Rozbalit rozhovorSbalit rozhovor
| Neděle 12. únor 2012 21:24 |
 ROZHOVOR: Odmítám bandu mrňavých poschovávaných Japonců, říká mimo jiné vimperský muzikant a fotograf Jan Tláskal. Zastihnout ho k osobnímu rozhovoru není lehké. V základní umělecké škole ani na gymnáziu ho nelze vyrušovat. Když se pro změnu toulá se svým fotoaparátem městem a okolím, aby nalovil třeba další záběry do každodenně vytvářené fotokroniky, nebývá k nalezení. Vypadá to, že bychom se s ním museli snad jedině vypravit na Boubín a vyzpovídat ho cestou. Nejjednodušším řešením se nakonec ukázaly předem připravené otázky, na které nám písemně odpověděl.
Ve vaší vizitce na portálu www.vimperk.eu stojí, že svůj čas dělíte mezi tři lásky – hudbu, fotografování a Šumavu. Hraje některá láska prim?
Co na tyhle vaše lásky říká manželka? Nežárlí? Myslím, že zrovna tady má člověk jedinou ideální příležitost koketovat současně s více láskami, aniž by to mohlo být považováno za nevěru. Manželka je navíc rovněž na Šumavě narozený muzikant, takže v prvním i druhém případě důvod k žárlivosti jistě nemá. Co se pak poslední lásky týče, popravdě přiznávám, že jsem se jí zatím neptal, ale jelikož to se mnou vydržela už déle než čtvrt století, dá se předpokládat, že je dávno nad věcí a mým dalším láskám místo žárlení fandí 🙂 .
Sám aktivně koncertujete a hudbu i vyučujete. Jakou máte nejradši vy sám?
V tomhle případě si dovolím otázku poněkud otočit a odpovědět napřed spíš v tom smyslu, jakou hudbu naopak rád nemám: každou, která z mého pohledu postrádá hlavu, patu a hlavně ducha. Bytostně nesnáším skladby bez pořádného hudebního nápadu, v nichž se do nekonečného blba opakuje jeden a tentýž často na obě nohy kulhající motiv, nejednou navíc ještě, v případě, že až tak slaboduchý není, odněkud ukradený. Současně mi vadí hudba, která na posluchače agresivně útočí nadměrným hlukem. Je to samozřejmě můj subjektivní postoj, který nikomu nevnucuji, a všem, jimž naopak výše uvedené projevy přinášejí uspokojení, budiž jinak přáno, pokud tím ovšem neotravují své okolí. Otázka však zřejmě mířila zejména do oblasti hudebních žánrů a stylů. I když se z tohoto hlediska cítím být nejvíce „doma“ v oblasti hudby, pro niž existuje sice naprosto nepřesné, ale hluboce zažité označení „vážná“, nevyhýbám se žádnému jinému stylu z oblasti stejně nesmyslně škatulkované hudby „populární“ (vezměme na vysvětlenou třeba jen v úvahu, kolik např. šansonů slavné Edith Piaf či písní z repertoáru Elvise Presleyho je vysloveně vážných, zatímco Mozartova Malá noční hudba nebo Beethovenova klavírní skladbička Pro Elišku patří pro změnu ke kusům dozajista populárním). Skladba mne musí vnitřně oslovit – a pak je naprosto jedno, ve které z mnoha pestrých hudebních zahrad se urodila. Krom toho vždy záleží na situaci a rozpoložení, za jakého je poslouchána, ale to jistě nikomu neříkám nic nového ani světoborného.
Co tedy nějaký oblíbený skladatel nebo interpret?
I tady se těžko odpovídá, protože člověk má pocit, že vyzdvihne-li jednoho, vlastně tím tak trochu urazí všechny ostatní – a ta řada je obrovská: Bach, Dvořák, Čajkovskij, Suk, Rachmaninov, Debussy, Prokofjev, Schumann, Vivaldi, Verdi, výše vzpomenutí Edith Piaf, Elvis Presley, Beatles, Queen, Smokie, Scott Joplin, Stewie Wonder … jmenuji namátkou, řadím náhodně, aniž bych kohokoli upřednostňoval před dalším, a mohl bych jmenovat dál. Je tu nicméně přece jen osobnost, kterou si sice nechávám na závěr, ale patří jí místo v čele všech vzpomenutých i nevzpomenutých: polský romantický skladatel a geniální pianista Fryderyk Chopin – tedy v jediné osobě obojí, co zaznělo v otázce. Přejděme teď k další lásce – fotografování. Sbíráte i historické fotoaparáty. Jaký je z vašeho pohledu nejcennější?
