Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – duben 2026

1 dubna, 2026
19:32

Jan Tláskal sumava.euJAN TLÁSKALFotograf, muzikant, ŠumavákRozbalit rozhovorSbalit rozhovor

Neděle 12. únor 2012 21:24

Historický měchový fotoaparát stojící na otevřeném notovém zápisu

Jan Tláskal sumava.euROZHOVOR: Odmítám bandu mrňavých poschovávaných Japonců, říká mimo jiné vimperský muzikant a fotograf Jan Tláskal.

Zastihnout ho k osobnímu rozhovoru není lehké. V základní umělecké škole ani na gymnáziu ho nelze vyrušovat. Když se pro změnu toulá se svým fotoaparátem městem a okolím, aby nalovil třeba další záběry do každodenně vytvářené fotokroniky, nebývá k nalezení. Vypadá to, že bychom se s ním museli snad jedině vypravit na Boubín a vyzpovídat ho cestou. Nejjednodušším řešením se nakonec ukázaly předem připravené otázky, na které nám písemně odpověděl.

Ve vaší vizitce na portálu www.vimperk.eu stojí, že svůj čas dělíte mezi tři lásky – hudbu, fotografování a Šumavu. Hraje některá láska prim?

Muž fotografující svůj odraz v zrcadle, vedle kterého stojí bílá busta muže s knírem Jan Tláskal sumava.euNaštěstí mohu s klidným svědomím říci, že všechny jsou vzájemně vyvážené, ideálně se prolínají a doplňují. Jinak bych si totiž troufl odpovědět jedině z časového hlediska, neboť tu, pakliže bychom pracovně slovo fotografování nahradili fotografií, jde o kategorie ženského rodu a ty si nikdy není radno upřednostněním jedné nad druhou či třetí rozhněvat. To je známo odpradávna, vzpomeňme jen, co bylo příčinou trojské války – sice jen podle dávné báje, ale zrovna v tomto bodě bych jí klidně věřil 🙂 . Takže, přísně chronologicky vzato, nejstarší láskou je hudba, za niž bych těsně zařadil Šumavu a konečně fotografii.

Co na tyhle vaše lásky říká manželka? Nežárlí?

Myslím, že zrovna tady má člověk jedinou ideální příležitost koketovat současně s více láskami, aniž by to mohlo být považováno za nevěru. Manželka je navíc rovněž na Šumavě narozený muzikant, takže v prvním i druhém případě důvod k žárlivosti jistě nemá. Co se pak poslední lásky týče, popravdě přiznávám, že jsem se jí zatím neptal, ale jelikož to se mnou vydržela už déle než čtvrt století, dá se předpokládat, že je dávno nad věcí a mým dalším láskám místo žárlení fandí 🙂 .

Sám aktivně koncertujete a hudbu i vyučujete. Jakou máte nejradši vy sám?

Jan Tláskal sumava.eu

V tomhle případě si dovolím otázku poněkud otočit a odpovědět napřed spíš v tom smyslu, jakou hudbu naopak rád nemám: každou, která z mého pohledu postrádá hlavu, patu a hlavně ducha. Bytostně nesnáším skladby bez pořádného hudebního nápadu, v nichž se do nekonečného blba opakuje jeden a tentýž často na obě nohy kulhající motiv, nejednou navíc ještě, v případě, že až tak slaboduchý není, odněkud ukradený. Současně mi vadí hudba, která na posluchače agresivně útočí nadměrným hlukem. Je to samozřejmě můj subjektivní postoj, který nikomu nevnucuji, a všem, jimž naopak výše uvedené projevy přinášejí uspokojení, budiž jinak přáno, pokud tím ovšem neotravují své okolí. Otázka však zřejmě mířila zejména do oblasti hudebních žánrů a stylů. I když se z tohoto hlediska cítím být nejvíce „doma“ v oblasti hudby, pro niž existuje sice naprosto nepřesné, ale hluboce zažité označení „vážná“, nevyhýbám se žádnému jinému stylu z oblasti stejně nesmyslně škatulkované hudby „populární“ (vezměme na vysvětlenou třeba jen v úvahu, kolik např. šansonů slavné Edith Piaf či písní z repertoáru Elvise Presleyho je vysloveně vážných, zatímco Mozartova Malá noční hudba nebo Beethovenova klavírní skladbička Pro Elišku patří pro změnu ke kusům dozajista populárním). Skladba mne musí vnitřně oslovit – a pak je naprosto jedno, ve které z mnoha pestrých hudebních zahrad se urodila. Krom toho vždy záleží na situaci a rozpoložení, za jakého je poslouchána, ale to jistě nikomu neříkám nic nového ani světoborného.

Co tedy nějaký oblíbený skladatel nebo interpret?

Jan Tláskal sumava.eu

I tady se těžko odpovídá, protože člověk má pocit, že vyzdvihne-li jednoho, vlastně tím tak trochu urazí všechny ostatní – a ta řada je obrovská: Bach, Dvořák, Čajkovskij, Suk, Rachmaninov, Debussy, Prokofjev, Schumann, Vivaldi, Verdi, výše vzpomenutí Edith Piaf, Elvis Presley, Beatles, Queen, Smokie, Scott Joplin, Stewie Wonder … jmenuji namátkou, řadím náhodně, aniž bych kohokoli upřednostňoval před dalším, a mohl bych jmenovat dál. Je tu nicméně přece jen osobnost, kterou si sice nechávám na závěr, ale patří jí místo v čele všech vzpomenutých i nevzpomenutých: polský romantický skladatel a geniální pianista Fryderyk Chopin – tedy v jediné osobě obojí, co zaznělo v otázce.

Přejděme teď k další lásce – fotografování. Sbíráte i historické fotoaparáty. Jaký je z vašeho pohledu nejcennější?

Jan Tláskal sumava.eu

Určitě ten nejstarší – měchový přístroj značky Voigtländer z počátku minulého století, který mám jako rodinné dědictví po svém dědovi. Občas s ním, podobně jako i se všemi dalšími, fotím, a to nejen z toho důvodu, aby se „proběhl“ a nezatuhl, ale především pro krásný pocit jakéhosi částečného „návratu ke kořenům“ v podobě práce s historickým aparátem a současně pro jeho úžasné kvality a dodnes neselhávající funkčnost. Tehdy se totiž vyráběly věci, aby vydržely, nikoli aby člověk musel za pár let, leckdy hned krátce po vypršení záruční doby, shánět nové nebo pravidelně navštěvovat opravny, jak tomu, bohužel, často bývá v dnešní době. V tomto ohledu obecně zůstáváme poctivosti našich předků mnoho dlužni.

Máte ve sbírce nějaký svůj vysloveně oblíbený fotoaparát?

