Miniatury
Miniatury: Osamělci
Osamělci (Bezvěrcovo velikonoční zamyšlení) Když se vracím z vimperské nemocnice od maminky, zastavím se občas u dřevěné kaple, ve které je socha opuštěného
31. 3. 2018
Žádné komentáře
Osamělci (Bezvěrcovo velikonoční zamyšlení) Když se vracím z vimperské nemocnice od maminky, zastavím se občas u dřevěné kaple, ve které je socha opuštěného
Město je jiné. Po delší době jsem se octl v Praze cestou na autorské čtení až do Kopřivnice. Hlavní nádraží je plné lidí.
Pouť okolo andělky „Cestou k tobě jsem zapomněl všechno, co jsem ti chtěl říci,“ (Alexandr Grin) Vycházím z Vimperka do Čkyně. Míjí mě
Slunce nabírá sílu, ale sníh si ponechává svoji sypkost. Tam, kde sněhová pokrývka nepřikrývala zemi, zmrzla hlína na kost. Jen na jejím povrchu
Co si myslí planety Na Churáňov vycházejí malé děti. Vykládám drobotině v pozorovatelně, co všechno na stanici měříme. Když jim ukazuju snímek z bolidové
Co si myslí planety Na Churáňov vycházejí malé děti. Vykládám drobotině v pozorovatelně, co všechno na stanici měříme. Když jim ukazuju snímek z bolidové
Přicházím na autobusovou zastávku v Prachaticích. Za chvilku mi pojede spoj na Vimperk. Už tu stojí mladá žena s bílou holí. Kšilt čepice má vražen
Srdce a mráz Ráno svítí slunce, ale vzduch je mrazivý, teplota klesá k -13 °C. Tu mi do skla verandy naráží ptáček.
Něžné objetí Čtu vzpomínky manželky posledního hajného z Březníku. Na jednom místě popisuje paní Vrabcová, jak nosí k hranici poštu pro ty, kteří emigrovali
Nesouvislý dialog o bankomatu a kozách Vrávoravým krokem přichází Jirka Kudlička z Drozďáku, pasák koz. Má Na Koreji dluh sto třicet korun. Sedá
Copyright 2023 – Šumava.eu, všechna práva vyhrazena | Foto: Lucie Rambousková