Určitě ten nejstarší – měchový přístroj značky Voigtländer z počátku minulého století, který mám jako rodinné dědictví po svém dědovi. Občas s ním, podobně jako i se všemi dalšími, fotím, a to nejen z toho důvodu, aby se „proběhl“ a nezatuhl, ale především pro krásný pocit jakéhosi částečného „návratu ke kořenům“ v podobě práce s historickým aparátem a současně pro jeho úžasné kvality a dodnes neselhávající funkčnost. Tehdy se totiž vyráběly věci, aby vydržely, nikoli aby člověk musel za pár let, leckdy hned krátce po vypršení záruční doby, shánět nové nebo pravidelně navštěvovat opravny, jak tomu, bohužel, často bývá v dnešní době. V tomto ohledu obecně zůstáváme poctivosti našich předků mnoho dlužni. Máte ve sbírce nějaký svůj vysloveně oblíbený fotoaparát? Dá se říci, že ne fotoaparát jako konkrétní kus, ale přímo značku, která je tu také nejbohatěji zastoupena – totiž starý dobrý Flexaret. S touhle dvouokou zrcadlovkou jsem se setkával prakticky po celé dětství, protože ve své době patřila mezi lidmi k nejrozšířenějším. Dodnes mi nejen tak trochu nostalgicky připomíná krásný kus života, ale je pro mne také dokladem důvtipu a šikovnosti českých hlav a rukou. O spolehlivosti a všeobecné oblíbenosti Flexaretu nejen mezi tehdejšími amatérskými, ale často též profesionálními fotografy svědčí mimo jiné i skutečnost , že se vyráběl v celkem třinácti typech postupně plných jednatřicet let (1939 – 1970) . Proto jsem zatoužil zkompletovat ve své sbírce celou tuto úžasnou řadu, což se mi zatím až na jeden jediný model podařilo. Nemusím jistě dodávat, že každá z těch mašinek rovněž dodnes bezvadně funguje a, co je nejpodstatnější, člověk se s ní má šanci skutečně naučit v pravém slova smyslu fotografovat, protože tu není nic, co by myslelo a pracovalo za něho. Dnešní „briketky“ s plnou automatikou, jimiž je ne už zaplaven, ale přímo přeplaven trh, jsou sice na jedné straně úctyhodnými výdobytky nejmodernější techniky, jenže skutečného fotografa ani při nejlepší vůli nevychovají. Spousta lidí se spokojí s pohodlnou metodou „koukni – zmáčkni“ (zbytek vymyslíme a uděláme za tebe a pak už si jen vyhraješ ve Photoshopu), ale tohle prostě pravým fotografováním není. Umím samozřejmě pochopit, že mnoha lidem bohatě postačí nějak si co nejjednodušším způsobem zachytit nejrozmanitější životní situace a těšit se jimi v okamžicích, kdy už patří jen minulosti. V žádném případě nijak nesnižuji především nesporné citové hodnoty takového počínání. Chápu i to, že málokdo se chce třeba na dovolenou vláčet s objemným a těžkým aparátem, když může šikovnou drobnůstku velikosti krabičky od mýdla jednoduše schovat do kapsy. Každému, kdo to však chce s krásným koníčkem, jímž je fotografování, myslet vážně, bych ale rozhodně dal do ruky nejdříve právě takový nějaký přístroj, jakým byl třeba Flexaret, s nímž musí vše vymyslet vlastní hlavou, pochopit základy, zákonitosti a souvislosti. Je samozřejmě jasné, že moderní doba se snaží vše stále více automatizovat a činit pro člověka pohodlnějším, jenže se přitom občas trestuhodně vytrácí jeho vlastní tvůrčí myšlení, aktivní přístup. Sám za sebe každopádně odmítám, aby za mne přemýšlela a pracovala banda mrňavých Japonců poschovávaných v sebegeniálnější krabičce (ostatně totéž se týká i hudební oblasti, konkrétně novodobého moru v podobě elektronických kláves, trefně nazývaných „samohrajkami“, kde chudák dítko často „muzicíruje“ tak, že pravá ruka hraje nejprimitivnějším způsobem pracně nadřenou holou melodii, zatímco levá mačká „čudlíky“, aby zázračný přístroj tu další krásu dohrál sám; z muzikantského hlediska děs a hrůza, ale, jak říkával pan Werich: „To je blbý – to se bude líbit!“, aneb hlas lidu – hlas boží). Mou nejhlubší úctu mají staří mistři, kteří chodili po světě s dřevěnými bedýnkami opatřenými nejjednoduššími čočkami a dokázali s tím pořizovat snímky, které dodnes vedle historické hodnoty stále ohromují krásou, řemeslnou dokonalostí i silou své výpovědi … 🙂 .
