Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – duben 2021

1 dubna, 2021
14:48

JAN TLÁSKALFotograf, muzikant, ŠumavákRozbalit rozhovorSbalit rozhovor

Neděle 12. únor 2012 21:24

ROZHOVOR: Odmítám bandu mrňavých poschovávaných Japonců, říká mimo jiné vimperský muzikant a fotograf Jan Tláskal.

Zastihnout ho k osobnímu rozhovoru není lehké. V základní umělecké škole ani na gymnáziu ho nelze vyrušovat. Když se pro změnu toulá se svým fotoaparátem městem a okolím, aby nalovil třeba další záběry do každodenně vytvářené fotokroniky, nebývá k nalezení. Vypadá to, že bychom se s ním museli snad jedině vypravit na Boubín a vyzpovídat ho cestou. Nejjednodušším řešením se nakonec ukázaly předem připravené otázky, na které nám písemně odpověděl.

Ve vaší vizitce na portálu www.vimperk.eu stojí, že svůj čas dělíte mezi tři lásky – hudbu, fotografování a Šumavu. Hraje některá láska prim?

Naštěstí mohu s klidným svědomím říci, že všechny jsou vzájemně vyvážené, ideálně se prolínají a doplňují. Jinak bych si totiž troufl odpovědět jedině z časového hlediska, neboť tu, pakliže bychom pracovně slovo fotografování nahradili fotografií, jde o kategorie ženského rodu a ty si nikdy není radno upřednostněním jedné nad druhou či třetí rozhněvat. To je známo odpradávna, vzpomeňme jen, co bylo příčinou trojské války – sice jen podle dávné báje, ale zrovna v tomto bodě bych jí klidně věřil 🙂 . Takže, přísně chronologicky vzato, nejstarší láskou je hudba, za niž bych těsně zařadil Šumavu a konečně fotografii.

Co na tyhle vaše lásky říká manželka? Nežárlí?

Myslím, že zrovna tady má člověk jedinou ideální příležitost koketovat současně s více láskami, aniž by to mohlo být považováno za nevěru. Manželka je navíc rovněž na Šumavě narozený muzikant, takže v prvním i druhém případě důvod k žárlivosti jistě nemá. Co se pak poslední lásky týče, popravdě přiznávám, že jsem se jí zatím neptal, ale jelikož to se mnou vydržela už déle než čtvrt století, dá se předpokládat, že je dávno nad věcí a mým dalším láskám místo žárlení fandí 🙂 .

Sám aktivně koncertujete a hudbu i vyučujete. Jakou máte nejradši vy sám?

V tomhle případě si dovolím otázku poněkud otočit a odpovědět napřed spíš v tom smyslu, jakou hudbu naopak rád nemám: každou, která z mého pohledu postrádá hlavu, patu a hlavně ducha. Bytostně nesnáším skladby bez pořádného hudebního nápadu, v nichž se do nekonečného blba opakuje jeden a tentýž často na obě nohy kulhající motiv, nejednou navíc ještě, v případě, že až tak slaboduchý není, odněkud ukradený. Současně mi vadí hudba, která na posluchače agresivně útočí nadměrným hlukem. Je to samozřejmě můj subjektivní postoj, který nikomu nevnucuji, a všem, jimž naopak výše uvedené projevy přinášejí uspokojení, budiž jinak přáno, pokud tím ovšem neotravují své okolí. Otázka však zřejmě mířila zejména do oblasti hudebních žánrů a stylů. I když se z tohoto hlediska cítím být nejvíce „doma“ v oblasti hudby, pro niž existuje sice naprosto nepřesné, ale hluboce zažité označení „vážná“, nevyhýbám se žádnému jinému stylu z oblasti stejně nesmyslně škatulkované hudby „populární“ (vezměme na vysvětlenou třeba jen v úvahu, kolik např. šansonů slavné Edith Piaf či písní z repertoáru Elvise Presleyho je vysloveně vážných, zatímco Mozartova Malá noční hudba nebo Beethovenova klavírní skladbička Pro Elišku patří pro změnu ke kusům dozajista populárním). Skladba mne musí vnitřně oslovit – a pak je naprosto jedno, ve které z mnoha pestrých hudebních zahrad se urodila. Krom toho vždy záleží na situaci a rozpoložení, za jakého je poslouchána, ale to jistě nikomu neříkám nic nového ani světoborného.

Co tedy nějaký oblíbený skladatel nebo interpret?

I tady se těžko odpovídá, protože člověk má pocit, že vyzdvihne-li jednoho, vlastně tím tak trochu urazí všechny ostatní – a ta řada je obrovská: Bach, Dvořák, Čajkovskij, Suk, Rachmaninov, Debussy, Prokofjev, Schumann, Vivaldi, Verdi, výše vzpomenutí Edith Piaf, Elvis Presley, Beatles, Queen, Smokie, Scott Joplin, Stewie Wonder … jmenuji namátkou, řadím náhodně, aniž bych kohokoli upřednostňoval před dalším, a mohl bych jmenovat dál. Je tu nicméně přece jen osobnost, kterou si sice nechávám na závěr, ale patří jí místo v čele všech vzpomenutých i nevzpomenutých: polský romantický skladatel a geniální pianista Fryderyk Chopin – tedy v jediné osobě obojí, co zaznělo v otázce.

Přejděme teď k další lásce – fotografování. Sbíráte i historické fotoaparáty. Jaký je z vašeho pohledu nejcennější?

Určitě ten nejstarší – měchový přístroj značky Voigtländer z počátku minulého století, který mám jako rodinné dědictví po svém dědovi. Občas s ním, podobně jako i se všemi dalšími, fotím, a to nejen z toho důvodu, aby se „proběhl“ a nezatuhl, ale především pro krásný pocit jakéhosi částečného „návratu ke kořenům“ v podobě práce s historickým aparátem a současně pro jeho úžasné kvality a dodnes neselhávající funkčnost. Tehdy se totiž vyráběly věci, aby vydržely, nikoli aby člověk musel za pár let, leckdy hned krátce po vypršení záruční doby, shánět nové nebo pravidelně navštěvovat opravny, jak tomu, bohužel, často bývá v dnešní době. V tomto ohledu obecně zůstáváme poctivosti našich předků mnoho dlužni.