Dá se říci, že ne fotoaparát jako konkrétní kus, ale přímo značku, která je tu také nejbohatěji zastoupena – totiž starý dobrý Flexaret. S touhle dvouokou zrcadlovkou jsem se setkával prakticky po celé dětství, protože ve své době patřila mezi lidmi k nejrozšířenějším. Dodnes mi nejen tak trochu nostalgicky připomíná krásný kus života, ale je pro mne také dokladem důvtipu a šikovnosti českých hlav a rukou. O spolehlivosti a všeobecné oblíbenosti Flexaretu nejen mezi tehdejšími amatérskými, ale často též profesionálními fotografy svědčí mimo jiné i skutečnost , že se vyráběl v celkem třinácti typech postupně plných jednatřicet let (1939 – 1970) . Proto jsem zatoužil zkompletovat ve své sbírce celou tuto úžasnou řadu, což se mi zatím až na jeden jediný model podařilo. Nemusím jistě dodávat, že každá z těch mašinek rovněž dodnes bezvadně funguje a, co je nejpodstatnější, člověk se s ní má šanci skutečně naučit v pravém slova smyslu fotografovat, protože tu není nic, co by myslelo a pracovalo za něho. Dnešní „briketky“ s plnou automatikou, jimiž je ne už zaplaven, ale přímo přeplaven trh, jsou sice na jedné straně úctyhodnými výdobytky nejmodernější techniky, jenže skutečného fotografa ani při nejlepší vůli nevychovají. Spousta lidí se spokojí s pohodlnou metodou „koukni – zmáčkni“ (zbytek vymyslíme a uděláme za tebe a pak už si jen vyhraješ ve Photoshopu), ale tohle prostě pravým fotografováním není. Umím samozřejmě pochopit, že mnoha lidem bohatě postačí nějak si co nejjednodušším způsobem zachytit nejrozmanitější životní situace a těšit se jimi v okamžicích, kdy už patří jen minulosti. V žádném případě nijak nesnižuji především nesporné citové hodnoty takového počínání. Chápu i to, že málokdo se chce třeba na dovolenou vláčet s objemným a těžkým aparátem, když může šikovnou drobnůstku velikosti krabičky od mýdla jednoduše schovat do kapsy. Každému, kdo to však chce s krásným koníčkem, jímž je fotografování, myslet vážně, bych ale rozhodně dal do ruky nejdříve právě takový nějaký přístroj, jakým byl třeba Flexaret, s nímž musí vše vymyslet vlastní hlavou, pochopit základy, zákonitosti a souvislosti. Je samozřejmě jasné, že moderní doba se snaží vše stále více automatizovat a činit pro člověka pohodlnějším, jenže se přitom občas trestuhodně vytrácí jeho vlastní tvůrčí myšlení, aktivní přístup. Sám za sebe každopádně odmítám, aby za mne přemýšlela a pracovala banda mrňavých Japonců poschovávaných v sebegeniálnější krabičce (ostatně totéž se týká i hudební oblasti, konkrétně novodobého moru v podobě elektronických kláves, trefně nazývaných „samohrajkami“, kde chudák dítko často „muzicíruje“ tak, že pravá ruka hraje nejprimitivnějším způsobem pracně nadřenou holou melodii, zatímco levá mačká „čudlíky“, aby zázračný přístroj tu další krásu dohrál sám; z muzikantského hlediska děs a hrůza, ale, jak říkával pan Werich: „To je blbý – to se bude líbit!“, aneb hlas lidu – hlas boží). Mou nejhlubší úctu mají staří mistři, kteří chodili po světě s dřevěnými bedýnkami opatřenými nejjednoduššími čočkami a dokázali s tím pořizovat snímky, které dodnes vedle historické hodnoty stále ohromují krásou, řemeslnou dokonalostí i silou své výpovědi … 🙂 .

Jaký byl váš vůbec první fotoaparát?

Byla to, podobně jako vzpomenutý Flexaret, rovněž dvouoká zrcadlovka jménem Ljubitěl 2 . Jak už název napovídá, šlo o přístroj tehdejší sovětské výroby, přičemž překlad do češtiny zní Amatér (2). Dostal jsem jej k Vánocům, když mi bylo jedenáct let, a dodnes si vzpomínám, že tenhle dárek tenkrát jednoznačně zastínil všechny ostatní. Mé nadšení šlo dokonce tak daleko, že jsem druhého dne fotoaparát zase pečlivě zabalil do podoby, v jaké se nacházel o Štědrém večeru, abych si celý ten kouzelný obřad nalezení dárku pod stromečkem mohl zopakovat 🙂 . I tahle naprosto jednoduchá, ale velmi dobře zkonstruovaná mašinka fungovala a dodnes funguje bezvadně, objektiv v rámci svých možností krásně kreslí. Když jsem mnohem později začal sbírat staré fotoaparáty, zjistil jsem, že se v daném případě vlastně jedná o mírně poupravenou kopii předválečného německého přístroje Voigtländer Brillant.

Vzpomenete si na svoji první fotku, kterou jste udělal? Co na ní bylo?

Vzpomínám si velmi dobře, dokonce jsem svým způsobem hrdý na to, že jsem principielně zvolil, aniž bych to věděl, stejný motiv, jaký se nachází na jedné z prvních historických předchůdkyní klasické fotografie na světě: pohled z okna do zahrady. Jen mne mrzí, že zrovna tenhle, sice technicky i kompozičně zákonitě naprosto nedokonalý snímek už nemám a ani netuším, kam jej čas včetně negativu odvál.

Vraťme se do současnosti – čím dnes fotografujete?

Jak už jsem řekl, občas se vracím ke klasickému mokrému černobílému procesu a pak rád „provětrám“ kterýkoli z fotoaparátů své sbírky – nejčastěji některý z Flexaretů. V digitální sféře, která je dnes nejpohotovější a také nejlevnější, fotím již třetím rokem aparátem FujiFilm S 100 FS – ovšem výlučně v plně manuálním režimu, tedy tímtéž způsobem, jako bych držel v ruce Ljubitěl, Flexaret nebo třeba kinofilmovou Praktiku.

Máte teď před sebou nějakou zajímavou fotografickou expedici? Nějakou výpravu?

Z určitého hlediska je pro mne fotografickou výpravou prakticky každá cesta z domu, ať už třeba jen na nákup nebo do práce, protože jeden nikdy neví, kdy a kde se i na těch nejneočekávanějších místech může vynořit něco zajímavého – hra světel, barev, tvarů, přírodních kouzel … Jinak se mi ovšem vzhledem ke každodenní pracovní vytíženosti, která poleví až o prázdninách, nedostává času na nějaké delší fotoexpedice, takže podniknout něco takového připadá v úvahu jedině v letních měsících. Záměrů a plánů by byla spousta, ale které z nich se mi třeba zrovna letošního léta podaří zrealizovat, v tomto okamžiku ještě nevím.

O vás je známo, že rád fotografujete Boubín. Kdy jej máte nejradši? Ráno? Večer? V zimě? V dešti?

Jan Tláskal sumava.euOdpověď je jednoduchá: Boubín mám prostě rád. Tedy ve všech denních i ročních dobách a za každého počasí. Fotografovat lze za jakékoli situace, takže konkrétní čas nerozhoduje, záleží jedině na volbě vhodného ideálního pohledu, který by okolnosti pořízení snímku nejlépe vystihoval. Mystérium té hory je pro mne svým způsobem drogou a kdybych se tam některý týden nemohl vypravit, považoval bych jej za zkažený.

Jak vaše výpravy na Boubín probíhají? Chodíte sám? Nebo s nějakým kolegou fotografem?

Střídavě chodím pěšky nebo jezdím na kole. Nejčastěji sám, občas pak s podobně nadšeným kolegou Romanem Szpukem, s nímž si někdy společnou výpravu naplánujeme, jindy se třeba sejdeme náhodně cestou. Co se dalších fotografů týče, jeden výstup jsem podnikl s Jozefem Petrem Moravcem, dobře známým čtenářům vimperka.eu, čas od času se na věži nezávisle na sobě potkáme s Vláďou Hoškem či Pepou Bostlem, kolegy z vimperského fotoklubu, nebo zapálenou fotografkou a milovnicí Šumavy Lenkou Duškovou ze Strakonic. Teď si ovšem uvědomuji, že má předchozí odpověď byla lehce nepřesná, protože vlastně nikdy nechodím ani nejezdím sám – vždy je se mnou hudba, uschovaná v miniaturním přehrávači mp3. Velkou výhodu má zejména při jízdách na kole, protože se dokonale soustředím na poslouchané skladby a díky jim prakticky nevnímám občasnou fyzickou náročnost terénního stoupání. Navíc mám ideální zvukový doplněk všeho, co nabízí okolní krajina k vidění, takže lze říci, že na Boubíně pobývám s Chopinem, Mozartem, Griegem … a mnoha dalšími 🙂 . Jedním dechem však musím dodat, že nescházejí ani okamžiky, kdy nejkrásnější hudbou je prosté šumění lesa.