Jaký byl váš vůbec první fotoaparát? Byla to, podobně jako vzpomenutý Flexaret, rovněž dvouoká zrcadlovka jménem Ljubitěl 2 . Jak už název napovídá, šlo o přístroj tehdejší sovětské výroby, přičemž překlad do češtiny zní Amatér (2). Dostal jsem jej k Vánocům, když mi bylo jedenáct let, a dodnes si vzpomínám, že tenhle dárek tenkrát jednoznačně zastínil všechny ostatní. Mé nadšení šlo dokonce tak daleko, že jsem druhého dne fotoaparát zase pečlivě zabalil do podoby, v jaké se nacházel o Štědrém večeru, abych si celý ten kouzelný obřad nalezení dárku pod stromečkem mohl zopakovat 🙂 . I tahle naprosto jednoduchá, ale velmi dobře zkonstruovaná mašinka fungovala a dodnes funguje bezvadně, objektiv v rámci svých možností krásně kreslí. Když jsem mnohem později začal sbírat staré fotoaparáty, zjistil jsem, že se v daném případě vlastně jedná o mírně poupravenou kopii předválečného německého přístroje Voigtländer Brillant. Vzpomenete si na svoji první fotku, kterou jste udělal? Co na ní bylo? Vzpomínám si velmi dobře, dokonce jsem svým způsobem hrdý na to, že jsem principielně zvolil, aniž bych to věděl, stejný motiv, jaký se nachází na jedné z prvních historických předchůdkyní klasické fotografie na světě: pohled z okna do zahrady. Jen mne mrzí, že zrovna tenhle, sice technicky i kompozičně zákonitě naprosto nedokonalý snímek už nemám a ani netuším, kam jej čas včetně negativu odvál. Vraťme se do současnosti – čím dnes fotografujete? Jak už jsem řekl, občas se vracím ke klasickému mokrému černobílému procesu a pak rád „provětrám“ kterýkoli z fotoaparátů své sbírky – nejčastěji některý z Flexaretů. V digitální sféře, která je dnes nejpohotovější a také nejlevnější, fotím již třetím rokem aparátem FujiFilm S 100 FS – ovšem výlučně v plně manuálním režimu, tedy tímtéž způsobem, jako bych držel v ruce Ljubitěl, Flexaret nebo třeba kinofilmovou Praktiku. Máte teď před sebou nějakou zajímavou fotografickou expedici? Nějakou výpravu? Z určitého hlediska je pro mne fotografickou výpravou prakticky každá cesta z domu, ať už třeba jen na nákup nebo do práce, protože jeden nikdy neví, kdy a kde se i na těch nejneočekávanějších místech může vynořit něco zajímavého – hra světel, barev, tvarů, přírodních kouzel … Jinak se mi ovšem vzhledem ke každodenní pracovní vytíženosti, která poleví až o prázdninách, nedostává času na nějaké delší fotoexpedice, takže podniknout něco takového připadá v úvahu jedině v letních měsících. Záměrů a plánů by byla spousta, ale které z nich se mi třeba zrovna letošního léta podaří zrealizovat, v tomto okamžiku ještě nevím. O vás je známo, že rád fotografujete Boubín. Kdy jej máte nejradši? Ráno? Večer? V zimě? V dešti?
Jak vaše výpravy na Boubín probíhají? Chodíte sám? Nebo s nějakým kolegou fotografem? Střídavě chodím pěšky nebo jezdím na kole. Nejčastěji sám, občas pak s podobně nadšeným kolegou Romanem Szpukem, s nímž si někdy společnou výpravu naplánujeme, jindy se třeba sejdeme náhodně cestou. Co se dalších fotografů týče, jeden výstup jsem podnikl s Jozefem Petrem Moravcem, dobře známým čtenářům vimperka.eu, čas od času se na věži nezávisle na sobě potkáme s Vláďou Hoškem či Pepou Bostlem, kolegy z vimperského fotoklubu, nebo zapálenou fotografkou a milovnicí Šumavy Lenkou Duškovou ze Strakonic. Teď si ovšem uvědomuji, že má předchozí odpověď byla lehce nepřesná, protože vlastně nikdy nechodím ani nejezdím sám – vždy je se mnou hudba, uschovaná v miniaturním přehrávači mp3. Velkou výhodu má zejména při jízdách na kole, protože se dokonale soustředím na poslouchané skladby a díky jim prakticky nevnímám občasnou fyzickou náročnost terénního stoupání. Navíc mám ideální zvukový doplněk všeho, co nabízí okolní krajina k vidění, takže lze říci, že na Boubíně pobývám s Chopinem, Mozartem, Griegem … a mnoha dalšími 🙂 . Jedním dechem však musím dodat, že nescházejí ani okamžiky, kdy nejkrásnější hudbou je prosté šumění lesa. Jaká vaše fotografie uvedená na webu www.vimperk.eu je podle vás nejzdařilejší? Kterou máte nejradši, nebo, která je nějak výjimečná?
