Po dokončení rozsáhlé renovace a výstavby moderní velké plně automatizované čističky odpadních vod jsme se minulý týden učinili odvážné rozhodnutí. Hájenka Knízecí Pláně, tento ráj uprostřed divoké šumavské přírody, bude od 1. prosince 2023 neustále otevřeným útočištěm pro turisty, tuláky a uprchlíky před dnešní šílenou dobou. Bude k dispozici nepřetržitě po celý rok a uděláme vše, aby se postupně stala jakýmsi pramenem naděje uprostřed čím dál více dekadentního světa.
S naší pomocí se místní příroda dočkala v posledních týdnech mnoha výrazných zlepšení a proměn, které nás naplňují pevným přesvědčením, že jdeme správným směrem. A právě příroda nám na prvního prosince přichystala dar, který překročil hranice našich nejdivočejších představ, až nás ohromil svou krásou a intenzitou.
Pro mě, jako vášnivého milovníka běžek, přinesl tento den nečekaný zážitek. Po náročném dni v práci jsem se rozhodl dát si opět do těla. Ne v tělocvičně, fitku nebo v hospodě. Ale jak jinak než v přírodě. Dnes, stejně jako včera, jsem zvolil stejnou trasu – Pláně – Židovka – Bučina – Chaloupky – a zpět na Pláně. Ale tentokrát mi přinesla nečekanou adrenalinovou výzvu.
Nový sněhový příděl byl hojný, možná až příliš. A k tomu, tak jako vždy nebyl nepoužit žádný vosk, lyže byly lyžema. Výsledkem byla jedna velká “bačoura” na skluznici při prošlapáváni v tu chvíli asi 50 centimetrů sněhu. Půlku stopy jsem si odnesl s sebou domů. Šlo o šílenou nejízdu, o skluzu nemohla být řeč. Zbyly jen proudy potu a naprostá tma s vánicí.
Deset kilometrů od civilizace se tělo i duše stávalo součástí přírody a na chvíli jsem byl stromem, vločkou, křížkem, větrem, jezevcem, vším a ničím. Prostor a čas přestaly existovat, a já byl někde jinde, mimo realitu.
Co tento zážitek udělalo doopravdy nezapomenutelným, byla nečekaná přítomnost šestičlenné vlčí smečky, jejíž stopy se křížily s mou trasou v prudké vánici nedaleko Furíku. Jak naznačovaly stopy, šelmy procházely klidně a měly “stopní dráhu v kroku”. Pohled na tyto obtisky zanechal mrazivý pocit v mých žilách, ačkoli pro vlky jsem se zřejmě ukázal jako příliš výživný pokrm. Jejich jedinou reakcí bylo dvojí smutné zavytí, které zaznělo pár set metrů od mého místa proti větru, v oblasti, která kdysi nesla jméno Zweihauser, česky Dvojdomí.
Oblast okolo bývalé bučinské školy, kde kdysi studovaly děti Bôhmů, německy mluvících Čechů, vždy vyvolává zvláštní pocity. Poslouchat příběhy Helmuta, Guntera a dalších o jejich zkušenostech jako Bohmáků je dojemné, protože v době před válkou, kdy mluvili německy, nebyli Čechy zrovna oblíbení. Po vyhnání v roce 1945 týden dlouhou cestou jezdili celým Německem ve vagonech pro dobytek, ale protože byli považováni za německy mluvící “Čechy”, Němci je odmítali a nikde je nechtěli. A tak se zpět dostali na bavorskou stranu Šumavy, na dohled od milovaného domova. Trvalo dvě generace, než byli akceptováni německou společností. Proto najdete u hájenky motto “Šumava uzdravuje” v originálním böhmackém dialektu “Da Woid moch di xund” . Je v něm ukryto mnoho významů.
Kolem devatenácté hodiny jsem se zcela vyčerpaný doplazil do útulné Hájenky, kde voněl horký svařák a hřály úsměvy, jež pomohly rozmrazit mé zmrzlé myšlenky. Zbavil jsem se vrstev sněhu, které se nalepily zvenku, a odění, které promoklo potem zevnitř. Byla to zvláštní náhoda, že právě dnes 1.12.2023 dorazila kolekce oblečení “Šumava uzdravuje ❤️” po letech příprav a čekání. Rozhodl jsem se, že si ji hned vyzkouším, a tak jsem poprvé oblékl mikinu i tričko s tímto motivem.
Uvnitř jsem si pohodlně sedl u krbu a pohlédl na naše kamery sumava.eu, které zachycují nejkrásnější místa Šumavy a mají za cíl motivovat lidi nenavštěvovat supermarkety, unikat od konzumního způsobu života a být co nejdál od toxických lidí. Tyto kamery mají za úkol pomoci na cestě k “uzdravování”. Vzpomněl jsem na první kamerku před 15 lety. Byla to USB mikrokamera za 300 Kč spojená s počítačem sledující ve Vimperku zapíchlé pravítko doma na zahradě. Proč? Touha. Touha vidět, kolik napadlo sněhu v rodném městě, když jsem pracoval jinde. Za 15 let se altruisticky bez koruny zisku rozmístily HD kamery včetně fotovoltaických ostrůvků na nejkrásnější místa Šumavy. Zadarmo je využívá ČT, NOVA, Prima, CHMU. Obří finanční investice, nesčíselně lidské energie, k tomu vymyšlena, vyjednána a zaplacena síť 15 meteostanic, vymyšlena a vytvořena síť sněhotyčových měření vycházejících z odečítání “pravítka”. Pospojoval jsem lidi a dal dohromady mančaft “počasářů”. Jako třešničkou na dortu bylo po extrémně náročných jednáních vytvoření čtyř hřebenových stanic měřících ultrazvukem sníh. Loni 8.října 2022 hackeři kompletně zničili celou sumava.eu včetně pilíře počasí. 19.000 článků a miliony fotografií se pokorně a pracně obnovovali rok. Zlu je třeba vzdorovat, bránit se a nevzdávat to.
