Category: Miniatury

     Chaos města a rosa hor      Sedím na Václavském náměstí na lavičce, na které je vypálen verš od Dylana Thomase: Někdo mě nudí. Myslím, že jsem

     Šumavské turbovandry (se vzpomínkou na Ferryho)      „Nikdy nikomu nesděluj názvy kempů, kde se náhodou ocitneš, ani místa,“ nabádá mě Klubíčko.     Trempové si svá místa chrání, nechtějí

Pouť uzdravuje      Čekám na vimperském autobusáku na spoj do Prahy. Potřebuju se dostat do Strakonic, kde mám sraz se Zinym a Pošťákem. Chystáme se na

     Lichtenwald      Zakotvili jsme v hospodě Stará škola na Klínech. V Krušných horách, zdá se, musí obsahovat název pohostinství slovo starý, jinak si podnik neškrtne. Na Novém Městě

     Přikládat obklady      Slunce se opírá do vybílené zdi chalupy Najmanky. Leze po ní kozlíček smrkový. Stíny jeho dlouhých tykadel se ostře rýsují na vápnu. Míjím

     Máme toho času plné talíře      (název je citací z básně Ferryho Klišíka)      A zase jsem na Churáňově. Přes Šumavu přechází fronta za frontou, přiženou se těžké

     Charkovské pokání      Vstáváme ve čtyři hodiny, teprve se rozednívá. Vydáváme se dál na východ, do Charkova, který nese hrdý titul města – hrdiny Ukrajiny. Romaněnko

     Veliká Zahorivka      Jdeme na kyjevské nádraží, abychom se vypravili do vsi Veliká Zahorivka, kde žijí příbuzní Vity. Míjejí nás kurýři na elektrokolech se žlutými balíkovými

     Bzukot Šáhedů      Stojím s Jirkou a jeho ukrajinskou manželkou Vitou před Hlavním nádražím v Praze. Na lavičkách posedávají bezdomovci a jiní vyvrhelové této společnosti. Podél nich prochází

     Daleké lesní požáry      Ptáci utichli. Jen nad les se vyhoupl úplněk. Okrově zpopelavěl kouřem z dalekých lesních požárů kdesi v Kanadě. Už k večeru se