Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – únor 2014

1 února, 2014
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala

28.února:

Čas letí jako voda – druhý měsíc čtrnáctého roku se loučí.

A činí tak za dvoustupňového tepla, zpola rozpouštějícího námrazy na boubínských smrcích, …

… které jako by se snažil z druhé strany zachránit mrazivý vítr. Ledové krystalky se ostatně nacházejí i v atmosféře, o čemž svědčí nejen slabé náznaky parhelií, …

… nýbrž i krásný halový sloup zapadajícího posledního únorového sluníčka.

27.února:

Z toho už se sněhové vločky nad Vimperkem nenarodí …

26.února:

Trvající slunečné počasí nevylučuje mrazivá kouzla, ačkoli ta sama o sobě zimu nezachraňují …

25.února:

Dosavadní vývoj nasvědčuje tomu, že poslední únorový týden by se mohl odehrát v krásném počasí, provázeném blankytným nebem …

… a slunečním jasem, povstávajícím nad kouzelnými ranními opary, …

… které si lze nejlépe vychutnat pohledem shora.

I neočekávané se tu hravě může stát skutečností, …

… rodí-li se tu …

… krůček za krůčkem …

… vydařený slunečný den.

V takových okamžicích jistě nikomu neschází zima, která čím dál více promarňuje období své zákonné vlády.

Slunečních pohlazení si dosyta užívají horští velikáni, …

… stejně jako ti, kdož jim sahají sotva po kotníky.

A sluníčko neskrývá svou stále vzrůstající životadárnou sílu …

24.února:

Čest letošní zimy zachraňují již jen noční mrazíky, které však s ránem hynou …

… a vyklízejí prostor dojmům ryze jarního charakteru.

23.února:

Nedejme se posledního únorového nedělního večera mýlit zdáním sněhové pokrývky na boubínském vrcholu – vespod se totiž ukrývá především zákeřný led, s nímž si zatím sluníčko nijak zásadně neporadilo, snad aby nepřišlo o jedno z polí své půvabné výtvarné působnosti.

Dnes se však právě pozvolna chystá odcestovat na opačnou stranu zeměkoule, a tak už jen protáhlo stín naší bájné hory do optické blízkosti Temelína, …

… probarvilo západní oblohu, …

… spolu s jemným oparem, za nímž lze jen tušit ukryté Alpy, dodalo lehce zasněného výrazu Trojmezenské hornatině …

… a teď už mu zbývá všehovšudy poslední sestupný krůček skrze úzký vodorovný mrak nad Luzným a Roklany.

Teploměr tu dokázal jediným stupněm překročit nulu směrem vzhůru a mírný vítr situaci nijak nedramatizuje, …

… takže je možno vychutnat si v klidu vše, co tu další z řady kouzelných západů přebohatě nabízí, …

… a to nejen pohledem z vrchu rozhledny.

22.února:

Slibovaný teplý únor nadále skutečně trvá, staré sněhové zásoby …

… již také vykllízejí bojiště, občasným čerstvým sněhem dávno opuštěná.

21.února:

Snad se osudům vimperského zámku blýská na lepší časy – ostatně každé místečko, které vedle historického prožitku …

… nabídne další možnosti příjemného úniku do světa kouzelné fantazie …

… a osvěží tak duši, je už teď nanejvýš vítaným obohacením.

20.února:

Bylo zřejmé, že sníh nevydrží, ale i za tu chvilkovou zimní iluzi to stálo …

19.února:

Od samého rána byl ve vzduchu sníh, …

… třebaže se oteplilo na dva stupně nad nulou.

Včerejší barvy opět nahradilo šedomodro, ba i s postupující mlhou, …

… ale sluníčko přece jen dostalo šanci …

… dát o sobě pod sněhovými mraky vědět aspoň změnou barevného tónu.

Na zcela oschlou boubínskou věž se pak začaly snášet první sněhové vločky, byť bez šance na udržení.

V případě nebezpečně zledovatělých cest je určitě vítáno, když sníh neskryje zrádný povrch, který by se lehce mohl stát původcem nejednoho úrazu.

Ale přece jen se náhle začalo sypat jako z roztržené peřiny … aspoň na chvilku symbolicky, aby nám únor stále tolik nepřipomínal namísto zimy předjaří, ne-li přímo samotné jaro.

18.února:

Dnešní den se zapíše do historie jako svátek halových jevů. Vše začal jako první Měsíc, když kolem sebe vytvořil nejen halový kruh, ale v jeho rámci též obdobu parhelia (zde pravého), která nebývá k vidění příliš často a v daném případě se nazývá paraselenium.

