Ochranáři chtějí na Šumavě jen původní druhy

 

Jedním z živočichů, který podle lesníků narušuje původní složení fauny na území šumavského parku, je nepůvodní druh jelena – sika japonský. Na území Národního parku Šumava se vyskytuje stále častěji, letos se poprvé dostal až do jižní části parku.

 

sika

 

Poprvé ho hajný David Beck zahlédl ve svém revíru zhruba před měsícem. Nikdy předtím ho v lesích v okolí Strážného v jižní části Národního parku Šumava neviděl. „Byl to asi dvouletý špičák. Bylo vidět, že se zapojuje do jelení říje a hledá si partnerku,” popisuje.

Platný Plán péče, který reguluje veškerou činnost na území Národního parku Šumava, přikazuje tento druh jelena lovit a zcela ho eliminovat. „Mnozí odborníci totiž varují před možností jeho křížení s naším jelenem evropským, který je na Šumavě původní a patří sem,” říká Adam Jirsa, který má péči o lesní zvěř na území Národního parku Šumava na starost.

 

Jak už napovídá samotné jméno jelena, je sika japonský na Šumavě i v celých Čechách nepůvodním druhem zvěře. „Byl k nám dovezen koncem 19. století v módní vlně zpestřování skladby zvěře v oborách cizokrajnými druhy. Od 40. let minulého století se díky tehdejším válečným událostem a s tím souvisejícím poškození oplocení obor objevil i ve volné přírodě. Jeho rozšíření je v současné době největší v západních Čechách na severním Plzeňsku a v Doupovských horách,” vysvětluje Adam Jirsa. Oproti jelenovi evropskému je sika výrazně menší a lehčí. Dospělý samec dosahuje maximální výšky 120 centimetrů, tělesná hmotnost může dosáhnout až 100 kilogramů. Letní zbarvení siků je pestré, rezavohnědé s bílými skvrnami (podobně jako u daňka), zimní srst je delší, dosti hrubá, šedohnědá až čokoládově hnědá, s nevýraznými skvrnami. Paroží samců je mnohem menší a méně větvené než u jelena evropského.

 

Sika japonský se na území Národního parku Šumava občas objeví, zhruba jednou za dva roky jelena siku šumavští lesníci uloví. Letos se poprvé podařilo ulovit jeleny dva, navíc se sika vůbec poprvé objevil až v jižní části parku.

 

„Na severozápadním konci Národního parku Šumava, hlavně v okolí Prášil se sika vyskytne častěji, přibližně každý druhý rok je uloven nebo zaznamenáme jeho přítomnost, v jižní části byl letos uloven poprvé,” říká Adam Jirsa. Již předtím ulovil jelena siku nedaleko Prášil zdejší lesník Marek Drha. „Tento údaj ukazuje na to, že šíření jelena siky může být stále větším a větším problémem. Je nutné jej řešit i v ostatních lesích, aby sika neohrožoval původní šumavský druh jelena evropského a lesní ekosystémy v národním parku,” uzavírá Adam Jirsa.

 

(jr)

 

foto: archiv Správy NP Šumava