Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – únor 2024

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala  http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-

22. února:

A je rozhodnuto o zatím sice těsném, ale již nezvratném duhovém vítězství února nad lednem.

21. února:

Ano – tentýž den, …

… tatáž obloha, …

… na ní spousta úžasných proměn, …

… provokujících bezbřehou fantazii.

20. února:

Deštivo sice pokračuje, ale bohatě prokládáno slunečnými okamžiky …

… dodává té pseudojarní únorové krajině chvílemi velmi poutavé syté barevnosti.

19. února:

Předposlední únorový týden se rozhodl vstoupit na scénu v plačtivé náladě, takže nejlepší variantou k fotografování se zase jednou ukázala být regionální kulturní historie, jmenovitě v návaznosti na starší článek https://www.sumava.eu/blog/2015/04/18/pamatce-sumavskeho-malire/ . Nabízí se zde dům čp. 126 v ulici P. Chelčického v Husinci. I ten totiž kromě jiných tamních objektů v prvé půli minulého století umělecky vyzdobil malíř Josef Krejsa.

A opět se setkáváme s postavami světců – jako první zleva se na fasádě domu představuje svatý Martin, podle známé legendy se dělící o svůj plášť s polonahým žebrákem.

Uprostřed celkem snadno identifikujeme patrona české země – svatého Václava …

… a trojici pak doplňuje drakobijce svatý Jiří. Nu, právě na něho, jehož svátek připadá na čtyřiadvacátý duben, lze v těchto časech pomýšlet nejvíce, protože aktuální průběh počasí zatím stále připomíná namísto února spíše apríl.

Potvrdila to koneckonců i další únorová duha, jež se zjevila kolem poledního nad Vimperkem. Nedosáhla sice celistvosti svých předchůdkyní z 1. a 7., ale rozhodně předčila torzo z 12. února. V pořadí je tedy čtvrtou zachycenou a šance, že bude předstižen leden, s nímž je zatím duhová bitva nerozhodná, stále žije. Opět je však nutno zopakovat, že v dané době se v žádném případě nejedná o normální jev.

18. února:

Již dříve zde očekávaný únorový teplotní rekord je potvrzen jako zcela největší ze všech dosavadních, …

… takže se sice nelze divit těmto půvabným výjevům, …

… které je ovšem nutno v druhé půli jmenovaného měsíce, nadto na Šumavě, rozhodně hodnotit jako krajně předčasné.

17. února:

Vida, jak si sluníčko takřka nevypočitatelně dokáže zakouzlit i na temné oblačnosti, kde by člověk něco podobného téměř nečekal.

16. února:

Jsou už zkrátka dny, v nichž jakási částečně přirozená, částečně vypěstovaná intuice člověku velí nezaváhat.

A právě k takovým náležel také třetí únorový pátek, od samého rána skvostně rozehrávající oblohu ohnivými barvami bohaté oblačnosti, …

… pod jejímž spodním okrajem se navíc v nebývalé hojnosti zjevila tzv. virga, tedy srážkové pruhy, které nedosáhnou na zem, neboť se stihnou rozpustit ještě vysoko nad ní.

I když časně ranní oheň zákonitě postupně vyhasl, bylo možno předpokládat, že vrchol stále zasněženého Boubína bude pokračovat v nanejvýš poutavých nebeských výjevech.

A skutečně tomu tak i bylo.

Obloha, vyšperkována po celé své klenbě, stále lákala oči, …

… aby se bez ustání obracely vzhůru …

… a nepouštěly se pod obzor.

Tam navíc čekaly nádherně viditelné Alpy, …

… zkrášlené sílícími slunečními paprsky, …

… stále více k nim pronikajícími všemi cestami a cestičkami, …

… které si dokázaly v mírně ustupující oblačné přikrývce najít.

Oba Roklany se nepřekvapivě stále těší bohatším sněhovým zásobám nežli Boubín, čímž je aktuálně ještě více podtržena jejich dominantní role na obzoru.

Ani pohled do vnitrozemí však nepostrádal mocné kouzlo, …

… neboť tato část báječného rozhledu se pro změnu mohla chlubit nesrovnatelně bohatší inverzní činností.

Alpy ovšem stále doslova perlily.

To vše se odehrávalo za velmi příjemné teploty, nijak nerušené větrem, který se připomínal od jihozápadu jen občasnými náznaky o síle maximálních 3,6 m/s (12,96 km/h).

Vimperk ve svém inverzí nezalitém dolíku působil dojmem odpočinkového poklidu, …

… třebaže obloha nad ním přinášela bezmála dramatické zvraty.

Nebylo možno odhalit, z jakého zdroje pochází vydatný dým, který se jako předlouhá vlečka rozléval pod Mařským vrchem a mimo jiné prozrazoval, že vítr vane směrem k Vimperku.

Zpáteční cesta, lemovaná zpola zamaskovanými zbytky sněhu, stále vybízela k pohledům skrze zřídlý lesní porost do dáli, …

… a to prakticky až k finálnímu, výrazně níže položenému místu, odkud lze ještě spatřit mezi stromy Luzný, opticky působící co do sněhové pokrývky stejně jako dříve vzpomenuté Roklany.

15. února:

Někdy ani není nutno vystoupit za přírodními zázraky přímo na Boubín, …

… neboť se člověku nabídnou i z mnohem bližších a nižších poloh.