Boubín pak už volal po barevné změně, jíž se i dočkal.

V tomto okamžiku se zdálo, že sluníčko dnes příliš mnoho prostoru nedostane. Chvilku po svém východu skutečně podle předpokladu zmizelo v mracích, …

… ale ještě před tím se stihlo pozdravit na protější straně se zapadajícím Měsícem.

Po nějakou chvíli se zdálo, že dnešní příděl zajímavých změn je vyčerpán, …

… a to i nad dokonale viditelnými Alpami, …

… což by možná v nejednom případě představovalo signál k odchodu z rozhledny, na níž se ke všemu proháněl docela nepříjemný silný mrazivý vítr. Teploměr oproti včerejšku zaznamenal pokles o dva stupně pod bod mrazu.

Sluníčko však zatím poctivě stoupalo do výše, náhle s pomocí větru zdolalo oblačnou clonu … a rázem se blýsklo, jako podle měsíční inspirace, výstavním pravým parheliem, …

… naznačujícím dokonce pokračování …

… do halového oblouku, který se mu však nepodařilo dokreslit.

Pranic to ale nevadilo, i tento samotný úkaz dokonale potěšil oko, obzvláště pak v kombinaci s čerstvými námrazami na konstrukci rozhledny.

Každopádně dal též podnět k vyčkání, zda se neobjeví i jeho levý protějšek. A stalo se, včetně vrchního i spodního slunečního halového sloupu. Během zlomku vteřiny však postupující oblačnost dala zmizet původnímu pravému parheliu, …

… takže možnost spatřit onen půvabný jev v symetrickém provedení zahynula ještě dříve, nežli na ni bylo pomyšleno.

Nejdůležitější je však skutečnost, že tu opět zrodil slunečný den, v němž je i přes celkově nepříznivý stav sněhu možno vystopovat náznaky zimního období.

17.února:

Tak tedy sníh do třetice – a tentokrát už skutečně autentický letošní. Postarala se však o něj jen nejvýše položená šumavská místa, …

… včetně Boubína, z nějž ovšem pohledy do nižších partií vesměs nepřinášely sněhomilům zásadní uspokojení.

Jak vidno, svou troškou do mlýna přispěl i Bobík, …

… avšak ostatní, nižší vrcholy, zde již v rámci Šumavského předhůří, byly zjevně nuceny spokojit se o víkendu s pouhým deštěm.

Kdyby k tomu pak člověk označil dnešní počasí známým souslovím “nic moc”, určitě by se zásadně nespletl, …

… nicméně i za takových situací bývá nač se z Boubína dívat, …

… nemluvě o tom, že vždy může nastat i překvapivá proměna.

Zpravidla se o ni postará sluníčko, …

… ani dnes tomu nebylo jinak. K překvapivým situacím náleželo i náhlé vysvobození Velkého Javoru, do poslední chvilky zahaleného hustou oblačností.

Východní strana opět nabídla působivé krepuskulární paprsky, …

… za jejichž asistence vznikaly výjevy místy bezmála dramatické, …

… jindy pak pro změnu s nádechem zvláštní zasněnosti.

Ale je čas na slíbený čerstvý víkendový sníh. Ten, pravda, dole v podboubínských lesích připomínal spíše jemný průsvitný poprašek moučkového cukru na jablečném závinu, ale na vrcholu vytvořil pro změnu půlcentimetrový přírůstek, což je s ohledem na celkové srážkové aktivity zatím asi maximální možný výkon. Není zkrátka rok jako rok, ani zbývající únorové vyhlídky nevypadají z hlediska sněhu slibně.

16.února:

Zatažená a co chvíli mrholivá neděle opět svádí ke vzpomínce, která by snad i z prvního pohledu zavoněla exotikou dálek, …

… nebýt toho, že se jedná o detail hromady nahrnutého loňského sněhu, s úsměvem odtávajícího na jednom školním dvoře.

15.února:

Celodenní slunečno je jistě vítané … ale přece jen by bylo lepší, kdybychom k němu v půli února mohli mít na základě lidového rčení jistotu, že všechna ” … pole sílí”. Takhle však sílila konkrétně před čtyřmi lety.

14.února:

Nevyjdou-li meteorologické předpovědi naprázdno, měl by nás o víkendu očekávat sněhový příděl, …

… těžko však v daném okamžiku předvídat, jak vydatný.

