Miniatury: Hledač pokladů

 
 Hledač pokladů

 

      Den ztratil své cennosti, nejvzácnější šperky odstínů chtivých rtů upustil na hranici 
večera. Příliš jej tížily. Všechny poklady se od nás odpoutávají, začínají-li nás příliš tížit. Dozrávají a pak dopadnou na zem a začnou se propadat níž a níž. A my odcházíme o něco lehčí. Tak začíná vládnout noc a tma. Drahokamy a vzácné mince se noří pod povrch světa. Zůstává jen několik hvězd.
      Odbočuju ze silnice k rybníčku Kramata. Stávám se hledačem pokladů, jejichž třpyt proniká z hlubin noci až ke mně. Mezi mraky svítí nejsilněji Mars, trochu níž k obzoru Sírius. A zase ten půlměsíc. Zabořím do něj pohled a modlím se svoji noční a pak i ranní modlitbu v rychlém sledu za sebou. Mám na kole jen slabé světlo. Když jsem ho šel koupit k Láďovi Markovi, zeptal se mě: „Chceš vidět nebo chceš být viděn?“ „Postačí mi, když budu viděn,“ odpověděl jsem. „Tak ti prodám tohle,“ podal mi Láďa primitivní svítilničku. A skutečně, když teď projíždím na kole nočním lesem, reaguju na nerovnosti na poslední chvíli. Jediné, co vidím, je třpyt jíní na cestě. Vida, tedy další poklad. Jsem jím viděn? Možná ho v noci, jež zaplavuje mé nitro, uchvacuje podobný mihotavý třpyt.
      Podruhé zastavuju až pod Hrbem. Bloudím tu bez baterky jako kněz ve vlastním setmělém chrámu. Kolikrát už jsem jím prošel křížem krážem ve své němé modlitbě. Snad mě probudila žízeň, a tak tu hledám v sloupoví kmenů vzácné mešní víno. A prvním douškem se otevře vstup do jeskyně pokladů. Hledám slova, která mi dávala nejvíce jistoty, uklidňovala. Časem mi vsákla do podvědomí, nepozorovatelně mi protekla mezi prsty. Ta slova dál zní, ale pozbyla své ceny. Jak je to možné? Ač místní terén tak dobře znám, správnou cestu ke skalám nacházím až napotřetí. Ty skály jsou černými obrysy na kámen sedřeného oltáře. Stojím na nejvyšší z nich, dávám si pozor, abych nešlápl příliš na okraj. V poslední době mívám závratě, stačí jeden bezmyšlenkovitý krok a ve tmě se zřítím, ani nebudu vědět jak.
      Tou dobou už na východě slabounce svítá. Houstnoucí mraky míjejí měsíc, který má ještě tolik sil, aby na dno lesa vrhal stíny kmenů a korun. Slabý vítr tiše šumí ve větvích, jak se jimi prodírá neviditelnými prsty. Vida, i vítr je bytost, která nemá klidu, stále po čemsi pátrá. Jeho bezděčnou činnost doprovází horečná hudba. Když jsem stoupal na vrchol, mířil jsem k západu. Občas jsem se probořil do bláta jako slepec, ozvalo se začvachtání, v kolenou mi luplo. Teď se vracím opačným směrem zpět k místu, kde jsem nechal o strom opřené kolo. Vidím už zřetelně hladiny louží, ve kterých se odráží bělmo nového dne.
      Les je liduprázdný. Ačkoliv tudy vede značená cesta, potkávám tu někoho jen zřídkakdy. Mohl bych ty poutníky spočítat na prstech jedné ruky. Bývám stále vděčnější za setkání s člověkem, z nějž vyzařuje život. Je-li to mladá žena, tím lépe. Čím více má v sobě života, tím zřetelněji se nabízí k nalezení její poklad. „Maruška Jehličková totálně mlčí,“ napsal mi Vláďa Stibor o jedné takové mladé básnické duši. „Ani nevím, co s ní je. Nebo jestli podzimní období je krajně nevlídné, netuším.“ „Také netuším,“ odpověděl jsem mu. „Jen jedno vím, že se nám otevírá pouť po milostných kapličkách s prázdnými výklenky. Kolik je jich rozeseto po kraji. Těch vzpomínek, jejichž cena se nesnižuje.“   
      A zase je tu nový den. Hledám poklad a nevím, putuju-li dopředu či se vracím zpět. Listopad dosud nezahrozil skutečnou mrazivou plískanicí. Většina stromů už opadala. Pláně zaplavuje sluneční svit a zbytky svého šatu už se chlubí jen osiky a jívy. A ke svému vzplanutí se připravují modříny. Opodál se pase stádo krav. Tu a tam některá zabučí a echo se vrátí od protilehlého hájku. Ze stromu se vznese káně. Jen párkrát máchne křídly a už letí. Tu zaslechnu ťukání do dřeva, vida, malý ptáček s rudou čepičkou a pruhovanými křídly, strakapoud malý. Hbitě šplhá po suché větvi jeřábu. Také hledá své poklady.
      Zastavuju se u soklu bez křížku. Je na něm kalich a srdce s Nejsvětější svátostí připomínající slunce. Podvědomě se podívám vzhůru. Před pár dny jsem viděl letět hejno velkých ptáků v ukázkovém tvaru písmene vé. Pták, který rozrážel vzduch vepředu, trochu tápal, měnil malinko směr, avšak ostatní v řadě za ním ho následovali. Spoléhali na jeho vedení. Formace těch ptáků připomínala rozpínající se zip. Jako by se jím otevíral pohled k obzoru. Cesta za žhoucími poklady jihu byla otevřena.