Kde jinde jsou vaše fotky ke zhlédnutí? V klasické papírové podobě nejčastěji na společných pravidelných výstavách vimperského fotoklubu, jehož jsem osmým rokem členem, případně na příležitostných samostatných výstavách – např. ve fotoklubové galerii. Pokud bych měl odpovědět z geografického hlediska, pak nejdále se celkem tři mé snímky nacházejí v Los Angeles, jiné o něco blíže – v Paříži. V elektronické podobě jsou kromě vimperka.eu k vidění také na facebooku. Zkoumáte i historii vimperského zámku. Současný majitel – Správa NP Šumava se o něj nemůže dál starat a nabídl jej ostatním státním institucím. Jakou budoucnost byste mu přál? Vimperský zámek je pro mne od nejútlejšího dětství srdeční záležitostí. Vyrůstal jsem na protějším kopci, odkud jsem celé zámecké panorama měl každodenně ve všech ročních dobách na očích. Protože mou velkou láskou byly současně pohádky – zejména od Františka Hrubína s překrásnými ilustracemi Jiřího Trnky, automaticky jsem si při čtení jejich kouzelné děje promítal právě tam, do zámeckých zahrad, na arkády nebo kamkoli jinam, kde se mi ta která pohádka zdála nejpříhodnější a nejpůsobivější. Prakticky totéž se týká i středověkého Vimperka, jehož stopy jsou tu stále viditelné. Všechny ty prastaré zdi pro mne dodnes silně ožívají dávnými událostmi a lidskými příběhy, jak je tu, částečně na základě známých historických fakt, částečně za přispění vlastní fantazie, vnímám. A přiznám se, že tohle je pro mne krásným odpočinkem a únikem od vší tuctové ubíjející všednosti současné doby (popravdě řečeno, docela se děsím představy, jak hrůzně asi budou muset vypadat doby daleké budoucnosti, aby se lidé jednoho dne s podobným zaujetím vraceli do té naší, která se jim stane dávnou přitažlivou historií). Krom toho už mi celá řada přátel a známých rovněž potvrdila, že i jim dokáže zámek navzdory svému současnému žalostnému stavu připravit řadu nepopsatelně vzrušujících tajemných zážitků, takže na jeho výjimečnosti určitě něco bude a jsem moc rád, že v tomto nazírání na něj nejsem výjimkou. Mé největší přání je ovšem, bohužel, pouhou utopií, neboť bych rád náš zámek viděl v plně obnovené někdejší slávě včetně veškeré vnitřní výbavy, která z něho v průběhu všech pohnutých osudů, jimiž za staletí prošel, postupně zmizela – dnes vesměs už neznámo kam. Naopak pevně doufám, že utopií se nakonec nestane reálnější vize, podle níž by se zámek, na němž má své místo především historie a kultura, měl dostat do dobrých, náležitě kvalifikovaných a solventních rukou, které jej pozvednou ze zmíněného žalostného stavu a dají mu smysluplné využití, abychom se z jeho historické hodnoty i všech kouzel, která nabízí, mohli společně těšit i nadále. Bylo by totiž nejen tragédií, ale také především hlubokou ostudou, kdyby jednou příští Vimperáci byli nuceni konstatovat, že o stěžejní památku našeho města bylo lépe pečováno předrevolučním režimem, zatímco ten současný připustil její zničení. (red)
|
Naštěstí mohu s klidným svědomím říci, že všechny jsou vzájemně vyvážené, ideálně se prolínají a doplňují. Jinak bych si totiž troufl odpovědět jedině z časového hlediska, neboť tu, pakliže bychom pracovně slovo fotografování nahradili fotografií, jde o kategorie ženského rodu a ty si nikdy není radno upřednostněním jedné nad druhou či třetí rozhněvat. To je známo odpradávna, vzpomeňme jen, co bylo příčinou trojské války – sice jen podle dávné báje, ale zrovna v tomto bodě bych jí klidně věřil 🙂 . Takže, přísně chronologicky vzato, nejstarší láskou je hudba, za niž bych těsně zařadil Šumavu a konečně fotografii.
Odpověď je jednoduchá: Boubín mám prostě rád. Tedy ve všech denních i ročních dobách a za každého počasí. Fotografovat lze za jakékoli situace, takže konkrétní čas nerozhoduje, záleží jedině na volbě vhodného ideálního pohledu, který by okolnosti pořízení snímku nejlépe vystihoval. Mystérium té hory je pro mne svým způsobem drogou a kdybych se tam některý týden nemohl vypravit, považoval bych jej za zkažený.
Přiznám se, že takhle nad fotografiemi nepřemýšlím, nějaký jejich pomyslný žebříček si nesestavuji. U každé se snažím co možná poctivě zvládnout základní řemeslo i přemýšlet nad tím, co chci divákovi sdělit. Jak se vše povedlo, nechávám na posouzení právě jemu. Sám si spíš maximálně vychutnávám cestu za snímkem a jeho vlastní realizaci. Mám samozřejmě fotografie, které považuji za výjimečné, nikoli však jejich technickým provedením, nýbrž z hlediska námětu, který se mi podařilo vyfotit. Tady bych na prvním místě jmenoval snímek posmrtné masky Fryderyka Chopina, protože už jen sama skutečnost, že jsem se k odlitku tváře svého milovaného skladatele vůbec dostal, se stala před lety splněním jednoho z mých životních snů.
Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563
30. dubna:
Snad žádný apríl za hodně dlouhou dobu nazpět nenaplnil své počasí tak obrovským teplotním rozkmitem jako letošní.
Kdo by koneckonců uvěřil, že ještě předevčírem byla cesta na Boubín v těchto místech plná sněhu, …
… sice již napůl ztvrdlého i rozbředlého, …
… ale v každém případě znesnadňujícího chůzi.
Ta dnešní měla za cíl především zmapování situace …
… ohledně již třetí vlny saharského prachu.