Na Boubíně se již dnešního rána ohlásil jeho předvoj, když v dvoustupňovém mrazíku …

… začala zprvu poletovat, po chvilce pak poměrně hustě padat drobná bílá krupice.

Ta však vedle toho, co se v rychlém sledu odehrávalo na obloze po celém obzoru, …

… prakticky vůbec nepoutala pozornost.

Sluníčko by zprvu patrně nikdo nečekal, …

… a přesto dokázalo dokonale využít situace, …

… která mu na první pohled vůbec nebyla příznivě nakloněna, …

… a protáhlo se k nám …

… každou ze skulin, kolik jich jen mezi hustou oblačností našlo.

Postupně tak z toho vzešla úchvatná hra krepuskulárních paprsků, …

… trvající zhruba dvacet minut, …

… nežli se sluníčko definitivně probojovalo nad postupně roztrhané mraky, …

… aby nám uchystalo krásně vydařený pátek, jímž se půlí letošní únor.

13.února:

Osada Libínské Sedlo (dříve Fefry) se může právem pyšnit půvabným gotickým, později barokně přestavěným kostelíkem sv. Anny, …

… ovšem, jak už to bývá, nevyhnula se ani stavbám, které pro změnu jinak malebnou krajinu poměrně výrazně hyzdí. Naštěstí lze předstírat, že je nevidíme, a plně se věnovat zajímavému netradičnímu pohledu na dva šumavské bratry – Bobík a Boubín, kdy prvně jmenovaný, ač o 98 m nižší, působí naopak dojmem vyššího a celkově masivnějšího. Celá odtud pozorovaná dvojice ostatně budí zdání, že si tu naši velikáni kompletně prohodili místa.

Boubín se však každopádně prozradí přinejmenším rozhlednou.

12.února:

Meteorologický radar dnes ukazuje výraznou srážkovou aktivitu na východě naší země, …

… což pohled z Boubína vstříc sluníčku od samého rána jedině potvrzoval.

S ohledem na třístupňový mrazík a ledový vítr, který se mimochodem staral o půvabné variace nejrozmanitějších oblačných seskupení, pak jistě není daleko realitě odhad, …

… že Moravané se dočkali přímo sněhového přídělu.

11.února:

Za podobnými výjevy se stále musíme letos oproti stejnému času loňského roku vypravit podstatně výše …

10.února:

Další únorový týden započal ve znamení chladna a bezvětří. Leckde zaznamenali až sedmistupňový mrazík, Boubín však byl milosrdnější – pouhé dva stupně pod nulou a k nim zajímavá podívaná do zvláštně uskupených oblak.

Temelínské páry jako by dnes skládaly uctivou poklonu, …

… a také bylo čemu – v ústrety jim nad čerstvě vyšlým sluníčkem vzlétl ze samých cirrů utkaný bájný pták.

Jinak ovšem celkové ladění krajiny víceméně připomínalo sobotu, …

… a to doslova v bleděmodrém.

Přece jen se však najde něco nového – za noc stačil připadnout zhruba centimetr sněhu.

9.února:

Chvilkové drobné poletování sněhových vloček příliš mnoho zimní nálady nepřineslo, takže celá neděle se nesla v duchu návaznosti na sobotní nevýrazno … teprve večer přinesl citelnější ochlazení a s ním nad náhle roztrhanou oblačností i měsíční záři.

8.února:

Jako by se nám tu opět hlásila změna počasí, …

… ponořila se dnes krajina, osvobozená od inverze, …

… do celkem poklidného zádumčiva, provázeného třemi stupni nad nulou.

Pocit předjaří však dané době přece jen nenáleží …

… a pod vlivem nepřirozeného sucha v šumavských lesích se vkrádá obava, zda letošní rok bude provázen dostatkem vody.

7.února:

Pro dnešní dopoledne se všechny meteorologické servery shodly na pěkném, teplém slunečném počasí. Nemýlily se. Boubínský vrchol si spokojeně užíval pěti stupňů nad nulou za zcela únosného větru … pohledy všemi směry, zejména pak alpským, předčily všechna očekávání.

Dokonalé kulisy pro impozantní východ Slunce, …

… a to nejen na příslušné straně, …

… mohly už jen samy o sobě uspokojit laického pozorovatele i odborníka.

Samotný východ pak, jako vždy za podobných podmínek, nezklamal, …

… stejně jako alpské proměny …

… v závislosti na stoupajícím a sílícím sluníčku.

Ani obrat o sto osmdesát stupňů …

… z hlediska možnosti úžasných zážitků neselhal.

