Tetřev hlušec – ikona šumavských návratů

Tetřev hlušec patří jednoznačně mezi ikonické druhy Šumavy. Aby také ne, když je na Šumavě někde omezen vstup veřejnosti a důvodem, je většinou dlouhodobá přítomnost tetřeva. I když, tato omezení se týkají jen malé části celé Šumavy – je to něco přes deset procent nepřístupných míst z celé rozlohy národního parku. Ale i to stačí, aby se v očích některých návštěvníků stal nepřítelem.

Dříve tetřev hlušec obýval většinu lesů na území České republiky. Ještě mezi I. a II. světovou válkou se tetřev vyskytoval ve všech českých a moravských pohraničních horách, ale i ve vnitrozemí. Podle historických pramenů se jejich počet pohyboval okolo 12 tisíc kusů. O necelé půl století později, konkrétně v roce 1967, se už musel zákonem omezovat jejich lov. Nejdříve byl zakázán lov tetřevích slepic, zákaz lovu kohoutů vešel v platnost až o jedenáct let později. V roce 1973 nebylo možné lovit tetřevy také v Bavorsku.

„To už ale tetřevovi zvonil umíráček,“ říká mluvčí správy NP Šumava Jan Dvořák. Z podhůří Šumavy tetřevi zcela vymizeli a i část populace obývající jihovýchodní části pohoří byla na hraně přežití. Početnější populace zůstala pouze v oblastech západní a centrální Šumavy, v území nepřístupného hraničního pásma a vojenského prostoru.

První odhad tetřeví populace provedla Správa NP Šumava už v roce 1991. Výsledek – zhruba 100 jedinců – nebyl nijak povzbudivé číslo. Tak malá populace byla prakticky na hranici vyhynutí. V tomto období zůstávalo těžiště tetřeví populace hlavně v centrální části Šumavy. Zásadní bylo to, že klidové území bylo vytýčeno na velké části Modravských slatí, kde přežila nejsouvislejší část populace. Důležitá byla i ochrana nedalekých ostrovních populací, zejména v části CHKO v Královském hvozdu na Železnorudsku. Naproti tomu z Trojmezné tetřevi téměř zcela vymizeli.

To se ale začalo měnit už ve druhé polovině 90. let. „Početnost tetřeví populace na Šumavě mírně rostla a tito vzácní ptáci se začali objevovat i v místech, kde do té doby nebyli zachyceni, například na Smrčině nebo na Trojmezné“ vzpomíná ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.

V roce 2009 se rozběhl první rozsáhlý monitoring tetřeví populace na území Šumavy a Bavorského lesa za využití metody rozboru DNA. Dva roky sbírali nejen zaměstnanci správ národních parků, ale i dobrovolníci tetřeví trus, který se dál analyzoval a podával tak mnohé zajímavé informace. Odborníci se dozvídali například to, jak vysoká míra stresových hormonů ovlivňuje chování těchto ptáků. A ukázalo se také to hlavní – kolik tetřevů na území obou národních parků a přilehlých oblastí přibližně žije.

Modelové výpočty pro odhad velikosti populace původně ukázaly, že na Šumavě v období 2009–2011 žilo 556 jedinců tetřevů, z toho jedna třetina mimo národní parky – v CHKO Šumava a v ptačích oblastech Grosser Arber, Kleiner Arber a Schwarzeck. Ovšem v roce 2025, kdy nechala Správa NP Šumava výsledky překontrolovat, se prokázala chyba v odhadované početnosti. Správný odhad početnosti vážící se k tomuto období je zhruba 470 jedinců.

Úplně stejnou chybu při využití celé řady odhadních matematických modelů, které při správném zařazení a propojení dají určitou představu o velikosti populace, bohužel udělal zhotovitel i v následujících dvou rozsáhlých monitorinzích. Díky opětovnému přepočítání všech modelů důležitých pro odhad populace, které si vyžádala Správa Národního parku Šumava, došlo ke zpřesnění odhadu celkové populace. Skvělá zpráva je, že i v nově opravených výsledcích početnost tetřeví populace zřetelně roste.

Výsledky sčítání v letech 2016/2017 tak neprokázaly původní odhad 605 jedinců, ale skoro 645. Korekce výsledků zatím posledního monitoringu ukázala odhad 765 jedinců místo původně uváděných 867.

„Nejdůležitější zjištění však zůstává neměnné – i po přepočítání všech společných sčítání ukazují výsledky nadále pozitivní trend vývoje tetřeví populace na Šumavě a v Bavorském lese, s nárůstem mezi prvním a třetím monitoringem o zhruba 300 jedinců,“ zmiňuje mluvčí Správy NP Šumava Jan Dvořák.

„A protože vstupní, tzv. surová data byla v pořádku, chyba se stala pouze v rámci použití části modelů, můžeme bez problémů pokračovat v tomto monitoringu i v budoucnu. Další sčítání proběhne pravděpodobně ke konci aktuální dekády,“ doplňuje Jan Dvořák.

Jisté je, že populace tetřeva na Šumavě a v Bavorském lese se už dostala přes kritickou hranici 470 jedinců, kterou odborníci určili jako nezbytnou pro dlouhodobé přežití tohoto druhu na Šumavě. V průběhu třiceti let se navíc tetřevi dostali i do míst, odkud dříve vymizeli. Díky rostoucí populaci možná bude za určitých podmínek povolen přístup k hraničnímu přechodu Modrý Sloup, ale protože Šumava zůstává hlavním místem s životaschopnou populací tetřeva ve střední a velké části západní Evropy mimo Alpy, bude i nadále nutné mu ponechat část území pro jeho nerušený život.

„Stala se téměř neuvěřitelná věc: Zatímco v části Evropy počty tetřevů stále klesají, například na Slovensku, na Šumavě přežil a jeho populace postupně sílí. Tetřeva potkáme dnes i v lesích v okolí národního parku, podobně, jako tomu bývalo naposledy někdy v polovině 20. století,“ shrnuje ředitel Pavel Hubený.

„Určitě pomohla přísná ochrana jeho domovských okrsků, ale také změny, které se odehrály s lesem. Polomy a kůrovec postupně prosvětlily velké plochy původně kompaktního smrkového lesa, ve světlinách a v mezerách mezi padlými stromy teď bohatě plodí borůvky a brusinky, je zde hodně hmyzu, který je nesmírně důležitou částí potravy zejména pro malá kuřata. Zdá se, že se nám povedlo dopřát tetřevům skutečný tetřeví les,“ zakončuje.

Jan Dvořák
tiskový mluvčí
Správa NP Šumava