Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – říjen 2022

1 října, 2022
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

31. října:

Na rozloučenou s říjnem popusťme uzdu fantazii: letí po poslední obloze měsíce plného překvapení jen letadlo (vpravo nahoře)?

30. října:

Všude dobře, na Boubíně nejlépe! A obzvláště pak ve zcela výjimečném čase, kdy přímo od jihu vane nefalšovaný fén, …

… tedy teplý suchý vítr (zde konkrétně o rychlosti 2,1 m/s – 7,56 km/h), …

… přinášející v předposlední říjnový večer naprosto mimořádně vysokou teplotu. Pro srovnání dodejme, že i loňského roku byl konec října poměrně teplý – posledního dne však činila večerní boubínská teplota oproti dnešku jen nepatrně nadpolovičních +9,5°C, deštivého 30, října roku 2020 pak již jen +5°C, studeného 30. října 2019 zamířila hodnotou -3,5°C (a o den později již -5°C) pod nulu a konečně 29. října 2018 činila +7,5 °C. Dnešní stav byl plně srovnatelný s létem – např. 26. srpna teploměr ukázal jen o pouhý jediný stupeň více. Nelze však opomenout především senzační teplotu vimperskou, která dnes ve 14:10 dostoupila neuvěřitelných +28,6°C – zcela korektní údaj z meteorologické budky, jenž překonal o 2,4 stupně oficiální hodnotu ČHMÚ – tedy 26,2°C. Stále nezapomínejme, že již jen jediný den nás dělí od listopadu! Současně pak není vyloučeno, že čím vyšší teplotě se těšíme teď, tím prudší může nastat zvrat, který nás cca v půli listopadu překvapí mrazy.

Usínající krajina se zahalila do pastelového nádechu …

… a na vše shora shlížel srpek dorůstajícího Měsíce, …

… který se dočká 8. listopadu ve 12:01 úplňku provázeného úplným zatměním. S ohledem na polední čas bohužel nebude tento další z vzácných úkazů na rozdíl od nedávného částečného zatmění Slunce pozorovatelný.

29. října:

Příležitosti k potěšení oka krásou odkvetlých vrbovek stále přetrvávají …

26. – 28. října:

Málokdo asi čekal tak překvapivě teplý a slunečný podzim – vlastně nefalšované babí léto na samém konci října, ba nejspíš i s přesahem do listopadu. Dětem nastaly podzimní prázdniny, ale příroda se rozhodla uvítat je na jihu zataženou a deštivou oblohou, zatímco sever se stále tvářil přívětivě. Vzhůru tedy do hor – vzdušnou čarou přes dvě stě kilometrů severovýchodně od Boubína. Při pohledu na první snímek z cesty tam možná leckoho napadne, že hledí k bájnému Řípu. Podoba tu skutečně je, ale jedná se o více nežli dvojnásob vysoký vrchol Přední Žalý (1019 m n.m.) v Podkrkonoší – jmenovitě v oblasti mezi Vrchlabím a Špindlerovým Mlýnem.

Ten odpočíval v zlatavé záři středečního podvečerního sluníčka a dýchal takřka maloměstským poklidem, ničím nepřipomínajícím skutečnost, že se jedná o jedno z vyhledávaných krkonošských turistických center a současně významných rušných středisek zimních sportů. Každopádně bylo na první pohled zřejmé, že právě doba nádherně vybarveného podzimu tu nabídne nejpůsobivější zážitky, …

… za nimiž se nejen pravověrný Šumavák vydá jediným, nejlákavějším možným směrem – k vrcholům.

Ono to koneckonců z hlubokých údolí ani jinam nejde.

Téměř na každém kroku se ozývalo pomyšlení, jak je úžasné, že starozákonní Stvořitel ještě dříve, nežli se pustil do samotného monumentálního šestidenního díla, svým prvotním zvoláním “Budiž světlo!” ze všeho nejdříve pomyslel na příští fotografy 🙂 .