***

       Sedím v Bíčpitu s hledačem pokladů Rosťou.
       „Tady mě okradla,“ vypravuje Rosťa. „Osmnáct litrů a ty dvě stříbrný mince, co jsem našel, šel jsem to sem oslavit a ona, kluk prý má hlad, ještě jsem jí koupil pizzu, cigára, pak jsem šel na hajzl, všiml jsem si až doma, že prachy jsou v čudu, v peněžence mi zůstala jen natřikrát zlámaná občanka, musel jsem si ji slepit. Druhej den jsem jí potkal, kluk na mě volal: Ahoj strejdo. Nebav se s ním, odsekla mu ona. Jak nebav? Čorla jsi mi osmnáct litrů! Nevím, jak se mi to mohlo stát, tady se přece nic neztrácí, asi jsem se jí příliš zakoukal na kozy, za ty prachy jsem mohl jít do bordelu, měl bych to natřikrát do všech dírek.“
„To je pech,“ uznávám. „A na to hledání pokladů máš svoje místa?“
„Nejlíp se hledají na šukacích místech.“
„Jak víš, kde jsou šukací místa?“
      „Sám jsem je vyzkoušel,“ odpovídá Rosťa. „Šukačem se nemůžeš stát někdy ve čtyřiceti, šukačem se musíš narodit. A ta místa se dědí, většinou jsou to nějaké kouty, kde je stín, za nádražím, u hřbitova. Třeba nejprošukanější byl hrob Podskalskýho na hřbitově v Malenicích. Cestička okolo něj je šikmá, hrob je rovný, tam sis ji nastavil, jaks to potřeboval. Ale okolo hrobu nemůžeš chodit s detektorem, to dá rozum. Pěkné místo bylo tady u vlakáče, kolem toho pařezu, víš, kde, tam jsem vykopal nejvíc, mince, šperky, asi jsem tam udělal i nějaký děti, kámo, to jsem si jistej.“


Text a foto Roman Szpuk

 

{gallery}Jitka/rok2022/listopad/hledac{/gallery}  

 
MINIATURY Romana Szpuka 2022
1. Zářijové chvění
2. Déšť a oko
3. U pramene
4. Poslední bělásci
5. Rozježděné jeřabiny
6. Maškarní průvod
7. Dlaně
 
 

 
MINIATURY Romana Szpuka 2021
1. Silentio
2. Ohnuté břízky
3. Čandra
4. Stín túje se blíží
5. Klaperl
6. Na Vaydě
7. Schätzenwald
8. Sen o kapli Zmrtvýchvstání
9. Velikonoční mříže na Šumavě
10. Tmajemství
11. Bílé pírko
12. Březová voda
13. Černá strž
14. Vítr potěžkává přeháňku
15. Sklo
16. Velký Kokrháč
17. Usedavý svit večera
18. O andělech 
 

 
MINIATURY Romana Szpuka 2020:   
1. Tchořovické rybníky
2. Propustk
3. Kreslí a chechtá se
4. Tekuté písky
5. Čtyři úplňky
6. Vzpomínka na Lnáře
7. Vidoucí
8. Únos Sněhurky
9. Vločky a vlaštovky
10. Chlapeček a dálka
11. Ohnivec šarlatový
12. Boliaboliaboliaboli
13. Vodní mlýnky
14. Velký vůz
15. Pokušitelé
16. Třinácté komnaty skal
17. Jen mouchy, kovové a tlusté, to stihly
18. Świetliky
19. Princip propasti aneb noc na Plačlivô
20. První z listů
21. Nesmělé světlo
22.  Inverze
23. O čtení
24. Lidi budou klidnější
25. Když už nemůžeš, přidej!
26. Zmrzlý čaj na Milešovce
27. Malířka a převozník
 

