Vydra je jednou z nejdivočejších řek Šumavy — místem, kde voda nespí. Rodí se soutokem Modravského a Roklanského potoka nedaleko Modravy a odtud se vrhá do sevřeného skalnatého údolí, kterému se odjakživa říká Povydří. Žádná líná nížinná řeka: Vydra se pere s kamením celou svou cestou.
Balvanité koryto a Povydří
Charakter Vydry dělají balvany. Řeka se mezi obřími žulovými kameny tříští do peřejí, vytváří kaskády a v podemletých skalách brousí takzvané obří hrnce — hladké kotle vymleté vířící vodou a valouny. Podél celého úseku vede jedna z nejkrásnějších šumavských tras, naučná stezka Povydří mezi Antýglem a Čeňkovou Pilou (zhruba 7 km), po níž jdete pořád na doslech vody.
Kde Vydra končí
U Čeňkovy Pily se Vydra setkává s druhou horskou řekou, Křemelnou. Jejich soutokem vzniká Otava — a divoká šumavská bystřina se tím proměňuje v řeku, která už poteče dolů do podhůří. Je to jedno z mála míst, kde na jednom kroku vidíte, jak z dvou potoků a jedné divočiny vzniká pořádná řeka.
Klostermann a Povydří
Povydří patří k literárně nejopěvovanějším koutům Šumavy — psal o něm i Karel Klostermann, kronikář zdejších lesů a vod. Kdo dnes projde stezku od Antýgla k Turnerově chatě, jde tak trochu stránkami jeho knih: mlha nad hladinou, hučení peřejí a les, který se sklání až k vodě.
Fotografie a dojmy z tohoto úseku najdete třeba v albu Snímky z Povydří. Nejlépe je tu brzy ráno nebo po dešti, kdy má Vydra nejvíc síly.
