Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – prosinec 2017

1 prosince, 2017
14:48

JAN TLÁSKALFotograf, muzikant, ŠumavákRozbalit rozhovorSbalit rozhovor

Neděle 12. únor 2012 21:24

ROZHOVOR: Odmítám bandu mrňavých poschovávaných Japonců, říká mimo jiné vimperský muzikant a fotograf Jan Tláskal.

Zastihnout ho k osobnímu rozhovoru není lehké. V základní umělecké škole ani na gymnáziu ho nelze vyrušovat. Když se pro změnu toulá se svým fotoaparátem městem a okolím, aby nalovil třeba další záběry do každodenně vytvářené fotokroniky, nebývá k nalezení. Vypadá to, že bychom se s ním museli snad jedině vypravit na Boubín a vyzpovídat ho cestou. Nejjednodušším řešením se nakonec ukázaly předem připravené otázky, na které nám písemně odpověděl.

Ve vaší vizitce na portálu www.vimperk.eu stojí, že svůj čas dělíte mezi tři lásky – hudbu, fotografování a Šumavu. Hraje některá láska prim?

Naštěstí mohu s klidným svědomím říci, že všechny jsou vzájemně vyvážené, ideálně se prolínají a doplňují. Jinak bych si totiž troufl odpovědět jedině z časového hlediska, neboť tu, pakliže bychom pracovně slovo fotografování nahradili fotografií, jde o kategorie ženského rodu a ty si nikdy není radno upřednostněním jedné nad druhou či třetí rozhněvat. To je známo odpradávna, vzpomeňme jen, co bylo příčinou trojské války – sice jen podle dávné báje, ale zrovna v tomto bodě bych jí klidně věřil 🙂 . Takže, přísně chronologicky vzato, nejstarší láskou je hudba, za niž bych těsně zařadil Šumavu a konečně fotografii.

Co na tyhle vaše lásky říká manželka? Nežárlí?

Myslím, že zrovna tady má člověk jedinou ideální příležitost koketovat současně s více láskami, aniž by to mohlo být považováno za nevěru. Manželka je navíc rovněž na Šumavě narozený muzikant, takže v prvním i druhém případě důvod k žárlivosti jistě nemá. Co se pak poslední lásky týče, popravdě přiznávám, že jsem se jí zatím neptal, ale jelikož to se mnou vydržela už déle než čtvrt století, dá se předpokládat, že je dávno nad věcí a mým dalším láskám místo žárlení fandí 🙂 .

Sám aktivně koncertujete a hudbu i vyučujete. Jakou máte nejradši vy sám?

V tomhle případě si dovolím otázku poněkud otočit a odpovědět napřed spíš v tom smyslu, jakou hudbu naopak rád nemám: každou, která z mého pohledu postrádá hlavu, patu a hlavně ducha. Bytostně nesnáším skladby bez pořádného hudebního nápadu, v nichž se do nekonečného blba opakuje jeden a tentýž často na obě nohy kulhající motiv, nejednou navíc ještě, v případě, že až tak slaboduchý není, odněkud ukradený. Současně mi vadí hudba, která na posluchače agresivně útočí nadměrným hlukem. Je to samozřejmě můj subjektivní postoj, který nikomu nevnucuji, a všem, jimž naopak výše uvedené projevy přinášejí uspokojení, budiž jinak přáno, pokud tím ovšem neotravují své okolí. Otázka však zřejmě mířila zejména do oblasti hudebních žánrů a stylů. I když se z tohoto hlediska cítím být nejvíce „doma“ v oblasti hudby, pro niž existuje sice naprosto nepřesné, ale hluboce zažité označení „vážná“, nevyhýbám se žádnému jinému stylu z oblasti stejně nesmyslně škatulkované hudby „populární“ (vezměme na vysvětlenou třeba jen v úvahu, kolik např. šansonů slavné Edith Piaf či písní z repertoáru Elvise Presleyho je vysloveně vážných, zatímco Mozartova Malá noční hudba nebo Beethovenova klavírní skladbička Pro Elišku patří pro změnu ke kusům dozajista populárním). Skladba mne musí vnitřně oslovit – a pak je naprosto jedno, ve které z mnoha pestrých hudebních zahrad se urodila. Krom toho vždy záleží na situaci a rozpoložení, za jakého je poslouchána, ale to jistě nikomu neříkám nic nového ani světoborného.

Co tedy nějaký oblíbený skladatel nebo interpret?

I tady se těžko odpovídá, protože člověk má pocit, že vyzdvihne-li jednoho, vlastně tím tak trochu urazí všechny ostatní – a ta řada je obrovská: Bach, Dvořák, Čajkovskij, Suk, Rachmaninov, Debussy, Prokofjev, Schumann, Vivaldi, Verdi, výše vzpomenutí Edith Piaf, Elvis Presley, Beatles, Queen, Smokie, Scott Joplin, Stewie Wonder … jmenuji namátkou, řadím náhodně, aniž bych kohokoli upřednostňoval před dalším, a mohl bych jmenovat dál. Je tu nicméně přece jen osobnost, kterou si sice nechávám na závěr, ale patří jí místo v čele všech vzpomenutých i nevzpomenutých: polský romantický skladatel a geniální pianista Fryderyk Chopin – tedy v jediné osobě obojí, co zaznělo v otázce.

Přejděme teď k další lásce – fotografování. Sbíráte i historické fotoaparáty. Jaký je z vašeho pohledu nejcennější?

Určitě ten nejstarší – měchový přístroj značky Voigtländer z počátku minulého století, který mám jako rodinné dědictví po svém dědovi. Občas s ním, podobně jako i se všemi dalšími, fotím, a to nejen z toho důvodu, aby se „proběhl“ a nezatuhl, ale především pro krásný pocit jakéhosi částečného „návratu ke kořenům“ v podobě práce s historickým aparátem a současně pro jeho úžasné kvality a dodnes neselhávající funkčnost. Tehdy se totiž vyráběly věci, aby vydržely, nikoli aby člověk musel za pár let, leckdy hned krátce po vypršení záruční doby, shánět nové nebo pravidelně navštěvovat opravny, jak tomu, bohužel, často bývá v dnešní době. V tomto ohledu obecně zůstáváme poctivosti našich předků mnoho dlužni.

Máte ve sbírce nějaký svůj vysloveně oblíbený fotoaparát?