Jaká vaše fotografie uvedená na webu www.vimperk.eu je podle vás nejzdařilejší? Kterou máte nejradši, nebo, která je nějak výjimečná?

Přiznám se, že takhle nad fotografiemi nepřemýšlím, nějaký jejich pomyslný žebříček si nesestavuji. U každé se snažím co možná poctivě zvládnout základní řemeslo i přemýšlet nad tím, co chci divákovi sdělit. Jak se vše povedlo, nechávám na posouzení právě jemu. Sám si spíš maximálně vychutnávám cestu za snímkem a jeho vlastní realizaci. Mám samozřejmě fotografie, které považuji za výjimečné, nikoli však jejich technickým provedením, nýbrž z hlediska námětu, který se mi podařilo vyfotit. Tady bych na prvním místě jmenoval snímek posmrtné masky Fryderyka Chopina, protože už jen sama skutečnost, že jsem se k odlitku tváře svého milovaného skladatele vůbec dostal, se stala před lety splněním jednoho z mých životních snů.

Kde jinde jsou vaše fotky ke zhlédnutí?

V klasické papírové podobě nejčastěji na společných pravidelných výstavách vimperského fotoklubu, jehož jsem osmým rokem členem, případně na příležitostných samostatných výstavách – např. ve fotoklubové galerii. Pokud bych měl odpovědět z geografického hlediska, pak nejdále se celkem tři mé snímky nacházejí v Los Angeles, jiné o něco blíže – v Paříži. V elektronické podobě jsou kromě vimperka.eu k vidění také na facebooku.

Zkoumáte i historii vimperského zámku. Současný majitel – Správa NP Šumava se o něj nemůže dál starat a nabídl jej ostatním státním institucím. Jakou budoucnost byste mu přál?

Vimperský zámek je pro mne od nejútlejšího dětství srdeční záležitostí. Vyrůstal jsem na protějším kopci, odkud jsem celé zámecké panorama měl každodenně ve všech ročních dobách na očích. Protože mou velkou láskou byly současně pohádky – zejména od Františka Hrubína s překrásnými ilustracemi Jiřího Trnky, automaticky jsem si při čtení jejich kouzelné děje promítal právě tam, do zámeckých zahrad, na arkády nebo kamkoli jinam, kde se mi ta která pohádka zdála nejpříhodnější a nejpůsobivější. Prakticky totéž se týká i středověkého Vimperka, jehož stopy jsou tu stále viditelné. Všechny ty prastaré zdi pro mne dodnes silně ožívají dávnými událostmi a lidskými příběhy, jak je tu, částečně na základě známých historických fakt, částečně za přispění vlastní fantazie, vnímám. A přiznám se, že tohle je pro mne krásným odpočinkem a únikem od vší tuctové ubíjející všednosti současné doby (popravdě řečeno, docela se děsím představy, jak hrůzně asi budou muset vypadat doby daleké budoucnosti, aby se lidé jednoho dne s podobným zaujetím vraceli do té naší, která se jim stane dávnou přitažlivou historií). Krom toho už mi celá řada přátel a známých rovněž potvrdila, že i jim dokáže zámek navzdory svému současnému žalostnému stavu připravit řadu nepopsatelně vzrušujících tajemných zážitků, takže na jeho výjimečnosti určitě něco bude a jsem moc rád, že v tomto nazírání na něj nejsem výjimkou. Mé největší přání je ovšem, bohužel, pouhou utopií, neboť bych rád náš zámek viděl v plně obnovené někdejší slávě včetně veškeré vnitřní výbavy, která z něho v průběhu všech pohnutých osudů, jimiž za staletí prošel, postupně zmizela – dnes vesměs už neznámo kam. Naopak pevně doufám, že utopií se nakonec nestane reálnější vize, podle níž by se zámek, na němž má své místo především historie a kultura, měl dostat do dobrých, náležitě kvalifikovaných a solventních rukou, které jej pozvednou ze zmíněného žalostného stavu a dají mu smysluplné využití, abychom se z jeho historické hodnoty i všech kouzel, která nabízí, mohli společně těšit i nadále. Bylo by totiž nejen tragédií, ale také především hlubokou ostudou, kdyby jednou příští Vimperáci byli nuceni konstatovat, že o stěžejní památku našeho města bylo lépe pečováno předrevolučním režimem, zatímco ten současný připustil její zničení.

(red)

Jan Tláskal sumava.eu

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala.

30. dubna:

Vypálenáborovice uprostředhorské krajiny se suchými trávami a zelenými jehličnany v pozadí za jasného dne.

Aprílové loučení se odehrálo v naprostém blankytu, …

Horská krajina se smrkovým lesem, potokem a travnatými údolími za slunečného dne

… zhlížejícím se i v šumavských vodách.

Průhledná louka se pařezy stromů, v pozadí jehličnatý les a hora pod čistou oblohou, patrně jaro nebo počátek léta.

Za takových okolností se nabízí třeba zjistit, jak jsou na tom Roklany oproti minulému týdnu se sněhem.

Horská krajina se smrkovým lesem, travnatou louku v popředí a zalesněnými kopci v pozadí za jasného letního dne.

Na hřbetě Velkého lze ještě nějaký objevit, ale jde už jen o symbolickou ozvěnu zimy, která ovšem stihla okořenit dnešní jitro dvoustupňovým mrazíkem.

Fialový květ na tenké stopce s zelenými listy, v pozadí suchá tráva a větvičky, detail přírody.

Dřípatkám už ale dozajista nevadil.

29. dubna:

Lesní krajina se zrcadlící se hladinou vody, vysokými stromy a zelením, letní den.

V noci mrazík, přes den čím dál tepleji, …

Listnatý les v jaru s vysokými stromy, jejich odrazy ve vodě, půda pokrytá listím, jasné nebe.

… ale u lesních vod stále příjemně. Takový je scénář loučícího se dubna.

28. dubna:

Polní cesta mezi řadami mladých ovocných stromů v jarní krajině s zelený trávníkem a slunečným počasím

Za dva dny uvítáme máj. Leckde by ovšem mohla vzniknout domněnka, že se jen pozdí kalendář a jmenovaný měsíc byl dávno uvítán.

27. dubna:

Zalesněná hornatá krajina s igličnatými lesy, údolím a vzdálenou osadou na hřebeni kopce za jasného počasí na jaře.

Je úžasným zážitkem moci být přítomen tomu, jak vlivem jemného oparu pod zcela vyjasněnou oblohou téměř neviditelní alpští velikáni, …

Vzdálený pohled na horskou vesnici s kostelem mezi hustými jehličnatými lesy, hory v mlze, letní nebo podzimní počasí.

… jež si musí k oku přitáhnout dalekohled či teleobjektiv, přihlížejí ze svých monumentálních výšin krásnému slunečnému jaru.

Pohled přes kořeny staré spadlé borovice na horskou krajinu se loukami, lesem a potůčkem v údolí.

