečí.

Odpoledne bude i na Boubíně slunečné, …

… což se následně potvrdilo pohledem k známé nerozlučné bratrské dvojici.

A bylo věru stále nač se zápalem hledět nejen v rámci samotné svěží jarní zelení překypující krajiny.

16. května:

Nadešlo jitro, v němž, jak zde bylo avizováno již předvčerejšího večera, nastal květnový úplněk, tentokrát hned dvakrát pozoruhodný, neboť finálnímu dovršení této měsíční fáze předcházelo částečné zatmění, v jehož důsledku šlo o tzv. “krvavý” úplněk. Ve 3:30 letního času ještě nebylo na velmi slušně ostrém měsíčním kotouči pouhým okem ani stopy po zemském stínu nebo snad červeném zabarvení, …

… ale o padesát minut později už se dal ve svém počátku zmíněný jev z boubínské rozhledny zřetelně pozorovat. Současně ovšem zapracoval pás oblačnosti nad obzorem, vše jemně rozostřil …

… a v příštích okamžicích přímo ukryl. Zůstalo tak napínavou otázkou, …

… zda do slunečního východu ještě bude něco k vidění.

O další půlhodinku později, přesně ve 4:47, se nebe přece jen smilovalo, …

… a třebaže stále za jemnou zneostřující clonou, celý jev v plné kráse ukázalo.

Stranou nezůstalo ani dosud ukryté sluníčko, …

… jež stále ještě ze zákulisí začalo úchvatně barvit oblačnou vlečku nad Bobíkem, …

… větvící se přes celou nebeskou klenbu až na protilehlou stranu.

Když se pak samo zjevilo nad obzorem, …

… kouzelné barvy jen zažily sérii postupných proměn, …

… ale stále fantasticky vládly celé okolní krajině.

Současně vyšlo najevo, že Volarskou kotlinou i Vltavským luhem …

… táhnou mlžné pásy, …

… jaké v součinnosti se slunečními paprsky často představují fotografický ráj.

Rychlostí 1,9 m/s (6,84 km/h) se chvilkami připomněl východní větřík …

… a probouzející se krajina dosud nedávala ničím najevo, že teprve po čerstvě uplynulých dnech, v nichž by to bylo z principu očekáváno, přijdou výraznější deště a s nimi místy též bouřky.

15. května:

Nedělní ráno potvrdilo, že navzdory obvyklé zažité tradici budou ledoví muži spolu s “Žofkou” letos rozhodně patřit k nejteplejším a nejkrásnějším májovým dnům. Však si koneckonců své očekávané působení odbyli dostatečně již v aprílovém předstihu.

S výjimkou Servácova symbolického dopoledne ani tentokrát nesprchlo …

… a cesta vzhůru na Boubín probíhala …

… pod blankytnou oblohou, …

… na níž najít aspoň náznak sebemenšího mráčku byl skutečný “kumšt”.

Ani rozhledna zprvu neskýtala jiný obraz, …

… dokud oči s postupujícím dopolednem nezabloudily nad Novohradské hory, …

… či k západu, …

… odkud o sobě dával vědět příjemný vánek o nejvyšší rychlosti 2,7 m/s (9,72 km/h).

A právě tam také začalo oblačnosti zvolna přibývat, …

… ba první “vlaštovky” se vynořily i nad Trojmezenskou hornatinou.

Během zpáteční cesty se sice začalo zdát, že dojde k zopakování úterních výjevů, …

… ale oblačnost až do takové míry nezhoustla. Žofie zkrátka letos vyšla zcela nasucho.

14. května:

Naštěstí nám stále nevymizel kouzelný svět podboubínských studánek – každá má o čem vyprávět, každá cestou vzhůru potěší, třeba jen zrcadlením nebe nad hlavou.

Večer třetího z ledových mužů byl zlatavě slunečný, …

… jako ostatně celý den, opět ani nepatrně nenaznačující, že svátek má Bonifác.

Vše pak nasvědčovalo tomu, …

… že letos se své obvyklé pověsti zpronevěří i zítřejší Žofie, …

… jejíž svátek se namísto deštiva rovněž ponese ve znamení sluníčka.

Boubínské teplotě se dle všeho již druhým dnem zalíbilo na téže naměřené hodnotě, dnes ovšem pro změnu za převládajícího bezvětří, jen občas narušeného jemným západním dýchnutím o rychlosti 3 m/s (10.8 km/h).

Měsíc zvolna spěje do úplňkové fáze, jíž se dočká, navíc za současného částečného zatmění, pondělního rána – 16. 5. v 6:13.

Dnešního večera se mu zdařilo setkání se zapadajícím slunečním kotoučem, zprvu rozostřeným v obzorovém oparu, …

… ale těsně před rozloučením přece jen ve zřetelnější podobě.

S tajemným přídechem se krajinou neslo tiché přání dobré noci.

13. května:

Servác od rána projevil snahu aspoň symbolicky napravit reputaci ledových mužů a pátek třináctého, na nějž vyšel, odstartoval v deštivém duchu. Chladno z toho ovšem ve výsledku nebylo, …

… jen nám krásně povytáhl svěží zeleň, jež obzvláště v lesích dokonale lahodila očím.

