Doktor vařil pro skauty a tak jsme se za ním spolu s fotografem vydali, abychom se přesvědčili, jak mu to jde.
Ano – “doktor” je totiž přezdívka našeho spolupracovníka Petra Matějky, který je dlouholetým věrným skautem a také, jak jsme se dozvěděli, táborovým kuchařem.
“Doktor” Petr Matějka
Středisko Vydří stopa, jeho oddíly Studánka, Stopaři a Duha obsadily, jako každým rokem, v červenci půvabné místo Na Volešku a užívali si skautských prázdnin. Užívali se vším všudy – nádherná příroda, krásné počasí a parta kamarádů. A kuchyně? Podle slov strávníků to nemělo chybu a často zaznívalo “já si dám dvojitou, doktore!” … to když byla třeba rajská nebo meruňkové knedlíky.
Skautů a skautek z oddílů sušického střediska Vydří stopa se tu za první prázdninový měsíc vystřídalo téměř 70. Nejmladší z nich, dvou a půl leté Johance Brázdové, se tábor evidentně líbil – strávila tu téměř tři týdny a podle slov maminky, která je také oddílovou vedoucí hartmanických skautů, by tu klidně vydržela i déle.
Nechybělo tu nic – koupání, bydlení, kuchyně a hlavně zábava a život v přírodě. S “doktorem” jsme obešli stany, podívali se jak bydlí “dospěláci” v teepee, pročetli denní program, zhodnotili teplotu přírodní koupele a nakoukli i do kuchyně.
Od Petra Matějky většinou čtete sportovní zpravodajství, zajímavosti, nebo rozhovory. Tak tentokrát jsme vyzpovídali my jeho:
Petře, jak dlouho se věnuješ skautingu a co tě k němu přivedlo?
Po návratu z vojny v roce 1990 mě oslovili kamarádi, jestli bych nechtěl zkusit pracovat s dětmi v tehdy obnovovaném skautském sušickém středisku. Rozhodl jsem se že to zkusím a nějak se to protáhlo 🙂 .
Co bylo tím impulsem, když sis řekl “chci být skaut”? Co tě ovlivnilo? Máš nějaký vzor?
Nedá se říct, že by byl nějaký zásadní impuls nebo nějaká událost která by byla tím rozhodujícím momentem. spíš jsem se postupně nějak hlouběji zachytával. Když jsme v devadesátém roce začínali, tak lidí, kteří měli nějaké zkušenosti se skautingem bylo mezi námi pár a vesměs ti, kteří skauting zažili po roce 1968 jako děti nebo jako dospívající. Zbytek lidí se učil tak nějak za pochodu a proto jsme to brali jako výzvu a většina z nás si na táborech a akcích realizovala tu romantiku a hraní, které jsme za minulého režimu nezažili .
Mě osobně na skautingu přitahovalo a přitahuje to, že to není jen volnočasová náplň, kde jsou děti pasivními konzumenty, ale je to dobře propracovaný systém, který dává i dětem možnost aktivně se podílet na tvorbě programu a vyzkoušet si spoustu rolí, které se jim mohou v pozdějším životě hodit.
Konkrétní vzor nemám, těch lidí co mě nějakým způsobem ” popostrčili ” bylo víc, nerad bych na někoho zapomněl.
A jak se stalo, že jsi se ocitl v roli kuchaře?
Tak tady je odpověď poměrně jednoduchá – rád jím a taky rád vařím, takže jsem se v kuchyni vždycky nějak “motal”, takže pak už šlo jen o to nasměrovat to motání správným směrem :-).
Co tvoji strávníci? Je horší vařit pro děti, nebo pro dospělé?
Děti jsou určitě náročnější strávníci než dospělí. Trefit se do dětské chuti je vždycky trochu sázka do loterie, letos to kupodivu celkem vyšlo.
Když jsi několikrát denně připravoval jídlo pro tolik krků, byl jsi na to sám, nebo jsi měl pomocníky?
Hlavní část vaření jsem dělal sám, samozřejmě pokud ostatním zbyla chvilka a měli chuť se zapojit, tak jsem jejich pomoc uvítal.
A jaký byl jídelníček? Co se setkalo s největší pochvalou?
Na jídelníček už mám léty osvědčený model, vyzkoušený na předcházejících akcích (včetně dávkování), ale každý rok se snažím zařadit něco nového – letos to byl třeba vepřový guláš s knedlíkem.
Největším hitem na dětských akcích jsou vždycky sladká jídla – já už léta vařím na táborech meruňkové knedlíky – letos jsme jich dělali zhruba 120, ale myslím, že i kdyby jich bylo 200 tak se sní beze zbytku 🙂
Děkujeme za pozvání a za rozhovor. Hezký zbytek léta a jestli máš ještě nějakou dovolenou, tak ať ti vyjde podle tvých skautských představ.
—
Na Volešku bylo krásně a ani se nám nechtělo odjet. Tak trochu jsme klukům a holkám záviděli, že oni tam mohou ještě nějaký ten den zůstat.
Během naší návštěvy se na svoje Světlušky přijela podívat i Dáša Jíchová, v “civilu” investiční technik města, teď na mateřské dovolené. Bylo to jen krátce před tím, než se jí narodila dcerka Adélka. Gratulujeme a přejeme rodičům i Adélce, aby je provázela jen samá radost, štěstí a sluníčko!
A. Staňková, V. Strejc
Foto z Volešku najdete ve fotogalerii
