Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – prosinec 2022

1 prosince, 2022
00:00

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

31. prosince:

Již od samého silvestrovského jitra bývá Boubín tradičně obležen přemírou návštěvníků. To dnešní ovšem představovalo velmi výraznou výjimku – dozajista pod vlivem meteorologických předpovědí nevlídného počasí. V rozpětí cca dvou hodin – od sedmé do deváté – se na vyhlídkové plošině rozhledny vystřídalo oproti jindy běžným zástupům všehovšudy osm (!) lidí, což autor fotokroniky kvitoval s velkým povděkem, neboť měl zase jednou naprostý klid i prostor na to, aby zdokumentoval pro všechny, kdož tentokrát nedorazili, veškeré ranní dění. To by skutečně zpočátku dávalo naoko za pravdu všem, kdo se rozhodli s výstupem buď vyčkat na pozdější čas, případně jej zcela oželet. Vrchol se vesměs utápěl v mlze, kořeněné navíc každou chvilku jemným mrholením.

Současně však od jihozápadu vál natolik silný vítr, že bude dále namísto obvyklého pouhého vyčíslení samostatně obrazově zdokumentován. V každém případě byl hlavním strůjcem všeho, co k dalšímu sledování může opět být ponecháno beze slovního doprovodu.

V této chvíli se sice ještě vysloveně nepotvrdilo, že letošní Silvestr obecně překoná loňský teplotní rekord, avšak i zde na Boubíně bylo nepatrně tepleji nežli loni (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/18821).

Více nežli teploměr ovšem tentokrát poutal pozornost anemometr, který už jen akusticky, tj. výškou tónu hvízdající vrtulky prozrazoval, že naměřená rychlost v úvodu vzpomenutého větru překročí obvyklé hranice. Zbývá tedy jen dodat, že 16,8 m/s představuje v přepočtu 60,48 km/h. Když takovou rychlost vyvine motorové vozidlo, řidič má bezpochyb pocit, že se loudá. Na rozhledně by šedesátikilometrový vítr v zádech s nemalou pravděpodobností vnímal trochu jinak.

V zájmu objektivity silvestrovské fotoreportáže je zapotřebí doplnit, že snímky zachycenou sluneční aktivitu střídaly poměrně dlouhé úseky totálního zamlžení, …

… chvílemi vzbouzejícího dojem, že usiluje o celkové vítězství.

Zpáteční cesta však zřetelně naznačila, že přinejmenším v nižších polohách nakonec převládne slunečno.

Potvrdil to i Vimperk, v němž vlivem hřejivých paprsků vystoupila odpolední teplota na +13,5°C a večer pak přinesl i bez ohňostrojů velmi působivé barevné rozloučení …

… s rokem 2022, jemuž v těch okamžicích zbývalo posledních sedm hodin.

30. prosince:

Letmým srovnáním tohoto snímku s tímtéž ze dne zimního slunovratu by jistě nikdo nedospěl k závěru, že hledí na výjev z předposledního dne v roce. Avšak srovnáním s týmiž dny předchozích let by naopak došel ke shodě v pocitu jara, nanejvýš předjaří (viz např. 30. prosinec roku 2019 – http://vimperk.eu/index.php/vimperk/16591) namísto právoplatné zimy.

Na druhé straně je ovšem nutno poctivě uznat, že v zimních kulisách by takto nevynikla půvabná hra podvečerních světel … vše má jako vždy svá pro a proti.

29. prosince:

Boubínských uvítání v ohnivém duchu je ve fotokronice za léta její existence k nalezení bezpočet, …

… což ovšem neznamená, že by se snad cokoli opakovalo.

Ke všemu pak může přijít i velké nečekané překvapení, …

… v jaké vyústil i dnešní pohádkový výstup.

A tu už je máme – v úžasné barevné sytosti vyvedené duhové torzo nad Vimperkem. Je pravdou, že již v okamžicích časně ranního odjezdu se na město snášel poměrně hustý déšť, ale během cesty postupně ustal. Teď se tedy ukázalo, že musel mít pokračování, …

… jež sluneční paprsky přímo virtuózně zužitkovaly.

Zákonitě tak byl hledán – a také nalezen – opačný konec, podobně pouze při zemi a ke všemu výrazně kratší, …

… neboť zatím nepanovaly náležité oblačné podmínky k dotočení celého barevného mostu.