Stoupání tzv. Starou Bucharovou cestou (značena červeně) po úbočí Kozích hřbetů k vrcholu Krakonoš (koho jiného tu také pozdravit jako prvního, ne-li vládce zdejších hor), o rovných šedesát nadmořských metrů převyšujícímu Boubín, nabízelo mimo jiné i pohled do Hrazeného dolu, jímž protéká stejnojmenný potok, zpestřený zajímavě tvarovaným, torzo jakési sedící kostlivé postavy momentálně – zjevně na základě aktuálního stavu vody – připomínajícím vodopádem.

Upřímně řečeno, když se člověk rozhlédne z krkonošských vrcholů, nad pocitem, že se nachází v horách, převáží právě mnohem nápadnější hluboké doly.

V tomto směru se, ač celkově nadmořsky nižší, jeví jako rozhodně opticky členitější, a tím pádem hornatější Šumava, vítězící navíc nad Krkonoši též o padesát čtverečních kilometrů větší plošnou rozlohou. Dosti však strohé srovnávací matematiky, …

… neboť v tom nejdůležitějším jsou si obě pohoří zcela rovna, totiž ve schopnosti přebohatě člověka obdařit nádhernými …

… a inspirativními zážitky.

K takovým jistě náleží i pohled z Kozích hřbetů na 5,068 km odtud vzdušnou čarou vzdálenou nejvyšší horu naší vlasti – Sněžku (1603 m n.m.).

Bližším pohledem objevíme na horizontu pod jmenovanou horou též Luční boudu, pozoruhodnou tím, že se v ní mimo jiné nachází nejvýše položený pivovar, přesněji řečeno minipivovar ve střední Evropě. Název zdejšího piva “Paroháč” sice nepatří k nejlichotivějším z pohledu mužského pokolení, ale k jeho vaření se používá voda přímo z pramene Bílého Labe.

Zpáteční cesta malebnou podzimní horskou krajinou, …

… místy vyvolávající silný dojem, …

… jako by se člověk nacházel na rodné Šumavě, …

… vedla díky touze po změně o něco výše položenou a na kouzelné výhledy výrazně bohatší tzv. Judeichovou cestou (značena žlutě), …

… prodlužující sice celou trasu do Špindlerova Mlýna o zanedbatelných 200 m, ale současně obohacující duši o naopak nezanedbatelná pohlazení.

Nu, nakonec se i nějaká ta výraznější členitost horského terénu najde – a opět zásluhou Sněžky, jejímž směrem se nabízí zajímavý pohled z rozhledny na necelých 6 km vzdušnou čarou vzdáleném Hnědém vrchu.

Nejedna lokalita v Podkrkonoší, ba i v samotných horách slavila státní svátek od samého rána bohatou mlhou, jež mnohde přetrvala až do večera, a opět tak vyvolávala vzpomínky na podobné výjevy, tolikrát pozorované z Boubína.

Ani pohledy na četné sjezdovky nejsou šumavským milovníkům zimních sportů cizí, …

… jen Ještěd se svou charakteristickou věží je jim nedohledně vzdálen.

Pec pod Sněžkou působila v přímém kontaktu ve srovnání se Špindlerovým Mlýnem mnohem rušněji, ovšem pozdně odpolední výškový odstup z rozhledny vtiskl i jí domnělý idylický podzimní poklid.

Zajímavým technickým zjištěním byla skutečnost, že v nosných prvcích z dálky na první pohled celokovově působící rozhledny (o pět let mladší nežli celodřevěná boubínská) …

… je významnou měrou zastoupeno i dřevo. Po čerstvých boubínských zkušenostech se tak nabízí otázka, za jak dlouho zde možná vyvstane podobný rekonstrukční problém, jaký jsme ve fotokronice naposledy společně sledovali v letošním červnu.

25. října:

Jako by ranní Boubín věděl, že dnešní den nabídne lákavější sluneční výjevy nežli samotný východ, …

… brzy se s pomocí výrazného jihozápadního větru o nárazové rychlosti 10,8 m/s (38,88 km/h) zahalil do mlžné čepice, …

… ač zpočátku sliboval zajímavé, ba dramatické scenérie.