Zkrátka opět další z nanejvýš vydařených boubínských úsvitů … ALE …

… snad se tu probudilo letité uspávané svědomí vůči opomíjenému sourozenci.

Tolikrát už zde figuroval mimo jiné i pohled k Bobíku, pro leckteré turisty ve srovnání s Boubínem snad i nezajímavému (z hlediska výsledného dopadu na přírodu by ovšem, jak vyplyne dále, právě onen poměrný nezájem zasluhoval díkůvzdání), neboť nemajícímu rozhlednu, …

… která by mohla nabídnout cokoli z toho, co je k vidění třeba zrovna o tři snímky výše. Ano, tady k rozhledu do dáli skutečně slouží jen několik přírodou vytvořených mezer v bohatém smrkovém porostu – ale například touto se nám dnes ukázaly na obzoru i Brdy.

Také pohled směrem od vrcholového kamene míří do vnitrozemí …

… a našli bychom i mnohá další pozorovací místa, dávající nám mimo jiné příležitost k ověření vlastních schopností rozpoznat, kterýže kout naší vlasti, či případně zemí našich sousedů, jsme spatřili. V té souvislosti se pak nabízí především žhavá otázka, jak je tomu s viditelností Boubína. Odpověď vyžaduje velmi pozorné hledání, ale poctivá snaha je nakonec korunována úspěchem.

Nutno však dodat, že ten by bez možností, jaké nabízí náležitá fotografická technika (či alespoň dobrý dalekohled), zdaleka nebyl tak výrazný, jako když se zásluhou výše řečeného nabízí i pohled na boubínskou rozhledu, z níž sem lze dorazit po zhruba stominutovém pochodu, zahrnujícím dvojí přechod ohrady boubínské obory a okořeněném slušným závěrečným stoupáním.

Krom jiného si tu pak člověk okamžitě uvědomí, jakou daň platí právě Boubín za nesrovnatelně větší turistickou návštěvnost, …

… a současně dá za pravdu všem, kdož kdy prohlásili, že atmosféra zdejšího skalnatého vrcholu působí tajemněji.

Ano, lidské zásahy, včetně těch neblahých, jsou na této kouzelné hoře skutečně naštěstí minimální a ponechávají jí tak dokonalý prostor pro volný, nespoutaný život.

Nemalé překvapení pak přináší i sestup tzv. Kubrnskou cestou – ještě dříve, nežli tato klesne k Zátoňské hoře, nabídne takovýto pohled, v němž za situace, jakou byla už od samého rána dnešní, nescházejí ani Alpy.

6.února:

Dosavadní zimní vývoj občas láká k zjištění, jak jsou na tom v daném ohledu jinde, třeba mimo geografický rámec Šumavy a v každém případě poměrně daleko od Vimperka … ale nakonec i zde, na břehu částečně zamrzlého Munického rybníka, lze vystopovat právě vimperskou vazbu. Plných dvě stě dvacet osm let totiž bylo naše město součástí schwarzenberského panství … a cesta po hrázi zmíněného rybníka vede k loveckému zámečku Ohrada u Hluboké, jejž dali postavit první majitelé Vimperka ze jmenovaného rodu, mj. náruživí lovci – kníže Adam František ze Schwarzenberku a jeho manželka, kněžna Eleonora Amálie, rozená z Lobkovic. O obou se lze více dočíst zde: http://www.vimperk.eu/index.php/vimperk/104-historie-obce/378-natrikrat-pohrbeny-vevoda

5.února:

Občas je zkrátka nutno smířit se s tím, že některé městské partie budeme hledat jen velmi obtížně, pakliže vůbec budou k nalezení …

4.února:

Již včerejší večer dával velkou naději, že první únorové úterý se (někde) stane krásným slunečným dnem.

Vše po delší době započalo opět zajímavým teplotním rozdílem – sedmistupňový vimperský mrazík byl doplněn do výsledné osmičky jedním stupněm nad nulou, naměřeným na vrcholu Boubína.

Inverzní hladina zjevně v průběhu noci klesala a dokonale čistý obzor tak zase jednou uchystal sluníčku dokonalé podmínky, …

… jejichž zásluhou se objevilo na své startovní čáře již v 7:24 .

Bylo by nanejvýš divným, kdyby se za tak ideálních okolností …

… nedal na svém známém místě spatřit Klosterwappen. Samozřejmě tu také, byť v mlhavém obrysu, nescházel, …

… o krásně čistých rakouských Alpách nemluvě.