Svůj rozhodující podíl na tom měl jihozápadní vítr o tentokrát skutečně vydatné nárazové rychlosti 12,6 m/s (45,36 km/h) … teplota jako vždy za takových okolností sama o sobě nehrála zásadní roli, resp. nepůsobila dojmem, jaký by měl odpovídat naměřené hodnotě – tentokrát dokonce potvrzené i digitálním teploměrem nedaleké vrcholové meteostanice, jež hlásila i o více než dvacet metrů níže +0,7°C.

Navzdory výše řečenému se nicméně přece jen začal z německé strany nasouvat k Boubínu jemný opar, …

… jehož vlivem začala duha lehce vzrůstat, …

… a třebaže poněkud ztratila na původní barevné intenzitě, …

… pohled z nižších pater věže prozradil, že se postupně zdvojila. Současně začal od západu poletovat sníh.

S ohledem na přibývající oblačnost tolik nepřekvapilo, že nakonec došlo k dotočení duhového oblouku, pozorovanému však již od kamene kardinála Schwarzenberga.

Sněhoměrná tyč zatím neměla co na práci, ale bílý poprašek okolo její paty by za daných podmínek mohl předznamenávat příští očekávaný bohatší srážkový vývoj.

28. prosince:

Často bývá nejen zajímavé, ale přímo úchvatné sledovat, …

… jak se od samého rána vyvíjí obloha nad vimperským zámkem, …

… jak fantasticky mění pod slunečním vlivem barvy, promítající se do neméně fantastických oblačných tvarů, …

… chvílemi člověka napíná, v jaký výsledek se to vše vyvine, …

… aby nakonec v rozmezí necelých tří hodin (zde mezi prvním a šestým snímkem) …

… popřála vítězství slunečním paprskům. V dalším průběhu dne se sice celá situace neobejde bez pokračující řady proměn, ale jistě jde stále o nesrovnatelně přijatelnější variantu, než kdyby se opět jako předevčírem dalo do deště.

Nakonec, co se zajímavých oblačných úkazů týče, …

… nezůstal pozadu ani večer. Popřál úžasné volné pole fantazii každého, kdo v ten čas pohlédl na oblohu.

27. prosince:

Vida, na Boubíně byl podvečerní a noční svatoštěpánský déšť v kalužích zpracován mrazíkem …

… a všude jinde proměněn v drobný průsvitný sněhový poprašek, který sice zatím nijak smysluplně nezaměstnal záhadně, ba možná přímo zázračně se objevivší dolní měřící tyč (dlouhou dobu zde, ač údajně instalována ve shodném čase s vrcholovou, nebyla k vidění, a tím pádem ani k fotografování), …

… ale po nedávné vydatné oblevě, jež bleskově proměnila slibnou vánoční atmosféru v nežádoucí jarní, rozhodně nebyl v krajině k přehlédnutí.

Boubínský vrchol zase jednou prožíval mlžný scénář, …

… tentokrát však naštěstí jen v trhané verzi, …

… kterážto působila příjemně dramaticky, …

… aniž hrozila trvalou likvidací rozhledu, jaká by za takové situace nebyla ničím neobvyklým či snad překvapujícím.

Zatímco opticky se zima po výše zmíněném teplotním zvratu teprve jakž takž v symbolických náznacích vzpamatovává, pocitově se naopak velmi slušně činila – opět ale především zásluhou větru, který od jihozápadu dokázal v nárazech roztočit vrtulku anemometru k hodnotě 9,2 m/s (33,12 km/h).

Došlo i na jemnými červánky podkreslený dorůstající měsíční srpek …

… a Boubín se ukládal ke spánku s vyhlídkou na zajímavé zítřejší jitro.

26. prosince:

Někdy už se tak přihodí, že člověka ráno cosi probudí a velí: “Když už sis dnes namísto Boubína přispal, uháněj aspoň na protější vimperský kopec – to ještě stihneš!”

A člověk jen tiše poděkuje kamsi vzhůru, …

… odkud přilétá záplava barev uhrančivé sytosti, …

… zvěstující, že také svatoštěpánská koleda se v mezích nastavených možností rozhodně vydaří (byť s malým oblačným předznamenáním trochu jiného závěru dne … ale ten je ještě daleko).

25. prosince:

Bez sáhodlouhých komentářů lze dnes prostě konstatovat, že Boží hod vánoční na Boubíně skvěle a přebohatě vynahradil vše, čím Štědrý den, řekněme, šetřil.

A v hlavní roli opět mlha, která umí čarovat tisíci a jedním způsobem, …

… někdy na hranici přijatelnosti (což ovšem nebyl aktuální případ), …

… byť nám stejně nezbývá nic jiného, než vše přijmout, jak nám to bylo předloženo (dnes se ovšem přijímalo báječně).