Dá se říci, že ne fotoaparát jako konkrétní kus, ale přímo značku, která je tu také nejbohatěji zastoupena – totiž starý dobrý Flexaret. S touhle dvouokou zrcadlovkou jsem se setkával prakticky po celé dětství, protože ve své době patřila mezi lidmi k nejrozšířenějším. Dodnes mi nejen tak trochu nostalgicky připomíná krásný kus života, ale je pro mne také dokladem důvtipu a šikovnosti českých hlav a rukou. O spolehlivosti a všeobecné oblíbenosti Flexaretu nejen mezi tehdejšími amatérskými, ale často též profesionálními fotografy svědčí mimo jiné i skutečnost , že se vyráběl v celkem třinácti typech postupně plných jednatřicet let (1939 – 1970) . Proto jsem zatoužil zkompletovat ve své sbírce celou tuto úžasnou řadu, což se mi zatím až na jeden jediný model podařilo. Nemusím jistě dodávat, že každá z těch mašinek rovněž dodnes bezvadně funguje a, co je nejpodstatnější, člověk se s ní má šanci skutečně naučit v pravém slova smyslu fotografovat, protože tu není nic, co by myslelo a pracovalo za něho. Dnešní „briketky“ s plnou automatikou, jimiž je ne už zaplaven, ale přímo přeplaven trh, jsou sice na jedné straně úctyhodnými výdobytky nejmodernější techniky, jenže skutečného fotografa ani při nejlepší vůli nevychovají. Spousta lidí se spokojí s pohodlnou metodou „koukni – zmáčkni“ (zbytek vymyslíme a uděláme za tebe a pak už si jen vyhraješ ve Photoshopu), ale tohle prostě pravým fotografováním není. Umím samozřejmě pochopit, že mnoha lidem bohatě postačí nějak si co nejjednodušším způsobem zachytit nejrozmanitější životní situace a těšit se jimi v okamžicích, kdy už patří jen minulosti. V žádném případě nijak nesnižuji především nesporné citové hodnoty takového počínání. Chápu i to, že málokdo se chce třeba na dovolenou vláčet s objemným a těžkým aparátem, když může šikovnou drobnůstku velikosti krabičky od mýdla jednoduše schovat do kapsy. Každému, kdo to však chce s krásným koníčkem, jímž je fotografování, myslet vážně, bych ale rozhodně dal do ruky nejdříve právě takový nějaký přístroj, jakým byl třeba Flexaret, s nímž musí vše vymyslet vlastní hlavou, pochopit základy, zákonitosti a souvislosti. Je samozřejmě jasné, že moderní doba se snaží vše stále více automatizovat a činit pro člověka pohodlnějším, jenže se přitom občas trestuhodně vytrácí jeho vlastní tvůrčí myšlení, aktivní přístup. Sám za sebe každopádně odmítám, aby za mne přemýšlela a pracovala banda mrňavých Japonců poschovávaných v sebegeniálnější krabičce (ostatně totéž se týká i hudební oblasti, konkrétně novodobého moru v podobě elektronických kláves, trefně nazývaných „samohrajkami“, kde chudák dítko často „muzicíruje“ tak, že pravá ruka hraje nejprimitivnějším způsobem pracně nadřenou holou melodii, zatímco levá mačká „čudlíky“, aby zázračný přístroj tu další krásu dohrál sám; z muzikantského hlediska děs a hrůza, ale, jak říkával pan Werich: „To je blbý – to se bude líbit!“, aneb hlas lidu – hlas boží). Mou nejhlubší úctu mají staří mistři, kteří chodili po světě s dřevěnými bedýnkami opatřenými nejjednoduššími čočkami a dokázali s tím pořizovat snímky, které dodnes vedle historické hodnoty stále ohromují krásou, řemeslnou dokonalostí i silou své výpovědi … 🙂 .

Jaký byl váš vůbec první fotoaparát?

Byla to, podobně jako vzpomenutý Flexaret, rovněž dvouoká zrcadlovka jménem Ljubitěl 2 . Jak už název napovídá, šlo o přístroj tehdejší sovětské výroby, přičemž překlad do češtiny zní Amatér (2). Dostal jsem jej k Vánocům, když mi bylo jedenáct let, a dodnes si vzpomínám, že tenhle dárek tenkrát jednoznačně zastínil všechny ostatní. Mé nadšení šlo dokonce tak daleko, že jsem druhého dne fotoaparát zase pečlivě zabalil do podoby, v jaké se nacházel o Štědrém večeru, abych si celý ten kouzelný obřad nalezení dárku pod stromečkem mohl zopakovat 🙂 . I tahle naprosto jednoduchá, ale velmi dobře zkonstruovaná mašinka fungovala a dodnes funguje bezvadně, objektiv v rámci svých možností krásně kreslí. Když jsem mnohem později začal sbírat staré fotoaparáty, zjistil jsem, že se v daném případě vlastně jedná o mírně poupravenou kopii předválečného německého přístroje Voigtländer Brillant.

Vzpomenete si na svoji první fotku, kterou jste udělal? Co na ní bylo?

Vzpomínám si velmi dobře, dokonce jsem svým způsobem hrdý na to, že jsem principielně zvolil, aniž bych to věděl, stejný motiv, jaký se nachází na jedné z prvních historických předchůdkyní klasické fotografie na světě: pohled z okna do zahrady. Jen mne mrzí, že zrovna tenhle, sice technicky i kompozičně zákonitě naprosto nedokonalý snímek už nemám a ani netuším, kam jej čas včetně negativu odvál.

Vraťme se do současnosti – čím dnes fotografujete?

Jak už jsem řekl, občas se vracím ke klasickému mokrému černobílému procesu a pak rád „provětrám“ kterýkoli z fotoaparátů své sbírky – nejčastěji některý z Flexaretů. V digitální sféře, která je dnes nejpohotovější a také nejlevnější, fotím již třetím rokem aparátem FujiFilm S 100 FS – ovšem výlučně v plně manuálním režimu, tedy tímtéž způsobem, jako bych držel v ruce Ljubitěl, Flexaret nebo třeba kinofilmovou Praktiku.

Máte teď před sebou nějakou zajímavou fotografickou expedici? Nějakou výpravu?

Z určitého hlediska je pro mne fotografickou výpravou prakticky každá cesta z domu, ať už třeba jen na nákup nebo do práce, protože jeden nikdy neví, kdy a kde se i na těch nejneočekávanějších místech může vynořit něco zajímavého – hra světel, barev, tvarů, přírodních kouzel … Jinak se mi ovšem vzhledem ke každodenní pracovní vytíženosti, která poleví až o prázdninách, nedostává času na nějaké delší fotoexpedice, takže podniknout něco takového připadá v úvahu jedině v letních měsících. Záměrů a plánů by byla spousta, ale které z nich se mi třeba zrovna letošního léta podaří zrealizovat, v tomto okamžiku ještě nevím.

O vás je známo, že rád fotografujete Boubín. Kdy jej máte nejradši? Ráno? Večer? V zimě? V dešti?

Odpověď je jednoduchá: Boubín mám prostě rád. Tedy ve všech denních i ročních dobách a za každého počasí. Fotografovat lze za jakékoli situace, takže konkrétní čas nerozhoduje, záleží jedině na volbě vhodného ideálního pohledu, který by okolnosti pořízení snímku nejlépe vystihoval. Mystérium té hory je pro mne svým způsobem drogou a kdybych se tam některý týden nemohl vypravit, považoval bych jej za zkažený.

Jak vaše výpravy na Boubín probíhají? Chodíte sám? Nebo s nějakým kolegou fotografem?

Střídavě chodím pěšky nebo jezdím na kole. Nejčastěji sám, občas pak s podobně nadšeným kolegou Romanem Szpukem, s nímž si někdy společnou výpravu naplánujeme, jindy se třeba sejdeme náhodně cestou. Co se dalších fotografů týče, jeden výstup jsem podnikl s Jozefem Petrem Moravcem, dobře známým čtenářům vimperka.eu, čas od času se na věži nezávisle na sobě potkáme s Vláďou Hoškem či Pepou Bostlem, kolegy z vimperského fotoklubu, nebo zapálenou fotografkou a milovnicí Šumavy Lenkou Duškovou ze Strakonic. Teď si ovšem uvědomuji, že má předchozí odpověď byla lehce nepřesná, protože vlastně nikdy nechodím ani nejezdím sám – vždy je se mnou hudba, uschovaná v miniaturním přehrávači mp3. Velkou výhodu má zejména při jízdách na kole, protože se dokonale soustředím na poslouchané skladby a díky jim prakticky nevnímám občasnou fyzickou náročnost terénního stoupání. Navíc mám ideální zvukový doplněk všeho, co nabízí okolní krajina k vidění, takže lze říci, že na Boubíně pobývám s Chopinem, Mozartem, Griegem … a mnoha dalšími 🙂 . Jedním dechem však musím dodat, že nescházejí ani okamžiky, kdy nejkrásnější hudbou je prosté šumění lesa.