Plný rozkvět je nadosah, …

Jarní krajina s leštinou a padlým stromem v trávnatém údolí obklopeném zalesněnými horami.

… ale fotograficky nejpůsobivější je tu stejně vždy za jakéhokoli počasí věčné setkávání minulého s příštím, …

Starobylý kňučivý strom s mechem v pastvině, v pozadí jehličnatý les a horské pásmo za slunečného dne v jaru.

… odcházejícího s přicházejícím, …

Lesní krajina s řídkými stromy, mechovanými kameny a čistinou, obloha jasná, jaro nebo pozdní zima

… loučení s vítáním.

26. dubna:

Jarní krajina s zelenými loučkami, rozkvetlými stromky, borovými lesy a horami v pozadí pod modrou oblohou.

Poslední aprílová neděle …

Jarní krajina s pohledem na zalesněné kopce, v popředí mladý les s listnatými stromy a padlým drevem, jasná obloha.

… prakticky s předstihem opravňuje k souhrnnému zhodnocení celého měsíce, …

Lesnatá krajina s vysychajícími a zdravými smrky, holé listnaté stromy a hornatý terén v pozadí za jasného jara.

… který letos svým příslovečným počasím, obecně charakterizovaným jako velmi náladové a proměnlivé ve velkém rozsahu, šetřil, resp. popřál nám mnohem více krásných dní na úkor zatažených, mlhavých a deštivých.

Jarní krajina s pastvinou, samostojícím mrtvým stromem vpravo, lesem a zalesněnými kopci v pozadí pod jasnou oblohou.

Zbývající čtyři dny už na tom sotva něco zásadního změní, jakkoli nutno uznat, že poctivé deště by rozhodně byly žádoucími a potřebnými.

Malý vodopád padající přes mechové a mechnatými kameny pokryté skalní stěny v lesním potoku.

Životadárné vody není nikdy dost.

Západ slunce nad horským mestečkem s hradem na kopci, pokrytým lesem, červeným a oranžovým nebem.

Večerní červánky sice mají zvěstovat změnu počasí, ale mírné dešťové přeháňky nám meteorologové slibují nejdříve až na květen … stejně nezbývá nic jiného než dát se přírodou překvapit.

25. dubna:

Skalnatý svah pokrytý suchými trávami, mechem a žlutými květinami, s nagyí skálou a větvemi v pozadí.

Jaro naplno září …

Žluté květy s množstvím tyčinek a zelené listy, různá stádia rozvoje květů a pupenů, jarní období.

… nejen při zemi, …

Kvetoucí strom s bílými květy proti modré obloze s mraky a letadlem na obzoru

… ale duben leckde předbíhá květen již i výše.

24. dubna:

Lesní cesta mezi vysokými smrky se popínavou rostlinou, osvětlená slunečním světlem procházejícím korunami stromů.

Také svatojiřský pátek se kouzelně vydařil, …

Písčitá lesní cesta mezi vysokými jehličnany s dlouhými stíny stromů za slunečného dne a světlem pronikajícím skrz korunu.

… ovšem vylézající hadi ještě v boubínských lesích k zahlédnutí nebyli, o štírech pak nemluvě ani v nejparnějším létě 🙂 .

Teploměr položený na dřevěné podlaze ukazuje teplotu kolem 5 stupňů Celsia, modré zbarvení indikuje nízkou teplotu.

Přece jen tu navzdory příjemnému slunečnu nepanovalo zrovna teplo, …

Zbytky sněhu mezi hnědou květenou a suchými trávami v přírodě během jarní tání

… i když sněhu oproti minulému týdnu ubylo …

Bílý papírový odpad mezi suchými trávami a odstranými rostlinami v přírodě

… do stále symboličtějších miniatur.

Vypálená a mrtvá krajina se zvlněným kmenem stromu uprostřed, obklopená částečně zeleným jehličnatým lesem za jasného letního dne.

Vylepšila se ovšem dohlednost, …

Pohled na horskou krajinu s různorodými lesy, suchými stromy v popředí a zasněženou horou v mlhavé dálce.

… přesněji řečeno zřetelnost dominantních šumavských vrcholů počinaje Velkým Javorem …

Vysoký jehličnan v popředí před zalesněnými horami se sněhem na vrcholcích za mlhavého počasí.

… přes Roklany, …

Hornatá lesnatá krajina s pastvinou v popředí, vesnicí v údolí a zasněženou horou v pozadí za mlhavého počasí.

… oba Ostré s Jezerní horou a Špičákem …

Pohled mezi mechutými větvemi na zalesněný kopec v dálce pod zatažené oblohou v zimě.

… až k Luznému.

Pohled přes větve na zalesněný údolí s kostelem s červenou střechou na kopci a rozptýlenými domy mezi jehličnany

Proměny viditelnosti vimperského zámku však závisejí především na rychlosti růstu okolních lesů. A tady hraje svou nepřehlédnutelnou roli skutečně každý rok.

23. dubna:

Jarní krajina s zeleným loukou, smíšeným lesem a horským masivem v pozadí pod čistou oblohou.

Pro takovéto narušení pravidelnosti ve střídání počasí se jistě nikdo nehněvá, …

Otevřená louka s dlouhými stíny stromů, v pozadí smíšený les, čisté modré nebe, ranní nebo večerní osvětlení

… obzvláště když obloha od samého rána slibuje blankytné vyladění …

Hrad s červenou střechou v údolí mezi zalesněnými kopci, jaro, zelené louky, řídké listí na stromech.

… a lehká oblačnost nad prosluněným obzorem zjevně nebude mít dlouhého trvání.

22. dubna:

Mrazové krystaly na okně s výhledem na zasněženou lesnatou krajinu v pozadí během zimy.

Není ničím neobvyklým, že přívětivá podoba jara bývá vykoupena nočními mrazíky, jejichž stopy se stávají ranním pozdravem.

Horský potok mezi smrkovými lesy s kamenným dnem, širokými břehy a jasným oblohou v letním dni

Skutečně není moc vody, ale když se i to málo přioděje vytouženou sluneční září, …

Řeka s kameny mezi starou vyprahlou stromem a zelenými jehličnany v lesní krajině během letního dne.

… jež navíc dodá některým šumavským zákoutím i nádech slovy nepopsatelného tajemna, probouzející se fantazie jakákoli pomyšlení na problémy reálného světa spolehlivě odplaví.

Kamenný kříž mezi dvěma starými stromy v horské krajině s mechovanými kameny a zalesněnými kopci v pozadí.

Kroky už pak samy zamíří na vzájemně spřízněná místa pod klenbou lesů, …

Kamenná socha madonny na mechem porostlém podstavci v lesním prostředí v přirozeném světle

… kde čeká nejedno překvapení – třeba v podobě lidového propojení prvotně velikonočního motivu s vánočním.

21. dubna:

Zvětralé dřevo a mrtvé větve na lesní půdě pokryté mechem, listím a trávou v přírodním prostředí.

Nežli od samého rána hledět do očekávaného a také naplněného šedivého zatažena, pojďme raději … a to doslova … ke kořenům.

20. dubna:

Lesnatá krajina s vysokými jehličnatými stromy a suchými trávami v popředí za slunného dne s mráčky na obloze.

Páteční odhad pravidelnosti střídání nálad počasí zatím docela vychází, po uplakané neděli nás vítá do předposledního dubnového týdne opět sluneční úsměv.

Zalesněná horská krajina s pasekou, suchými trávami, jednotlivými stromky a lesním masivem v pozadí pod zatažené oblohou

A ten, jak dávno známo, nejlépe vynikne v srdci přírody, o naší šumavské nemluvě.