Ale nechme již opravdu slova utichnout, ustoupit plnému vnímání zachycených “tady a teď” …

I na Boubíně vzrůstalo vánoční oteplení, ba zklidnil se k němu i vítr – od jihu až jihozápadu se chvílemi hlásil výdechy o maximální síle 2,6 m/s (9,36 km/h).

Ať oko pohlédlo kterýmkoli směrem, …

… odevšad přilétala jedna a táž zvěst, …

… že tento čas je v pravém slova smyslu časem svátečním.

24. prosince:

Nápadně větrné časné jitro Štědrého dne dvaadvacátého roku jednadvacátého století odhalilo, že i Boubín v naprosté většině pozbyl své tolikrát zde vyzdvihované role strážce šumavské zimy, …

… třebaže se na jeho vrcholu stále dala nalézt místa vzbouzející zdání, že sníh nevyklízí nijak dramaticky bojiště.

Vezmeme-li pak v úvahu, že z rozhledny podobně jako v předchozích dnech klidně nemuselo být k spatření nic víc nežli hustá mlha, …

… lze za daných podmínek rozhodně hovořit o štěstí, ba vlastně přímo o vánoční nadílce, …

… třebaže prosté slunečních paprsků v přímé podobě, nahrazené dnes jen zprostředkovaně – v chvílemi prozářených údolích.

Naměřená polovina stupně nad nulou by v kontextu měsíčního teplotního vývoje opravňovala k vnímání celé situace jako nezvyklého tepla, kdyby do onoho pocitu svým charakteristickým způsobem nepromlouval západní vítr o nárazové rychlosti 9,5 m/s (34,2 km/h).

Sněhoměrná tyč je odsouzena začínat znovu od nuly, …

… neboť vše, co se tu ještě bělá, rozhodně v žádném případě netvoří souvislou pokrývku.

O té lze hovořit snad jedině v případě poměrně rozsáhlých ledových úseků na přístupové cestě.

Nu, do srovnání třeba s takovým jedenáctým prosincovým dnem se snad raději nepouštějme, ale jako vždy jistě není důvod k tomu, abychom si nastalým prudkým zvratem nechali sebeméně pokazit nejkrásnější svátky v roce.

23. prosince:

Včera byly k vidění ještě aspoň jakési zbytky sněhu … k poslednímu předvánočnímu dni už není co dodat, ranní snímek je jistě dostatečně výmluvný.

22. prosince:

Těžko utajit, že ve dvou dnech vzala původní slibná ladovská zimní malebnost dokonale zasvé a z ještě včera zmiňovaného dojmu předjaří je téměř nefalšované jaro – včetně prakticky celodenního deště a teploty atakující bezmála desetistupňovou hranici nad nulou.

Před necelým týdnem (jmenovitě 16. prosince) jsme si tu pochvalovali konečně pravou předvánoční atmosféru v městském parku – i ta už je v rámci zmíněného vývoje počasí zákonitě minulostí a těžko zítra očekávat jednodenní zázrak, který by odvrátil další Vánoce na blátě.

21. prosince:

Dalo by se snad nazvat přímo ironií osudu, že po malebně bělostném týdnu, v němž dokonce padaly i mrazivé rekordy, připomíná zimní slunovrat – tedy počátek astronomické zimy – spíše předjaří. Skutečnost, že loni v tentýž den na tomtéž místě vypadala situace z pozice zimy ještě beznadějněji (srovnejme si zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/18821), je s ohledem na meteorologické předpovědi jen velmi slabou, či spíše nulovou útěchou.

20. prosince:

Již druhým dnem se teploty v průběhu dne přehouply z původních slušných mrazíků nad nulu a výsledkem je krom nanejvýš zajímavé oblohy …

… též do jemného oparu posazená záhadně tajemná atmosféra kolem vimperského zámku.

Dnes navíc naštěstí nepršelo, takže namísto obav z ledovky, která je v jiných krajích nebezpečnou sužující realitou, …

… si můžeme v klidu vychutnávat nejrozmanitější varianty výše řečeného.

19. prosince:

Kouzelná mlha jako by odstartovala následnou vlnu oteplení …

18. prosince:

O čtvrté adventní neděli byla na prvním místě zvědavost, kam v průběhu týdne pokročila boubínská sněhová zásoba.