Následovala již jen řada situací, v nichž jednoznačně převažující mlhu …

… střídaly chvilky barevných nadějí, …

… které však neměly sil k vítěznému završení, …

… třebaže ve vzácných okamžicích se zjevilo i samo sluníčko.

Za zdokumentování stála též všudypřítomná výrazná vlhkost, dokonale omezující i čitelnost teploměru, …

… jež musela být obnovena poctivým otřením.

Ještě v průběhu zpáteční cesty ukázal pohled od Korkusovky, že nejen boubínský vrchol okolo rozhledny, ale přímo celý hřeben je navzdory plné svobodě slunečního kotouče dosud neprůhledně sevřen a okolní krajinou se vznáší jemný závoj.

Jak zde již bylo předesláíno a podrobně popsáno před čtyřmi dny, hlavním magnetem posledního říjnového úterka byl souběh novoluní a částečného zatmění Slunce. První snímek zachycuje čas 11:16:14 – tj. cca pět minut po započetí onoho vzácného úkazu.

Dlužno dodat, že podobně jako loňského 10. června (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/18438) bylo i dnešní zatmění provázeno celkem bohatou od západu putující oblačností, občas zcela zakrývající, jindy přinejmenším zneostřující sluneční kotouč a každopádně mimo jiné vzbouzející obavy, zda nedojde k nežádoucímu zakrytí zrovna v klíčových momentech. Čas 12:07:01 ještě k takovým nepatřil, …

… ale 12:18, v němž zakrytí Slunce Měsícem plošně kulminovalo, již ano. A zrovna tady zafungoval pověstný zákon schválnosti, takže teprve čas 12:22:04, zachycený na snímku, se fotograficky zdařil.

Ještě že podobné zpoždění nepotkalo nejvzácnější okamžik – totiž dosažení novoluní o necelou půlhodinku později. Zde čas 12:48 souhlasí.

Zbývající dva snímky již jen dokumentují zbytek ústupové fáze – zde ve 13:12:02 …

… a konečně 13:19:20. Úplné finále bylo opět provázeno a maskováno dalším oblačným přídělem, ale ten již v tom více než dvouhodinovém rozpětí prakticky nevadil. Na další, opět částečné zatmění Slunce si v Evropě budeme muset počkat necelé tři roky, konkrétně do 29. března 2025.

24. října:

Po většinově zataženém a deštivém dni představoval tento pozápadový výjev na obloze úžasné překvapení.

23. října:

Pozdně odpolední pohled nad Homolku prozradil, že podzim je mimo jiné velmi vyhledávaným obdobím k balónovému létání (jeho kouzlo si lze připomenout pod datem 3. července zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/19174).

Nezůstalo však jen u výše uvedeného překvapení. Cesta na Boubín přinesla po dlouhé době zase zážitek podobný devět let starému z 27. října – viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/3347. Jen tvář na tomtéž místě jako by tentokrát náležela jinému z pověstných lesních duchů.

Samotný vrchol se dnes vyladil do modrých, ba modrošedých tónů …

… a krom jiného naznačoval, že není daleko situace, jaká bývá většinou zvána pokaženým počasím.

To však dozajista ještě nehrozilo v okamžicích, kdy bylo možno užívat si dokonale prokreslených večerních Alp, …

… a to v plném rozsahu viditelného panoramatického pásu, …

… zahrnujícího i odtud nejvzdálenější bod – známou Zugspitze.

Za velmi příjemné, babí léto zde výsostně reprezentující teploty se rychlostí 5,6 m/s (20,16 km/h), shodou okolností toutéž jako o týden dříve, ustavičně hlásil ke slovu jižní vítr.

Houstnoucí soumračná oblačnost již jen potvrzovala, …

… co bylo očekáváno.

Zítra zkrátka zaprší.

22. října:

Ještě odpoledne se vítr svérázným způsobem podepisoval do oblačnosti, …

… kterou pak v malebném podzimním podvečeru téměř vymazal z oblohy.

21. října:

Měsíc, couvaje k novoluní, jež, provázeno tentokrát navíc částečným zatměním Slunce, nastane v úterý 25. října ve 12:48, dnešního rána vyčkával vysoko nad Boubínem slunečního východu.