V rámci mého mezinárodního medicínsko-edukačního projektu CICERO přirovnávám naše životy k hurikánu.
Nerozumíte?
Tak si představte, že je ve všem třeba jít aktivně dovnitř, do hloubky problému, do “oka hurikánu” – kde je božský klid, modré nebe, bezvětří, pohoda jak po těle ,tak po duši. I najdeme zde to nejcennější co máme. Zdraví. Jak fyzické, duševní tak mezilidské. Můžete odsud s údivem sledovat, jako například k večeru při do oranžova zbarveném západu slunce na Knížecích pláních, jak se svět okolo nás točí jako splašený. Jako blázen. Jako hurikán.
Tuto analogii lze nalézt v mikropohledu kvantové fyziky: Když přeskakuje elektron na slupkách atomu směrem dovnitř, přispívá současně do okolí energií. Tak jako když uděláme dobrý skutek, jsme v harmonii, jsme šťastní, máme atraktivní chemii, vše je zalité sluncem
Pokud jde elektron či člověk naopak “odstředivě ven”, energii absorbuje a vysává své okolí. Znáte ty “pijavice” kdy jste uplně vycucaní aniž byste věděli proč? Mnozí jedinci a mám pocit, že většinová společnost jde totiž tímto opačným směrem – očekává, že jí někdo něco dá, nebo si to sprostě vezme, natahuje ruce kolem sebe a snaží se získat energii, čas, peníze a pozornost od ostatních. Drží se hesla “z cizího krev neteče”. Vědomě nebo nevědomě tak vytvářejí kolem sebe hurikán, až je nakonec excentrická síla odhodí. Zažívají nemoci a umírají, mají problémy ve vztazích, mezilidské konflikty řeší za asistence negativních energií prosycených soudů, křivda plodí ještě vetší křivdu, finanční potíže míří až do exekucí, potíže ve škole nebo v práci končí změnou zaměstnání.
Místo toho, aby se zaměřili na hledání rovnováhy v sobě samých krokem do sebe, snaží se ovlivňovat a manipulovat vnější svět, což nakonec vede k devastaci jak sebe samých, tak svého okolí, podobně jako umí zcela zpustošit zemi tornádo nebo hurikán.
Hlavní představení na Knížecích Pláních a jejich okolí bylo v plném proudu. Jedinečná meteorologická situace přinesla přetlačovanou mezi studeným vzduchem na severu a teplým vzduchem na jihu. V Itálii padaly absolutni teplotní rekordy a bylo na prosinec neskutečných +27 C , v Srbsku +24 C. Do této směsi se navíc přimíchal vzduch nabitý vlhkostí z abnormálně teplého severního Jadranu. Moře tam je o dva stupně teplejší něž v tuto dobu běžně bývá. Jednoznačně a paradoxně za extrémní sněžení na Šumavě může globální změny klimatu a přehřátá jižní Evropa. Toto vše ještě navíc bylo naroubované jednou výjimečností. Toto intenzivní střetnutí mezi velmi studeným a extrémně horkým vzduchem netrvá několik hodin na jednom místě. A to se právě teď stalo. Linie, která se táhla přes Pláně, Bučinu, kolem Boubína přes Buk a dále na severovýchod směrem k Týnu nad Vltavou stála nehnutě namístě. U bouřek se podobný jev označuje jako “train effect” .
Inu, čekají nás v budoucnu další extrémy a klima se stává více nepředvídatelnějším.
Kolem osmé hodiny večerní začíná sněhová bouře nabývat neuvěřitelné síly. Viditelnost je takřka nulová, od hájenky není vidět ani k historické sněhotyči rekordů. Celý den se nad námi vznáší slabý severní vánek, který přináší vůni malé Vltavy a klečí lemujících její údolí. I ten teď sleduje, jak začala neskutečnou rychlostí růst sněhová pokrývka. Během několika málo hodin, kolem půlnoci, je vše pokryto metrem nadýchaného sněhu, který neustále padá dál.
V této vrstvě sněhu, která dosahuje metru, se sněhové vločky začínají tiše usazovat, jakoby se ukládaly ke spánku. Pro milovníky sněhu a “pravítek” to je neuvěřitelný zážitek. Panuje absolutní ticho, žádný živý tvor není v dohledu ani doslechu, natož podivná rasa zvaná lidé. Jemný severní vánek a nespočet bílých krásných třpytivých vloček všude kolem nás – jsme daleko od všeho, co by člověka mohlo obtěžovat. Vzdáleni od zádrhelů, nepořádků, lstí, pomluv a jedů, které jen lidé umí způsobit. Je to, jako by nám příroda dovolila nahlédnout do jednoho ze svých nejhlubších tajemství a zároveň ukázala svou sílu, čistotu a krásu – jak tu hmatatelnou a viditelnou, tak tu druhou, nehmotnou.
Toto představení, které šumavská příroda připravila, bylo zcela mimořádné. Stává se, že napadne za dva tři dny i hodně přes metr sněhu. Ale za pár hodin šedesát centimetrů , je jev zcela unikátní. Prvního prosince roku 2023 byl výjimečný den. Od tohoto data bude hájenka Knížecí pláně k dispozici všem “uprchlíkům” sezona nesezona neustále.
Šumava uzdravuje 
Da Woid moch di xund
text a foto : mm