I když se milá tyč mírně polepšila, stále ještě na průměrnou, kdekoli jinde ručním měřením snadno ověřitelnou realitu ztrácí téměř deset centimetrů.

Rozhledna tentokrát zcela jednoznačně zavelela k upření pozornosti alpským směrem, …

… z nějž zazníval příslib zajímavých výjevů.

Brilantní dohlednost …

… a prokreslenost s postupným přibližováním k oblasti, v níž se loučil oblačností zastřený sluneční kotouč, …

… znásobilo zjištění, že největší dálky nabízejí atmosférické zrcadlení – zde zcela vpravo též nad Zugspitze.

K tomu se výrazně oteplilo, kteroužto situaci rozhodně nijak nedramatizoval jihovýchodní vítr o rychlosti 2,5 m/s (9 km/h).

Byl tu zkrátka předznamenán vývoj počasí příštího týdne, …

… zatímco ten doznívající se loučil velmi působivou barevnou kombinací.

17. prosince:

V nejedné hlavě možná čím dál víc sílí otázka, jak dlouho ještě vydrží současné mrazivé počasí.

Ale moci každého dne objevovat na oknech nové fantastické kontinenty …

… či přihlížet proměnám někdejších sněhových vloček patří k úchvatným zážitkům, pro něž stojí za to něco vydržet.

16. prosince:

Na kašně, stylizované do podoby adventního věnce, zbývá rozsvítit poslední svíčku, přičemž nelze zastírat, že za skutečně nefalšovanou sváteční atmosféru si největší, ba přímo rozhodující zásluhu připisuje náladotvorná sněhová pokrývka, a to jak v městském parku, …

… tak na náměstí, na němž ovšem stále citelněji schází nejvýraznější adventní dominanta. Včera vzpomínaný anděl, jak dokonale vidno, z větší dálky prakticky zaniká, což by v případě vánočního stromu jistě nehrozilo.

Není proto divu, že došlo aspoň k symbolicky vyznívající iniciativě, …

… za niž je zapotřebí poděkovat majiteli zdejší kavárny a pražírny kávy, panu Karlu Hrunkovi.

15. prosince:

Ať už máme na andělského houslistu na vimperském náměstí jakýkoli názor (dalo se celkem pochopitelně, ba snad přímo zákonitě očekávat, že rozdělí obyvatele města na nejméně dva tábory), …

… je zcela evidentní, že v porovnání s někdejším vánočním stromem daný prostor i přes sebepoctivější snahu neuhraje.

14. prosince:

Obloha se zatáhla, sněhové vločky takřka destruktivními proměnami svých tvarů podněcují fantazii a představivost, jasná to známka změny – bude sněžit.

Odpoledne dalo výše prezentované ranní myšlence za pravdu – v poměrně dlouhých intervalech sypalo jako z peřiny.

Obloha však nezůstala jen trvale zataženou, dokázala i takto překvapovat, …

… a to až do samého soumraku.

Nakonec se opět vynořil i původně neviditelný zámek a večer vyústil v ujištění, že nejprudší mrazy se snad již “ztrhly” … na jak dlouho, toť otázka vývoje příštích dnů.

13. prosince:

Lucie nám výrazně “přitlačila na pilu” – mrazík sestoupil i ve Vimperku místy na -15°C . Současně však ukázal, že nejkrásněji ozdobí vánoční stromeček právě on, …

… a dal nám mimo jiné takto nahlédnout …

… do své nevyčerpatelné šperkovnice, …

… která by jistě mohla být inspirací nejednomu věhlasnému klenotníkovi z řad lidí.

12. prosince:

Mrazy včerejšího boubínského kalibru, ba i silnější, se přestěhovaly i do nižších poloh a dle předpovědí by měly vydržet přinejmenším po celý týden.

11. prosince:

Třetí adventní neděle postupně vyčistila oblohu od mlh a zdálo se, že tím připravuje půdu dalšímu, tentokrát velmi výraznému teplotnímu zhoupnutí.

Podvečerní boubínský výstup přinesl řadu půvabně slunečných okamžiků, …

… z nichž se pozvolna rýsoval celkem jasný příslib …

… úžasných pozápadových zážitků.

Krom toho se zdálo téměř jistým, že kdyby nikde jinde, tady lze počítat s velkou pravděpodobností bílých Vánoc, jejichž kouzlo se tu hlásí v předpremiéře ke slovu již delší dobu, …

… podpořeno slušnou a ještě vzrůstající bílou zásobou, …

… již sněhoměrná tyč tentokrát poněkud podhodnocuje. Ve skutečnosti lze většinově hovořit o poctivých dvaceti centimetrech.