Lesní krajina s polní cestou mezi smrkovými stromy, pastvinou a horským masívem v pozadí za slunečného letního dne.

Ani poměrně bohatá oblačnost za takových okolností nevzbouzí pražádné obavy, ale naopak působivě dotváří celkový obraz krajiny, ať již ve větších celcích, …

Vysoké smrkové stromy v lesním porostu s mechu porostlou půdou, padlými kmeny a horským údolím v pozadí za jasného letního dne.

… nebo třeba detailnějších pohledech do konejšivé a léčivé náruče lesů.

Zalesněný kopec s mechami porostlými balvany, obklopený jehličnatými stromy, v lesní krajině.

Takové okamžiky představují mimo jiné ideální kulisu k vzpomínkám na ty, kdož Šumavu obývali před staletími, někdy bezejmenní, jindy naopak zvěčněni pro budoucnost pery literátů, jako třeba proslulý dobrosrdečný a dobromyslný legendární silák mimořádného vzrůstu – Rankl Sepp. Tato přezdívka muže, jehož skutečné jméno znělo Josef Klostermann, je vlastně, jak bývalo zvykem, spojením původu – zde lokality zvané Ranklov (v současných mapách Ranklovská rovina) a jména – zde německé lidové podoby jména Josef (jednoduše řečeno, tam, kde my jsme z Josefa udělali Pepu či Pepíka, mají Němci Seppa). Shoda příjmení se slavným spisovatelem, který nic patrně netušícímu Rankl Seppovi zajistil literární nesmrtelnost románem V ráji šumavském, nevychází z příbuzenského poměru.

Mechami a mechem porostlé kamenité skalisko v lesním prostředí se smrky a trávou v letní sezóně.

Dnes již z bývalé Seppovy rodné usedlosti pozůstává jen drobná zarostlá hromada suti …

Ruiny kamenné stavby zarostlé mechem a trávou na lesnatém pozemku se suchou zemí a přírodní zelení v pozadí.

… a nepatrné symbolické torzo někdejšího zdiva na zalesněné louce, jež v těch dávných časech podle dobových fotografií byla holou širou plání, sloužící mimo jiné jako pastvina.

Opuštěná chatka se špičatou střechou v hlubokém lese obklopená hustým smrkovým porostem a zarůstajícím trávníkem v letním slunci.

Kamenná stavba s moderním zastřešením, připomínající seník či menší stodůlku, je pozdějšího data a se Seppovým původním sídlem nijak nesouvisí (leda by se zrodila z materiálu získaného jeho demolicí, což se jeví poměrně pravděpodobným).

Tmavá dřevěná chata na holém kopci obklopená jehličnatým lesem pod zatažením oblohou.

Navzdory zákonitým proměnám vlivem neúprosného běhu času tady však dávná historie promlouvá velmi silně, neboť kouzlo Šumavy nade vše spolehlivě odolává.

19. dubna:

Zalesněná horská krajina s smrky a listnatými stromy bez listí, vzdálené kopce za mlhou, zatažená obloha, jarní nebo podzimní období.

Neděle se rozhodla nenapodobit sobotu v převažujícím slunečnu, ale naopak vyzdvihnout odvrácenou stranu aprílového počasí a spíše si většinou poplakat, navíc za mírného ochlazení. To je ovšem výzva k výpravě do lesů, …

Pařez pokrytý mechem se na kmenech stromů v lese objevují bílé lesní houby rostoucí ve svislé řadě.

… kde lze nejen tradičně potěšit oko i duši, …

Starý strom v jehličnatém lese pokrytý více vrstvami hub s mechem, mechu a kmenem v pozadí.

… ale též nahlédnout do zelené lékárny našich dávných předků.

Spadlý kmen stromu pokrytý mechem se světlými houbami v listnatém lese během podzimu nebo zimy.

Prvním pojmem, který patrně napadne každého, kdo se kdy setkal s nějakým druhem takovéto cizopasné houby, je „choroš“, což vychází z obecného označení pro širokou skupinu na dřevě parazitujících hub – čeleď chorošovitých, zahrnující desítky konkrétních druhů. Jen některé ale mají v názvu přímo jméno choroš. Druh na snímku nese název troudnatec kopytovitý /Fomes fomentarius/, který se odvíjí od skutečnosti, že zmíněná houba bývala ve vysušené podobě využívána jakožto zdroj troudu, tedy snadno zápalné látky, schopné vznícení od pouhé vykřesané jiskry (považme, že sáček se sušenými houbami, mezi nimiž nechyběl ani troudnatec, byl nalezen např. u slavného „ledového muže“ Ötziho – více než pět tisíc let staré mumie, objevené roku 1991 v alpském ledovci). Tato názvotvorná charakteristika však není zdaleka postačující, …

Tři dřevožrouty (polypory) rostoucí na mechem pokrytém pařezu v lese mezi opavým listím a trávou.

… vezmeme-li v úvahu, že odpradávna byla právě tato houba používána k zastavování krvácení a potažmo k jakési formě, řečeno naší současnou terminologií, dezinfekce. Dnes je pak prokázáno, že troudnatec obsahuje vitaminy B, D, kyselinu listovou, jsou mu připisovány antibakteriální a antivirové účinky, ba vykazuje údajně (podle čínských vědců) účinnost i proti některým formám rakoviny. Opomenout nelze ani jeho využití v lidovém oděvnictví, konkrétně v podobě svérázných čepic či výroby plsti. Určité kulinářské receptury pak dokonce doporučují mletý troudnatec jako koření na grilované maso. Nu, k podobným údajům či návodům je vždy zapotřebí přistupovat střízlivě a obezřetně, což ale nic nemění na skutečnosti, že příroda je mimo jiné, jak již bylo výše řečeno, velkou zelenou lékárnou.

Zděná kaplička s kříží v lese, v níž je ikona Matky Boží, květiny a svíčky jako votivní dar.

Stejně tak je dávno prokázáno, že zdraví těla neodmyslitelně souvisí i se zdravím duše. Komu by k dosažení potřebné harmonické vyváženosti obojího nepostačovala atmosféra samotného lesa, ten si ji podle svého založení může posílit na místech, kde k dílu přírody přiložil svou ruku i člověk.

Malá dřevěná kaple se žlutým rámem připevněná na kmenů stromu v lesím. Uvnitř je modrobílá ikona ženy se zářícím srdcem.

Nutno ovšem připomenout, že člověk je přece rovněž neodmyslitelnou součástí přírody – je jen škoda, že se k ní v současnosti nedokáže navracet stejnou měrou jako dávné generace, které jí, třebaže nedisponovaly pokročilou vědou našeho střihu, zjevně rozuměly nesrovnatelně více a neméně tak si jejích darů vážily.

18. dubna:

Panoramatický pohled na město v údolí s obytnými domy, kostelem a lesoparkem při twilightu s dramatickou oblohou plnou mraků.

Předposlední dubnový víkend přidal na teplotě, ba chvilkami vyladil oblohu do téměř bouřkových tónů. Zůstalo však jen u optických dojmů, střídaných většinovým slunečním projasněním. Večer si ale zase jednou barevně zakouzlil.

17. dubna:

Lesní krajina se vzrostlými jehličnany, mechem porostlý svah a vzdálené zalesněné kopce pod modrou oblohou s bílými mraky.

Začíná se zdát, že příroda vnáší do střídání počasí určitou pravidelnost – dnes, hned za úsvitu, vytáhla po včerejší mlžné uplakanosti sluneční kartu, zajisté vítanou a nanejvýš příjemnou.