Setkání nebeských těles, která se v ono příští úterý společně postarají o zmíněný jev (sluneční kotouč bude počínaje časem cca 11:11 shora zakryt právě Měsícem, přičemž maximální fáze zatmění bude dosaženo ve 12:18), však nakonec zmařila houstnoucí vysoká oblačnost.

Ke všemu pak na další téměř hodinku umlčela i sluneční paprsky, od okamžiku východu prakticky nerozvinuté k plné záři.

Nadešla tak atmosféra prazvláštního pastelového závoje, pod nímž překvapivě nezanikala bezvadná dohlednost k ostře vykresleným Alpám, …

… rakouské příhraniční větrné elektrárně, …

… ba ani z toho všeho nejvzdálenějšímu Klosterwappenu, který navíc, jak také v jeho případě většinou ani nelze jinak, zrcadlil.

Zajímavé bylo též pozorovat, kam až sahá vnitrozemská hranice inverze – zde prakticky pod Mářský vrch, takže bezpečně utápěla třeba Volyni, Strakonice a všechny další obce či města v daném rozsahu.

Vimperským směrem byl hraniční metou Kůstrý, za nímž se jindy z Boubína otevírá pohled do Plzeňského kraje, …

… a své obvyklé inverzně hraniční roli spolehlivě dostál též svatovojtěšský kostel ve Lštění.

Nanejvýš příjemná teplota dnes po delší době zase umožnila, ba přímo lákala zůstat jen v triku, přičemž jihozápadní vítr o nejvyšší rychlosti 4,6 m/s (16,56 km/h) byl neméně příjemným společníkem.

Jen sluníčko mělo tentokrát značně obtížnou práci. Dalo se celkem očekávat, že dnešní den mu rozhodně naplno náležet nebude – o vládu na obloze se z donucení podělí i s deštěm.

Není divu, že v tento čas je již opět na svém místě známá vrcholová sněhoměrná tyč, ale určitě jen málokdo by se zlobil, kdyby ještě co možná nejdéle zůstala bez práce.

20. října:

Jsou už zkrátka na světě místa, …

… na nichž půvaby podzimu vyzní nejpůsopbivěji, …

… ba nejmagičtěji, protože uchovávají a vyprávějí spousty tajemných příběhů.

A taková si člověka vždy v pravý čas sama přitáhnou …

19. října:

Již včerejšího večera překvapil poměrně silný náhlý déšť, který se sice podle radaru jevil jako pouhá přeháňka, ale v průběhu noci došlo k dalšímu pokračování. Vimperské ráno bylo tím pádem velmi zajímavé, …

… neboť postupně přineslo řadu variací na souhru loučící se mlhy …

… s bohatou barevnou oblačností.

Ta na obloze přetrvala ještě delší dobu, avšak již jen jako dekorace převažujícímu slunečnu, …

… které lákalo vyzkoušet, do jaké míry ještě bude k zastižení krásná podzimní barevnost …

… v předevčírem zde pouze prostřednictvím sedm let starého odkazu připomenuté třetí lokalitě, …

… z níž se nabízí netradiční pohled (hle, co v mžiku zázračně dokáží sluneční paprsky, sotva se jen trochu více probijí zpoza clonících mračen) na vimperský zámek , …

… zde již “jen” ze vzdálenosti 4,27 km s převýšením 145 nadmořských metrů. Představa, že samotný Vimperk se vlastně rozkládá v hlubokém, odtud zákonitě neviditelném údolí pod zámkem, z nějž se nám v této perspektivě (o boubínské – viz 16. října – nemluvě) nabízejí k spatření hřebeny střech, je velmi neotřelá a zajímavá.

18. října:

Projevy babího léta jsou jistě krajně milé, ale je nutno počítat s tím, že ve chvilce mohou být naplno vystřídány nefalšovaným podzimem.

17. října:

V návaznosti na včerejší snímek vimperského zámku pohledem z Boubína se nabízí podobný pohled z jiné lokality, nepatrně vzdálenější (7,51 km oproti boubínským 7,41 km), avšak se ztrátou dvou set šedesáti osmi nadmořských metrů výšky.