Rozhledna jen potvrdila, co předznamenávala již cesta vzhůru a co zajisté hovoří samo za sebe.

Nu, mrazík začíná slušně vystrkovat drápky, aniž by k navození obstojného pocitu chladu potřeboval větrnou podporu. Ta se nicméně konala, a to od jihozápadu, rychlostí rovné 4 m/s (14,4 km/h).

Závěr dne náležel purpurovému dýchnutí, …

… jemuž postupně rozpřáhla svou náruč …

… celá nebeská klenba.

Závěreční tóny onoho úchvatného barevného koncertu jako by v sobě snoubily něhu s věčnou touhou, …

… pod niž by se jistě neváhal podepsat sám Mistr Vítězslav Novák.

Ve finále se opět potvrdilo, že nezalituje, kdo vydrží na naší posvátné hoře setrvat do úplného setmění.

10. prosince:

Podobných pohledů na Vimperk včetně jeho nejvýraznější dominanty, totiž zámku, by se poslední dobou našlo více, ale když už zataženo, mlhavo a neviditelno, pojeďme se v něm podívat někam, kde nepůsobí tak ponurým či skličujícím dojmem, protože mu tam snadno najdeme báječnou protiváhu.

Nabízejí se adventní trhy na českobudějovickém náměstí, pozoruhodném už jen svým prý přesně hektarovým půdorysem, dále bludným kamenem a jinými zajímavostmi, …

… k nimž lze zcela aktuálně bezesporu přiřadit příležitostné kluziště kolem Samsonovy kašny. Těžko posoudit, v kolika českých městech se nabízí možnost jít si zabruslit přímo na náměstí, …

… navíc za doprovodu dávnou historii připomínajícího flašinetu, v jehož repertoáru jsou k poznání melodie z dob c. k. mocnářství (např. slavná lidová Hercegovina, aneb Za cisaře pána, nebo Radetzkého marš od Johanna Strausse staršího), stejně jako šansony Edith Piaf a mnoho dalších.

V každém případě si tu na každém kroku můžeme připomenout, že již jen posledních čtrnáct dní nás dělí od Štědrého dne a s ním nejkrásnějších svátků v roce, které by navíc letos po delší době zase jednou mohly být oprávněně zvány bílými.

9. prosince:

Dnešní časně ranní boubínský výšlap by bylo možno nazvat předehrou k dalšímu zhoupnutí vývoje počasí v přímém přenosu.

Ještě těsně pod vrcholem sice panoval báječný rozhled v duchu pravé adventní atmosféry, …

… ovšem uvítání na věži začalo tento scénář okamžitě přepisovat ve výrazně mlžném duchu.

V každém případě se však – jako ostatně tady pokaždé – jednalo o úžasné zážitky, …

… jaké se nadále dozajista obejdou bez komentářů.

Teplotu bylo tentokrát možno charakterizovat jako doslova opsanou od včerejška, jen vítr – dnes jihovýchodní – se zmírnil na 4,3 m/s (15,48 km/h).

Zpáteční cesta pak zahovořila zcela jasnou řečí o tom, …

… že mlha postupně z boubínského vrcholu sestoupí i do nížin.

Ani sluníčko nemělo přes všechnu poctivou snahu jednoduchou cestu skrze oblačnost …

… a tam dole si namnoze o jeho pohlazení mohli nanejvýš nechat zdát. Inu, na řadě je opět sníh.

8. prosince:

Jak zde bylo předesláno již před pěti dny, dnešní návštěva Boubína by za přejícího počasí měla být zajímavější o pozorování posledního letošního úplňku. A skutečně byla – novorozený úplněk provázel svou jasnou září celou cestu vzhůru, mimo jiné zbohatlou o velmi slušnou zásobu čerstvého sněhu (porovnejme si dané fotografické zastavení s tímtéž na prvním snímku ze 4. prosince, nesoucího se ve znamení oblevy).

Ale nabízela se ještě jedna pozoruhodná událost – Měsíc totiž krátce po dovršení úplňkové fáze zakryl planetu Mars, jež se aktuálně přiblížila k Zemi na vzdálenost z vesmírného hlediska velmi krátkou, ba přímo snad miniaturní – 81,5 milionů kilometrů (považme, že v astronomii běžně používaná, a to ještě rovněž nikoli největší jednotka vzdálenosti – tzv. světelný rok – představuje 9,46 bilionů km). K podobnému zakrytí došlo naposledy na Štědrý den roku 2007. Náš snímek zachycuje setkání obou jmenovaných nebeských těles a současně předkládá jejich vzájemný optický velikostní poměr na obloze. Není totiž od věci připomenout, že průměr Měsíce činí necelých 3500 km a průměrná vzdálenost od Země pak “pouhých” 386000 km v porovnání s uvedenou vzdáleností fyzicky takřka dvojnásob většího Marsu, jehož průměr činí 6779 km.