Teploměr na dřevěném podkladu ukazuje teplotu kolem 5 °C, modré a červené stupnice jsou viditelné.

Za boubínského takřka bezvětří působila – v současnosti již jen u paty rozhledny – naměřená teplota příjemnou jarní svěžestí, …

Dřevěná rozhledna s železnými schodiště a platformou proti jasné modré obloze s mrakem

… jaká by tam nahoře nabyla dozajista jiných rozměrů. Pohled do zapovězených výšin navíc vyvolal velmi silnou symboliku vpravdě mystického charakteru – jako by rozhledna, jejíž čas se pozvolna stává vinou neblahých okolností (zdokumentovaných zde sedmadvacátého února) sečteným, byla shora jištěna jakýmsi nebeským řetězem.

Mělký potok nebo bahno se zbytky sněhu obklopený uschlou trávou a vegetací během jarního tání

A ke všemu je stále možno konstatovat, že na Boubíně ještě navzdory vlnám poměrně výrazných oteplení přetrvává sníh, třebaže zcela pochopitelně již jen v symbolických zbytcích.

Pohled přes jehličnatý les na zasněženou horu v dálce za jasného dne

Viditelné jsou i na vzdáleném Almbergu / Mitterdorfu, kde ovšem současnou situaci významně v počátcích podpořilo umělé zasněžování sjezdovek.

Horská krajina se zledovaným potokem obklopeným jehličnatými stromy a sněhem, jarní období

Však na stinných místech boubínského vrcholu také najdeme rozsáhlejší bělostné ostrůvky, dosud odolávající stále větší síle slunečních paprsků.

Horský les s vysokými jehličnany a výhledem na zalesněné údolí pod oblačným nebem

Nejsilnější lákadlo dnešního výstupu představovala dohlednost, i když ovlivněná oparem. Např. oba Roklany téměř vyžadovaly k svému objevení navyklé cvičené oko, …

Hluboký pohled do údolí s rozlehlými lesy, panelákovými domy uprostřed krajiny a hornatým terénem v mlhavém počasí.

… zato vimperský směr přišel se zřetelnou bohatou geografickou nadílkou. Vlevo v popředí se nezapře zámek, prakticky v jedné linii s panelovým „Sojčákem“, za zámkem navazují Hrabice a Cejsice. V dáli za jmenovaným vimperským sídlištěm se rozprostírá Vacov s Miřeticemi a nejblíže k obzoru pak lze vpravo rozeznat dvojmo v krajině rozprostřené Zálesí. Výrazným vrcholem, který ještě obzorový opar uprostřed propustil k oku za objektivem, je Kůstrý.

Panelové domy v údolí obklopené zalesněným kopcem a loukami, zimní krajina se spárými stromy.

Jakkoli panelová architektura do šumavské krajiny přirozeně nezapadá, pohled z Boubína vybízí k vděčnosti, že tato betonová masa umělých vesnic se aspoň dočkala barevných úprav, které přece jen zmírňují mnohem horší optický účinek, jaký by vzešel z původní obvyklé uniformní šedi, na jakou jsme byli zvyklí v minulém století.

Lesní průhled mezi vysokými jehličnany na zalesněný kopec v dálce pod modrou oblohou s bílými mraky.

Ukončit však dnešní boubínské putování pohledem na panelové sídliště by se rovnalo neuvěřitelné zhůvěřilosti … navraťme se proto závěrem zpět z „civilizace“ do objetí posvátného klidu prosluněného lesa.

16. dubna:

Horská krajina s travnatými loukami, hustým smrkovým lesem a bílými břízami. V pozadí zalesněné kopce pod šedivou oblohou.

A opět návrat k zatažené obloze, zde od samého rána ukrývající Boubín, který by jinak danému krajinnému úseku na obzoru dominoval.

Skalnatá skála v popředí s mlhavou horskou krajinou zalesněnou jehličnany v pozadí za husté mlhy.

Jinde ovšem vládla skrz naskrz až dolů poctivá mlha, místy okořeněna drobným mrholením, …

Mlhavá horská krajina se vzrostlými a mrtvými jehličnany, rozprostřenými kameny a hustou mlhou v pozadí.

… což umožňovalo soustředit veškerou pozornost k půvabům lesa, nabývajícím tou souhrou prazvláštní tajemnosti.

15. dubna:

Hrad na zalesněném kopci obklopený hustým lesem s jehličnany a březemi v mlhavém počasí během podzimu nebo zimy.

Teprve duben půlící středa se po ranních mlhách dokázala naplno slunečně usmát, …

Středověký hrad na zalesněném kopci nad městem v údolí za mlhavého počasí a šedivé oblohy.

… třebaže večer celkem zákonitě opět ponořila do oparu.

14. dubna:

Jarní krajina se secházejícím potokem mezi padlými stromy, loukami a lesem s březami a jehličnany za chmurného neба.

Další z ranních nálad pod zasmušilou oblohou zprvu nenaznačovala, …

Lesní potok s hustým jehličnatým lesem v pozadí a trávnatým břehem v popředí, Early spring or late winter scenery.

… že by se šumavské počasí mělo pohnout přívětivějším směrem.

Rozštěpený kmen stromů pokrytý mechem v lese s holými větvemi a suchou trávou,早jarní krajina.

Oproti včerejšku naopak i místy lehce kapalo, …

Lesní potok s tmavou vodou protékající mezi kamenitými břehy, obklopený jehličnatým a listnatým lesem v jarní sezoně.

… na zásadní zbohatnutí vodních toků to však nemělo šanci stačit.

Lesní potok s padlými stromy pokrytými mechem, hustým listnatým lesem a kamenistým břehem v přírodě.

Dnes pro změnu Teplá Vltava …

Tekoucí potok s bílou pěnou se vlévá pod skalní přesah porostlý mechy a trávou, obklopený vegetací.

… nevykazovala pražádné rozdíly v porovnání se včerejší Studenou.

Zalesněná horská krajina s jehličnatými a listnatými stromy, v popředí pastvina, zatažená obloha na jaře či v brzké létě.

Slunečno se ale nakonec přece jen dokázalo prosadit, …

Lesní cesta mezi vysokými smrky s výhledem na zalesněné hory v dálce, jarní vegetace, zatažené nebe

… i když ne silou, jakou by bylo možno očekávat.

13. dubna:

Lesní cesta mezi stromy se žlutavým mechem a kořeny, s částečně olistěnými větvemi a borovicemi, jarovisový les na jaře.

Ani druhé dubnové pondělí ještě neprovedlo zásadní obrat v počasí, i když je slibováno oteplení.

Horská krajina se smrkovým lesem, travnatými loukami s rozptýlenými stromky a nevysokými horami v pozadí zahalené mlhou. Podzim nebo raná jár.

A tak bylo lépe po několika ryze dokumentárních snímcích nejen krajiny, …

Zřícenina kamenné stavby zarostlá mechem mezi holými větvemi stromů a suchou trávou v lese

… ale též pozůstatků dávno rozbořené šumavské architektury …

Lesní potok se ztraceným kmenem v iglu z haléšů, obklopený smrkovým lesem v letním období

… zamířit k vodě, …

Lesní potok s čistou vodou protékající mezi stromy, přes který přechází spadlý kmen. Okolí pokryto jedlemi a trávou.

…. jež nikdy nezklame.

Horský potok s kaskádami protékající zapáleným lesem s kamennými břehy a zelenými břehy

Leckdo si postěžuje na její nedostatek, ale třeba Studená Vltava (a to nejen podle názvu) …

Lesní potok s malými vodopády padajícími přes kamenité travertýnové terasy, obklopený hustou vegetací a mechem pokrytými kameny.