Onou lokalitou je vrch Bukovec nad Švajglovými Lady, přičemž zmíněná výšková ztráta je na celkové viditelnosti vzdáleného zámeckého objektu zejména v kontextu stínících porostů nepřehlédnutelně znát. Snímek nicméně každopádně mimo jiné prozrazuje, že byl pořízen (tímtéž teleobjektivem) za podstatně nižší podvečerní teploty, která již na tu dálku nedeformovala obrysové linie chvěním vzduchu.

Blížící se večer ztlumil jas i odstíny podzimních barev a na nepatrně jiném, o několik metrů výše položeném fotografickém stanovišti připomněl zajímavý paradox, že totiž v přímé linii Bukovec – Vimperk lze najít o 3,24 km blíže a o dalších 208 nadmořských metrů níže třetí lokalitu, z níž je zámek viditelný zdaleka nejlépe, přesně řečeno nejcelistvěji – připomeňme si ji na snímcích z 18. července 2015 zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/8251 .

16. října:

Pohledem z Boubína je vimperský zámek při převýšení 610 m vzdálen vzdušnou čarou 7,38 km. Ač za takových podmínek v dnešním překvapivě teplém říjnovém slunečnu nebylo při nutném použití teleobjektivu možno ubránit se na snímku patrnému zneostřujícímu chvění vzduchu, je pozoruhodné, že napravo od zámecké věže rozeznáme i desku s erbem pánů Kaplířů ze Sulevic nad vstupní branou do předsunuté dělostřelecké bašty Haselburgu.

Dnešní dohlednost bylo vůbec možno bez přehánění nazvat fantastickou, ať již k Luznému …

… nebo Dachsteinu, pod nímž se takto plně nasvícen zjevil Hallstattský ledovec. Porovnáme-li si jeho aktuální vzezření s loňským ze 6. července (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/18493), spatříme zcela zjevný rozdíl, bohužel dle všeho potvrzující černé vize o kompletním zmizení ledovce nejdéle do roku 2030.

Před Alpami se to nejednou chvilkami přímo vařilo a daleko vzadu zřetelně vystupovaly další masivní ledovce – zde například proslulý Kleinlendkess na Ankogelu (3246 m n.m., 220 km vzdušnou čarou od Boubína) ve Vysokých Taurách v Rakousku.

Veškeré děni po celém obzoru …

… bylo zkrátka možno zvát jednou velkou fantazií, …

… provázenou západním větrem o rychlosti 5,6 m/s (20,16 km/h).

Třemi slovy zkrátka úchvatně teplý říjen.

15. října:

Milá příroda usoudila, že je opět načase prostřídat slunečno deštivem – to ovšem jako většinou jedině vytáhlo krásné okamžiky v šumavských lesích.

14. října:

Noční mlha dnes přibrzdila odhodlání vydat se na Boubín jako obvykle před slunečním východem …

… a ještě sama cesta v pozdějším čase vše potvrdila. Současně však za odměnu pootevírala vizi příštích fantastických zážitků.

Je třeba k jejímu příštímu dokonalému naplnění cokoli dlašího dodávat?

Nebe si tu podávalo ruce se zemí …

… a temelínská elektrárna, která jinak ani omylem nepředstavuje v krajině pražádnou okrasu, dostala příležitost k oblačnému čarování.

Jihozápadní vítr se dnes nenadýchl k většímu výkonu nežli 3,6 m/s (12,96 km/h), …

… ale dopomoci k opětovnému uzavření boubínského vrcholu do neprůhledné mlhy …

… se mu zdařilo.

Bylo velmi těžké opustit některé úchvatně barevné úseky zpáteční cesty, …

… odtrhnout zrak od některých krajinných úseků, …

… natož pak detailů.

13. října:

K nesporným výhodám měst rozprostírajících se tak říkaje v dolíku náleží možnost vychutnávat si pohledy na ně z přilehlých okolních vršků.

V čase úchvatně barevně čarujícího podzimu pak lze hovořit o přímo mimořádných zážitcích.

