Dmitrij Medveděv, místopředseda ruské bezpečnostní rady, v úterý na Telegramu pohrozil Německu „přímým úderem na všechna německá výrobní zařízení“ a „některá další místa v Berlíně“. Reagoval tak na to, že Berlín označil srpnový incident na lipském letišti, kde zaměstnanec našel u ukrajinského letadla dron s výbušninou, za ruskou sabotáž a oznámil uzavření ruského konzulátu. Medveděvovy výhrůžky patří k jeho rétorice už roky a německá vláda je nebere jako vojenský plán. Přesto věta o „výrobních zařízeních“ zní jinak v Mnichově a jinak v podhůří Šumavy. Bavorský těžký zbrojní průmysl sedí daleko od hranic: kolem Mnichova, v Ingolstadtu a Manchingu, ve Schrobenhausenu, v Augsburgu a v Norimberku. Bavorský les, Šumava ani rakouské Mühlviertel žádnou zbrojovku nemají. Mají ale něco jiného: elektroniku dvojího užití.
V Prachaticku pracuje přes devět set lidí v závodě jedné mnichovské technologické skupiny, který letos slaví pětadvacet let a je jedním z největších a nejlépe hodnocených zaměstnavatelů jižních Čech. Vyrábí měřicí techniku a komunikační systémy pro pozemní, námořní i leteckou techniku a zařízení pro rádiový monitoring; sesterský závod stojí pár desítek kilometrů za hranicí v Bavorském lese. To není výroba zbraní a nikdo tu nesestavuje střely. Je to ale přesně ten druh průmyslu, o kterém bavorský zemský sněm loni v listopadu vedl debatu nazvanou „New Defence in Bayern“: poslanec CSU Wolfgang Fackler v ní řekl, že „vojenská a civilní oblast už nesmí být oddělené světy“, a opoziční poslanec Dieter Arnold varoval, že zbrojní lokality jsou „strategické cíle“ a jejich rozšiřování bez ochrany je „lehkovážné“. Jinými slovy: mapa míst, která si zaslouží pozornost civilní ochrany, se dnes nekreslí podle toho, kde se lijí hlavně, ale podle toho, kde vznikají rádia, měřicí přístroje a čipy pro armády. A na takové mapě příhraničí je. K tomu se přidávají věci, na které se při slově „bezpečnost“ myslí méně: Temelín, přehrada Lipno, dálkové vedení a plynovody, které tudy vedou z Bavorska.
Co s tím dělají ti, kdo za obce a kraje odpovídají? V Bavorsku zemská vláda letos v květnu otevřela v Erdingu centrum pro obranu proti dronům, od března má stavební zákon nové paragrafy o civilní ochraně a v roce 2025 proinvestovala do vojenských staveb 290 milionů eur. V Rakousku se 3. října opět spustí celostátní zkouška více než osmi tisíc sirén a hornorakouské obce dostaly od zemského svazu civilní ochrany hotové plány pro blackout a systém varovných SMS od starosty. V jižních Čechách je situace střízlivější: hasičský záchranný sbor eviduje v kraji 138 krytů, z nich je 31 udržovaných, s funkčními tlakově odolnými stavbami v Českých Budějovicích, Písku a Strakonicích; v míru slouží jako sklady, kluby nebo střelnice a kontrolují se jednou za tři roky. Ministerstvo vnitra letos vyhodnocuje koncepci ochrany obyvatelstva a rozjíždí školení starostů, sirény se zkoušejí každou první středu v měsíci. Starostové menších měst v příhraničí tak dnes nemají v rukou kryt pro tisíce lidí, ale tři obyčejné věci: fungující sirénu, krizový štáb, který ví, komu volat, a domácnosti, které vydrží tři dny bez proudu. Medveděvovy věty mění hlavně jedno: tyhle tři věci přestávají být formalitou.