Nu, zcela pryč ještě rozhodně nebyl.
Vítr tentokrát vál od východu, a to mírněji nežli předevčírem – maximální naměřená rychlost 3,8 m/s (13,68 km/h) připomínala spíš občasná dýchnutí, za aktuální, bezmála dvojnásobné teploty rozhodně příjemná.
Luzný …
… spolu s oběma Roklany nejlépe dokumentoval prudký teplotní vzestup v porovnání s minulými pohledy z Boubína.
A meteorologové mají v rukávu hned pro příští týden i scénář výrazného květnového ochlazení a dalšího sněžení … na Šumavě, obzvláště letos, lze už věřit všemu, ostatně uvidíme.
29. dubna:
Kdo již někdy viděl, jak vypadá saharský prach v atmosféře, ten má v této chvíli jasno …
28. dubna:
Hlavním motorem boubínského výstupu byl tentokrát celkem pochopitelně stav sněhu, …
… ovšem své slibovala též obloha, od noci plná mračen proměnlivých tvarů a dávající jistotu, že sluneční kouzla najdou přebohaté pole působnosti.
Třebaže jižní obzor od samého rozbřesku vzbouzel dojem zanoření do oparu, přece se na něm pozvolna začaly sotva znatelně rýsovat známé siluety.
Nedávná čerstvá sněhová nadílka pochopitelně neminula Roklany …
… ani Luzný – známé hraniční vrcholy se do té doby své předešlé bělosti téměř zbavily.
Slunce se sice dosud nacházelo pod obzorem, ale oblačnosti nad ním dávno využilo k úžasným barevným proměnám, …
… zasahujícím i na protilehlou stranu. Zapadající Měsíc tam klesal do nachových podušek.
Největší překvapení však dosud stále vyčkávalo, až sluneční kotouč vystoupá do dalšího, tentokrát oblačného úkrytu.
Zprvu jen slabě zřetelné Alpy náhle začaly dostávat novou podobu, …
… zatím však stále ještě tlumenou již zmíněným obzorovým oparem.
Ten ale začal výrazněji ustupovat, a tak mohlo dojít k onomu překvapení. Sluneční paprsky se, byť jejich zdroj byl z boubínské perspektivy ukryt za oblačným pásem, opřely o alpské špičky intenzivněji a postaraly se očím o slovy nepopsatelné zážitky.
Jižní vítr se sice snažil chvílemi vyvinout jakousi rychlost, ovšem nepřekročil 4,6 m/s (16,56 km/h), takže po delší době bylo možno podmínky na rozhledně zase označit za jarní.
Zbarvení jižního obzoru nicméně čímsi připomínalo nedávné časy, …
… konkrétně vyvolávalo vzpomínky na invazi saharského prachu, …
… jako by nás něco podobného mělo potkat i dnes.
Konečně ani přímý pohled do stoupajícího slunečního kotouče nevyvolával obvyklou oslepující odezvu.
Celá rozhledna se vyznačovala výrazným přikrášlením, o něž se však nepostaral saharský prach, nýbrž všudypřítomný pyl, vytvářející na podlahách jednotlivých pater v důsledku odtávajícího sněhu zajímavé kresby.
Sníh dle všeho vezme zasvé stejně rychle, jako se tu objevil, …
… ale po nějaký čas bude ještě zdola viděn, i když dávno nemá charakter souvislých ploch.
27. dubna:
Pozvolný nástup stále hezčího počasí je spojen s neustávajícími úchvatnými nebeskými výjevy.
26. dubna:
Tulipánům (ba ani narcisům) vpád zimy navzdory drsným okamžikům zjevně neublížil.
25. dubna:
Naši dva šumavští bratři uprostřed přebohatého dění mezi nebem a zemí …
24. dubna:
A opět zvrat k lepšímu …
23. dubna:
Včerejší odhad se bezezbytku naplnil – Vimperk čekalo další bílé procitnutí, ovšem za daného teplotního stavu s výhledem na zcela jiný, sněhu opět prostý večer, ba s nemalou pravděpodobností již odpoledne.
Pohled do rampouchy přikrášleného větvoví podboubínských smrků prozradil, …
… že i tady, v oblasti na rozdíl od Vimperka obdařené trvalou sněhovou pokrývkou, teploty přece jen kolísají.
Cesta vzhůru sice oproti pátečnímu stavu zcela zřetelně vykazovala čerstvou sněhovou nadílku, …
… avšak v rámci celkového stavu to kupodivu nevzbouzelo dojem očekávaného výrazného přírůstku.
Za pozornost spíš stála celková proměnlivá barevnost zasněžených ploch, …
… neomylně vypovídající o tradiční mlžné čepici, dnes se držící skutečně jen samotné špičky Boubína.
Vida, kdosi přizdobil vrcholový kámen sněhuláčkem.
Schody rozhledny si patrně ještě nějaký ten den počkají na vysvobození od turisty ušlapaného sněhu, …
… zatímco kamery mají o něco větší naději, že se zase co nevidět rozhlédnou do volné krajiny.