Máte ve sbírce nějaký svůj vysloveně oblíbený fotoaparát?

Dá se říci, že ne fotoaparát jako konkrétní kus, ale přímo značku, která je tu také nejbohatěji zastoupena – totiž starý dobrý Flexaret. S touhle dvouokou zrcadlovkou jsem se setkával prakticky po celé dětství, protože ve své době patřila mezi lidmi k nejrozšířenějším. Dodnes mi nejen tak trochu nostalgicky připomíná krásný kus života, ale je pro mne také dokladem důvtipu a šikovnosti českých hlav a rukou. O spolehlivosti a všeobecné oblíbenosti Flexaretu nejen mezi tehdejšími amatérskými, ale často též profesionálními fotografy svědčí mimo jiné i skutečnost , že se vyráběl v celkem třinácti typech postupně plných jednatřicet let (1939 – 1970) . Proto jsem zatoužil zkompletovat ve své sbírce celou tuto úžasnou řadu, což se mi zatím až na jeden jediný model podařilo. Nemusím jistě dodávat, že každá z těch mašinek rovněž dodnes bezvadně funguje a, co je nejpodstatnější, člověk se s ní má šanci skutečně naučit v pravém slova smyslu fotografovat, protože tu není nic, co by myslelo a pracovalo za něho. Dnešní „briketky“ s plnou automatikou, jimiž je ne už zaplaven, ale přímo přeplaven trh, jsou sice na jedné straně úctyhodnými výdobytky nejmodernější techniky, jenže skutečného fotografa ani při nejlepší vůli nevychovají. Spousta lidí se spokojí s pohodlnou metodou „koukni – zmáčkni“ (zbytek vymyslíme a uděláme za tebe a pak už si jen vyhraješ ve Photoshopu), ale tohle prostě pravým fotografováním není. Umím samozřejmě pochopit, že mnoha lidem bohatě postačí nějak si co nejjednodušším způsobem zachytit nejrozmanitější životní situace a těšit se jimi v okamžicích, kdy už patří jen minulosti. V žádném případě nijak nesnižuji především nesporné citové hodnoty takového počínání. Chápu i to, že málokdo se chce třeba na dovolenou vláčet s objemným a těžkým aparátem, když může šikovnou drobnůstku velikosti krabičky od mýdla jednoduše schovat do kapsy. Každému, kdo to však chce s krásným koníčkem, jímž je fotografování, myslet vážně, bych ale rozhodně dal do ruky nejdříve právě takový nějaký přístroj, jakým byl třeba Flexaret, s nímž musí vše vymyslet vlastní hlavou, pochopit základy, zákonitosti a souvislosti. Je samozřejmě jasné, že moderní doba se snaží vše stále více automatizovat a činit pro člověka pohodlnějším, jenže se přitom občas trestuhodně vytrácí jeho vlastní tvůrčí myšlení, aktivní přístup. Sám za sebe každopádně odmítám, aby za mne přemýšlela a pracovala banda mrňavých Japonců poschovávaných v sebegeniálnější krabičce (ostatně totéž se týká i hudební oblasti, konkrétně novodobého moru v podobě elektronických kláves, trefně nazývaných „samohrajkami“, kde chudák dítko často „muzicíruje“ tak, že pravá ruka hraje nejprimitivnějším způsobem pracně nadřenou holou melodii, zatímco levá mačká „čudlíky“, aby zázračný přístroj tu další krásu dohrál sám; z muzikantského hlediska děs a hrůza, ale, jak říkával pan Werich: „To je blbý – to se bude líbit!“, aneb hlas lidu – hlas boží). Mou nejhlubší úctu mají staří mistři, kteří chodili po světě s dřevěnými bedýnkami opatřenými nejjednoduššími čočkami a dokázali s tím pořizovat snímky, které dodnes vedle historické hodnoty stále ohromují krásou, řemeslnou dokonalostí i silou své výpovědi … 🙂 .

Jaký byl váš vůbec první fotoaparát?

Byla to, podobně jako vzpomenutý Flexaret, rovněž dvouoká zrcadlovka jménem Ljubitěl 2 . Jak už název napovídá, šlo o přístroj tehdejší sovětské výroby, přičemž překlad do češtiny zní Amatér (2). Dostal jsem jej k Vánocům, když mi bylo jedenáct let, a dodnes si vzpomínám, že tenhle dárek tenkrát jednoznačně zastínil všechny ostatní. Mé nadšení šlo dokonce tak daleko, že jsem druhého dne fotoaparát zase pečlivě zabalil do podoby, v jaké se nacházel o Štědrém večeru, abych si celý ten kouzelný obřad nalezení dárku pod stromečkem mohl zopakovat 🙂 . I tahle naprosto jednoduchá, ale velmi dobře zkonstruovaná mašinka fungovala a dodnes funguje bezvadně, objektiv v rámci svých možností krásně kreslí. Když jsem mnohem později začal sbírat staré fotoaparáty, zjistil jsem, že se v daném případě vlastně jedná o mírně poupravenou kopii předválečného německého přístroje Voigtländer Brillant.

Vzpomenete si na svoji první fotku, kterou jste udělal? Co na ní bylo?

Vzpomínám si velmi dobře, dokonce jsem svým způsobem hrdý na to, že jsem principielně zvolil, aniž bych to věděl, stejný motiv, jaký se nachází na jedné z prvních historických předchůdkyní klasické fotografie na světě: pohled z okna do zahrady. Jen mne mrzí, že zrovna tenhle, sice technicky i kompozičně zákonitě naprosto nedokonalý snímek už nemám a ani netuším, kam jej čas včetně negativu odvál.

Vraťme se do současnosti – čím dnes fotografujete?

Jak už jsem řekl, občas se vracím ke klasickému mokrému černobílému procesu a pak rád „provětrám“ kterýkoli z fotoaparátů své sbírky – nejčastěji některý z Flexaretů. V digitální sféře, která je dnes nejpohotovější a také nejlevnější, fotím již třetím rokem aparátem FujiFilm S 100 FS – ovšem výlučně v plně manuálním režimu, tedy tímtéž způsobem, jako bych držel v ruce Ljubitěl, Flexaret nebo třeba kinofilmovou Praktiku.