… spěchala do hlavního koryta dokonce i po rozvodněné louce.

12. dubna:

Jarní krajina s zeleným údolím, zalesněnými kopci a horami v mlze, částečně olistěnými stromy, pod oblačnou oblohou.

Jediný den stačil k prudké změně atmosféry. Ještě včerejší milé slunečno opět ustoupilo zataženému a místy mlhavému počasí, …

Zimní krajina s holými stromy porostlými mechy a břečťanem, v pozadí les a pastvina, zamračené počasí.

… v němž ale krásné (nejen) velhartické letité stromové solitéry nabyly na svébytné přitažlivosti …

Mechem porostlé padlé stromy v lesní krajině během pozdní zimy či brzkého jara s holými stromy v pozadí.

… a fotogeničnosti.

Malá bílá kaple s onionskovým věží za kamenným múrem v zimní krajině s голыми stromy

Velké překvapení ovšem představoval zejména hřbitovní kostel, naposledy ve fotokronice prezentovaný loňského šestnáctého července. Dočkal se totiž potřebné opravy omítky štítové zdi, což jednak celkem ostře kontrastuje se stavem zbývající části fasády, …

Malá kamenná kaplička s bílou omítkou a šedou střechou v hřbitově s kříži a náhrobky, obklopená голými stromy, pod zatažené oblohou.

… ale zejména zbavuje kostel legendárních tajemných úkazů podle místní pověsti, jež se údajně stala inspirací k Erbenovým Svatebním košilím. Dobové zprávy nicméně shodně tvrdí, že po každé opravě se dívčina tvář objevila po čase znovu … třeba onen potřebný čas ještě neuplynul a zázrak se zopakuje i tentokrát.

Železný kříž na hrobě u staré kamenné zdi s pamětní deskou, obrostlý popínavými rostlinami a suchou trávou.

Za jiný by se možná dala považovat skutečnost, že Spasitel u kostelní zdi oproti minulému dokumentování již nepřipomíná gymnastu na hrazdě. Jedna oprava ale volá po další, …

Opuštěný hrob v zarostlé přírodě s květináčem a kamennou deskou mezi suchou trávou a větvemi.

… pokud naopak nemá situace pod Kristovýma nohama být vnímána vlastně jako specifická symbolika pomíjivosti – zde „až za hrob“.

Jarní krajina s zelený loukami, zalesněnými kopci a horami v dálce za mlhavého počasí

Nakonec se lehce změnilo k dobrému i původní mlhavo a přestalo ve známém nicovském panoramatu zapírat očím nejvzdálenější šumavské vrcholy.

11. dubna:

Žluté květy pokryté mrazem a rosou s ledovými krystalky, zimní nebo včasně jarní period.

Jarní kvítka zkrátka musejí být uvyklá rozmarům přírody, …

Holý strom se rozprostírajícími větvemi v jarní krajině obklopený jehličnany a listnatými stromy

…. jejíž fantazie navíc nezná hranic. Stačí třeba setkání se zajímavým stromem, na první pohled pamětníkem mnohého.

Stará, zkroucená střída se naklání v lesní scenérii s jehličnany a březemi v pozadí, jarní den se čistou oblohou.

Člověk tedy přijde blíž …

Detail kůry staré borovice se spadanými větvemi a mechem, v pozadí zalesněný svah se zelenými stromky.

… a pak už si jen v úžasu tiše přiznává, …

Kůra starého stromu s přírodními dutinami a mechem, v pozadí zimní les se zbytky sněhu

… že fantazie přírody zase jednou silně poškádlila tu jeho.

Jarní údolí se zalesněnými kopci, čirá obloha a stín stromu na trávě

A co teprve, dojde-li na pozemský dialog s nebesy …

10. dubna:

Hrad na zalesněném kopci v mlhavé krajině, pod ním město se zatím bez listí stromy, zimní počasí

Tak se nám apríl konečně pochlapil a po krásných dnech nabídl také jiný odstín svého příslovečného počasí. Vimperk se probudil do přeháněk, zahrnujících ledovou krupici i nefalšovaný sníh.

Zimní krajina s obnaženým stromem v popředí a jehličnatým stromem vlevo, v pozadí zamrzlé pole a mlha, mlhavé počasí.

Ten ve vyšších polohách dokázal přesvědčit, že se udrží déle nežli dole ve městě, …

Voda padá z dřevěného koryta do lesního potoka mezi mchy a opady listí v přírodě

… což bylo dáno především rovným bodem mrazu, který už ovšem neumlčel rozdováděné studánky.

Zimní krajina s rozsáhlým kamenitým polem, lesem smíšených stromů v pozadí a mlhavými horami pod šedou oblohou.

V každém případě se opět potvrdilo, že Šumavě tato tvář báječně sluší …

Povalený strom s mechem v listnatém lese během zimy nebo pozdního podzimu, kolem holá půda a holé větve.

… a dává přímo malebně vyniknout všemu, čím tu příroda doslova kouzlí.

Mlhavá krajina s městem zalitým husté mlhou. V popředí viditelné domy s červenými a bílými střechami, v pozadí rozostřené silhuety budov a stromů.

Popsaná ranní vimperská situace se brzy obrátila v pouhé deštivo a město až do pozdního odpoledne obklopila mlha.

9. dubna:

Jarní krajina s holým břízou uprostřed louky, jehličnatými stromy, částečně olistěnými stromy a zalesněnými kopci v pozadí pod zatažený oblohou.

Jitro druhého dubnového čtvrtka se lehce zakalilo, a nenavázalo tak na náladu svých dvou předchůdců. Skutečné milovníky přírody, nadto šumavské, však popsaný stav jistě neodradí od toulek, …

Zamrzlý potok v lesním údolí s голыми stromy, mechnatým břehem a spadlými větvemi v zimě

… které za všech okolností mohou přinášet překvapení, k nimž navíc není vůbec nutno vyhledávat turisticky atraktivní známá místa.

Lesní krajina se zamrzlým potokem v popředí, obklopená smrkovým lesem a suchými trávami v pozdní zimě či na jaře.

Nejzajímavější rozuzlení nejednou přinášejí cesty bez předem stanoveného cíle … třeba jako ta dnešní, jež prakticky nečekaně odhalila mimo jiné přežívající pozůstatky zimy – jak jinak nežli v blízkosti lesních vod.

Mrtvý strom s holými větvemi na břehu lesního rybníka, jehož hladina zrcadlí okolní krajinu a jehličnaný les.

A pak už jen tajemný prožitek posvátného klidu, …

Spadlé stromy se mechem u břehu jezera obklopeného jehličnatým lesem v jarním období

… tolik potřebného zejména v dnešním veskrze zblázněném světě.

Potok s mechem pokrytým kamenem a bílými květy rostlin na břehu, Early summer flowers by flowing stream with moss-covered rocks

K zastavení lákal i živou vodou obklopený půvabný ostrůvek devětsilů, …

Starý smrk s kořeny v jehličnatém lese, mech na kmenu, podzimní atmosféra, lesní podloží

… stejně jako představa, kolik nejrozmanitějších příběhů asi navždy tají mlčenliví svědkové neúprosného běhu času.

8. dubna:

Hnědá dřevomorka připevněná na šedé kůře stromu s mech a lišejníky

Z dalšího, snad ještě blankytněji shora vybarveného dne vyzařovala radost, sdílena po svém vším, …

Tmavý parazitní houba na mechem pokrytém kmeni stromu, v pozadí rozostřená krajina s oblohou

… s čím se lze v chrámu přírody setkat.