Velmi působivě se nezapřely ani pylové aktivity, a to zejména v lesních kalužích, …

… které ovšem s přibývající výškou (věrní čtenáři fotokroniky dávno poznali, jak jinak, Boubín) sílící vítr vysoušel, …

… a nabízel tak ještě zajímavější výtvarné lahůdky.

Ty nejúžasnější se ovšem nabídly po poledni z rozhledny, …

… neboť ranní výstup by s ohledem na popsané počasí nepřinesl tak skvostnou podívanou, …

… jakou se stal přechod fronty.

Nejrozmanitější různorodé tvary bohaté oblačnosti …

… doslova jen letěly oblohou …

… a člověk nevěděl, …

… kterým směrem ten fantastický let pozorovat dříve.

Západní vítr, spolustrůjce té nádhery, dosahoval rychlosti 7,8 m/s (28,08 km/h) a představoval příjemné osvěžení.

V jedné chvíli se dokonce zdálo, jako by oblačné útvary chtěly připomenout, že po Šumavě se volně pohybují vlci, kteří se prý bez problémů dokáží za den přesunout až o padesát kilometrů.

V každém případě bylo zřejmé, …

… že i druhý ledový muž, třebaže už bez nároku být jako jeho předchůdce nazýván ohnivým, spěje do krásného slunečného finále.

12. května:

Neobyčejně a na danou dobu nezvykle teplá noc, v níž teploměr neukázal nižší hodnotu nežli +15°C, rozhodně nedávala ničím najevo, že předchází prvnímu z letošních ledových mužů. Tím více lákala vstát okolo třetí hodiny a pospíchat sledovat další vývoj z Boubína.

Tam okamžitě po příchodu vyvstala zásadní otázka, …

… zda namísto tradičním přívlastkem ledový …

… necharakterizovat letošního Pankráce spíš jako ohnivého.

Pohled na oblohu všemi směry, …

… ale ponejvíce východním …

… jednoznačně hlasoval pro druhou volbu.

Nad sluníčkem se sice tyčila mohutná oblačná hradba k příštímu zdolávání, …

… ale monumentální výtvarné dílo, jaké již mělo za sebou, dávalo zřetelně najevo, že dnes už nebude ničím překonáno.

Vezmeme-li k tomu v úvahu, že třeba před dvěma lety se Pankrác na Boubíně prezentoval v plné slávě sněhem a pětistupňovým mrazíkem (zavzpomínejme zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/17290), není jistě k dnešní teplotě co dodat. Vlastně jedině sílu jihozápadního větru, která se hodnotou 10,3 m/s (37,08 km/h) snažila jako jediná aspoň trochu zachránit našemu “ledovému” ohnivákovi reputaci. Samozřejmě marně.

Nebylo pochyb, že navzdory oblačnosti …

… se tu rodí další z vydařených dnů, …

… v němž, jak se ukázalo, slevily ze svého obvyklého rozmachu i temelínské páry.

Sice slabounké, ale přece jen viditelné náznaky alpských velehorských obrů byly už jen třešinkou na mimořádně chutném dortu z rodu těch, jaké umí upéci jedině náš kouzelný Boubín.

11. května:

Krásy dřípatky horské (Soldanella montana), zařazené mezi ohrožené druhy, se nelze nikdy dostatečně nabažit, …

… obzvláště překvapuje-li nás v současné době poměrně hojným výskytem, a to občas i na místech prakticky nepředvídaných.

10. května:

Probouzí-li se den pod zcela čistou blankytnou oblohou, neláká k cestě na Boubín vyloženě za slunečním východem, ale spíše vybídne k úvaze, zda se na popsaném stavu v průběhu dopoledne něco nezmění.

A právě k takovým náležel i dnešní, …

… jenž teprve po osmé hodině ranní uchystal další z oblačných překvapení, …

… učinivších původnímu čistému blankytu nádhernou přítrž.

Příjemné teplo tentokrát podtrhlo takřka naprosté bezvětří, jen vzácně zpestřené jemným severovýchodním dýchnutím, jež nestálo vrtulce anemometru ani za pootočení.

Atmosféru, jaká panovala zpáteční cestou v lesích, je nutno jedině zažít, …

… neboť sebelépe volená slova jsou na ni krátká.

9. května:

Některé stromy jako by před zvolna se blížícími ledovými muži stále ještě váhaly s plným rozkvětem – netýká se to však krásně již kvetoucích kaštanů.

8. května:

Počátkem víceméně plačtivého víkendu možná jen málokdo odhadoval, že závěr bude zcela jiný …

… a v plném rozsahu, jaký nabízí Boubín, přímo skvostný.

Už sama večerní cesta k rozhledně naznačovala, …

… že pohled z ní bude jen stále více brát dech, …

… neboť souhra zapadajícího sluníčka s oblačností, …

… zajímavě rozvrstvenou prakticky po celém obzoru, …

… postupně na západní straně vyústí …

… v jakýsi ohnivý nůž, …

… jehož barevné i tvarové proměny vnesou na oblohu …

… další z nesčíslných a nevyčerpatelných variací dramatického tajemna.