Boubínský vrchol již od samého rozednění koketoval s mlhami, …

… plujícími kolem něj tu v drobnějších cárech, jindy pro změnu ve větších peřinách, které skýtaly báječný prostor k tvorbě celé řady menších …

… i větších slunečních korón.

Ty však nebyly zdaleka jediným prostředkem, …

… jímž sluníčko po celé krajině …

… v pravém slova smyslu čarovalo.

Mrazík by sám o sobě nepředstavoval nic mimořádného, nebýt jihozápadního větru, který jej rychlostí 6,1 m/s (21,96 km/h) pocitově výrazně násobil, a potvrzoval tak opět tolikrát zde již vyřčenou starou pravdu, že za bezvětří se i silnější mrazy snášejí lépe nežli aktuální souhra relativně mírnějších živlů.

Ukázalo se, že průvodní jevy poctivé zimy není nutno hledat jen pohledem do širé okolní krajiny, ale v podobě takřka filigránské jsou k nalezení třeba i v přízemí rozhledny.

Milovníci sněhu by pak dozajista pohledem k patě sněhoměrné tyče zajásali, …

… neboť přečtená hodnota od posledního měření vykázala opět nadějný přírůstek.

Člověk by tu snadno podlehl dojmu, …

… že nás dnes namísto dvou týdnů dělí již jen pouhé dva dny od nejkrásnějších svátků v roce.

Namísto toho se ovšem reálněji vkrádá otázka, kolikrát v té zbývající době ještě zdejší krajina změní barvu …

7. prosince:

Zdá se, že na řadě je teplotní zhoupnutí mrazivým směrem …

6. prosince:

Po čerstvé oblevě rozhodně potěšilo oko nové ranní bílo, třebaže těžké a mokré, …

… které již před polednem začalo zcela zákonitě podléhat slunečním paprskům …

… a po poledni vyústilo v barevně nanejvýš působivý souboj astronomického podzimu s meteorologickou zimou.

Dlužno ovšem dodat, že definitivní vítěz tu nevzešel a nezdá se, že by se tak v dohledné době mělo stát …

5. prosince:

Když mlha “přitlačí na pilu” jako dnešního rána, může odkázat vimperský zámek všehovšudy do říše představ.

A návrat z ní se nemusí naplno zdařit ještě ani v odpoledních hodinách.

4. prosince:

Druhá adventní neděle místy stlačila inverzní hladinu pod hranici tisíce metrů a celkově se uvedla znatelným oteplením, které v nižších polohách docela důkladně zacvičilo se zbytky sněhové pokrývky (pakliže kde ještě jaké byly).

Popsaná situace se zákonitě nevyhnula ani Boubínu, …

… na němž se s ohledem na přece jen větší zásoby sněhu projevila především výraznou rozbředlostí …

… a pochopitelně též nižším odečtem na sněhoměrné tyči, aktuálně ukazující namísto původních třinácti centimetrů již jen deset.

Uvítání na rozhledně ovšem patřilo k mimořádným a velkolepým, …

… obzvláště pak po patřičném přiblížení ohnivého rozhraní mezi nebem a zemí.

K spatřeným přírodním zázrakům lze dodat jediné: náš milý Boubín dokáže člověku špičkově prezentovat své nevyčerpatelné zásoby ohromujících překvapení …

… a současně mu úžasně připomínat, …

… že vše, co tu lze za jeden lidský život obsáhnout, …

… bude vždy jen nepatrným zlomkem neobsáhnutelné věčnosti.

Údaj teploměru je sice jistě dostatečně výmluvný, ale pocitově na místě samém neznamenal v porovnání se včerejší hodnotou kdovíjaký posun vzhůru. Do hry totiž velmi výrazně vstupoval jižní (!) vítr o nárazové rychlosti 9,9 m/s (35,64 km/h), k čemuž jistě není zapotřebí cokoli dál dodávat. Přece tu však bylo něco nepřehlédnutelně potěšujícího – oteplení stihlo rozpustit stále mohutnější ledové bloky, zmiňované zde již 1. prosince co zákeřné nástrahy na schodech rozhledny.