14. února:

Tentokrát již cosi přilétalo od samého rána …

… a do večera opět nebyla nouze …

… o úchvatné nebeské zážitky.

13. února:

Někdy vše začíná víceméně nenápadně, …

… a končí velkolepou podívanou.

12. února:

Ač je toto duhové torzo jednoznačně nejslabším ze všech dosud viděných a zde publikovaných, pozorné oko je jistě okamžitě najde.

11. února:

Pomalu začíná být jasné, že letošní únor přinese významný teplotní rekord – rozhodně není v souladu s lidovou pranostikou bílý a ke všemu připomíná spíš pozdní předjaří, ne-li samotné jaro.

10. února:

Přesně před třinácti lety, tedy 10. února roku 2011, v němž krom jiného také vznikla tato fotokronika, se pohledu z ranního Boubína nabídla skvostná fata morgána nad Alpami, …

… jež zásluhou průsvitné inverze působila dojmem jakéhosi éterického pohádkového snu.

9. února:

I takovýto dialog lze vystopovat v šumavských lesích.

8. února:

Předevčírem jsme se společně vydali za sněhem na Boubín, avšak za cenu návratu do patnáctileté minulosti. Je nicméně zapotřebí poctivě zdokumentovat, že netrváme-li na skutečně bohaté jednolité bílé nadílce, …

… nalezneme tamtéž stopy (ač jistě výstižnější by bylo hovořit spíše o pozůstatcích) zimy i v žhavé současnosti (byť nejnápadnějším všudypřítomným jevem jsou především četné vývraty v důsledku nedávných silných větrů).

Jedná se však o poctivě nastřádané staré zásoby z konce loňského roku a letošního ledna, …

… které s ohledem na i zde patrné dlouhodobé oteplení zákonitě vykazují rozmanitou zachovalost.

Tam, kde bylo možno již dříve zaznamenat hluboké závěje, nalezneme nejvíce sněhu, byť výrazně patinovaného napadaným jehličím, i dnes, jen s tím rozdílem, že se již zásluhou průběžného promrzání není zapotřebí při chůzi po něm obávat nepříjemného boření. Pro změnu je ale nutno počítat s místy nebezpečnou kluzkostí, což ostatně platí i pro většinu cesty vzhůru, na níž se střídají zcela holé úseky s nefalšovaným souvislým ledem.

Společným jmenovatelem oné časové konfrontace ovšem v každém případě můžeme zvát mlhu, …

… jež celou rozhlednu, a to ve chvilce i s teploměrem, řádně namočila. To vše se dělo za západního větru o rychlosti 9,4 m/s (33,84 km/h).

O nějaké případné dohlednosti nerozhodla ani pověstná jedenáctá hodina – mlžná čepice zkrátka měla pro sebe vyhrazen celý druhý únorový čtvrtek.

7. února:

Ohnivé nálady za úsvitu pokračují, …

… a protože dnes převládalo zataženo s drobným deštěm, …

… dala se očekávat i další duha.

A náležela k vytrvalým – bylo zajímavé sledovat její odpolední pouť nad Vimperkem.

6. února:

Pokud bychom chtěli únoru aspoň ve fotokronice dodat nefalšovaného zimního vzezření, není jiné volby nežli vypravit se tradičně na Boubín, avšak jedině proti proudu času, tentokrát třeba s patnáctiletým odstupem. Šestý únor roku 2009 tu nabídl skutečně poctivé zásoby sněhu, které krom jiného dokonale ukryly vstupní dřevěné schody a výrazně opticky zkrátily turistické ukazatele směru.

Cesta k rozhledně se tehdy sice nakonec zanořila do mlhy, …

… ale danému ročnímu období to pranic neubralo na jeho pravé podobě, která nám letos zatím schází.

5. února:

Boubín odpočívá v dokonalém oblačném úkrytu, zatímco pod ním jako by se vše oblékalo do jarní svěžesti, …

…. obloha prakticky kopíruje včerejší, přičemž sluneční paprsky si dokáží sáhnout, kam chtějí, …

… a to vše za stálé teploty nad nulou doprovází silný vlezlý vítr. Po sněhu pak jen sem tam nepatrná symbolická stopa kdesi hluboko ve stínu. Charakteristika, za jakou by se nemusel stydět duben, … ale ten má jednak ještě spousty času, a kdo konečně ví, nevytře-li nakonec únoru z hlediska všeho, co tento momentálně postrádá, zrak.

4. února:

K stručnému, ale zcela věrnému vystižení dosavadního počasí postačí tři slova: oblačno, slunečno, větrno.

3. února:

Nu, zatím přece jen více ohně nežli duhy … tentokrát ohně soumračného.

2. února:

Za časů poctivých šumavských zim by odpověď na otázku, jedná-li se na snímku skutečně o únorovou náladu, zněla zcela jednoznačně: NE ! V poslední době však člověk nakonec pod vlivem stále častějších klimatických rozmarů od podobné razance upustí … co naplat, i takhle zkrátka může vypadat únor.

  1. února:

Po úchvatném ohnivém uvítání navázal čerstvě zrozený druhý měsíc roku 2024 na svého předchůdce, …

… jako by si po jeho vzoru též chtěl vysloužit přívlastek duhový.