Teplota už tu většinově zakotvila v jarních dimenzích, třebaže ani mírný návrat pod nulu by ještě rovněž nepřekvapil – však jsou před námi ještě ledoví muži. Severovýchodní vítr o rychlosti 4,9 m/s (17,64 km/h) jen lehce čeřil atmosféru pozvolného usínání, …

… slibující krásný slunečný zítřek.

7. května:

Celodenní zataženo a deštivo vůbec nenabízelo vyhlídky na zajímavější večer, …

… a přece k němu došlo.

6. května:

Nejen básník nám připomíná, že máj je lásky čas …

5. května:

Pátý z májových dní sliboval velmi pestré počasí, v němž ovšem tentokrát nemělo mít převahu slunečno. Tím více potěšilo, když během ranní cesty na Boubín ještě ve vší kráse převládalo …

… a vytrvalo i v počátečních okamžicích na rozhledně.

Tam už se ovšem zakrátko dala vlivem mocného přísunu oblačnosti od jihozápadu očekávat změna, …

… jež průběžně opět jako i v předchozích dnech přinášela fantastické proměny oblohy, …

… chvílemi ještě přes všechno vyladěné příznivě, …

… ale brzy bezpečně signalizující, kde se spustí první vydatnější deště.

Nebeský los padl na Vimperk a jeho okolí.

Potěšujícím zjištěním však každopádně byla vzrůstající teplota, v jejímž rámci se severovýchodní větřík o síle 2,5 m/s (9 km/h) jevil naprosto příjemným.

Obloha nicméně svou vzrůstající dramatičností brzy vyvolala mimo jiné vzpomínku na společné šumavské putování našich dvou světově proslulých hudebních velikánů – Antonína Dvořáka a Leoše janáčka – roku 1883 Šumavou. V jeho rámci oba podnikli též výstupy na Boubín a Bobík, přičemž na Dvořáka prý druhá ze jmenovaných hor působila tajuplnějším dojmem.

Nu, nebylo problémem dát váženému Mistru jen na základě pouhého aktuálního pohledu k Bobíku za pravdu.

V průběhu dalšího vývoje oblačného dění bylo zajímavé věnovat pozornost pohybu přeháňkového centra směrem k východu …

… a za současného sledování proměn dění nad vzpomenutým Bobíkem přihlížet …

… postupnému vysvobozování Vimperka z dešťového sevření.

Pak již bylo jen otázkou času, kdy první kapky dopadnou i na Boubín.

Odpověď přinesla zpáteční cesta, z hlediska počasí velmi zásadně odlišná od ranního stoupání k vrcholu. Krom jiného na svém konci ukázala, že i ve Vimperku srážky ustaly jen dočasně a budou tu s drobnými přestávkami převažovat až do odpoledních hodin. Inu, jak nám praví lidová pranostika, v máji nemá oschnout pastýřova hůl. Pastýře sice už takřka nepotkáme, ale dnes skutečně ani suchou hůl.

4. května:

Chtěly si prostě počkat na to správné teplo … a vyplatilo se.

3. května:

Máme za sebou první májovou bouřku a lze očekávat, že s vyhlídkou na počasí příštích dnů nebyla zdaleka poslední.

V každém případě po ní zbyla úchvatně vyzdobená obloha …

… a boubínské lesy ožily dalším štědrým přídělem vláhy.

První pohled z rozhledny prozradil, …

… že svou nadílku sklízejí zrovna Roklany. Na těch se navíc nezapřely zbytky sněhové pokrývky, …

… zatímco Luzný působil dojmem, že už se jí z naprosté většiny zbavil.

Pak už se oči věnovaly jen strhujícímu oblačnému divadlu, …

… odehrávajícímu se v přebohatých variacích po celém obzoru.

Jistě nebylo očekáváno kdovíjaké teplo, spíš zaujal shodný jedničkový přírůstek – o jeden stupeň na teploměru a o jeden metr za sekundu na anemometru, neboť severozápadní vítr dosáhl rychlosti 3,9 m/s (14,04 km/h).

Zprvu se zdálo, že sestupující sluníčko zůstane ve finální fázi ukryto za vydatným obzorovým oblačným pásem, …

… ale přece jen v něm našlo potřebnou skulinu, aby popřálo dobré noci.

2. května:

Druhý májový den se včetně večera …

… z hlediska příznivého počasí …

… rozhodně vyvedl nesrovnatelně lépe nežli první.

1. května:

První máj navázal na strategii předchozího večera – tedy vesměs zataženo a chvílemi i mírné deštivo. Nejen podboubínské lesy však vítaly přísun potřebné vláhy.

Pohled z věže hrál modrofialovým nádechem, …

… způsobeným skutečností, že zapadající sluníčko se snažilo aspoň náznakem shora přibarvit oblačnou pokrývku, skrze niž nemělo šanci ukázat se v celé kráse.