Loučení tu zase jednou bylo přetěžké …

3. prosince:

Ne že by snad takovéto a podobné pohledy na pohádkově pocukrovaný Vimperk (ano, od včerejšího večera již meteorologická zima nezaváhala) neměly svůj půvab, ba přímo kouzlo adventního času, nadto jsme si tu již nejednou připomněli, že mlha je bezesporu jedním z nejfotogeničtějších druhů počasí, …

… ale, jak praví známé pořekadlo, čeho je moc, toho je příliš. Nabízí-li se slibná možnost úniku do výšin nad to vleklé bělošedé sevření, je nutno ani chvilku neváhat!

Jak se v průběhu výstupu na Boubín ukázalo, inverzní hladina dosahovala do zhruba jedenácti set padesáti nadmořských metrů, …

… přičemž jistě jen mizivá menšina populace by byla ochotna upřednostňovat pro mnohé patrně spíš skličující pobyt pod ní namísto úžasné příležitosti volně a svobodně se rozloučit s třetím prosincovým sluníčkem.

To již barvilo lesní sněhové plochy svým posledním karmínem, …

… jejž pak lehce rozprostřelo po oblacích nad místem, kde sklouzlo za obzor.

Tenký oranžový proužek nad jihozápadním obzorem dával tušit alpské siluety, …

… které dnes měl možnost ze svého tradičního místa na rozhledně průběžně sledovat i malý sněhuláček.

Ano, byly tam, jen místy poněkud zkreslené oblačností, jež se za nimi nakupila z protější strany.

K Bobíku se zatím ve svých výšinách přiblížil dorůstající Měsíc, který se dočká úplňkové fáze ve čtvrtek 8. prosince v 5:09. Popřeje-li počasí, měl by být s ohledem na skutečnost, že toho dne zapadá v 8:19, z boubínské rozhledny dobře pozorovatelný. Dnešního večera se stihl pozdravit se zapadajícím Sluncem, a jak se ukáže dále, stal se strůjcem úchvatných, ba tajuplných zážitků.

Dříve je však jako vždy zapotřebí představit obvyklé meteorologické údaje – tedy konstatovat, že oproti včerejšku zřetelné oteplení provázel jižní vítr o nejvyšší naměřené rychlosti 5,6 m/s (20,16 km/h).

Rozhledna jako by dnes vybízela nespěchat s jejím opuštěním … a již zážitky na cestě kousek od ní jí daly plně za pravdu.

Nejpůsobivější, v pravém smyslu sváteční, ba tajemný okamžik však nadešel až téměř za tmy, jež dala takto vyniknout světelným stopám obou nebeských těles – dotekům stoupajícího Měsíce na sněhu a ozvěnám dávno ukrytého Slunce nad inverzní hladinou, zaplavující svou monotónní šedí vše, co v tomto právě se loučícím dni zůstalo kdesi dole.

Nic než hluboké posvátné ticho přítomného okamžiku.

Návrat do hlubin inverzního oceánu byl nevyhnutelný, ale zásluhou souhry všeho dění, jež započalo kouzelným pozdně odpoledním nádechem nad jeho hladinu a vyvrcholilo podmanivými světelnými kouzly mezi nebem a zemí, nepopsatelně krásný …

2. prosince:

Druhé prosincové jitro se neslo ve znamení návratu včera postrádané inverze, nad jejíž jednolitou hladinou, nejlépe pozorovatelnou – jak také jinak – z Boubína, nepřehlédnutelně přidalo na modrých tónech.

Ani tentokrát však zatím nesněžilo a ještě intenzivněji se zdálo, že své nápodoby se dočká i neviditelnost slunečního východu.

Jestliže tu totiž včera mohla být řeč o tenké sluneční lince nad obzorem, dnes bylo pečlivým pohledem k nalezení již jen takovéto její torzo.

Krajina ovšem celkově překvapovala poměrně výraznými změnami barevného ladění, …

… závislými především na pohybu mlhy, …

… jež se zvedala v jakýchsi vlnách z inverzní hladiny …

… a zaplavovala jimi vše, nač dosáhla. Zdálo se, že na tomto scénáři se v dohledné době nic zásadně nezmění.

Změny bylo možno pozorovat snad jen na teploměru, svědčícím o tom, že mrazík lehce přitlačil na pilu, a též na anemometru, který dnes vypověděl o zmírnění jihovýchodního větru na 4,7 m/s (16,92 km/h).

