Naší redakci navštívil bratr Vládi Kotála, se kterým jsme nedávno dělali rozhovor.
Jeho i jeho rodinu rozčílilo, jaké nesmysly zde Vláďa navyprávěl o rodičích.
Proto jsme i jemu dali prostor k vyjádření.
Co Vás přivedlo až k nám do redakce?
Nelíbilo se mi, že bratr v rozhovoru pošpinil rodinu a především rodiče. Naši rodiče již nežijí a nemůžou se bránit tomuto nařčení a tak jsem se rozhodl, že uvedu vše na pravou míru.
Nechápu, jak mohl Vláďa říct, že nemá rád své rodiče a že ho naučili krást. Krást začal až když se osamostatnil a začal si žít svůj život. To bylo jeho rozhodnutí. Rodiče nás odmalička vychovávali s láskou. Měli tři kluky a museli se ohánět, aby nás uživili. Já jsem jako malý měl cukrovku. V té době sehnat léky a dodržovat dietu, kterou jsem měl předepsanou, stálo hodně peněz. Tatínek pracoval u Lesů, pracoval v lese, poté dělal vrátného a maminka uklízela.
V 77 zemřel tatínek na leukémii a maminka dostala v 78. roce mrtvici a rok ležela v nemocnici. Poté musela být ubytována v Domově důchodců v Kůsově. O mě se musel postarat můj starší brácha Pepík, jinak bych skončil v dětském domově. Maminka na Vláďu často vzpomínala, občas jsme ho za ní zavezli, ale najít Vláďu střízlivého a slušně oblečeného byl problém. Po smrti maminky jsme se rozdělili o dědictví, Vláďa dostal svůj podíl a jak s ním naložil je jeho věc. Já jsem zde pouze chtěl nastínit život naší rodiny, jaký byl doopravdy. Ať už je to vymyšlená historka o rybníčku, nebo o tom, že nás táta postřílí brokovnicí. V životě nic takového otec neřekl a ani nám ničím takovým nevyhrožoval.
Proč myslíte že si Vláďa vymýšlel o rodičích, že jej bili a neměli jej rádi?
Vláďa svádí svůj osud na někoho jinýho, ale on je dospělej a zodpovídá sám za sebe. Ono je to jednodušší svést vinu na rodiče, bratry, než si uvědomit, jak dopadl, svojí vinou.
My jsme mu několikrát našli práci i s ubytováním a on se nám vysmál a řekl, že stejně už dělat nebude, že se mu už nechce. Když se vrátil z kriminálu, dotovali jsme ho, snažili jsme se mu pomoci. Vždyť je to můj a Pepíkovo brácha.
Vláďa vždy využil pouze finanční pomoc o nic jiného nestál. Když jsme mu nabídli oblečení,jídlo, pití, na Vánoce jsme mu vše dovezli i do toho jeho provizorního bydlení, tak to odmítl. Vždy chtěl peníze jenom na pití.
Nakonec to došlo tak daleko, že nám chodil k domu o půlnoci a vykřikoval před domem, že chce peníze. Lidem se to samozřejmě nelíbilo.
Jsem rád za celou svojí a bráchovo rodinu, že jsem měl možnost reagovat na rozhovor s mým bratrem a uvést věci na pravou míru. My žijeme spořádaný život, máme rodinu a děti a svoje vlastní starosti. Přesto jsme na Vláďu nezanevřeli a pokud by potřeboval v životě pomoct, rádi mu pomůžeme. Ale nesmí toho zneužívat a využívat své situace. Změnit jí může kdykoliv.
Roman Kotál
Tento rozhovor vznikl v rámci doplnění informací o rodinné situaci. Nebudou k němu umožněny komentáře{jcomments on}{jcomments off}.
(ld)