7. dubna:

Zalesněná krajina s jehličnany a bílými břízami na okraji lesa, zasněžená louka v popředí, horské vrchy v pozadí, jasné zimní počasí.

V den, který se zaskví nádherně blankytnou oblohou, …

Jarní krajina s ornou půdou v popředí, smíšeným lesem s jehličnany a břízami a zalesněným kopcem v pozadí za jasného počasí.

… je ze světelného hlediska nejlépe počkat si na večerní slunce …

Slunce mezi vysokými smrky temného lesa, v popředí mechnatý kmen a borový půdorys pokrytý listím.

… a jeho kouzla krátce před rozloučením.

6. dubna:

Strom s bílou kůrou má v kmeni dutinu s tmavou dřevní kůrou a mechem, obrostlý lišejem, na pozadí rozostřené větve.

Nad čím asi tohle pozoruhodné přírodní oko roní svou slzu … ? Nebylo by divu, kdyby nad člověkem …

5. dubna:

Jarní krajina s ornou půdou v popředí, rozptýlenými stavbami a lesíky, vzdálené kopce pod jasnou oblohou

Pokud se z Vimperka vydáme přes Bavorov až k samotě zvané Podhory, otevře se nám nejen krásný panoramatický pohled směrem k Boubínské hornatině, …

Vysoké jehličnany a listnaté stromy bez listí v horské krajině při jasném dni s modrou oblohou a bílými mraky.

… ale též možnost vystoupat příjemnou zalesněnou krajinou …

Dřevěná přístřešková kapličku s obrázkem připevněnou na kmen starého stromu v lesním prostředí během jara.

… na vrchol zvaný Svobodná hora …

Zřícenina železné věže obklopená listnatými stromy bez listí na břehu kopce, jasnný zimní či časný jarní den.

… a navštívit tam mladší sestru boubínské rozhledny.

Dřevěná rozhledna se širokými schody v lesnatém prostředí během jarního počasí s čistou oblohou.

Použitý příbuzenský termín nám potvrdí již první pohled na důvěrně známé tvary dřevěné věže, lišící se od výše jmenované absencí vstupního turniketu, solárních panelů a internetových parabol na vnější straně zábradlí vyhlídkové plošiny, která je tady navíc zastřešena. Rozhledna nese jméno Haniperk a její sourozenecké pouto s boubínskou je zpečetěno rukopisem téhož vimperského projektanta – ing. Jiřího Ondřicha.

Interiér stáje s dřevěným zábradlím, schody a policemi na knihy, přirozeným světlem zeshora, jasná podzimní nebo jarní příroda viditelná skrz otvor.

Haniperk je sice, jak již bylo řečeno, mladší, a to o nezanedbatelných patnáct let, ale v každém případě prozrazuje výrazně svědomitější péči, …

Pohled ze dřevěné rozhledny na rozlehlou krajinu s poli a lesem, jasné nebe, slunečný den. Dřevěné schody a zábradlí v popředí.

… podněcující k otázce, jaké životnosti se navzdory nevyhnutelnému působení přírodních vlivů, byť v méně než poloviční nadmořské výšce oproti Boubínu, dočká.

Modrý a bílý teploměr připevněný na dřevěné kůli ukazuje teplotu kolem 10 °C. V pozadí rozlehlá krajina.

Trvale zde umístěný teploměr prozradil o Velikonoční neděli téměř osmnáct stupňů, v jejichž kontextu působil svižný větřík o rychlosti až 8,7 m/s (31,32 km/h) jako rázné osvěžení.

Jarní krajina s patchworkem zelených polí, lesů a zapadlých vesnic, v pozadí dva zalesněné kopce pod jasnou oblohou.

Rozhled je tu všemi směry úžasný, ať už k Šumavě, zde konkrétně úvodem již vzpomenuté Boubínské hornatině s dvěma známými dominantními vrcholy a hrbolkem Solovce mezi nimi, …

Panoramatický pohled na údolí se zelenými poli, lesnatými kopci, rozptýlenými stavbami a rybníkem v předjaří za slunečného počasí.

… bližšímu Libínu, ba i k podobně jako na předešlém snímku Bobík stále zbytkově zasněženému Hochsteinu, prozrazujícímu se napravo v dáli, …

Letní pohled na zalesněné kopce s rozptýlenými vesničkami, zelenými poli a řídkou zástavbou v údolí pod oblohou.

… nebo třeba k památné zřícenině hradu Helfenburku.

Detailní záběr muchomůry nebo mušky s lesklým zeleným tělem a průsvitných křídel na světlém podkladu vedle kovu.

Zajímavým zpestřením se stala náporům větru statečně odolávající fotomodelka z říše dvoukřídlého hmyzu – bzučivka obecná.

Lesnatý svah se smrky a trávou, v pozadí údolí s poli a vzdálené horské hřebeny pod částečně zatažená oblohou.

Spojitost Haniperka s Boubínem má, jak zde již nejednou zaznělo, v druhém případě od loňského července smutně trpkou příchuť, a tak se tu člověk neubrání pomyšlení, že i v rámci boubínského zalesnění by přinejmenším alpským směrem byla vítána podobná ojedinělá vyhlídková místa v podobě malých pasek, jaké jsou k nalezení poblíže rozhledny na Svobodné hoře.

4. dubna:

Fialové květy s zelenými listy rostoucí mezi suchým listím a větvičkami na zemi.

Třebaže na Šumavě nebývají ničím překvapivým zasněžené Velikonoce, letošní Bílá sobota naštěstí opticky nenaplňuje svůj název, naopak se štědře usmívá na posly jara, ať již fialky, …

Žlutý květ gerbery s panenkou v popředí a dva pupeny v pozadí na suchém mulči a hnědé půdě.

… podběl …

Tři modré květy mezi suchými stébly trávy a listím, jarní květinová příroda v zemině

… či jaterníky.

3. dubna:

Jarní krajina s holými listnatými stromy v popředí, zalesněnými kopci v pozadí a oblačnou oblohou nad horským terénem.

Něco málo …

Staré gnarled strom s lysými větvemi v jarní krajině s horami, jehličnatým lesem a travnatou loukou pod částečně zatažené obloze.

… z podboubínských …

Jarní krajina s orbou hnědého pole, zalesněným kopcem a smrkovým lesem pod oblačným nebem

… velkopátečních nálad.

2. dubna:

Zalesněný kopec s hradem a městem v údolí při barevném západu slunce s růžovými a oranžovými mraky

Zelený čtvrtek se nepřehlédnutelně přiblížil k jarní atmosféře, vynechal srážky a pozdvihl teplotu do příjemnějších rovin.

Večerní krajina se zalesněným kopcem, zámkem, městskými domy a dramatickou oblohou se zbarveným sunset v oranžových a fialových tónech.

Jen s podvečerem posunul barvu, jež mu dává název, do zcela jiných, výrazně expresivních odstínů.

1. dubna:

Zimní krajina se zasněženým lesem, maleným potokem s vodopády a mechem pokrytými kameny a kmeny stromů.

První dubnové jitro se předvedlo v mírně příznivějším duchu nežli včerejší poslední březnové, tedy především již bez sněhových přeháněk, ale v těsné blízkosti chladných lesních vod stále zůstávalo pocukrováno.

Pobočka se dvěma fialovými květy a žlutými pupeny na rozmazaném pozadí se stavbou.

Uprostřed té aprílové bělosti tím více upoutal kvetoucí lýkovec, podobně jako předešlého měsíce o svatém Josefu, před prvním jarním dnem.