 
MINIATURY Romana Szpuka 2019:   
1. Posed u Modravy 
2. Výstup na Stožec 
3. Dlouhé zimní noci   
4.Předjarní povídání  
5. Jarní vítr  
6. Náušnice paní Zajícové 
7. Soumrak na Šeravě 
8. Hle, dělám věci nové 
9. Fragmenty 
10. Kohout  
11. Svár zimy a jara 
12. Jepičí láska 
13. Hadí vrch 
14. Voda, voda 
15. Čtení v kavárně na Dvorku 
16. Cesty nevyzpytatelné 
17. Pouť po Českém středohoří
18. Svatá petflaška 
19. Socha Mír
20. Kouzlo červnových večerů
21. Polonina, Svidovec
22. Světlušky, červencové mrazy a pout
23. Čas patří jen hodinám
24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského 
25. Quasi una Fantasia
26. Proměny
27. Sociálka
28. Bouře nad Gabrétou
29. Chamtivci
30. Tiché vytrvalé rytmy 
31. Noci, jimiž nezní žádné rozkazy
32. Rázem jsme všichni vzhůru 
33. Přízemní mlha
34. Höllbašský vodopád
35. Dušičková spektra
36. První doteky ledu
37. Světlo na mlhách
38. Zdivočelé fotografie
39. Flák srnčího
40.Čarovné mávátko 
41. Hořící srdce
 

 
MINIATURY Romana Szpuka 2018 : 
1.  Loučení s Friederike
2. Krátká zastavení   
3. Oheň tání 
4. Nesouvislý dialog  
5. Něžné objetí
6. Mráz a srdce
7. Tichá křídla
8. Co si myslí planety 
9. Bezejmenný potok
10. Pouť okolo andělky 
11. Město je jiné
12. Osamělci 
13. Staří a mladí 
14. Zpáteční cesta 
15. Chodím furt v pantoflích 
16. Toto místo 
17. Celé jaro  je erotické  
18. Na Brantlově dvoře
19. Socha Rodina 
20. České středohoří a Šumava 
21. Hýlové a blesk  
22. Bělásek a děti  
23. Omývání barev
24. Bolest křídel  
25. Slunovratova noc 
26. Květina nezradí svůj květ
27. Barvy čaje  
28. Ještěrčin ocásek 
29. Střet dvou vášní 
30. Zatmění  
31. Pavlínka
32. Perseidy 2018
33. Sarančatům sklaplo
34. Prokletí milenci 
35. Zanechávaje příbytek otevřený  
36. A měla jsem tě ráda? 
37. Vážka rudá 
38. Kohlschachten  
39. Na cello hraješ 
40. Zlatá a černá 
41. Panta rhei
42. Palvínov a Vatětice
43. Říjnové květy jahod 
44. Vratká lávka slov 
45. O solitude 
46. Listopadové toulky 
47. Zasněžené město 
48. Přebrodit Křemelnou
 

 
MINIATURY Romana Szpuka 2017 :    
1. Uplakaný čert
2. Hrušky 
3. Vánoční vzpomínka 
4. Co všechno ten nástroj dovede
5. Nešahej na ten sníh 
6. Otto Hrdin
7. V údolí Losenice  
8. Pavoučice sněžn 
9. Šla Kačenka podle vody
10. Vzpomínka na Krýmuse
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifix
19. Velikonoční vejce
20. Koza v kapli
21. Kolečka vypálené trávy 
22. Boubínská noc 
23. Ovečky
24. Bratři Kazarovi  
25. Domov
26. Táta 
27. David je fatalista
28. Noční bouřka na Boubíně 
29. Fenka a okoun
30. Duha 
31. Cestou z Najmanky na Radost 
32. Žluna 
33. Rehabilitace
34. Bez střechy
35. Jako bílý šátek 
36. Nepoučitelní 
37. Dobršská brána 
38. Hvězdy a psík 
39. Malá ťapkající holčička 
40. Zářijové plody 
41. Buchingerův dvůr  
42. Pouť na Luzný
43. Jaké má oči?  
44. Nejmanka u Hrbu  
45. První sníh  
46. Úplňková noc 
47. Jepice 
48. Herwart a Empedokles 
49. Dálky na dosah 
50. Lidská zima
51. Gráve Gabréta 
52. Flöhturm 
53. Blízkosti opuštěných 
54. Miniatury: Čtyři úplňky
55. Świetliky 
56. Kometa Neowise

 


{jcomments off}