Loučení s létem nemusí být vždy jen smutně nostalgickou tečkou za prázdninami, jak jsem sám mohl přesvědčit – zvlášť, když se toho ujme hospoda Pod sjezdovkou alias U mědvěda. Ta totiž ve spolupráci s obcí Kubova Huť poslední srpnový, a tedy i prázdninový den, zamávala létu zvesela a hlavně hudbou – 31. srpna 2013 uspořádala První ročník Country, Folk Bluegrass Festivalu a přizvala k tomu řadu skvělých a hlavně nadšených muzikantů. A tak se sluncem zalitou Kubovkou v časných odpoledních hodinách rozlehly nezaměnitelné bluegrassové tóny, které jako z partesu vystřihla výborná skupina Congrass – její svižné songy probraly z víkendového klimbání každého, kdo má rytmus v těle, a venkovní terasa U medvěda se začala utěšeně plnit návštěvníky.
Congrass Písek
Pak jsem si dovolil svou troškou do festivalového mlýna přispět i já se svým folk a bluesovým repertoárem. Coby Šumavou okouzlený Pražák jezdím na Kubovku už řadu let, a tak jsem si mezi místními nechtěl uříznout ostudu, takže jsem dal do svého muzicírování celé srdce. A odměnou mi byl nejen aplaus i uznalé pokyvování, ale taky blažený pocit, že jsem se tak skvělé rozlučky mohl zúčastnit jako účinkující.
Mike Perry
A po mně už následoval křehký host – jediný zahraniční – Tatiana Staňková z Ukrajiny, která však je už několik dlouhých let jednou místních obyvatel. Svými něžnými i rozvernějšími lidovkami z východu, stejně jako typickými ruskými dumkami vzala za srdce každého na terase.
Tatiana Staňková
Monika a Vojta přijeli také z Prahy a přivezli s sebou tklivě znějící harmoniku, kytaru, elektrické piáno a řadu písniček od Radůzy, Hany Hegerové nebo Zuzany Navarové.
Monika a Vojta, Praha
No, a na závěr to rozbalila oblíbená a všemi očekávaná domácí kapela Boubínský Expres a ve svižném country tempu, vyhrávala až do večerních hodin, kdy už skoro nebylo vidět na struny a citelně se ochladilo.
Boubínský expres
Kdo by si ale myslel, že tím festival skončil, pořádně se zmýlil. Uvnitř útulné hospůdky se pak všichni muzikanti tak nějak propojili, přidala se i řada později příchozích a jam session i bujaré veselí pokračovalo do pozdních nočních hodin. Ještě teď mi hlavou znějí všechny krásné písně a duní tóny rozjařilých kytar, basy, harmonik i mandolíny…
Vskutku parádní loučení… Tak kdy se U medvěda sejdeme příště?
Text a foto: Mike PERRY
