Tereza Huříková (* 11. února 1987 ve Vimperku) je česká bikerka a silniční cyklistka (specializuje se na časovku). Je juniorskou mistryní světa v silniční časovce i v cross-country na horských kolech. Stala se první juniorkou v cyklistické historii České republiky i Československa, která získala titul mistryně světa na silnici. V roce 2008 si vybojovala účast na olympiádě v Pekingu. Zatím nejúspěšnější období své sportovní kariéry prožila v klubu Česká spořitelna MTB pod vedením trenéra Jiřího Lutovského.
Sportovní kariéra
V dětství navštěvovala mnoho zájmových kroužků – malovala, tancovala, hrála na flétnu a mezi jejími koníčky, vzhledem k tomu, že oba rodiče jsou tělocvikáři, nemohl chybět ani sport. Ten u ní nakonec nad ostatními zájmy zvítězil. Nejprve se věnovala především běhu na lyžích v lyžařském klubu ve Vimperku. Pak ji trenér Jiří Lutovský seznámil se závodní cyklistikou.
Ahoj Terezko. Můžeš mi, prosím, odpovědět na pár otázek?
Ano 😉
Ano, tohle je krásná bikerka Tereza Huříková
V kolika letech jsi začala jezdit na kole?
Od mala jsem s rodiči na kole jezdila po výletech na Šumavě, závodit na celorepublikové úrovni jsem začala ve 13 letech.
Proč zrovna horské kolo a kdo tě k němu přivedl?
Běhala jsem na lyžích, ke kolu mě inspirovaly holky Hanušovy a Katka Neumanová, které úspěšně tyto dva sporty kombinovaly. Dovedl mě ke sportu můj táta, trenér a tělocvikář, který mě i mého bráchu trénoval ve všech sportech, ke kterým jsme v mládí přičichli. Já u cyklistiky vydržela a stejně tak i můj taťka.
Jak vzpomínáš na začátky své kariéry?
Byli plné pádů, modřin a odřenin. To jsem na lyžích nezažívala. Navíc strach z technicky obtížných sjezdů. To vše mě zprvu dost odrazovalo, ale brzy jsem se na kole začla cítit jistěji a vítězila na Českých pohárech. To mě přesvědčilo, že tento sport je pro mě ten pravý.
Šumavské kopce jsou těžké, jak je to ve světě?
Vždycky jsem trénovala s klukama, ti mají v kopcích silově navrch, takže jsem měla pocit, že šumavské kopce jsou opravdu dlouhé a tvrdé! Pak jsem se poprvé dostala do Livigna a Alpy mi ukázaly, jaký je rozdíl mezi horami a náhorní plošinou 😉 Beskydy, kam jsem se před lety odstěhovala se taky nenechaly zahanbit a pořádně mě vyškolily – jsou strmé a dlouhé. Mezi nimi jsou ale i dlouhá údolí plná cyklostezek! To na Šumavě rovinu nenajdeš. Ať už je to jakkoliv, moc mi ta neopakovatelná šumavská krajina chybí a vždycky z ní budu pocházet.
Kolikrát týdně trénuješ?
Minimálně 6 dní v týdnu trénuju na kole a volný den vždy vyplním posilováním, plaváním, jógou. Pokud tedy zrovna necestuju, cesty totiž zaberou taky velkou část mého času. Světové poháry máme opravdu po celém světě.
Kolik tak za rok stihneš závodů?
Kolem dvaceti.
Jak vzpomínáš na začátky ve Vimperku?
Krom už vzpomínaných častých pádů to byla dřina držet krok se staršími kluky. Rozhodně mi ty roky daly hodně do života. Vyrostla jsem tam v profesionální cyklistku a vždycky z těch let spolupráce s taťkou a Luťákem budu čerpat.
Sleduješ výbornou práci trenéra Jiřího Lutovského ve Vimperku a tvého tatínka (Vojty Huříka) ?
Jasně že jo. Taťka cyklistikou a svými svěřenci opravdu žije a tak se nemusím ani moc vyptávat, abych byla v obraze, jak se mladým daří. Jsem ráda, že je jeho práce koníčkem i když už jsme s bráchou vyletěli z hnízda.
Terezi největší fanoušek…tatínek Vojťěch Huřík
Co říkáš na mladého borce Jana Vastla?
Mám radost hlavně z toho, že je to upřímný, skromný a pokorný kluk, který na sobě hodně pracuje. Má velký potenciál, tak doufám, že bude pracovat vytrvale a trpělivě, protože to nejnáročnější má teprve před sebou – elitní kategorii. Stejně tak věřím v Martina Stoška a mám z něj stejně dobré pocity.
Jezdíš radši s holkama nebo s klukama?
Trénuju povětšinou se svým klukem, a to nejradši! 😉 někdy je ale fajn zpestřit si přípravu partou. Nejvíc mi sedí klučičí peloton, v něm jsem vyrostla!
Jsi spokojená v novém týmu Specialized Racing ?
Velice spokojená! Je to opravdu profesionání tým, kde každý člen dělá svou práci na 100%. To je motivační i pro nás závodníky. Vedle toho tým funguje jako jedna velká multikulturní rodina, což závodníkům dodává pocit bezpečí a pohody, tak důležité k podání maximálního výkonu.
Co se stalo v Norském Hafjell ?
Někdy se to nesejde. Neměla jsem žádné technické problémy, trať mi seděla, fyzicky jsem se cítila dobře, přesto v den D mé tělo nepracovalo na 100 % a kvůli respiračním problémům jsem musela zatavit a požádat o pomoc naši fyzioterapeutku týmu Specialized Rcing. Trvalo to ale příliš dlouho, než se jí povedlo mě přivést k normálnímu dechu a závod tím pro mě skončil. Nečekané finále svěťáku…
Byla jsi překvapená, že Kateřina Nash ukončila kariéru?
Ano, mrzí mě to, ale chápu Kačenku. Jako Američanka musí absolvovat mnohem víc cest, což je hrozně vyčerpávající. Bude mi na dalším světáku chybět, ale jinak se o ní nebojím. Je to šikovná holka, která bude úspěšná i v další etapě svého života. Hlavně jí přeju, aby byla spokojená a šťastná.
Kdy začne příprava na novou sezónu 2014?
Ještě dojíždím sezónu 2013, poslední závody ve Zlíně a ve Francii, pak plynule přeskočím na krosy. Na ty se už těším, dostala jsem od Specialized krásný stroj! Pak dám chvíli pauzu, užiju si zimy a potom pojedu najíždět objem na Mallorcu do naší oblíbené Alcudie. První závody pak plánuju na Kypru.
Díky za rozhovor a ať se ti daří tak, jak si představuješ.
Zdeněk Formánek