12. října:

Sluníčko zkrátka odjakživa dokáže dělat divy.

Někdy k nim postačí třeba pohlédnout v krásném podzimním ránu na vimperský zámek skrze blízko bohatě rostoucí netýkavku žláznatou (rostlinu, jejíž ne zrovna lákavý název poněkud neladí k půvabnému vzhledu) …

… a neváhat se k ní sklonit do té míry, aby nabídla oku i duši ještě mnohem víc nežli jen sebe samu.

11. října:

Není vyloučeno, že dnešní snímek zapůsobí v kontextu dosavadního ladění fotokroniky na nejednoho čtenáře, řekněme, poněkud nesourodě – a jistě k tomu svým způsobem skutečně zavdává příčinu. Především neoddiskutovatelným faktem, že šedivé panelové dědictví minulosti prostě k atmosféře šumavské krajiny, byť městské, opticky nepatří, a to ani po upřímné snaze pokusit se tu tragickou monochromatičnost aspoť trochu barevně napravit. Výhradu dále rozhodně zaslouží ploché střechy, z nichž stereotypně ční výtahové strojovny, a celkový pohled na masu této architektury může připomenout i celkem trefné lidové pojmenování “králíkárna na lidi” (inu, masivní osmipatrový čtyřblok v nejblíže viditelné ulici K Rokli, stejně jako nad ní Luční, obsahuije sto dvacet osm bytů, což prakticky představuje objem vesnice) – však prvotním cílem zde vždy bylo pořízení rychlého, levného a půdorysně úsporného bydlení pro co největší objem lidí. Leckoho možná překvapí, že první “paneláky” se začaly stavět již po první světové válce v Nizozemsku a Německu, ale západní blok přece jen oproti východnímu, jak se zdá, více ctil míru urbanistické a především estetické únosnosti. Jak vidno, na dané téma by se snadno mohla rozpříst názorově pestrá a bohatá debata, v níž by panelová zástavba našla své odpůrce, stejně jako příznivce. Každopádně nezbývá nežli vnímat ji jako reálné dědictví minulosti, nepopiratelnou součást historie, na niž si vlastně lze v krajině svým způsobem zvyknout. Nic jiného s ní totiž stejně nenaděláme … i když, pravda, větší snaha po “dotažení” započaté cesty k barevné likvidaci provokující monotónní šedi by jistě ono dědictví mnohem lépe v mezích možností začlenila do krajiny, zejména o současné podzimní pak nemluvě.

10. října:

Dialogy lesních tvarů bývají často opticky velmi pozoruhodné …

9. října:

Dnešní noci dostoupí Měsíc úplňkové fáze – stane se v 22:54. Již ráno ale jasným svitem prozařoval celou cestu na Boubín, jehož vrchol takřka před cílem začala obklopovat houstnoucí mlha. Uchystala sice měsíčnímu západu působivou kulisu, …

… ale současně pro příští čas neslibovala příliš nadějné vyhlídky, …

… neboť zakrátko dokonala své neprůhledné obklíčení.

Slunce se již nacházelo poměrně vysoko na obloze, když se mu – prakticky až půl hodinky po východu – podařilo probarvit původní šedobílou clonu a samotnému jí i proniknout k rozhledně.

Rázem se zrodilo pomyšlení na možnost vzniku kouzelných gloriol, což by ovšem předpokládalo zcela volný, naprosto ničím nebráněný průchod slunečních paprsků k mlžné ploše na západní straně. Zatím však stále vál východní vítr o síle 3,1 m/s (11,16 km/h) a mlžnou čepici naopak čerstvými přísuny většinou jen posiloval.

Uplynula tak téměř další hodina, nežli se obzor začal trochu slibněji protrhávat …

… a objevily se první náznaky očekávané krásy, dokonce vylepšené o takzvanou bílou duhu. V těchto okamžicích se ukázala vysoká poloha slunečního kotouče být jednoznačnou výhodou, …

… neboť gloriola i bílá duha zaujímaly výrazně větší prostor – ve druhém případě vlastně plný kruh.

Mnohovrstevnatost mlhy pak ke všemu duhově zabarvené kružnice ještě násobila a směrem od středu zjemňovala.