Dosavadní popsaná situace sice skutečně naplnila očekávání, že ani dnes nebude napřímo spatřen sluneční východ, leč ukázalo se, že to současně neznamená nemožnost dočkat se velkých překvapení. A k takovým zcela jistě náležel náhlý nečekaný úžasný úkaz. Slunce, samo stále ukryto za oblačnou clonou, dokázalo nad sebe promítnout bezmála polovinu skvostného halového oblouku, …

… jež průběžně měnila svou intenzitu i rozsah kruhové výseče. Mimo jiné se tím opět potvrdila stará známá pravda, že i v situacích, jimž už nevěříme z hlediska možných změn, může být odchod z rozhledny velmi předčasným. Trpělivost se vyplácí, ba, vzletně řečeno, růže přináší, což učinila i dnes. Teprve poté nadešel skutečně příhodný čas k návratu dolů …

… a během něj též kontrole sněhoměrné tyče, …

… která navzdory drobnému nočnímu sněžení, dokázavšímu zahladit včerejší stopy, nezaznamenala žádný zásadní přírůstek.

Sestup pod hladinu inverze, nikoli chtěný, ale bohužel nutný, předvedl mimo jiné přímo výstavní příklad toho, jak sněhová pokrývka zákonitě reaguje na barvy oblohy, resp. svého okolí.

Co naplat, na řadě byla v celé řadě svých odstínů (možná i oněch filmově metaforizovaných padesáti) šeď, ale i ta má v životě své místo – přinejmenším k tomu, abychom si dokonale vážili všech půvabně barevných okamžiků, které ji mohou, často i pouhým přičiněním nás samých, vystřídat.

1. prosince:

Prvním dnem posledního měsíce v roce tradičně začíná tzv. meteorologická zima – oproti astronomickým (kalendářním) ročním dobám, jejichž počátky jsou proměnlivé v závislosti na sklonu zemské osy a samotné dráze oběhu Země kolem Slunce, je tu výhoda pevně daného data k snadnému zapamatování. Letošní kalendářní zima přijde ke slovu až za tři týdny – přesně ve středu 21. prosince ve 22:48 . Ale co kdyby ji právě dneškem počínající meteorologická co do zimních příznaků předběhla? K hledání odpovědi není lepšího místa nad Boubín.

Pravda, stopy zimy, a to z obou výše jmenovaných hledisek předčasné, tu přetrvávají již od 18. listopadu …

… a lze konstatovat, že ne všude stejnou měrou. Třeba boubínské lesy si poměrně zřetelně ulevily od bílých kabátů. Ale nebyla by to naše tajuplná hora, kdyby nenabídla něco, co dá na původní očekávání bohatě zapomenout.

Už jen samo šedomodré tónování krajiny, v jehož barevné převaze tím více vynikala tenká sluneční linka nad obzorem, vyvolávalo atmosféru prazvláštního tajemna.

Když se k tomu ukázalo, že v rozporu s celkem opačným logickým očekáváním lze přece jen na obzoru najít torza alpských panoramat, …

… a to v provedení takřka přízračném, …

… jemuž svým vzhledem dokonale nahrávala i oblačnost, …

… otázku případného čerstvého sněžení odvál vítr … a to prakticky doslova, …

… neboť právě na obloze stvářel, foukaje od východu, nejrozmanitější fantastické, oči poutající tvary, …

… k nimž mu, jak se ukazovalo, vystačila rychlost 8,1 m/s (29,16 km/h).

Nejednou se pak zdálo, že nám snad chce vysoko nad hlavami zanechat i jakýsi písemný vzkaz, …

… možná třeba vysvětlení, kam se poděla včerejší bohatá a nanejvýš působivá všudypřítomná inverze.

Původním dnešním záměrem sice bylo zjistit, zda se hned první den meteorologické zimy náležitě nepochlapí, ale vedle toho je možno, ba dokonce nutno upozornit na nikoli čerstvé, nýbrž naopak již dřívější zimní stopy, a to jmenovitě po celém schodišti rozhledny. Pevně se tu držící nebezpečně zaoblené ledové bloky vybízejí obzvláště při sestupu ke krajní opatrnosti, protože tu třeba jen při chvilkové nepozornosti lze mimoděk udělat onen pověstný doslova krůček k závažnému úrazu.

A v každém případě lze i nadále s potěšením konstatovat, …

… že i ze zcela sněhuprostých míst vede cesta vzhůru za pravou zimní a k tomu též adventní atmosférou.