Krajina pod Libínem se dnes směrem k Boubínu z velké části zbaví mlhy, …

… což však nelze stejnou měrou předpokládat na vimperském směru.

Zde momentálně tvoří jakési pomyslné rozhraní oblast kolem Mářského vrchu, …

… kde se už na první pohled nezapře jednoznačná nadvláda mrazíku, kouzlícího tu půvabné zimní náladové obrázky.

Ale člověk má ze všeho spatřeného stále převažující pocit, že během jediné cesty na Boubín i zpět prochází více ročními obdobími … svědčí o tom mimo jiné proměny bučin nad Basumskými lukami – jednou zářících charakteristickým zbarvením opadaného listí, vkrátku pro změnu lehce pocukrovaného, až konečně ukrytého pod čerstvým bílým příkrovem … to vše v neustálém, ba chtělo by se říci překotném koloběhu rozmarů této vrtkavé zimy.

Také les nad Kubovkou byl ještě včerejšího podvečera pohádkově přikrášlen bohatou námrazou. Sluníčko zkrátka nezapře stále větší sílu, …

… ale co dnes vzkáže Vimperským, není vůbec jednoznačnou záležitostí. Jak napověděl pohled shora, nad naším městem se, byť v řidší podobě, stále přelévala mlha. Buďme však rádi za každý náznak zlepšení – a dnešek jej jistě přinesl … 🙂

3.února:

Již třetí den nás v nepřetržitém sledu nutí k útěkům z kalně bílého sevření, …

… jež dnes končilo opět zhruba v deváté nadmořské stovce metrů, nad nimiž prostřednictvím svých rozptýlených zbytků …

… dalo jako vždy příležitost slunečním kouzlům.

Silný vítr dokázal částečně vyčistit příhraniční končiny, …

… zato vnitrozemí si ještě nějaký čas užije inverzního vězení.

Volba je tedy stále jasná – za sluníčkem jedině vzhůru … 🙂

2.února:

Také první únorová neděle započala ve znamení mlhy, tentokrát hustší a na rozdíl od včerejší i trvalé … úniková cesta jako vždy vedla vzhůru – tentokrát postačila výška okolo devíti set nadmořských metrů, v níž se pod Sklářským vrchem rozkládá zajímavé místo posvátného klidu, jako stvořené k odpočinku a tichému rozjímání.

Podle biblického vzoru bylo již v minulém století nazváno Getsemanskou zahradou … a je třeba tu pobýt, nechat se prostoupit jeho léčivou atmosférou, …

… v níž i nádech přemožené mlhy působí jako úžasný duševní balzám. Že tu nic nepřipomíná únor? O to přece vůbec nekráčí …

1.února:

Žádný z dosavadních jednatřiceti dnů letošního roku zatím nepředvedl v rozmezí osmi hodin, tedy pouhé třetiny svého času, tak výraznou teplotní proměnu jako první únorový. Zrána poměrně brzy uvolnil v mrznoucí mlze prostor sluníčku, …

… za což mu buďme vděčni, neboť to nebývá běžnou samozřejmostí. Jistě pak není sporu o tom, že právě zasněné souznění hřejivých paprsků s pozvolna se rozpouštějícím chladným bělostným závojem přináší možnost nejintenzivnějšího osobitého vnímání zimních krás.

A sluníčko se činilo neustále – i po poledni nacházelo přebohatý dostatek tvůrčího materiálu …

… a současně dávalo najevo svou stále vzrůstající sílu. Inu, již je znát, že se s námi oproti počátku roku vítá ráno o půlhodinku dříve a o bezmála tři čtvrtě hodiny později se večer loučí.

Ačkoli by sníh měl touto dobou nekompromisně vládnout, vysoko nad Vimperkem působil v ojedinělých zbytcích spíše jako ponížený poddaný – a není divu, nezvykle teplý, příjemně hladící vzduch by tu svědčil spíše pro konec dubna, nikoli pro začínající únor.

Najít pak stopu po zimní bělosti v lesích, jimiž se dalo kráčet bez sebemenšího pocitu chladu pouze v košili, …

… bylo docela oříškem.

Teprve v podvečer se zase únorově ochladilo a změny okolo Mářského vrchu opět začaly dávat naději zimnímu vývoji situace. Upřímně řečeno, moc si však od toho neslibujme, vše zatím nasvědčuje tomu, že i letos si zima vzájemně “poleze do zelí” s jarem …

Fotokronika Jana Tláskala – leden 2014