Mrazík se zatím poctivě stará o udržení té skoro vánoční atmosféry, a jelikož jihozápadní větřík dnes jen občas dýchl rychlostí 2,3 m/s (8,28 km/h), pobyt na věži působil velmi příjemně.
A nakonec se během zpáteční cesty přece jen nějakým způsobem přihlásilo i sluníčko, v těch okamžicích již zapadlé.
22. dubna:
Po nočním mrazíku se konečně opět rýsuje krásný slunečný den, ale oblačnost nad zámkem je stále varovně zdviženým prstem – možná předzvěstí dalšího, nejspíš do příští noci situovaného sněžení.
21. dubna:
Kdo jiný by lépe opticky dokumentoval nadmořskou výšku, jíž počíná předěl mezi jarem a navrátivší se zimou, nežli náš Boubín?
20. dubna:
I když se předposlední dubnová sobota naprosto většinově nesla ve znamení přeháněk, nejednou velmi vydatných, naštěstí nepanovala tak nízká teplota, …
… aby se výsledek podobal třeba včerejšímu boubínskému. Dokonce došlo i na velmi poutavé večerní scenérie, které snad, doufejme, rovněž nejsou základem příštího nočního bíla, které by ještě bylo příčinou probuzení sněhových hrabel.
19. dubna:
Už je víc než jasné, že duben roku 2024 se zapíše do historie nejpropastnějším teplotním rozdílem v rámci střetu jara se zimou, oplácející jako již nejednou svému nástupci dřívější vpád do jejího panství. Na počátku boubínského výstupu vypadaly výsledky slibovaného sněžení ještě celkem mírně, …
… ale s přibývající výškou přibývaly i úvahy o tom, …
… že za celkové vyladění krajiny …
… by se nemusely stydět poctivé Vánoce.
Kdo ze zdejších návštěvníků minulé soboty (viz 13. duben) by tipoval, …
… že tam, kam se zmíněného dne dalo vyrazit nalehko, prakticky jen v triku, …
… dnes vedle bohatého čerstvého sněhového přídělu vládne v daném porovnání takřka dvacetistupňový teplotní propad? Navíc k němu nutno připojit také jihozápadní vítr o nárazové rychlosti 13,3 m/s (47,88 km/h), což zajisté nevyžaduje žádný zvláštní komentář ohledně výsledného pocitového působení.
Jakákoli větší dohlednost ani nebyla očekávána, symbolická drobná promodrávání či protrhávání mlhy nepřinesla pražádnou změnu.
Jestli se ke všemu meteorologové nemýlili, není zdokumentovaná situace zdaleka finální. S ohledem na skutečnost, že vše, co v nižších polohách vyznívá jako pouhé dešťové srážky, má zde jednoznačně podobu sněhu, se v průběhu příštích dní zima vyřádí na Boubíně ještě nanejvýš dosyta.
18. dubna:
Tak už i Vimperk se dočkal bílého probuzení, …
… které ovšem předčasně rozkvetlé stromy patrně nesly všelijak, …
… zejména vinou výrazného zatížení větví těžkým mokrým sněhem.
Nedočkají-li se nicméně události, jež započaly již v noci na dnešek, vleklejšího pokračování, …
… nemusela by mít tato zimní aprílová epizoda nutně negativní rozuzlení.
V průběhu dne se totiž natolik přijatelně oteplilo, …
… že si stromy od ranního zakletí zase ulevily. Můžeme však čekat lecjaký scénář, v němž sníh ještě neřekl poslední slovo.
17. dubna:
Vyšším teplotám zjevně odzvonilo, …
… nadále pokračují smíšené či sněhové přeháňky …
… a zanechávají po sobě velmi různorodé, ovšem nejednou opticky velmi zajímavé stopy.
16. dubna:
Tak nám apríl konečně vystrčil drápky – po zcela nepatřičné exkurzi do letního počasí výrazně ochladil ovzduší a do ranního deště přimíchal také sněhové vločky, z nichž dokázal ve vyšších nežli vimperských polohách stvořit i souvislou pokrývku, tedy záležitost po nedávných vedrech skutečně snad i šokující.
V průběhu dne, celkově poměrně větrného, však dokázal prezentovat i vlídnější tvář, …
… plnou oblačných fantazií na náhle vymetené obloze.
Co však na to Boubín?
Ten zase jednou nabídl dech beroucí krásu, střídající nefalšovaná přeháňková dramata …
… na jedné ploše s líbeznými slunečními idylkami.
Oko zkrátka opět nevědělo, …
… na které straně obzoru spočinout dříve, …
… aby se dosyta pokochalo všemi nabízenými zázraky.
A ty se střídaly doslova během okamžiků, …
… neboť měly mocný impuls v západním větru o rychlosti 10,3 m/s (37,08 km/h).
Co dodat k bezmála devatenáctistupňovému propadu oproti uplynulé sobotě? Snad jen konstatovat, že vlivem souhry dané teploty s výše zmíněným větrem nepatřily pocity na rozhledně vysloveně k jarním.
