Miniatury
Miniatury: Jepice
Jepice Před pár dny si na slunci naposledy vrzlo saranče zbylou nohou, dnes začalo sněžit. Je to vlhký sníh, asi ho doprovázejí
11. 11. 2017
Žádné komentáře
Jepice Před pár dny si na slunci naposledy vrzlo saranče zbylou nohou, dnes začalo sněžit. Je to vlhký sníh, asi ho doprovázejí
Úplňková noc Stojím na nádraží Horažďovice – Předměstí. Čekám na zpožděný rychlík. V dáli nad rybníkem Velký Babín krouží tři labutě. Dvě přistávají na
První sníh „Pracujete na meteorologické stanici?“ ptá se mě řidič. „Sedněte si sem. Povíte mi, jak bude.“ „Ale já nevím,
Najmanka u Hrbu Chalupa je chladná, ale venku je už teplo. Panuje babí léto. Přede mnou leží román Leonida Leonova
Jaké má oči? Nad Vimperkem krouží hejno havranů. Přilétá odněkud ze severovýchodu. Letí rozvážně, vytrvale pádluje křídly, nad zámkem zpomalí, točí se.
Jaké má oči? Nad Vimperkem krouží hejno havranů. Přilétá odněkud ze severovýchodu. Letí rozvážně, vytrvale pádluje křídly, nad zámkem zpomalí, točí se.
Pouť na Luzný Budíme se s Oldou v půl čtvrté a vyrážíme na kolech do tmy. Vytváříme tandem. Já jedu s čelovkou vepředu, Olda se
Buchingerův dvůr Večer na Churáňově divoce fouká, nárazy dosahují 27 m/sec. Zábradlí na ochozu se otřásá, na střeše to hučí.
Zářijové plody Večer mi do telefonu líčila Olívie zážitky z Prahy. Jde po Malé Straně. Míjí ji turistický vláček. Sedí v něm tři
Malá ťapkající holčička Je to už dlouho. Na jaře 1991 jsem chodíval každé dopoledne meditovat do předsíňky vimperského chrámu. Psal jsem tenkrát
Copyright 2023 – Šumava.eu, všechna práva vyhrazena | Foto: Lucie Rambousková