Jaká vaše fotografie uvedená na webu www.vimperk.eu je podle vás nejzdařilejší? Kterou máte nejradši, nebo, která je nějak výjimečná?

Přiznám se, že takhle nad fotografiemi nepřemýšlím, nějaký jejich pomyslný žebříček si nesestavuji. U každé se snažím co možná poctivě zvládnout základní řemeslo i přemýšlet nad tím, co chci divákovi sdělit. Jak se vše povedlo, nechávám na posouzení právě jemu. Sám si spíš maximálně vychutnávám cestu za snímkem a jeho vlastní realizaci. Mám samozřejmě fotografie, které považuji za výjimečné, nikoli však jejich technickým provedením, nýbrž z hlediska námětu, který se mi podařilo vyfotit. Tady bych na prvním místě jmenoval snímek posmrtné masky Fryderyka Chopina, protože už jen sama skutečnost, že jsem se k odlitku tváře svého milovaného skladatele vůbec dostal, se stala před lety splněním jednoho z mých životních snů.

Kde jinde jsou vaše fotky ke zhlédnutí?

V klasické papírové podobě nejčastěji na společných pravidelných výstavách vimperského fotoklubu, jehož jsem osmým rokem členem, případně na příležitostných samostatných výstavách – např. ve fotoklubové galerii. Pokud bych měl odpovědět z geografického hlediska, pak nejdále se celkem tři mé snímky nacházejí v Los Angeles, jiné o něco blíže – v Paříži. V elektronické podobě jsou kromě vimperka.eu k vidění také na facebooku.

Zkoumáte i historii vimperského zámku. Současný majitel – Správa NP Šumava se o něj nemůže dál starat a nabídl jej ostatním státním institucím. Jakou budoucnost byste mu přál?

Vimperský zámek je pro mne od nejútlejšího dětství srdeční záležitostí. Vyrůstal jsem na protějším kopci, odkud jsem celé zámecké panorama měl každodenně ve všech ročních dobách na očích. Protože mou velkou láskou byly současně pohádky – zejména od Františka Hrubína s překrásnými ilustracemi Jiřího Trnky, automaticky jsem si při čtení jejich kouzelné děje promítal právě tam, do zámeckých zahrad, na arkády nebo kamkoli jinam, kde se mi ta která pohádka zdála nejpříhodnější a nejpůsobivější. Prakticky totéž se týká i středověkého Vimperka, jehož stopy jsou tu stále viditelné. Všechny ty prastaré zdi pro mne dodnes silně ožívají dávnými událostmi a lidskými příběhy, jak je tu, částečně na základě známých historických fakt, částečně za přispění vlastní fantazie, vnímám. A přiznám se, že tohle je pro mne krásným odpočinkem a únikem od vší tuctové ubíjející všednosti současné doby (popravdě řečeno, docela se děsím představy, jak hrůzně asi budou muset vypadat doby daleké budoucnosti, aby se lidé jednoho dne s podobným zaujetím vraceli do té naší, která se jim stane dávnou přitažlivou historií). Krom toho už mi celá řada přátel a známých rovněž potvrdila, že i jim dokáže zámek navzdory svému současnému žalostnému stavu připravit řadu nepopsatelně vzrušujících tajemných zážitků, takže na jeho výjimečnosti určitě něco bude a jsem moc rád, že v tomto nazírání na něj nejsem výjimkou. Mé největší přání je ovšem, bohužel, pouhou utopií, neboť bych rád náš zámek viděl v plně obnovené někdejší slávě včetně veškeré vnitřní výbavy, která z něho v průběhu všech pohnutých osudů, jimiž za staletí prošel, postupně zmizela – dnes vesměs už neznámo kam. Naopak pevně doufám, že utopií se nakonec nestane reálnější vize, podle níž by se zámek, na němž má své místo především historie a kultura, měl dostat do dobrých, náležitě kvalifikovaných a solventních rukou, které jej pozvednou ze zmíněného žalostného stavu a dají mu smysluplné využití, abychom se z jeho historické hodnoty i všech kouzel, která nabízí, mohli společně těšit i nadále. Bylo by totiž nejen tragédií, ale také především hlubokou ostudou, kdyby jednou příští Vimperáci byli nuceni konstatovat, že o stěžejní památku našeho města bylo lépe pečováno předrevolučním režimem, zatímco ten současný připustil její zničení.

(red)

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

31.prosince:

Jestliže v čase 04:35 posledního dne v roce činí vimperská teplota +7,5°C, na střešních oknech ševelí jemné mrholení a grafický záznam činnosti meteorologického radaru se prakticky po celé Šumavě modrá srážkovými aktivitami, těžko očekávat, že ranní Boubín, navíc po den staré mlžné zkušenosti, nabídne cokoli jiného nežli orografickou čepici, s nemalou pravděpodobností mnohem nekompromisnější nežli včera. Tím pádem nebylo nutno spěchat nahoru, neboť snímků, na nichž převládá mlžná šeď, si milí čtenáři fotokroniky poslední dobou užili jistě dost na to, aby po dalších téhož ražení netoužili. Že se pak Vimperk od samého rozbřesku opět prezentoval vizáží, jaká by slušela jaru či podzimu, nebylo též logicky žádným překvapením. Krátce před polednem se však úporně bojujícímu sluníčku zdařilo stvořit dokonce duhové torzo – a právě ono se stalo startovním povelem k poslednímu letošnímu boubínskému výstupu.

Nahoře se ukázalo, že skutečně nebylo nutno spěchat, …

… neboť Boubín po celou dobu předvídatelně koketoval s orografickou čepicí, která se sice chvílemi trhala, …

… nabízela takto zastřené krátké pohledy do sluníčkem nestrádající krajiny, …

… ale hned se zase pečlivě zavírala.

Ironií osudu bylo, že toto mlžné sevření se vázalo skutečně jen k samé špičce hory okolo rozhledny, …

… na níž dal teploměr takovouto odpověď na včerejší otázku.

Stačilo pak jen sestoupit na úroveň dřevěného chodníku …

… a ničím nerušenému rozhledu už nestálo nic v cestě.

Silvestrovské loučení se sluníčkem se tak namísto stále zahaleného boubínského vrcholu odehrálo na Basumských lukách.

30.prosince:

Podobně jako ještě spící Vimperk prozradil i dnešní ranní Boubín, že se slibovaným sněhem se tu tedy zrovna pytel neroztrhl – meteorologické servery jako vždy tak trochu přeháněly pro pobavení publika. Nemýlily se však ohledně silného větru, který, jak se ukázalo, měl přesto z čeho tvořit čerstvé závěje a současně čím místy velmi zdařile maskovat prošlápnuté cesty.

Především pak přispíval též k slušné oblačné čepici, jež vydržela kolem vrcholu téměř čtyřicet minut, …

… než se po celém obzoru zase postupně protrhala.

Odhalila tak nejen zajímavou barevnou skladbu oblohy, …

… ale vydala také svědectví o celkovém rozložení oblačnosti.

Tím pádem umožnila odhadnout další předpokládaný vývoj během dnešního dne, …

… ale zejména směrem k zítřku, který se tu tradičně stane malou zátěžovou zkouškou, a to nikoli jen konstrukce rozhledny, stojící zde již dvanáctým rokem.

Pohled do vnitrozemí opět potvrdil, že v celkové nabídce barev rozhodně neschází bílá. Postrádáno tak bylo již jen samotné sluníčko, …

… jehož vstup na scénu se velmi slibně rýsoval – zbývalo mu totiž překonat všehovšudy temný pás z mračen nad obzorem. Celou situaci v jednom okamžiku zpestřil zajímavý úkaz: nad orografickou oblačností zahaleným Bobíkem se zjevil tvarově tuto kopírující útvar, připomínající bezmála atomový hřib.

Namísto očekávaného sluníčka se však obzor náhle začal opět zatahovat houstnoucí mlžnou oponou, …

… jež krátce před dalším sevřením celého vrcholu umožnila již jen letmo odhalit, že po leckteré zasněžené louce kdesi dole se volně rozeběhly sluneční paprsky.

Podle předpovědí má závěr roku vyhnat teplotu nad nulu, takže momentální naměřený stav patrně nejpozději zítra přestane platit. Můžeme jen odhadovat, jak velký úsek zabere v porovnání s aktuální červenou stupnicí modře obarvený líh v očekávané černé, …

… a současně zkusit tipovat, …

… jak avizovaný silvestrovský déšť (neboť o srážky nemá být přinejmenším zrána nouze) pozmění zatím setrvávající hloubku sněhu.

29.prosince:

Ani Vimperk už nevyhlíží tak zoufale nevánočně jako počátkem týdne, dnešní noc by navíc měla zapracovat na dalším zlepšení momentálního sněhového stavu.

28.prosince:

Poslední čtvrtek roku 2017 vzbouzí zdání, …

… že zima se snaží o nápravu pošramocené reputace.

Boubínské smrčiny opět namrzly …

… a k sněhové vrstvě, jež se za poslední dny stihla slehnout do průměrné síly 58 cm, přibyly nové čtyři centimetry.

Vlády se opět ujal mrazík, …

… ale navzdory vší popsané aktuální situaci svůj post trvale neudrží.

Do konce roku se nám počasí dle všeho ještě opět zhoupne.

27.prosince:

Tento motiv, pravda, nevyvolá dojem prosince, natož snad Vánoc, …

… ale byl každopádně zachycen během dnešního šumavského podvečera.

26.prosince:

Svatoštěpánské boubínské jitro zazářilo pravou sváteční náladou, …

… jako by dnes každého návštěvníka chtělo příhodně podarovat koledou.

Alpských panoramat se člověk nikdy dosyta nenabaží, …

… obzvláště pak, jsou-li provázena úchvatným barevným koncertem. Ostatně nikoli poprvé je nutno zdůraznit, že se tu nikdy nic neopakuje, každý výstup z bezmála již v desetiletém souhrnu tisíce byl a je naplněn novými a svébytnými zážitky.

Mezi dnešními je nutno obzvláště vyzdvihnout sérii zelených záblesků, z nichž tento první částečně lehce přehrával i do modrého tónu.

Vzápětí následovalo několikeré oddělení předsunutých odrazů …

… a nescházel ani sluneční sloup.

Vývoj oblačnosti jako by signalizoval nadcházející změnu počasí, o níž hovořily i meteorologické předpovědi – naposledy prostřednictvím autorádia během cesty na Kubovku, …

… avšak vždy je nutno brát v úvahu i lidskou omylnost, resp. nevyzpytatelnost přírodních pochodů. Sebevěrohodnější předpověď může vyjít naprázdno.

Krom jiného bylo též možno porovnat aktuální inverzní stav se včerejším – a konstatovat na tomto poli jednoznačný ústup.

Také teplotní situace je dostatečně výmluvná a zaslouží jen pro úplnost doplnit informací o vydatném nárazovém větru, zase jednou dokonale laškujícím s přítomnými fotografy na téma realizace dlouhých expozičních časů.

Stále příznivější světelné podmínky však vbrzku odstavily vítr v daném směru na vedlejší kolej …

… a umožnily bezproblémový lov zvolených záběrů, …

… na jehož konci podobně jako včerejšího večera čekala prémie za věrnost. Tentokrát sice opět s nutným pečlivým napnutím zraku fotografa a následně i čtenářů, …

… ale na dalekém obzoru je v každém případě i dnes k vidění (v pravé horní čtvrtině snímku) Zugspitze s celým svým přilehlým masivem.

Otevřeme-li do třetice téma bílých Vánoc, ani dnešní stav tady nepřinesl nějaké dramatické zhoršení, …

… jež by snad vedlo k jejich popření. Boubín si zkrátka svou sněhovou pokrývku v mezích daných možností poctivě drží.

Spíše se tu postupně nastřádal zásadní problém v souvislosti s blížícími se silvestrovskými výstupy. Přetrvá-li totiž momentální stav, charakterizovaný totálně zledovatělým povrchem vstupních schodů a navazujícího dřevěného chodníku, stane se uvedený finální úsek zmíněné trasy pro mnohé účastníky z řad dříve narozených či obtížněji pohyblivých s velkou pravděpodobností neschůdným.

25.prosince:

Kdyby nad tímto snímkem nestálo datum přináležící Božímu hodu vánočnímu, klidně bychom si tam bez pocitu nepatřičnosti mohli dosadit třeba pětadvacátý říjen či březen. Tedy pryč z tohoto opticky zcela nevánočního Vimperka, v němž si snad jen na rozloučenou povšimněme nasouvající se inverzní oblačnosti, která již zcela pohltila sousední Výškovice.

Z Boubína onen proces vypadá přece jen lákavěji, …

… a to i zásluhou skutečnosti, že stačí pootočit se na rozhledně (dnes mimochodem s nemálo kluzkým schodištěm i podlahou) o stoosmdesát stupňů …

… a můžeme se po delší odmlce opět pod blankytnou oblohou a v plné sluneční záři kochat alpskými velikány.

Pohled k Bobíku pak krom jiného prozrazuje, že tutéž příležitost si mohou vychutnat také návštěvníci rozhledny na Knížecím stolci, …

… odkud s nemalou pravděpodobností rovněž zahlédnou i takto skvostně vyparáděný Klosterwappen.

Ve Vimperku sice inverze postoupila až k bývalé Jitoně, ale vše nasvědčuje tomu, že nejpozději v podvečer zase vyklidí bojiště …

… a celkově se zatím přidrží svých poměrně častých hranic, na něž krom jiných krajinných bodů tradičně dohlíží kostelík ve Lštění.

Na protější straně se ovšem vypravila pod Luzný a utopila přitom Knížecí Pláně.

Leč nezapomínejme, že podobně jako včerejší mířila i dnešní cesta na Boubín za bílými Vánoci … jsou tu stále, avšak nelze přehlédnout, že za jediný den přinuceny vlivem citelného oteplení k nemalým ústupkům. Z bílého sevření valnou většinou vysvobozené smrky nicméně nastalou situaci patrně vítají, …

… a to i na sousedním Bobíku.

Sluníčko se stále více sklání k západu, …

… okolní krajina svátečně zlátne …

… a blíží se chvíle, v nichž inverzní hladina mírně poklesne. Je sice ještě dost času, ale nedočkavé oko už brousí za výjimečnými lahůdkami – zde jmenovitě dalekou Zugspitze.

A skutečně ji také nachází, dokonce s příznaky atmosférického zrcadlení.

Však jsou k němu ideální podmínky.

Do slunečního rozloučení již zbývají jen poslední minuty …

… a tento miniaturní časový úsek postačuje k tomu, aby předpokládaný pokles inverzní hladiny odhalil tentokrát mnohem rozsáhlejší zrcadlení nad alpským pásem západně od Almbergu. Zugspitze v něm samozřejmě nechybí.

Poslední barevné proměny známých partií už jistě dalších komentářů nepotřebují …

Finální Venušin pás pak slibuje krásné příští svatoštěpánské ráno …

24.prosince:

Dokonale čisté hvězdné nebe, +3,5°C a již od nočních hodin nepřeslechnutelný silný vítr – za takových okolností se zrodil Štědrý den a spolu s ním myšlenka, že Vánoce by přece jen všude nemusely sdílet vimperský osud, tedy odehrát se na blátě. Lokalitu, která z daného hlediska lákala k prozkoumání, jistě každý čtenář dávno uhodl, ale možná by kolem šesté ranní nehádal, že nad Kubovkou hvězdy zmizí, neboť uvítací výbor zde bude tvořit hustá mlha. Ta se sice cestou vzhůru střídavě trhala, na úpatí dřevěného schodiště dokonce plně odkryla vnitrozemský rudnoucí úsvit, ale boubínskému vrcholu byla ve finále souzena bytelná čepice.

Ač mlhu chvílemi silný západní vítr donutil k částečnému protržení, nikdy neprodala svou kůži zcela, …

… stále se jí dařilo zanechávat v krajině aspoň neodbytný jemný závoj. Ten ovšem nebránil zjištění (k němuž ostatně samozřejmě došlo již v průběhu cesty sem), že na Boubíně zima svůj post naplno uhájila, …

… majíc oproti uplynulým dnům sice již jen mírnou, ale přesto stále postačující oporu v čím dál symboličtějším mrazíku.

A tak se dnešní sváteční pobyt na věži stal jakousi číhanou …

… na světlé okamžiky, …

… v nichž bylo možno vystopovat …

… sílící působnost zprvu se blížícího …

… a vzápětí vyšlého sluníčka.

Stále se však zdálo, …

… že navzdory všem velmi slibným okamžikům …

… je nebude možno naplno polapit objektivem.

Zdání se nakonec skutečně potvrdilo – tento nejúspěšnější úlovek sluníčko sice jakž takž polapil, nikoli však v jeho plné síle. Dnešní den tu zkrátka měl být štědrým především právě v oblasti mlhy, přičemž další vývoj, pozorovaný prakticky až do večera už ze zcela jiných stanovišť, boubínský vrchol z houževnaté čepice nevysvobodil.

Návrat dolů ale v každém případě potěšil oko i duši zážitky nefalšované vánoční atmosféry, …

… tak zoufale scházející v nižších polohách, …

… paradoxně se těšících slunečními paprsky více nežli nejeden šumavský vrchol.

Boubín totiž nebyl v té věci zdaleka jediným, ale těžko posoudit, který jeho další šumavský sourozenec k tomu podobně nabídl na relativně malé ploše nemalé teplotní kontrasty, …

… dedukovatelné už jen na základě pouhého pohledu do korun smrků – nahoře v mrazivém bělostném převleku, o několik metrů níže pak opět zelených. Nejvýznamnějším přínosem této cesty však bylo potvrzení domněnky, že tady o nějakých Vánocích na blátě tentokrát nemůže být řeči. Tak tedy šťastné a veselé … a za bílými zkrátka vzhůru na Boubín 🙂 !

23.prosince:

V předvečer Štědrého dne je lépe nežli na město raději pohlédnout na oblohu a nezaobírat se vzpomínkami na to, co pod ní bylo k vidění ještě před týdnem …

22.prosince:

Mnohým Vimperákům – a koneckonců nejen jim – se z hlediska vývoje předvánočního počasí s nemalou pravděpodobností naplnil nejčernější sen, ale při pohledu na louky nad městem si přece jen lze říci, že to mohlo dopadnout ještě hůř. Přinejmenším nedošlo na ledovku, což lze naopak za dané situace považovat za nemalou výhru.

21.prosince:

Před pouhými třemi dny zde bylo konstatováno, že Vimperk se nám ladí čím dál vánočněji. Jediné odpoledne pak postačilo k tomu, aby se povětšinou zase dokonale odladil. V okamžiku pořízení tohoto snímku již přesně tři minuty panuje astronomická zima (započala v 17:27:50) … a každý by jistě uvítal reálnou možnost změnit před aktuální teplotní hodnotou +4°C kladné znaménko za záporné. Pak by se totiž vimperské střechy i nadále bělaly, shůry by se na celé město tiše snášel čerstvý sníh a pravé adventní kouzlo by neutrpělo jediné poskvrny. Skutečnost je však bohužel opačná – temné střechy rozeznívá vytrvalý déšť, zbývající bělostná pokrývka se pozvolna, ale jistě mění v šedavou břečku a na obzoru je opět obava z příští možné ledovky, pokud by se v noci přece jen ujal vlády mrazík.

20.prosince:

Nabízí se tu srovnání s 12. prosincem … a hovoří zcela jasnou řečí. Avšak je nutno dodat, že teplota se nám současně zhoupla nad nulu, momentálně hodnotou +3,5°C . Po předchozím mrazivém poklesu to na Šumavě jistě nevnímáme jako něco neobvyklého, ba naopak jsme na podobné, možno říci přímo typické zvraty zvyklí. Těžko se ale za dané situace neptat, v jakém duchu bude tento vývoj pokračovat, a to především samozřejmě ve vztahu k vytouženým bílým Vánocům …

19.prosince:

Již včerejší podvečer přinesl devítistupňový mrazík, který v noci zesílil do té míry, že ji pasoval na (zatím) nejchladnější noc měsíce. Pátá hodina ranní pak setrvávala na -12°C, což vedlo k předpokladu, že Boubín by se teoreticky opět mohl blýsknout dalekou dohledností. Ta se nahoře skutečně potvrdila – zde konkrétně v podobě oblačností sice bohatě obklopeného, ale každopádně jasně viditelného známého Klosterwappenu …

… a též dalších úseků rakouských Alp, …

… svými štíty se však dotýkajících nízké svrchní oblačnosti, …

… jako neprostupný koberec položené po celé obloze. Z hlediska očekávání krásného zimního dne působila celá tato konstelace poněkud znepokojivě , ale brzy se ukázalo, že ve skutečnosti je kulisou k velkolepému divadlu, jež takto – v podobě ohnivé koule – započalo s přípravou výstavního slunečního sloupu.

Krátce poté, co do hry vstoupilo i samotné sluníčko (jak jinak, nežli se zeleným zábleskem), …

… zjevila se po obou jeho stranách parhelia, jednu chvíli budící zdání, že mají nakročeno k dotočení celého halového oblouku. Pranic nevadilo, že k němu nakonec nedošlo, …

… neboť barevné sluneční kreace na zasněžených a namrzlých smrčinách …

… vše přebohatě vynahradily.

Přece jim však nebylo přáno dozrát z této úchvatné fáze do obvyklého plného zlatova, …

… ba ani přetrvávající mrazík tu ničeho nesvedl, …

… zkrátka sluníčko se po chvilce stoupání ukrylo …

… nad oním neblahým kobercem, …

… odkud se jeho původní plný dosah po krajině proměnil v sotva postřehnutelné symbolické tónování.

Jedině zbytky volného pásu nad obzorem měly šanci barevně se odrazit od zbývajících víceméně monotónních partií, z nichž ty sněhové se po nedělní noci a včerejšku mohou pochlubit průměrnou hloubkou 65 cm.

Pokud by s tímhle vším měla zacvičit nějaká nárazová obleva, Boubín by si jistě nemohl stěžovat na nedostatek vláhy. Dříve se však spíše dočká dalšího sněhu.

18.prosince:

Vimperk se nám ladí čím dál vánočněji …

17.prosince:

Třetí adventní neděle střídala přívětivé slunečné chvilky s bohatými sněhovými přeháňkami, …

… které představovaly významné obohacení dosavadního stavu. Ten, jak vidno na Basumských lukách, vylákal na bělostné pláně už i sněžné skútry, jejichž majitelé si, soudě podle nejrozmanitějších vykreslených ornamentů, vyjížďku náležitě užili.

Nejpůsobivější zimní podívanou obvykle představují právě změny barevných nálad v důsledku výše popsaného střídání – a o ty dnes skutečně nebyla nouze.

Již v půli boubínského úbočí však bylo jasné, jakým barvám připadne konečné vítězství – v tom si právě probíhající odpoledne mohlo prakticky podat ruku se svým protějškem z předešlé neděle.

Je ovšem nutno náležitě zmapovat aktuální sněhové přírůstky. Zábradlí stále více pohlcující známá závěj před odbočkou k Johnovu kameni vypovídá své nejen na dané téma, ale též prozrazuje, že příliv návštěvníků se na ní postaral o prošlápnutí a potřebné zhutnění jakési pěšiny, jež by měla mít dostatečnou pevnost k tomu, aby se tu již nohy nebořily do zrádných hloubek.

Nepostradatelným pomocníkem je zde v každém případě mrazík, …

… jehož působení lze v typických důsledcích nacházet doslova na každém kroku.

Nezamluvme ale hloubku sněhové vrstvy. Je sice pochopitelně s ohledem na terénní specifika dané lokality různorodá, ale ve výsledném průměru zjištěných hodnot představuje 53 cm.

Bílá čepička na vrcholovém kameni se, pravda, takovým číslem nepochlubí, ale pro změnu jí mnoho neschází k finálnímu splynutí s okolím – zdá se, že by postačilo jedno vytrvalejší noční sněžení. Pravděpodobnost, že k němu dojde, je veliká, stejně jako v případě odhadu, že dnešních průměrných třiapadesát centimetrů zítřkem počínaje zaznamená posun v řádu desítek.

Právě se rozloučilo třetí adventně nedělní sluníčko a situace kolem rozhledny se zdá být zpečetěnou.

Nemá tedy smysl otálet s rozloučením, v jehož rámci zbývá už jen obvyklý pohled na teploměr.

16.prosince:

Zimní geometrie vimperských střech …

15.prosince:

Pouhých devět dní nás dělí od Vánoc a zatím se zdá, že obavy z dalšího bláta v řadě by se, jakkoli není pro příští týden vyloučeno oteplení, mohly konečně jednou ukázat jako liché. I Kubovka se čerstvě hrdě chlubí souvislou třiceticentimetrovou vrstvou sněhu, jaká byla donedávna pouze výsadou Boubína, …

… zatímco tam již aktuálně například čím dál hůře rozlišíme jednotlivé schody. Ještě jedno sněžení včerejší vydatnosti – a zmizí i tyto jejich poslední náznaky. Ostatně na samém počátku dřevěného přístupového schodiště se tak již stalo.

Nahoře pak můžeme bez přehánění běžně mluvit v základu o souvislé půlmetrové vrstvě, ovšem mimo závěje, které už většinou dosahují minimálně dvojnásobných hloubek, …

… o čemž svědčí jednak opticky jejich převýšení nad zábradlím podél cesty …

… a krom toho i tímto tlumočená autorova osobní zkušenost nejednoho proboření až po kyčle, přičemž ani za takových okolností člověk ještě nedošlápne na pevnou zem.

Za pohádkovou krásu, jaká se tu nabízela třeba zrovna dnešního odpoledne, …

… však občasné uvíznutí v hlubokém sněhu dozajista stojí.

Neudálo se poprvé, že sotva jeden konečně stane na vyhlídkové plošině rozhledny, do té chvíle rozesmáté sluníčko se rychle rozloučí …

… a přenechá pole působnosti zatahující se nízké oblačné oponě. Ta právě pohltila Bobík a zvolna se blíží do vnitrozemí, …

… jež zatím projevuje víceméně veselou bezstarostnost. Nedohlédne totiž přes Boubín …

… třeba k protilehlé Trojmezenské hornatině, která zmíněný Bobík v jeho osudu dávno předešla. Jen zasněžený Vltavský luh tu momentálně tvoří pomyslnou hranici mezi volně dýchajícím a v neprůhledné šedi naopak tonoucím světem.

Zatím je tedy na severovýchodní straně obzoru stále čím těšit oko, …

… protože šedá temnota, bezpochyb si brousící zuby i na samotný vrchol Boubína, zatím, jista si svým konečným vítězstvím, nespěchá. Umožňuje nám tak obdivovat mimo jiné též dalekou dohlednost, …

… jíž se koneckonců pyšní i severozápad. Ano, na obzoru skutečně rozeznáme Přimdu.

Mrazík, také dnes podpořen silným západním větrem, nevybočuje z dlouhodobého průměru.

Pohled na rozloučenou patří opět sněhovým podmínkám pod rozhlednou …

… a posléze i na úpatí již vzpomenutých schodů, kde sotva usedneme na relativně čerstvě sem instalovanou lavici, natož abychom měli šanci přečíst si cokoli na informačních tabulkách či směrovkách.

Finální klesání směrerm k Basumským lukám však celý dnešní boubínský výstup navzdory aktuálnímu dění na vrcholu navrací do počáteční optimistické, ba přímo sváteční atmosféry.

14.prosince:

Zatímco kalendářní zimě zbývá do nástupu ještě týden, klimatologická se dávno činí na plné obrátky. Dnešní noci skutečně poctivě zhatila pozorování včera zmíněných Geminid, když zatáhla oblohu a roj meteorů nahradila mnohem bohatším rojením sněhových vloček, do rána představujících přírůstek sedmicentimetrové hloubky. Čerstvý sníh se ale tentokrát nedočkal náležité podpory potřebného mrazíku, teplota naopak stoupla a začala jej rozpouštět. Z předchozích dnů však zůstala promrzlá zem, následkem čehož přišla během dopoledne ke slovu zákeřná ledovka.

Na mnoha místech s ní pranic nesvedlo ani sluníčko, které se jinak již od dopoledne poctivě snažilo vykompenzovat všem nepříjemné zážitky z kalného šedivého jitra.

13.prosince:

V noci ze 13. na 14. prosinec by měl vyvrcholit meteorický roj s názvem Geminidy, jehož pozorování ale nejspíše znemožní nepříznivý vývoj počasí. Již ranní výstup na Boubín však byl provázen prazvláštním úkazem: zhruba v 6:24 – tedy ještě za tmy – se náhle na zasněžené cestě mezi lesy zcela nečekaně výrazně zablesklo, a to v šikmém směru z oblohy. Vinou silného momentu překvapení uplynulo několik drahocenných vteřin, takže pohled vzhůru již žádné vysvětlení původu onoho jevu nepřinesl. Lze se tak jedině domnívat, že tu rovněž prolétl nějaký jasně svítící meteor, odborně zvaný „bolid“. Další překvapení uchystal samotný vrchol, zespoda budící dojem, že bude ukryt v orografické oblačnosti. Namísto této velmi pravděpodobné varianty nahoře čekal zcela volný rozhled všemi směry.

Oblačnost se zrovna trhala a její cáry poměrně svižně poletovaly širou krajinou.

Zdálo se, že očekávaný osud Boubína tentokrát naplno převzal Bobík, právě zastižen v plné snaze osvobodit z oblačného sevření aspoň svou špičku.

Ještě před ním se svobodně nadechla Trojmezenská hornatina, …

… ale Alpy dnes na známých místech k zahlédnutí celkem pochopitelně nebyly.

Západní směr obohatil podobné výjevy o působivý Venušin pás, …

… přičemž v porovnání s podobně laděným zbytkem obzoru …

… se coby nejklidnější jevilo vnitrozemí.

Ledový vítr sice neměl razanci minulého týdne, …

… ale v součinnosti s osmistupňovým mrazíkem i tak vykonal své.

Snad to bylo čerstvě vyšlé sluníčko, kdo přilákal do boubínských lesů hejno čiperných sýkorek, za daných podmínek se stávajících třetím mocným ranním překvapením. Vesele si tu prozpěvovaly, jako by za dveřmi nečekala zima, nýbrž jaro.

Sněhová pokrývka opět zaznamenala přírůstky, jejichž zásluhou lze celkový stav zprůměrovat na 30 cm. Zákonitě pak posílily i známé závěje, …

… a kam oko pohlédlo, …

… všude se lesy rozezněly nefalšovanou zimní poezií.

Překvapením však ještě neměl být konec. Tím posledním se stalo opětovné sevření Boubína mlhou – naštěstí teprve až ve chvílích návratu dolů.

12.prosince:

Nad ránem skutečně ve Vimperku na zhruba pět minut výrazně zesílil vítr, naštěstí však nikoli do intenzity orkánu, třebaže jednu chvíli akusticky připomínal dění v tomtéž čase 29. října – ovšem bez finálního ustálení v jednočárkované oktávě. Zato se spustil vytrvalý jemný déšť, s občasnými přestávkami zabírající bezmála celé dopoledne. Opět můžeme mluvit o štěstí, neboť s ohledem na příznivou teplotu nevytvářel obávanou ledovku. V převládající šedivé náladě se nicméně jen těžko hledal impuls k očekávání sluníčka, …

… takže tím větším a příjemnějším překvapením bylo už před polednem jeho vítězství nad oblačností. Jen Boubín zůstal v příznačném vrcholovém zakletí, dnes rozhodně mocnějším nežli včera.

11.prosince:

Mezinárodní den hor připadá na jedenáctý prosinec teprve od roku 2003, takže je relativně stále příliš mladým, nezažitým svátkem na to, aby pronikl do nejširšího povědomí obyvatel této planety. V horských oblastech, tedy i u nás na Šumavě by však určitě měl vejít v co největší známost, a to přinejmenším jako připomínka významu hor pro kvalitu lidského života a taktéž přírodní rovnováhu na zeměkouli, neboť právě tyto myšlenky stály u jeho zrodu. Ten letošní – patnáctý – započal již od noci oblevou …

… a ráno už jsme byli svědky pozvolného objevování nemalých zelených ostrůvků tam, kde se ještě předevčírem rozprostíraly souvislé bílé plochy. Vydat se v ten čas na Boubín by znamenalo užít si nahoře zase jednou dosyta poctivé oblačné čepice, …

… jíž se nechtělo své místo jen tak opustit.

Nakonec ale přece jen ustoupila, a odhalila tak i na desetikilometrovou vzdálenost, že také boubínské lesy se opět zbavily svého tíživého, naposledy včera zde zdokumentovaného zimního převleku. Teoreticky by se mohlo zmírnit nebezpečí samovolného nepředvídatelného pádu některých oslabených smrků, …

… jenomže internetové předpovědi nás pro změnu straší další vichřicí, jež prý může hned v noci na zítřek dosáhnout síly orkánu. Navenek sice zatím takovému vývoji nic nenasvědčuje, ale příroda je nevyzpytatelná a ráda napíná naši zvědavost – momentálně otázkou, do jaké míry se avizované nebezpečí bude týkat nedávno takto postižené Šumavy. Zdá se tedy, že adventní čas by namísto potřebného klidu mohl přinést ještě nejedno dobrodružství.

10.prosince:

Druhé adventní nedělní dopoledne překvapilo po rozpačitém ránu velmi vítaným sluníčkem, ale mnohem větší překvapení uchystal Boubín, …

… když ještě v pravé poledne nabídl Alpy, ba v takovémto brilantním vydání, …

… jaké leckdy nebývá k dispozici ani v nejideálnějším pozorovacím čase, …

… totiž před slunečním východem, případně v okamžiku západu.

Současně však nebylo pochyb o tom, že dnešní sluníčko svou nanejvýš příjemnou dopolední roli dohrálo …

… a co nevidět přenechá přírodní jeviště sněhuplné oblačnosti.

Oproti včerejšku se zmírnil i mrazivý vítr a teplota stoupla o jeden stupeň.

Vimperk ve sváteční podvečer očekávala tradiční slavnost ZŠ TGM – rozsvěcení vánočního stromu, letos se ovšem hned dvojnásob vymykající svému obvyklému průběhu, a představující tak po vzpomenutém dopoledním sluníčku a mimořádně vyvedených Alpách třetí úžasné překvapení.

Coby vrcholný bod zhruba hodinového kulturního programu, stylově rámovaného drobným, ale vytrvalým sněžením, totiž byla připravena tříminutová světelná show z nejrozmanitějších barevných variant osvětlení školy v parku, …

… doprovázená hudbou a finálním ohňostrojem.

Jeho odpalištěm se tentokrát stalo přilehlé dopravní hřiště.

Hustě vířící sněhové vločky se staraly o neplánované pastelové zjemnění barevných tónů …

… a potažmo i výsledné zneostření snímků, …

… jež by se nicméně dalo vnímat jako svým způsobem sváteční pohádkový nádech.

V každém případě se s druhou adventní nedělí můžeme podobně jako včera loučit otázkou, a sice do čeho se asi Vimperk zítra probudí, vydrží-li stávající sněžení po celou noc.

9.prosince:

Boubín zatím zjevně netrpí úbytky sněhu nebo dokonce dešťovými přeháňkami, bílé nadílky tu naopak navzdory tomu, co se zpravidla děje v nižších polohách (viz zrovna včera) utěšeně přirůstá. Její zásluhou pak lze konstatovat, že zprovozněná a ze zákazu vstupu vyjmutá hlavní turistická cesta je opět centrem nemalého zájmu návštěvníků, …

… a to i přes četné závěje, z nichž třeba tato, výškově dosahující až k zábradlí, nechá propadnout nohu do minimálně sedmdesáticentimetrové hloubky.

Již dříve kritizovaná sněhoměrná lať nás vinou silného větru opět tradičně šidí – tentokrát skutečně nemálo. Průměrnou hloubku souvislé bílé pokrývky tu totiž můžeme vyčíslit rovnými třiceti centimetry.

Že je cesta k Johnovu kameni neschůdná, neboť dokonale zatarasená padlými stromy, bychom zjistili po ani ne stovce metrů od této známé odbočky. Proto zde zákaz trvá i nadále.