Ale těm člověk pod dojmem úžasných vizuálních zážitků pranic nevěnoval pozornost, …
… zvláště když do hry vstupovaly mlžné vsuvky …
… spolu s poletující ledovou krupicí …
… a po jejich odplynutí obloha přišla se zcela novými scenériemi, …
… tentokrát již více promodrávajícími …
… a dávajícími výrazně větší prostor kouzlícím slunečním paprskům.
Nu, Roklany dnes měly viditelnost, lidově řečeno, s chlupem – Velký se neubránil střídání oblačných čepic.
Luzný se na tom v daném směru zdál být o trochu lépe.
Vše nasvědčovalo tomu, že ani v příštích dnech nebude konec překvapujícím zvratům v počasí. Nechme se překvapit.
15. dubna:
Při současném extrémním teplotním vývoji se nelze divit, že v půli dubna …
… do zvolna se probouzejícího Vimperka takto skvěle opticky dosáhla poměrně mohutná jarní bouřka, …
… sama o sobě ovšem městu značně vzdálena severním směrem.
Nepřekvapilo by, kdyby se bezprostředně či v krátkém čase od takovýchto fantastických blesků ozval hrom, …
… ale skutečně zůstalo jen u nich, …
… doprovázených se značnou časovou prodlevou velmi slabým pobrumláváním.
Tím úžasnější však vlastně tato časně ranní (cca okolo 5:30) předehra k deštivému pondělku byla.
14. dubna:
Snad už nebude zaskočen nějakým dramaticky šokujícím teplotním propadem nad rámec tradičních aprílových výstředností.
13. dubna:
Návštěva Boubína v pravé poledne (zdůrazněme, že poctivého středoevropského času) není zrovna častým zvykem autora fotokroniky, milujícího samotu a klid časných jiter či soumraků, …
… ale občas stojí za to udělat výjimku, výše řečené obětovat …
… a přesvědčit se, jak si stojí nejvyšší vyhlídkové místo české části Šumavy v rámci všeobecného teplotního dění.
Vida, už i Luzný značně zredukoval svou nedávnou souvislejší bělost …
… a Vimperk si užívá dvaadvaceti stupňů.
Tady se teploměr ustálil na hodnotě o čtyři a půl stupně nižší, do níž navíc oproti městu promlouvá rychlostí 5,3 m/s (19,08 km/h) jihovýchodní vítr.
Nic krom pohledu do kalendáře tu ovšem nekalí iluzi pravých letních zážitků.
12. dubna:
Chvilky před soumrakem náležejí k nejpůsobivějším …
11. dubna:
O zachycení idylické letní atmosféry skutečně není momentálně nejmenší nouze.
10. dubna:
Pakliže by někdo zatoužil po exotickém suvenýru v podobě saharského prachu, …
… může si jej v těchto dnech nasbírat prakticky kdekoli – třeba na poštovních schránkách.
9. dubna:
Již od včerejšího pozdního odpoledne jistě nikdo na základě zbarvení a celkově nezvyklého zakalení oblohy nesetrvával v pochybnostech o tom, že se naplnila prognóza dalšího přídělu saharského písku (či příhodněji řečeno prachu). Dnešní ráno na popsaný stav zákonitě navázalo, …
… a jakkoli měl sluneční kotouč opět ztíženou situaci ohledně svého prosazení, bylo zřejmé, že druhý aprílový týden bude i tak zatím pokračovat v nepřirozeně vysokých teplotách.
8. dubna:
Člověk na té kráse může oči nechat, třebaže se přece jen letos dosti výrazně předběhla.
Nezbývá než doufat, že apríl prudce neotočí teplotním kormidlem, čímž by jistě překvapil méně nežli aktuální situací, případně že následky aktuálního dění se za měsíc nestanou soustem pro ledové muže.
7. dubna:
Avizovaný nejteplejší den v týdnu se probouzel v ohnivém rozpoložení, …
… jemuž umožnila vzniknout potrhaná oblačnost, …
… koncentrovaná vesměs nad obzorem jinak čisté hvězdné oblohy.
Vedle pozvolnějších tvarových proměn probíhaly pochopitelně hbitěji též barevné, …
… zprvu jen operující na poli intenzity jednotlivých odstínů.
Původní oheň však začal postupně vyhasínat, …
… až nakonec přešel v šedomodré tóny.
Dokonale viditelné Alpy tentokrát nezapůsobily dojmem nečekaného, …
… neboť dohlednost k obzoru a dále bylo obecně možno charakterizovat jako brilantně ostrou.
Ač se to vždy na první pohled nemuselo zdát, …
… všechny siluety byly též detailně prokresleny z hlediska struktury samotných štítů, ať již holých či pokrytých ledem a sněhem.
A zatím obloha doznala zcela zásadní změny, …
… podmíněné přibýváním oblačnosti, …
… rozkračující se tu v širokých pásech.
Svůj podíl na tom všem měl bezesporu též jihozápadní vítr o maximální rychlosti 6,3 m/s (22,68 km/h), jejž tentokrát pocitově přebila naměřená teplota.