Následné finální roztrhání oblačnosti, která již zdaleka nebyla jen záležitostí boubínského vrcholu, …

… představovalo jako vždy při takové příležitosti velkolepou podívanou, …

… plnou zajímavých výjevů, …

… mezi něž dokonale zapadalo i slaběji zřetelné pravé parhelium.

Příhraniční hory, jako např. Roklany, jak vidno, na podobné štěstí jako Boubín teprve čekaly.

Stejně krásně, jako den začal, i večer skončil.

8. října:

Ač by se na první pohled mohlo zdát, …

… že babí léto stále pokračuje v započatém duchu, …

… vše nasvědčuje tomu, že se opět chystá změna – tentokrát však jen krátkodobá a relativně mírná, která by mohla současný stav vlastně spíš ještě zvýraznit.

7. října:

Ať již pouhá posečená louka, …

… brusinčí na okraji lesa …

… nebo snad ostrůvky vřesu – všude se nám půvabně hlásí čas křehké podzimní krásy.

6. října:

Již prakticky třetím dnem je jasné, že babí léto nám letos bylo souzeno až na říjnový čas, ale rozhodně si dává záležet na úžasně příjemném slunečném počasí, umožňujícím podzimu překrásně rozvíjet bohatou paletu tradičních barev.

5. října:

Pohled na oblohu v průběhu noci sice nesliboval žádné velké ranní zážitky, ale nejednou se stejně jako dnešního jitra potvrdilo, že člověk nesmí připustit, aby ho podobná zdání odradila od cesty na Boubín.

Vše, co tu bylo k vidění, se jistě obejde bez dalších doprovodných komentářů, …

… neboť věrní příznivci fotokroniky její zásluhou jistě dávno dokonale znají Boubín i lokality, které jsou z jeho rozhledny k spatření.

K opět příjemně vzrostlé teplotě je zapotřebí dodat, že západní vítr dostoupil rychlosti až 7,9 m/s (28,44 km/h).

Zpáteční cesta nabídla pěkné pravé parhelium, …

… v méně zřetelné a výrazně menší podobě se pak objevilo i na podvečerní vimperské obloze, …

… jejíž zataženost ovšem ve finále vyústila v nádherné červánky, obzvláště působivé na křehkém předivu mohutného cirru.

4. října:

Houby všeho druhu stále pozoruhodně rostou, …

… což mimo jiné svědčí o tom, že podzimní ochlazení bude ještě vystřídáno teplejším počasím.

3. října:

Ani dnes, jak se zdá, neproběhne vše beze stop deště, ale nový týden rozhodně startuje v přívětivějším duchu nežli uplpynulý víkend.

2. října:

Odpověď na včera vyřčenou otázku se zatím kloní spíše k první variantě. Třebaže dnešního jitra bylo možno z leckterých šumavských partií aspoň krátce pozorovat úchvatné scenérie slunečního východu, …

… Boubín od cca třetí hodiny noční opět setrvával pod svou osvědčenou mlžnou čepicí …

… a prakticky až do oběda nenabídl nic jiného, …

… nežli je tu zachyceno.

Teplota oproti poslední zářijové sice ještě o jediný stupeň vzrostla, avšak vítr procitl z letargie a od západu opět vesele přiháněl mlhu nárazovou rychlostí 9 m/s (32,4 km/h).

Tentokrát se mu ale přece jen současně dařilo trhat ji do té míry, že chvilkami prosvítala krajina, ba i nějaký ten sporadický sluneční paprsek.

K nepatrně většímu optimismu vybízela zpáteční cesta, prozrazující, že v nižších partiích mohou přece jen hovořit o jakémsi slunečnu …

… (jen Boubín se stále držel svého dopoledního scénáře), …

… třebaže také s šedivou pokrývkou nad hlavami. A z té mělo do večera poměrně bohatě zapršet. Meteorologové nicméně slibují, že hned v příštím týdnu se dočkáme dalšího oteplení a hezčího počasí – musíme se však nechat překvapit, budou-li tím naplněny parametry babího léta.

1. října: