Vimperská veterinářka Šárka Janásková velkým dílem pomohla k záchraně rysa ostrovida, kterých nežije na Šumavě mnoho, odborníci jejich počet odhadují na čtyři až pět desítek kusů.
Zraněný rys se k veterinářce dostal poté, co ho nedaleko Solné Lhoty nalezl místní občan František Kraus se svým štěnětem vlčáka Kitou. Zraněné asi čtyřměsíční rysí mládě přijeli odchytit pracovníci Stanice pro handicapovaná divoká zvířata Správy NP a CHKO Šumava z Klášterce. „Už podle toho, jak nálezce popisoval zranění rysa, bylo jasné, že musíme kontaktovat doktorku Janáskovou, se kterou úzce spolupracujeme,” popisuje začátek záchrany mláděte vedoucí záchranné stanice Petr Juha.
„Zvíře bylo ve vážném stavu, s největší pravděpodobností ho srazilo auto a vzhledem k pohmožděninám bylo zřejmě i přejeto,” řekla nám Šárka Janásková. Rys měl zlomené obě zadní končetiny, navíc tříštivě, v případě zlomeniny hlezenní kosti nad patním kloubem se jednalo dokonce o otevřenou zlomeninu.
I když mládě utrpělo těžké zranění, dokázalo potvrdit, že patří mezi šelmy. „Při převozu se strašně vztekalo a i přes zlomeniny bouchalo prackama do stěn transportní klece,” vzpomíná Petr Juha. První noc v ordinaci měl rys strávit v převozním boxu, ve kterém byla jen několikacentimetrová škvíra. Přesto se dokázal dostat ven. „Nechápu, jak to mohlo takhle velké zvíře zvládnout, ale když jsem ráno přišla do ordinace, tak rys seděl uprostřed místnosti,” vypráví lékařka. Rys si tak po vzoru světoznámého kouzelníka okamžitě vysloužil přezdívku David Copperfield.
{gallery}vimperk/2012/listopad2012/rys/{/gallery}
„Museli jsme provést dvě operace, nejprve otevřenou zlomeninu, u té jsme použili kovové destičky pro zpevnění kostí, navíc došlo k poškození vazů na patě, za dva dny jsme prováděli operaci stehenní kosti, tam už šlo o operaci jednoušší,” vysvětluje zásahy Šárka Janásková. V současné době ještě rysí mládě musí nosit dlahu, ale z nejhoršího už se vylízalo. Nyní o rysa pečují v záchranné stanici v Klášterci. Na jaře počítají s tím, že se navrátí do volné přírody.
„Léčbu komplikovalo, že došlo k polytraumatům. To znamená, že zvířecí pacient utrpěl více zranění. Obvykle léčíme jen jednu bolístku. Navíc jsem musely být spolu s kolegyní opatrné, neboť David se choval jako šelma,” přiznává Šárka Janásková. O to více ji těší, že se záchrana povedla.
Spolupráci s vimperskou veterinářkou si velmi pochvaluje vedoucí zoologického programu Správy Národního parku Šumava Miloš Juha. „Už když jsme stanici budovali, počítali jsme s pomocí doktorky Janáskové. Jsme rádi, že jsme vsadili na správnou osobu. U ní je vidět, že svoje povolání dělá s láskou a záchrana zvířat je pro ni posláním,” kvituje Miloš Juha.
JR
foto: archiv Šárky Janáskové