Máte teď před sebou nějakou zajímavou fotografickou expedici? Nějakou výpravu?

Z určitého hlediska je pro mne fotografickou výpravou prakticky každá cesta z domu, ať už třeba jen na nákup nebo do práce, protože jeden nikdy neví, kdy a kde se i na těch nejneočekávanějších místech může vynořit něco zajímavého – hra světel, barev, tvarů, přírodních kouzel … Jinak se mi ovšem vzhledem ke každodenní pracovní vytíženosti, která poleví až o prázdninách, nedostává času na nějaké delší fotoexpedice, takže podniknout něco takového připadá v úvahu jedině v letních měsících. Záměrů a plánů by byla spousta, ale které z nich se mi třeba zrovna letošního léta podaří zrealizovat, v tomto okamžiku ještě nevím.

O vás je známo, že rád fotografujete Boubín. Kdy jej máte nejradši? Ráno? Večer? V zimě? V dešti?

Odpověď je jednoduchá: Boubín mám prostě rád. Tedy ve všech denních i ročních dobách a za každého počasí. Fotografovat lze za jakékoli situace, takže konkrétní čas nerozhoduje, záleží jedině na volbě vhodného ideálního pohledu, který by okolnosti pořízení snímku nejlépe vystihoval. Mystérium té hory je pro mne svým způsobem drogou a kdybych se tam některý týden nemohl vypravit, považoval bych jej za zkažený.

Jak vaše výpravy na Boubín probíhají? Chodíte sám? Nebo s nějakým kolegou fotografem?

Střídavě chodím pěšky nebo jezdím na kole. Nejčastěji sám, občas pak s podobně nadšeným kolegou Romanem Szpukem, s nímž si někdy společnou výpravu naplánujeme, jindy se třeba sejdeme náhodně cestou. Co se dalších fotografů týče, jeden výstup jsem podnikl s Jozefem Petrem Moravcem, dobře známým čtenářům vimperka.eu, čas od času se na věži nezávisle na sobě potkáme s Vláďou Hoškem či Pepou Bostlem, kolegy z vimperského fotoklubu, nebo zapálenou fotografkou a milovnicí Šumavy Lenkou Duškovou ze Strakonic. Teď si ovšem uvědomuji, že má předchozí odpověď byla lehce nepřesná, protože vlastně nikdy nechodím ani nejezdím sám – vždy je se mnou hudba, uschovaná v miniaturním přehrávači mp3. Velkou výhodu má zejména při jízdách na kole, protože se dokonale soustředím na poslouchané skladby a díky jim prakticky nevnímám občasnou fyzickou náročnost terénního stoupání. Navíc mám ideální zvukový doplněk všeho, co nabízí okolní krajina k vidění, takže lze říci, že na Boubíně pobývám s Chopinem, Mozartem, Griegem … a mnoha dalšími 🙂 . Jedním dechem však musím dodat, že nescházejí ani okamžiky, kdy nejkrásnější hudbou je prosté šumění lesa.

Jaká vaše fotografie uvedená na webu www.vimperk.eu je podle vás nejzdařilejší? Kterou máte nejradši, nebo, která je nějak výjimečná?

Přiznám se, že takhle nad fotografiemi nepřemýšlím, nějaký jejich pomyslný žebříček si nesestavuji. U každé se snažím co možná poctivě zvládnout základní řemeslo i přemýšlet nad tím, co chci divákovi sdělit. Jak se vše povedlo, nechávám na posouzení právě jemu. Sám si spíš maximálně vychutnávám cestu za snímkem a jeho vlastní realizaci. Mám samozřejmě fotografie, které považuji za výjimečné, nikoli však jejich technickým provedením, nýbrž z hlediska námětu, který se mi podařilo vyfotit. Tady bych na prvním místě jmenoval snímek posmrtné masky Fryderyka Chopina, protože už jen sama skutečnost, že jsem se k odlitku tváře svého milovaného skladatele vůbec dostal, se stala před lety splněním jednoho z mých životních snů.

Kde jinde jsou vaše fotky ke zhlédnutí?

V klasické papírové podobě nejčastěji na společných pravidelných výstavách vimperského fotoklubu, jehož jsem osmým rokem členem, případně na příležitostných samostatných výstavách – např. ve fotoklubové galerii. Pokud bych měl odpovědět z geografického hlediska, pak nejdále se celkem tři mé snímky nacházejí v Los Angeles, jiné o něco blíže – v Paříži. V elektronické podobě jsou kromě vimperka.eu k vidění také na facebooku.

Zkoumáte i historii vimperského zámku. Současný majitel – Správa NP Šumava se o něj nemůže dál starat a nabídl jej ostatním státním institucím. Jakou budoucnost byste mu přál?

Vimperský zámek je pro mne od nejútlejšího dětství srdeční záležitostí. Vyrůstal jsem na protějším kopci, odkud jsem celé zámecké panorama měl každodenně ve všech ročních dobách na očích. Protože mou velkou láskou byly současně pohádky – zejména od Františka Hrubína s překrásnými ilustracemi Jiřího Trnky, automaticky jsem si při čtení jejich kouzelné děje promítal právě tam, do zámeckých zahrad, na arkády nebo kamkoli jinam, kde se mi ta která pohádka zdála nejpříhodnější a nejpůsobivější. Prakticky totéž se týká i středověkého Vimperka, jehož stopy jsou tu stále viditelné. Všechny ty prastaré zdi pro mne dodnes silně ožívají dávnými událostmi a lidskými příběhy, jak je tu, částečně na základě známých historických fakt, částečně za přispění vlastní fantazie, vnímám. A přiznám se, že tohle je pro mne krásným odpočinkem a únikem od vší tuctové ubíjející všednosti současné doby (popravdě řečeno, docela se děsím představy, jak hrůzně asi budou muset vypadat doby daleké budoucnosti, aby se lidé jednoho dne s podobným zaujetím vraceli do té naší, která se jim stane dávnou přitažlivou historií). Krom toho už mi celá řada přátel a známých rovněž potvrdila, že i jim dokáže zámek navzdory svému současnému žalostnému stavu připravit řadu nepopsatelně vzrušujících tajemných zážitků, takže na jeho výjimečnosti určitě něco bude a jsem moc rád, že v tomto nazírání na něj nejsem výjimkou. Mé největší přání je ovšem, bohužel, pouhou utopií, neboť bych rád náš zámek viděl v plně obnovené někdejší slávě včetně veškeré vnitřní výbavy, která z něho v průběhu všech pohnutých osudů, jimiž za staletí prošel, postupně zmizela – dnes vesměs už neznámo kam. Naopak pevně doufám, že utopií se nakonec nestane reálnější vize, podle níž by se zámek, na němž má své místo především historie a kultura, měl dostat do dobrých, náležitě kvalifikovaných a solventních rukou, které jej pozvednou ze zmíněného žalostného stavu a dají mu smysluplné využití, abychom se z jeho historické hodnoty i všech kouzel, která nabízí, mohli společně těšit i nadále. Bylo by totiž nejen tragédií, ale také především hlubokou ostudou, kdyby jednou příští Vimperáci byli nuceni konstatovat, že o stěžejní památku našeho města bylo lépe pečováno předrevolučním režimem, zatímco ten současný připustil její zničení.

(red)

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

30. dubna:

Je-li náš milý Boubín v něčem obzvlášť mistrem, pak mimo jiné ve schopnosti dokonale se vysmát meteorologickým předpovědím (zejména norským). A neděje se tak jen posledního apríla, …

… v jehož ránu se dle těchto vůbec nemělo ukázat sluníčko.

Vše bylo samozřejmě jinak, …

… byť je nutno uznat, …

… že celkový proces rozednívání …

… se jevil poněkud napínavým a ve výsledku ne zcela jednoznačným.

Vyústil ale ve skvostnou podívanou, již dále zbytečno komentovat.

Jihozápadní vítr se oproti včerejšku zklidnil na 6,3 m/s (22,68 km/h), leč polevila i jinak slibně vzrůstající teplota, takže by se možná komukoli dalšímu, pokud by se tu ovšem vyskytoval, nechtělo příliš věřit, že přihlíží zrodu příjemně teplého jarního dne. Nacházíme se ostatně ve finále měsíce, …

… který, ač kalendářně náležející cele jaru, předvedl rozhodně více ze zimního scénáře. Ale to k aprílu, natož pak na Šumavě, patří. Doufejme jen, že máj, jejž uvítáme zítra, nepůjde v jeho šlépějích.

29. dubna:

Den za dnem se velmi pozvolna otepluje, zima, zdá se, konečně vzdala své oplácení jaru za únor. Možná jen šetří všehovšudy poslední síly na ledové muže, proto srážky, které jsou předpovídány na dnešek, budou, dojde-li k nim, pouze dešťové. Obloha se na ně připravila již v průběhu původně hvězdné noci, …

… a boubínské uvítání se tak neslo v temně oblačných tónech, …

… které by možná leckdo neváhal nazvat přímo ponurými. Vždy ale záleží na úhlu pohledu a schopnosti nezapomínat, že nade vším bdí, ač třeba neviditelné, naše životodárné sluníčko.

A dnes se dokonce dalo spatřit, …

… byť jen na chvilku, …

… během níž se protáhlo úzkou štěrbinou, oddělující v dáli nad obzorem inverzní pás od mohutné svrchní oblačnosti.

I poté, co samo opět zmizelo, zůstávalo přítomno celou paletou charakteristických odstínů, od nichž se dokázaly „odpíchnout“ nejen temelínské páry, …

… ale třeba též překvapivě dobře viditelné Novohradské hory.

Je ovšem pravdou, že krajina i nadále vzbouzela dojem, …

… jako by byla zahalena jakýmsi závojem, …

… setrvávajícím na ní a zjemňujícím všechny barevné proměny, …

… které tu bylo možno postřehnout.

Jihozápadní vítr sice dokázal vyvinout rychlost rovných 9 m/s (32,4 km/h), ale zimní příznaky, k jakým mu ještě předevčírem stačila rychlost přesně poloviční, již nevzkřísil.

Snímky sněhoměrných tyčí pak jen potvrzují, co bylo na dané téma řečeno vzpomenutého dne.

Vše nasvědčuje tomu, že tady by nějakou zásadní změnu ve smyslu dalšího pocukrování obnažených travnatých ploch mohli přinést nanejvýš ledoví muži. Loni se to prvnímu z nich povedlo, nechme se tedy překvapit, s čím za necelé dva týdny přijdou letošní.

28. dubna:

Šumavští bobříci se mají čile k dílu.

27. dubna:

Po roce (připomeňme si 8. duben zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/17177) jsme se opět dočkali „superúplňku“, dle amerických tradic nazývaného růžovým. Ačkoli tato barva byla prvotně do názvu převzata od okrasných plamenek šídlovitých, růžově rozkvétajících právě v dubnu, lze konstatovat, že s trochou fantazie ji bylo možno skutečně najít i na výrazně zářícím měsíčním kotouči.

Nutno však dodat, že dosažení úplňkové fáze a maximální přiblížení Měsíce k Zemi vzájemně dělí necelých dvanáct hodin, neb k prvnímu úkazu došlo krátce po půl šesté ranní a k druhému dojde pro změnu krátce před půl šestou večerní. Ani tentokrát nebude superúplněk posledním – na druhý, ještě větší, neboť Zemi bližší, se můžeme těšit hned za měsíc, konkrétně 26. května.

Ranní Boubín navíc nabídl setkání zapadajícího úplňku s vycházejícím sluníčkem …

… a uchopil tuto příležitost opět nanejvýš slavnostně.

Všechny barvy, které tu byly rozehrány, však tentokrát působily jaksi komornějším dojmem, …

… k němuž přispíval i lehký závoj snivého oparu, …

… přes všechnu proměnlivost nezastírajícího sebejemnější oblačné dění na obloze, …

… v jehož rámci nescházel ani náznak Kelvin Helmholtzovy instability.

Jihovýchodní vítr dnes bylo i přes celkem mírnou rychlost 4,5 m/s (16,2 km/h) možno označit za hlavního strůjce pocitu zimy.

Sněhoměrné tyče nicméně přestane být nutno dokumentovat, …

… leda by došlo ještě k nějakému překvapivému sněžení.

26. dubna:

Matka Příroda je v posledních dnech úžasně při chuti a zpestřuje nám nejen ranní, nýbrž i večerní oblohu, …

… aniž bychom se za podobnými zážitky nutně museli vypravovat na šumavské vrcholy.

25. dubna:

Jelikož se svatojiřská večerní obloha až na několik víceméně osamocených cirrů téměř vyčistila, bylo zajímavou hádankou, čím překvapí dnešní časně ranní. Již za tmy bylo patrné, že v průběhu noci opět přibylo oblačnosti, …

… již úspěšně s obzvlášť intenzivní barevností prozařoval dorůstající Měsíc, …

… chystající se v úterý 27. dubna završit úplňkovou fázi. Stihl se však ukrýt za obzor ještě dříve, …

… nežli vypuklo fantastické divadlo …

… ještě barevnějšího slunečního východu.

Teplotě se tu v posledních dnech zalíbilo cestovat mírně kolem nuly – aktuálně na minusové straně. Severní vánek o rychlosti 1,7 m/s (6,12 km/h) přispíval k příjemné snesitelnosti celé situace, …

… opticky stále nabízející …

… parádní podívanou.

Jediným komentářem k sněhoměrným tyčím …

… může být konstatování, …

… že zbytky všeho, co se zde dalo odečíst, …

… především barevně odrážely vítězný blankyt oblohy, v jehož duchu se ponese celá poslední dubnová neděle.

24. dubna:

Po všem, co zatím předvádí letošní duben, asi jen málokdo čekal, že by snad svatý Jiří v souladu s lidovou pranostikou lákal k vylézání hady a štíry. Ale krásný a po předchozích i teplý jarní den nám rozhodně popřál.

23. dubna:

Tento cudně půvabný pozdrav jara výjimečně nepřichází ze Šumavy, nýbrž z památného Vyšehradu.

22. dubna:

O významném svátku, jakým je každoročně Den Země, nebylo možno vynechat boubínský výstup, …

… a to tím spíše, že sliboval další nevšední zážitky.

Obloha se do rána zatáhla jako na objednávku pro příští velkolepé divadlo, v němž nescházela ani sněhová přeháňka, …

… mlhy plížící se včera navštíveným Vltavským luhem, …

… či vzápětí proměny takřka ohnivé, …

… když stoupající sluníčko zápasilo o svůj podíl na scénáři.

Nemálo překvapila i náhlá kratičká blankytná epizoda, …

… jíž ovšem návrat původního barevného tónování nedal šanci.

Brzy bylo zjevné, že o rozhodující slovo usiluje skrytě všudypřítomná mlha, …

… chvílemi takticky vyčkávající, …

… ba ponechávající prostor dalším úkazům, …

… připravena však kdykoli zaútočit …

… a umlčet především svého hlavního rivala, jehož vítězství tentokrát přes všechny slibné náznaky nebylo přinejmenším v rámci celého dopoledne jisté.

Teplota od poslední návštěvy nepatrně vzrostla a vítr, dnes jihozápadní, zeslábl na 3,8 m/s (13,68 km/h). Tato kombinace by teoreticky měla pocitově působit oproti minulé o něco příznivěji, …

… nebýt ovšem vzpomenuté vlezlé mlhy, …

… jež nakonec nastoupila k rozhodujícímu útoku, …

… který po finálních proměnách vzhledu celé krajiny …

… sevřel náš milý Boubín neprůhlednou mokrou šedobílou čepicí.

Zpáteční cesta pak potvrdila, co se dalo očekávat, …

… totiž další zákonité úbytky sněhu.

21. dubna:

Ani dnes se šumavskému jaru nevyhnul souboj se stále dotírající zimou, …

… jejíž síly se ale již zjevně začínají krátit, …

… takže svými projevy navenek působila víceméně jen symbolicky.

Příroda však v každém případě nabídla spousty báječných příležitostí …

… k vychutnávání nejrozmanitějších scenérií, …

… v nichž se krom jiného nepřehlédnutelně hlásilo k světu především probouzení nového života.

20. dubna:

Z posledních dvou boubínských měření by k dnešku mohla vyplynout teorie, …

… že za daných teplotních podmínek hladina sněhu klesá v průměru o centimetr denně. Příroda ovšem ve své nevyzpytatelné pestrosti a rozmanitosti jistě primárně nesleduje naplnění choutek milovníků tabulek a statistik, teorie je samozřejmě svou podstatou úsměvná a obecně neplatná. Nicméně o dva centimetry méně sněhu – stále měkkého až rozbředlého – skutečně od předevčírka máme.

Dnešní odpoledne, většinově plné fantastických mračen, zjevně zavelelo k překotnému rozpadu studené fronty, …

… který se na celkové atmosféře krajiny projevil zejména nástupem mlhy, …

… přilétající k Boubínu od západu …

… za přispění větru o rychlosti až 6,2 m/s (22,32 km/h). Co se pak oteplení týče, rozhodně bylo markantnější v níže položených končinách nežli zde.

Zítřek nás klidně může ještě pokropit, ale zimní projevy, jakými duben zatím v převažující míře nešetřil, by rozhodně měly slábnout.

19. dubna:

Spolu s dalšími šumavskými toky i Volyňka dnes po celý den přijímala posilu shůry, aby nás tím více mohla těšit svými malebnými a k tomu často tajemnými zákoutími, …

… z nichž mnohá běžně lidská noha nenavštíví.

18. dubna:

Poměrně chladný víkend se dokázal postarat o to, že sníh na Boubíně, třebaže svou strukturou již velmi měkký až břednoucí, …

… nezaznamenal tak výrazný pokles, jaký by klidně bylo možno očekávat.

Jen u horní sněhoměrné tyče nám opět někdo s úspěchem odprezentoval svou slaboduchost (již by možná naše fatálně přepsychologizovaná a přediagnostikovaná doba omluvila třeba hluboce nepochopenou spontánní touhou radostně hájit právoplatné jaro za současného nezpochybnitelného práva z pozice osobní svobody ničit podmínky k měření hloubky sněhu, který tu přece už dávno nemá co dělat), …

… k čemuž tentokrát nebylo zapotřebí ani lyží (viz spodní tyč 21. března – http://vimperk.eu/index.php/vimperk/18219). Každopádně lze konstatovat, že průměrná hloubka přetrvávající bílé přikrývky tu činí 8 cm.

Na sklonku dne se vrchol dokázal zbavit vleklé mlžné čepice, …

… ale patrně jen aby naznačil, co bude následovat v příštích dnech. Zatažená obloha se s nemalou pravděpodobností hned tak neprojasní, ba naopak přinese vydatné srážky.

Bylo však příjemné sledovat, jak se zapadající sluníčko aspoň lehounkým tónováním snaží vnést do celé atmosféry svůj povzbuzující vklad.

Vítr si dnes zasloužil být chararakterizován velmi nezvyklým spojením, totiž jako severní vánek, neboť symbolickou rychlostí 1,6 m/s (5,76 km/h) vůbec nesváděl k pomyšlení, že teploměr stojí na bodu mrazu.

Jedno se ale jevilo jistým – zítřejší jitro tu bude opět přivítáno hustou mlhou.

17. dubna:

Jedním ze stále otevřených otazníků naší regionální historie je nápis „JOHANNES THAL . 1847 .“ na skále, k níž jsme ve fotokronice společně podnikli výlet již 6. května 2013 (viz http://vimperk.eu/index.php/component/content/article/118-diskuzni-forum/2107-vimperk-fotokronika-jana-tlaskala-kveten-13). Zmíněná lokalita dávno nevyhlíží tak, jak ji představuje uvedený odkaz či tento první vzpomínkový snímek z téže doby, …

… neboť vinou lesního požáru a následného zásahu lidské ruky zde došlo k razantní změně. Původně divoce obrostlá skála se tak náhle otevřela pohledům z míst, odkud ji dříve pro bujnou vegetaci nebylo možno spatřit.

A jak vidno, kdosi se tu ujal renovace nápisu, kterážto iniciativa by sama o sobě jistě zasluhovala velkou pochvalu, …

… nebýt do očí bijící skutečnosti, že samozvaný „restaurátor“ si bohužel na svém díle nedal zrovna dvakrát záležet.

16. dubna:

Navzdory neustálému dotírání odplaty chtivé zimy …

… se má jarní rozkvět čile k světu.

15. dubna:

Poštěstí-li se člověku zastihnout na Boubíně mimořádně úchvatné výjevy, jaké nabídl třeba počátek tohoto týdne, bývají další výstupy svým způsobem napínavější vlivem celkem zákonitých nevyslovených otázek, co bude na programu tentokrát. Srovnávat ovšem ve výsledku nemá cenu, neboť každá návštěva naší magické hory má své specifické nezaměnitelné kouzlo, i kdyby vrchol svírala charakteristická mlžná čepice. Právě ta se zcela nahoře ukázala být i realitou dnešního časného rána, ale ihned se stala předmětem napínavého očekávání, zda přece jen aspoň trochu někde nepovolí.

Jak vidno, povolila hned několikrát. Nikdy sice s jasným příslibem, že v dohledné době docela zmizí, …

… ale čekání na každý podobný okamžik bylo velmi lákavým dobrodružstvím, …

… a to tím spíše, že Boubín zjevně poskytl azyl zbraně stále neskládající zimě. Ta se uvedla nejen desetistupňovým teplotním sestupem oproti minulému měření, ale též severním větrem o rychlosti 4,8 m/s (17,28 km/h), který by sice sám o sobě nepředstavoval žádné zásadní drama, avšak v součinnosti se stále čerstvými přísuny mrznoucí mlhy, o něž se pečlivě staral, hrál v celém tom představení velmi zásadní roli.

Co pak dodat k porovnání výpovědí sněhoměrných tyčí?

Jedině potvrdit, …

… že v průměru patnácticentimetrový další čerstvý sněhový přírůstek …

… se do zdejší historie zapíše jako realita třídenního jarního rozmezí.

Nu a boubínská čepice v průběhu dne nakonec přece jen ustoupila – možná jen proto, aby uvolnila pro příští dny místo dalším.

14. dubna:

Zatímco na jihu sníh zdařile mizí, Západočeši si dnes za výrazně nižších teplot ještě poměrně bohatě užívali čerstvých přeháněk, z nichž mnohé se daly směle zvát chumelenicemi.

Za takové situace bylo milým zjištěním, že žádné rozmary počasí nezbrzdí zdárné šíření facebookových kamínků.

Tento přicestoval na Pustý hrádek od Kolince.

K polednímu se zdálo, že i tady by mohlo slavit aspoň mírný úspěch sluníčko, ale za takovým zážitkem bylo nutno navrátit se zpět do domovských končin.

13. dubna:

Ne že bychom na taková a podobná probuzení nebyli zvyklí, ale v dané roční době už by jich přece jen mělo pozvolna ubývat ve prospěch výrazně barevnějších.

Na druhé straně je však nutno poctivě uznat, …

… že oněch místy až pět za noc napadlých centimetrů čerstvého jarního sněhu vtisklo krajině za ustupující mlhy a sílícího sluníčka nemalý půvab.

Do večera se ale v naprosté většině rozplynul … a čím méně barevnosti přineslo probuzení, tím více jí vynahradilo usínání.

12. dubna:

Vystřídá-li v průběhu stoupání na Boubín původní čistou hvězdnou oblohu přibývající oblačnost od západu a předpovědi současně zvěstují výrazné zhoršení počasí, rozhodně ještě nebývá nutno věšet hlavu. Není to samozřejmě pravidlem, ale má-li člověk šťastný den, může se dočkat neuvěřitelných zázraků.

Dnešek rozhodně takovým dnem byl a připravil zážitky, které by sebelépe volená slova neměla šanci plnohodnotně vystihnout. Proto je určitě vhodnější volbou nechat je zase jednou umlknout.

Ochladilo se – sice zatím nikoli pod nulu – a západní vítr přitvrdil na 6,5 m/s (23,4 km/h), což lze s nemalou pravděpodobností vnímat jako předzvěst další zimní kapitoly, jejíž děj patrně opět zabere většinu týdne.

