Názor Petra Šmída

Svoboda v prázdnotě
Sušičtí občané každý rok tradičně na náměstí pod lípou vzpomínají 17. listopad jako den, který má stále připomínat, že představy o světě nadiktované nacistickým führerem a komunistickým generalissimem nám nejsou vlastní.
Byli to právě studenti, kteří v naší moderní historii sehráli na tomto poli důležitou roli. K mládí totiž vždy nevyléčitelně patří touha po opravdovosti, jež se bohužel častokrát u mnohých v dospělosti změní v ,,odpovědnost“ vedoucí několikrát v zájmu klidu minimálně k pasivní kolaboraci s režimy, které v mnohém překonaly „temný“ středověk. Ano, nacismus a komunismus ve 20. století byly obyčejná továrna na smrt! A je úplně jedno do jakých „vědeckých“ teorií se tyto nelidské masakry zahalují.
17. listopadu 1989 jsme tedy opět po dlouhých letech nabyli svobodu. Máme možnost vycestovat kam chceme, přebírat se v nekonečném moři zboží, vyznávat jakoukoliv víru a nadávat úplně na všechno. Je to dobře, je to velmi dobře.
Ale přesto je to málo, zoufale málo! Dotírá na mě totiž v posledních letech pocit, že zažíváme svobodu v  prázdnotě. Tón doby neudávají již komunisté, ale konzumisté. Vše se dá rychle racionálně vyčíslit, mnoho věcí se trestuhodně proměňuje v pouhé zboží a samotný člověk často už připomíná jen pracující zdanitelnou položku.
Svoboda člověka, aby měla nějaký smysl, se musí totiž zakoušet v plnosti. To znamená, že jedinec je bytostně identifikován ve společenských souvislostech, v nichž se nalézá a rozpozná v nich své místo, které je mu ušito na míru. Neukotvená svoboda jinak vede k vykořeněnosti a osobní frustraci. K tomuto problému uměl vždy k mému obdivu výmluvně říci své Václav Havel.
Listopadové události si proto letos nenechme ukrást pouhou lacinou historickou vzpomínkou, ale přetavme v sobě dar svobody do vyššího stupně uchopení, jinak brzy zažijeme pouze svobodu v prázdnotě.
Mgr. Bc. Petr Šmíd