Herzmannova cesta: Výsledek a certifikát
Kdo prošel všemi 15 zastaveními Herzmannovy cesty, dostal kód. Kdo splnil všechny úkoly, dostal certifikát. Kdo se zasmmál u největší klóbásy na Hájence — ten
Kdo prošel všemi 15 zastaveními Herzmannovy cesty, dostal kód. Kdo splnil všechny úkoly, dostal certifikát. Kdo se zasmmál u největší klóbásy na Hájence — ten
Tady končí nebo začíná stát — podle toho, odkud přicházíš. Neviditelná linie mezi Knížecími Pláněmi a bavorským Finsterau. Rotbach – Červený potok a Teufelsbach -Čertova
Chaloupky zmízely. Ale jméno zůstalo. A směr také. Zde na Knížecích Pláních některé názvy žijí jako přízraky — adresy domů, které už nestojí. Herzmann nazýval
Za Furíkem. Zní to směšně. A právě proto je to pravdivé — tady, mezi Furíkem a Chaloupkami, se narodil a žil praotec Mann. Tady začíná
Stojí tady dél než všechny názvy míst kolem. Přežil Ádu, Klému, zloděje per i Ovara. Koření tam, kde mu dovolí půda. Neptá se na hranice.
Všechna zastavení Herzmannovy cesty vedou na jedno místo: Hájenka Knížecí Planě. A tam u grilu čeká klobása, jakou svět neviděl. Herzmann by se smál: Cesta
Stará dřevěná zeď s okny a dveřmi. Dům zmîzl — historia ho odnesla. Ale dveře a okno zůstaly. A tváří se, že ještě někam vedou.
Woid moch di xund — starobavorsky: les tě uzdraví. Není to wellness slogan. Je to staré známé pravdy, které les říká každému, kdo se zastaví.
Na Knížecích Pláních bývaly sněhotyče od nepaměti. Herzmann dobře věděl, že neměří jen snîh — měří i lidské přehnávání. Herzmann se ptá: Kolik sněhu máš
V okně leží na zemi dva kmeny zamotanmé do sebe. Není to dekorace — je to rodokmen Šumavy: Čech a Němec, Böhme a Waidla, tělo