Do jaké míry přinutí sněhoměrné tyče, po příjemně teplém víkendu stojící opět na holé lesní trávě, ke změně výpovědí, …

… se musíme dát jako vždy překvapit.

11. dubna:

Druhá dubnová neděle uchystala na vimperské odpolední obloze hned dvojí romantiku. Napřed ze světa historie – v podobě průletu slavného německého trojplošníku z I. světové války, Fokkeru Dr.I, jejž si co dokonalou repliku postavil a pilotuje František Hadrava, letecký nadšenec z nedalekého Zdíkova, …

… a poté již přírodní, k níž složení a postupné rozvrstvení oblačnosti přímo vybízelo. Na programu bylo téměř dokonalé malé sluneční halo s patrným svrchním dotykovým obloukem a pravým parheliem, …

… v mírně pozměněné podobě přetrvávajícím nad zámkem a pozoruhodným shlukem oblaků typu altocumulus lenticularis i poté, co se prvně jmenovaný jev vlivem nebeských proměn rozplynul.

10. dubna:

Oteplení nepřehlédnutelně koná své dílo, …

… sněhoměrné tyče v rekordním čase …

… opět docela prudce mění své výpovědi …

… o slábnoucí a výrazně rozbředlé zimní pokrývce, …

… většinovém to díle zvolna končícího jarního týdne.

Boubín se na uvítanou pochlubil půvabným levým parheliem na pozadí bohatě oblačností vyšperkované pastelové oblohy.

Celodenní slunečno pozvolna spělo …

… k poutavému loučení, …

… v jehož rámci bylo dříve spatřené levé parhelium doplněno do sourozenecké dvojice i poněkud jinak pojatým pravým.

Barevné proměny vlastního západu si jistě nadále vystačí beze slov …

Takřka dvanáctistupňový teplotní skok v rozmezí jediného dne rovněž hovoří sám za sebe, stejně jako jižní až jihovýchodní větřík o rychlosti 3,6 m/s (12,96 km/h). Jaro zkrátka umí zimě rázně odpovědět, třebaže není vyloučeno, že v rámci aprílového počasí ji ještě občas pustí ke slovu.

9. dubna:

Před víkendem povětšinou mrazivého a zasněženého týdne jaro nakročilo k vítanému oteplení, …

… pro něž výmluvně svědčila již ranní obloha nad Boubínem, …

… vyladěná do jemného pastelova.

Mrazík byl očekáván o tři stupně silnější, jihozápadní vítr s nárazy 5,8 m/s (20,88 km/h) mu již s iluzí zimní atmosféry příliš nepomáhal.

Jen sněhu přece jen ještě stihlo nepatrně přibýt, …

… ale vše nasvědčuje tomu, že se tady vbrzku opět staneme svědky zhoupnutí na opačnou stranu.

8. dubna:

Zdá se, že jarnímu sněžení je na nějaký čas konec.

7. dubna:

Apríl si z nás pěkně utahuje – však je to pro něj charakteristické. Nic proto lépe neobsáhlo rozmanitost každou chvíli se nejen nad Vimperkem měnící oblohy jako objektiv typu rybí oko. V porovnání se včerejším (nijak ovšem nedeformovaným) snímkem z téhož místa je zřejmé, že louky přivrácené k slunečním paprskům se dokázaly zbavit i poměrně bohatého pocukrování.

Hlubokými podboubínskými lesy již naopak nebylo možno stoupat po holém koberci z mechu, loňské trávy a drobných větévek. Sluníčko, jež tu po celý den nemělo šanci dosáhnout až na dno, se navíc v pokročilém odpoledni stávalo čím dál vzácnějším, …

… často umlčováno stále silnějšími přeháňkovými chumelenicemi.

Vezmeme-li v úvahu, že ještě předevčírem byla na spodní sněhoměrné tyči vidět desítka …

… a vrchní dokonce odhalila rovnou nulu, …

… získáváme jasný přehled o velmi slušném sněhovém přírůstku v rozmezí pouhých dvou dnů.

Za atmosféru, jaká panovala na boubínském vrcholu, …

… by se rozhodně nemusely stydět ani Vánoce, …

… které tu často, jak je ostatně možno potvrdit zpětným zalistováním fotokronikou napříč předchozími lety, …

… připomínávají spíše jaro.

Dnešní západní vítr o rychlosti 9,2 m/s (33,12 km/h) ve spolupráci s naměřenou teplotou a hustým sněžením co závěrem celého večera jarní atmosféru rozhodně ničím nepřipomínal. A jistě tu nebyl svého druhu posledním.

6. dubna:

Včerejší meteorologická vize sněhové bouře byla přinejmenším pro naše končiny dle očekávání přehnaná, severozápadní vítr ve Vimperku nepřekročil rychlost 6 m/s (21,6 km/h), čímž nedosáhl ani poloviny ranní boubínské hodnoty, ale město do rána přece jen zbělalo, …

… takže na druhé straně je nutno konstatovat, že by bylo jistě nanejvýš vítáno, aby velikonoční pohled na ně společně s venkovní teplotou co nejdříve zase oproti současné realitě působil jarně.

Sluníčko se také v přestávkách mezi četnými sněhovými přeháňkami o znovunavrácení jarní vizáže poctivě snažilo a podařilo se mu nejen zbavit většinu střech nepatřičné bělosti, …

… ale ještě krátce před svým rozloučením vykouzlit nad zámeckou věží takřka mysticky uprostřed bohaté oblačnosti působící pravé parhelium.

A právě oblačnost ještě dokázala příjemně zdramatizovat atmosféru chladného, zimou jaru uloupeného večera.

5. dubna:

Postavení ubývajícího měsíčního srpku o Velikonočním pondělí napovídalo, že k jeho setkání s vycházejícím sluníčkem dojde prakticky na tomtéž úseku obzoru, tedy nikoli na dvou protilehlých, jako tomu bylo třeba ještě na Zelený čtvrtek.