Mnohokrát už se potvrdilo, že skládat za podobné, na první pohled nelákavé situace zbraně a opustit rozhlednu může být velmi předčasným krokem, …

… a to i v případech, kdy si jej můžeme vnitřně odůvodnit drsnými podmínkami. Mrazík, jaký ukázal teploměr, byl sice opět násoben nárazovým ledovým jihozápadním větrem, jehož vinou dnešek z daného hlediska dokonce výrazně překonal 6. i 7. prosinec, …

… ale v každém případě se vyplatilo vydržet a počkat.

Zapadající sluníčko totiž nehodlalo strpět šedomodrou vládu …

… a připravilo na obloze všemi směry …

… nejedno finální barevné překvapení.

Bohatě tak člověku vykompenzovalo nejen samotný vlezlý mrazivý vítr, …

… ale též známé bodavé ledové jehličky v očích …

… a další průvodní jevy dnešního počasí.

Zůstává samozřejmě otázkou, …

… co z toho všeho povstane pro nadcházející noc …

… a druhou adventní neděli. Odpověď koneckonců není daleko.

8.prosince:

Druhý prosincový pátek se nás snažil postrašit – ve Vimperku od rána pršelo z šedivě zatažené oblohy, sníh mizel před očima, a v mysli se tak pozvolna usazovala vize dalších Vánoc na blátě. Večer ale započal s nápravou, takže jistě nemá smyslu vkládat sem za každou cenu nějaký sice přísně ilustrační, leč současně dozajista deprimující snímek. Na Kubovce totiž vypadala situace zcela jinak, opět v rámci nezanedbatelného rozdílu nadmořských výšek 🙂 .

7.prosince:

Do konce měsíce i celého roku zbývá ještě čtyřiadvacet dní, ale zdá se, že již teď je možno letošní poslední čtvrtletí v porovnání s loňským vyhodnotit jako znatelně chudší na výjevy, jaké po delší době nabídlo dnešní boubínské ráno. V jeho rámci se především otočily teplotní poměry – Vimperk okolo páté hodiny ranní vykazoval -2,7°C (včera +0,5°C), zatímco Boubín nabídl rovnou nulu. Bez teploměru by tu ovšem člověk oproti včerejšku pocitově pražádné oteplení nehádal, neboť pro změnu výrazně zesílil mrazivý západní vítr. Jeho působení je patrné i v korunách některých smrků na prvním snímku.

Jelikož také co chvíli rozechvěl celou rozhlednu a současně v nárazech opět prudce vrhal proti očím ostré jehličky zmrzlého sněhu, …

… nepatřilo dnešní fotografování zrovna k snadným či bezproblémovým.

A to vše je nutno konstatovat zrovna v okamžicích krásné a bohaté alpské nadílky z rodu těch, …

… jakými letos Boubín oproti loňskému roku zatím poměrně šetřil.

Uvidíme tedy, co z daného hlediska …

… přinese již vzpomenutý zbytek roku.

Přece jen však bylo někde možno vystopovat aspoň opticky příznaky oteplení, a sice v okolních smrčinách, včera ještě kompletně obalených bělostnou vrstvou námraz a sněhu, zatímco dnes se místy zase už zelenajících. Hloubka sněhové pokrývky na zemi oproti tomu žádných změn, tedy např. ani slehnutí, nedoznala.

6.prosince:

Včerejší večerní konstatování ohledně ubývajícího sněhu se rozhodně netýká Boubína, …

… neboť tam tradičně vše, co na Vimperk padá v podobě dešťových kapek, najdeme v bílé podobě.

Umožňují to samozřejmě především teploty, které zatím nešplhají nad nulu. Dnešní ranní mrazík by sám o sobě nikterak neštípal do tváří, ale opět měl silného spojence v nárazovém větru, který navíc co chvíli hnal člověku do očí velmi tvrdý jemný sníh, připomínající spíše drobnou ledovou tříšť. Připočteme-li k tomu vytrvalou mlžnou čepici, již zmíněný vítr nikterak netrhal, ale naopak posiloval, je zřejmé, že se opět nemohly konat pražádné atmosférické či jiné pozorovatelné zážitky.

Sluníčko se však navzdory vší popsané nepřízni usilovně snažilo vstoupit do hry, což dávalo najevo aspoň nepřehlédnutelným barvením oné neodbytné mlhy.

Některé okamžiky vypadaly z daného hlediska velmi slibně, ale celkový vývoj nahrával spíše níže položeným oblastem. Třeba zrovna ve Vimperku se sluníčko jistě co nevidět ukáže v plné, ničím nerušené síle.

Vrcholová sněhoměrná tyč nám poněkud ztmavla a znečitelněla, takže k průměrným 25 cm hloubky bílé vrstvy bylo nutno dospět několikerým ručním měřením.

Krom výše uvedené hodnoty tu není žádným problémem šlápnout do šedesáticentimetrové závěje.

Cesta po čerstvě opraveném dřevěném chodníku směrem ke schodům na svážnici …

… přinesla řadu zajímavých příležitostí …

… k pozorování, kterak momentální odstíny oblohy …

… chvilkově proměňují zbarvení sněhu.

Nejpodstatnější ovšem je skutečnost, že celá oficiální turistická trasa je opět volná …

… a vyjmutá z jinak stále trvajícího zákazu vstupu.

5.prosince:

Zatímco vimperská adventní výzdoba je stále bohatší, zprvu slibné sněhové zásoby opět řídnou.

4.prosince:

První prosincové pondělí sice s předpovídanou sněhovou nadílkou zrovna nepospíchalo, výraznější chumelení si ponechalo až na dopolední hodiny, ale i tak je možno třeba momentální boubínský stav na vrcholu zprůměrovat na 25 cm.

3.prosince:

Letošním rokem počínaje budou vimperský advent vítat fanfáry přímo andělské 🙂 .

Jeho první neděle se podle očekávání nesla po delší době zase v pravé zimní atmosféře …

… a další příděly sněhu na sebe dle všeho nenechají dlouho čekat.

2.prosince:

Už druhým dnem je Šumava svírána nízkou oblačností, jež k nám až na zcela sporadické a především kratičké výjimky nepouští sluníčko.

I za popsaných okolností je však dnešní pohled z Boubína oproti včerejšímu, který nestál za snímek, …

… přece jen o něco optimističtější.

Ostatně právě takovéto výjevy tu bývají předehrou ke zcela jiným, nesrovnatelně přitažlivějším, …

… obzvláště je-li jim doprovodem mrazík o síle, jakou projevil dnes za soumraku (-9.5°C). Určitě se tak máme nač těšit.

1.prosince:

Nejednoho čtenáře teď možná napadá, jak by bylo krásné, kdyby prosinec jednou zase skončil ve stejném duchu, jako začíná – v nefalšované zimní atmosféře, z níž přímo dýchají blížící se Vánoce, tedy nikoli na poslední dobou obvyklém blátě.

Na boubínských svazích jsou již v plném proudu práce směřující mimo jiné k zvýšení bezpečnosti turistických cest. Jistě je nutno vyslovit chválu na adresu všech zde pracujících lesníků, neboť právě jejich zásluhou je již v této chvíli tradiční cesta z Kubovky k rozhledně plně schůdná, díky čemuž se územní rozsah aktuálního zákazu vstupu v rekordním čase před původně předpokládanou silvestrovskou výjimkou výrazně zmenšil – náležité podrobnosti lze najít zde: http://www.vimperk.eu/index.php/vimperk/102-zpravy/13122-cast-boubina-je-opet-pristupna.