Nu, původní atmosféra ranního rozbřesku je zákonitě ta tam, …
… své vzezření změnily i Alpy, někde zářící bělostí, …
… jinde zlaceny slunečními paprsky, …
… pokud se k nim tyto dokázaly probít skrze onu sílící oblačnost.
V každém případě bylo cítit, že teplota dnes skutečně vyšplhá do výšin neodpovídajících prvnímu dubnovému týdnu, nýbrž připomínajících červenec či srpen. Tím pádem se nejzajímavějším záběrem nestaly ani tak vzdálené Alpy, jako mnohem bližší Luzný, …
… stále navzdory tepelným podmínkám zářící sice již nikoli zcela jednolitou, ale přece jen na dálku dojem celistvosti budící sněhovou pokrývkou.
6. dubna:
Kdo se dnes vydal do takových a podobných přírodních zákoutí, jistě s ohledem na výrazné, takřka letní oteplení neprohloupil.
První z celkem čtyř dubnových pátků měl být jakousi předehrou k dalšímu extrémně teplému víkendu, …
… což opět volalo po průzkumu z Boubína.
Tam zákonitě první pohled mířil k jihu, odkud před týdnem nadmíru hojně přilétal saharský prach. I tentokrát právě odtud výrazně foukalo, konkrétně rychlostí 5,8 m/s (20,88 km/h). Vrchní patro oblohy, řečeno poněkud emotivně, nevěstilo nic dobrého, …
… zato na obzoru se doslova skvěly brilantně ostré, …
… zřetelně prokreslené Alpy.
Zatímco celkový pohled do krajiny byl vyladěn do ponura, v případě zmíněných velehor bylo naopak zcela zřejmé, …
… že nic nebrání slunečním paprskům, aby se bohatě opíraly do jejich bělostných štítů.
To nejzajímavější se však přece jen nabízelo vysoko nad hlavou, …
… kde výše zmíněný vítr nacházel dostatek přebohatého oblačného materiálu …
… k fantastickému kouzlení, vyvolávajícímu převažující měrou dojem jakési až zlověstnosti.
Na své si tu opět přicházela především obrazotvornost.
Teplota celkem pochopitelně vykazovala nižší hodnotu oproti vimperské a dalším této podobným, které kolem poledního slibně šplhaly až k dvojnásobným výsledkům.
Směrem k vnitrozemskému horizontu bylo mimo jiné dobře čitelné, …
… kde všude zrovna probíhají srážkové aktivity.
Slunce se již chystalo k západu, ale nezdálo se, že získá větší prostor k rozloučení, …
… než jaký byl k vidění nad Alpami. Míra naplnění víkendových meteorologických prognóz tak zůstávala vlastně velkou neznámou, jejíž rozluštění se dočkáme až nazítří.
4. dubna:
Jak se ukázalo hned zrána, ani duben nás neošidí o duhové zážitky.
3. dubna:
Třetí dubnové vimperské usínání …
2. dubna:
Předpověď se dokonale naplnila, slunečné okamžiky střídaly četné vydatné přeháňky, …
… jejichž zásluhou jarní Šumava pozvolna úžasně získá na barevnosti.
1. dubna:
Prvoaprílové velikonoční pondělí se nakonec z celých svátků ukázalo být nejslunečnějším a od samého jitra i nejteplejším dnem. Kolem poledního (již zase pohříchu letního času) bylo možno počasí označit ba i za letní, když teploměr ukazoval dvaadvacet stupňů a na obloze, ještě předešlé neděle zkalené saharským prachem, začal převládat blankyt. Pak ovšem přece jen nastala změna, která zapůsobila jako výzva prozkoumat vše z Boubína.
Ten především dokonale vyškolil všechny nezkušené, kteří si sem pod vlivem výše popsaného dění v nižších polohách vyběhli nalehko jako v opravdovém létě.
Od jihozápadu vál poměrně silný vítr, dosahující rychlosti 12,1 m/s (43,56 km/h), který mimo jiné zase vymazal všechny snahy o onen vytoužený blankyt …
… a postaral se o to, že sluneční kotouč pozbyl své dopolední nadvlády.
Zatímco boubínský vrchol tentokrát zůstal zcela čistým, Smrčina a Trojmezenská hornatina počínaje Plechým skončily svými vrcholy pod horizontálním pásem souvislé oblačnosti.
Navzdory tomu však tu a tam byly překvapivě k pozornému zahlédnutí útržky Alp, …
… nejvíce napravo od Třístoličníku, …
… což dokumentuje detailnější záběr.
Připočteme-li do součinnosti k výše uvedenému větru naměřenou teplotu, je zřejmé, že na boubínské rozhledně dozajista nevládly dojmy letních zážitků. Lze říci, že všechny, kdož je tu snad – soudě dle oblečení – naivně očekávali, dokonale vyvedla aprílem.
Oblačné výjevy, tentokrát již většinově prosté saharského prachu, ohlašovaly blížící se ochlazení a deštivo, …
… které by mělo zítřkem počínaje provázet většinu tohoto svátkem započatého prvního aprílového týdne.