Celé jitro nejvýrazněji charakterizoval nebývale silný vítr, sice nemající na obloze příliš mnoho materiálu ku své obvyklé kreativitě, ale i s tím málem dokázal velmi působivě kouzlit …

… a uchystat mimo jiné pastelově nadýchanou, zasněnou atmosféru …

… k výše zmíněnému setkání dvou nebeských těles.

Počasí by se dle meteorologických předpovědí mělo v průběhu dne od severozápadu postupně proměnit v další silnou vlnu srážek – zde s nemalou pravděpodobností sněhových, majících dokonce parametry bouře, nesoucí již i jméno Ulli. Výraznou tlakovou níži má následovat příliv arktického vzduchu, jenž v příštích dnech odsoudí jaro do role ryze kalendářního pojmu.

I po nutném započtení tradiční míry katastrofického přehánění, meteorologům vlastního asi jako kohoutům kokrhání, nutno říci, že popsanému vývoji zatím nic výrazně nenasvědčovalo.

Vzpomenutý vítr opět zvolil změnu směru, tentokrát vál od jihozápadu, a to nárazovou rychlostí 15,2 m/s (54,72 km/h), čímž nejen jednoznačně vyloučil případný pocit mírného oteplení, jaký by mohl vyplývat z porovnání dvou posledních údajů teploměru, ale naopak výrazně podpořil atmosfréru nefalšované poctivé zimy.

K té ostatně stále opticky přispívají přetrvávající zbytky sněhu, …

… jakkoli doznávají ze dne na den častých změn.

Naplní-li se pak ona na dnešek předpovídaná, …

… bude zítra opět co čerstvě porovnávat …

… a krom jiného určitě zmizí i tyto krásně čitelné důkazy zcela nedávné tetřeví procházky.

4. dubna:

Ač se nijak výrazně neoteplilo, sluníčko v den oslavy Kristova zmrtvýchvstání přece zvítězilo …

… a oproti Bílé sobotě rozhodně dokonalo blankytný stoosmdesátistupňový obrat v počasí.

3. dubna:

Bílá sobota začala skutečně stylově – tedy pouze z hlediska samotného názvu, neboť křesťanská tradice si tento den spojuje se smutkem nad Kristovou smrtí, nikoli se sněhem. S tím si jej ovšem zjevně spojila již čtrnáctým dnem nelegitimní zima, jež se cítí vůči právoplatnému jaru být dlužnicí, resp. odplatitelkou.

Boubín jako vždy potvrdil, …

… že zásluhou nižších teplot bude mít oproti Vimperku náskok v trvanlivosti čerstvě napadlého sněhu.

Tentokrát jej přibyly v průměru tři až čtyři centimetry, ale k opětovnému zakrytí míst, na nichž ještě včera převládala loňská suchá lesní tráva, stačily.

A celodenní nadílka shůry …

… pokračovala s různě dlouhými přestávkami až do večera, …

… který sice přinesl mnohem více oblačné šedi nežli včerejší, …

… ale současně se blýskl mnohem magičtějším slunečním rozloučením.

Severozápadní vítr i nadále nepatrně zeslábl – na 5,1 m/s (18,36 km/h), ale pokles teploty pod nulu vše co do pocitu navrácené zimy bohatě vykompenzoval.

Nefalšované aprílové počasí …

… zkrátka nastartovalo hned od začátku v tvrdém duchu.

Rozhlednu po čase opět přizdobily facebookové kaménky, …

… jak se ukázalo v prvém …

… i druhém případě, …

… oba tentokrát z domácích končin a od téhož autora.

2. dubna:

K porovnání boubínského sněhového stavu v rozmezí jediného dne …

… není co dodávat, …

… neboť jeho další úbytky vlivem přetrvávajícího jarního tepla jsou dokonale patrné i pouhým okem …

… bez přesného měření. Vrchní sněhoměrná tyč už ostatně nepotřebuje ani detailní výřez – ocitla se na suché trávě, jíž byla naposledy nejblíže 4. března.

Ale především nám nadešel Velký pátek a s ním fantastická paleta nebeských scenérií, za nimiž se společně mlčky vydejme.

K nejmagičtějším momentům náležejí nečekané ojedinělé paprsky z temně zatažené oblohy.

Tento se tajemně dotkl Krejčovického vrchu (830 m n.m., 6,2 km od Boubína).

Až na samotný konec bezmála dvouhodinového přírodního představení ponechme konstatování, že poměrně prudce klesnoucí teplotu provázel i dnes severozápadní vítr, jen o mírně slabší nárazové rychlosti 5,4 m/s (19,44 km/h). Vše viděné a zažité jednoznačně směřuje k ještě silnějšímu tušení nežli včera, že totiž zítřejší Bílá sobota se svému názvu rozhodně nezpronevěří.

1. dubna:

Ani letošní Zelený čtvrtek nepřerušil posloupnost dní, v nichž se zrána na obloze potkala dvě nebeská tělesa – nositelé hlavních rolí pro den …

… a noc. Ačkoli současně připadl na první duben, …

… neučinil nic, na základě čeho bychom se mohli cítit vyvedenými aprílem.

Naopak se zjevně naprosto stylově zařadí …

… do slibně započaté jarní série …

… příjemně slunných a teplých dní.

Sluníčko nás pozdravilo svou klasickou parádou, …

… totiž výstavním parheliem – tentokrát pouze pravým, situovaným přímo nad Kleť.

Zalaškoval si jen vítr, a to změnou směru, když od severozápadu občasnými nárazy o rychlosti 6,9 m/s (24,84 km/h) poškádlil o půl stupně oproti včerejšku vyšší teplotu.

Pohled k sněhoměrným tyčím však jasně vypovídal o tom, že právě vzrůstající teplota zde má již delší dobu hlavní slovo. Pokračující zřetelný ústup, jakož i optická proměna sněhové vrstvy se v porovnání s jednatřicátým či osmadvacátým březnem (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/18219) nedala přehlédnout. Opět je markantnější na vrcholu …

… nežli níže, kam se sluníčko dostává o něco obtížněji. Přesto však musíme, jak bylo řečeno již včera v březnu, počítat s nevypočitatelností aprílového počasí. Třeba nás v zimním duchu vyvede aprílem hned blížící se Bílá sobota.