Na loňský dvacátý červen do smrti nezapomene. „Ráno v půl sedmý ke mně do dílny vtrhli policajti, nic mi neřekli, nasadali mi pouta a odvezli mě do cely předběžného zadržení,” popisuje den, od něhož si užil více než rok obav, že může také skončit za mřížemi. Nyní, po roce a čtvrt, si může majitel vimperského autoservisu a pneuservisu Rudolf Chalaš definitivně oddechnout. Drží v ruce rozhodnutí soudu, které stvrzuje jeho nevinu.
Proč Vás tehdy zatkli?
Tak to jsem nejdříve nevěděl, protože mi nic neřekli. Až u výslechu jsem se dozvěděl, že jsem údajně měl spáchat pojistný podvod.
Proč se tak domnívali?
Já jsem si koupil v roce 2007 na leasing Wolkswagen Multivan a k němu ještě jednoho náhradního na náhradní díly. Za půl roku mi toho lepšího, co měl hodnotu milion korun, ukradli. Ten, kterého jsem měl na náhradní díly, jsem pak odvezl ke známému do Vlachova Březí. A tam ho policajti našli a mysleli si, že jsem tam schoval ten ukradený. Barva byla stejná, VIN kód souhlasil.
VIN kód je snad unikátní? Nebo ne?
Když jsem kupoval druhého Multivana na náhradní díly, tak mi prodávající řekl, že auto bylo vytopené. V Praze občas funguje metoda, které říkají ´dvojče´. Rodina má dvě auta, jedno originál a druhé kradené, které má přeražené ´VINko´. S jedním jezdí manžel na jeden konec Prahy, s druhým manželka na druhý konec, poznávací značku mají jen vzadu, dopředu si dají jen papírovou značku. K tomuhle autu-dvojčeti jsem se dostal, což jsem nevěděl.
Takže Vás zatkli. Co se dělo dále?
Drželi mě v cele předběžného zadržení dva dny, státní zástupce navrhoval vazbu, ale soudce jí naštěstí zamítl. Takže mě pustili. Jenže spolu se zatčením mi sebrali všechna auta a obstavili mi účty. Na nich jsem měl 350 tisíc, na které jsem najednou nemohl sáhnout. Což mi docela komplikovalo podnikání, ale třeba i to, že jsem všechno musel platit v hotovosti.
Jak jste řešil podnikání?
Fungoval jsem dále, ale musel jsem si pořídit zase nějaký vůz, takže výdaje navíc. Účty jsem měl zablokované, ale platit DPH jsem musel, to nikoho nezajímá. Sežeň si je, kde chceš, ale zaplatit musíš. K tomu všemu jsem zajišťoval pro jednu firmu výkopové práce. A to docela ve velkém, měl jsem pod sebou lidi. A protože mi od oné firmy chodily větší sumy peněz, tak se vyšetřovatelé domnívali, že tam půjde určitě o nějaký podvod. Výsledek byl ten, že nic podezřelého nenašli a já jsem přišel o zakázky, protože se té firmě nelíbilo, že kvůli mně se jí někdo tři dny prohrabává v kancelářích.
Co na celou záležitost říkalo okolí?
Ti, co mě znali, mi na jednu stranu věřili, ale nevěřili, že bych mohl u soudu uspět.
Někeří závistici možná měli radost, že na Vás došlo, že je nebudete provokovat v Porsche…
Ať si závidí, mně je to jedno. Přiznávám, že auta je můj koníček. A koníček hodně drahej. Ale zase na druhou stranu bydlím v paneláku, v životě jsem nebyl u moře, dovolenou neznám. A hlavně nedělám od sedmi do tří a pak mám padla, makám od rána do večera. Možná až budu starší, tak mě auta nebudou bavit a třeba si postavím barák jako jiní.
Kdy došlo k soudu?
První stání proběhlo v Prachaticích na podzim. Tam byli docela překvapení, co jsem jim řekl na svoji obhajobu. Státní zástupkyně musela sehnat další věci proti mně, pokud mě chtěla usvědčit. Takže se to pochopitelně vleklo, došlo k asi třem nebo čtyřem odročením. Stejně jsem nakonec vyhrál, jenže státní zástupkyně se odvolala. Tak se toho ujal krajský soud. V Budějovicích to trvalo dalších pět měsíců, než předseda soudu poslal věc zpátky do Prachatic k novému projednání. Tam už naštěstí jiný stápní zástupce navrhoval zproštění obžaloby a předseda soudu také. Ale zase uplynuly další tři měsíce od krajského soudu.
Čím jste soud přesvědčil, že se přiklonil na Vaši stranu?
Těch věcí bylo více. Soudce i druhý státní zástupce naštěstí uznali, že když jedno auto je vyrobené o tři roky dříve než druhé a nemá na rozdíl od druhého auta náhon na všechny čtyři kola, pak se nejedná o stejná auta. A také: já jsem nemohl mít finanční prospěch z celé akce, jak se mi snažili dokázat. Prokazatelně jsem zaplatil akontaci a několik splátek, než mi auto ukradli. Zhruba 300 tisíc. Peníze od pojišťovny šly leasingové firmě. Já jsem na krádeži nevydělal. Naopak.
Kdy se tedy definitivně rozhodlo?
11.září. Od té doby jsem ještě urgoval vrácení aut, ale teprve až po více než měsíci jsem si je mohl přivézt. A to jsem si pro ně musel dojet do Veselí nad Lužnicí.
Hodnota aut během šestnácti měsíců asi pěkně poklesla…
No, docela dost… Porsche bych tipoval, že spadlo tak ze 450 na 250, Audi A6 kombík odhaduji z 550 na zhruba 300 až 350 a druhá audina odhadem ze 150 na 70 tisíc. Jenže protože ta auta takovou dobu stála, tak tomu se ještě musí připočítat výměny náplní a baterií, u druhého zase nefunguje elektronika, navigace, rádio… Kola jsou také zralá na výměnu, je toho dost…
Budete, počítám, žádat o náhradu škody…
Určitě budu. Nejde jen o auta. Měl jsem zmrazené účty. Kdo někdy podnikal, tak ví, jaký je rozdíl mít nebo nemít 350 tisíc. Na tři měsíce mi sebrali věci z bytu. A hlavně, když nemáte jistotu, jak soud dopadne, což nemáte nikdy, to se moc dobře nespí. To bych nikomu nepřál.
Josef RYCHTÁŘ
foto: (jr)
