Reportáž Martina Kramera z jednoho dne stráveného s hasiči ve službě měla u vás, čtenářů, velký ohlas. Proto jsme se rozhodli s naším projektem „Jeden den s…“ pokračovat a příležitostně vám ukázat, tak trochu jinak než z krátkých zpráv, práci nejen ostatních složek integrovaného záchranného systému, ale i z jiných profesí.
Pomáhat a chránit – práce policistek a policistů ze Sušice
Jakkoli podrobně bych chtěl práci policistů zveřejnit, přece jen jsem povinován, stejně jako ostatní média, dodržovat jistou etiketu a postupovat v souladu se zákonem. A tak i v dnešní reportáži budou některá čísla na fotografiích nečitelná, neprozradím, kdy a kde budou probíhat silniční kontroly, ani další fakta, která prostě zveřejnit nelze. I přesto věřím, že den s policisty ve službě tak, jak ho ‘obyčejný smrtelník’ běžně nezažije, vás zaujme a lépe pochopíte, že dopravně-bezpečnostní akce, kontrola osob i hlídková činnost po městě mají svůj smysl a heslo, které jejich práci provází, opravdu platí!
Dovolím si ale nahradit některé, pro nás ze zpráv známé, ovšem pro ‘můj’ pohled poněkud šroubované odborné popisy a čistě pracovní fráze jednodušší mluvou. Věřím, že protože nepůjde o úřední záznam ani komentář policistů v přímé řeči, bude mi to pro tentokrát prominuto.
Pracovní den začíná v 07:30
Na rozdíl od hasičů, policisté, kteří spolupracovali na této reportáži, nastupují do dvanáctihodinové služby třicet minut po sedmé ráno. I přes pravidelnou pracovní dobu však není možné striktně dodržet délku pracovní doby, protože policisté a policistky končí svoji směnu až po splnění všech povinností týkajících se zejména zpracování administrativních záležitostí (úřední záznamy, ohledání míst činů, denní výkazy o provedených činnostech a výsledcích hlídkové činnosti…).
Když přijdou policisté „do práce“ – do budovy OO PČR Sušice, o které se ještě zmíním, protože mě hodně příjemně překvapila svým interiérem a vybavením, musí se převléknout do služebního stejnokroje – mají dvě možnosti uniforem. O tom, kterou si vezmou, ale rozhoduje jejich nadřízený a také příslušné závazné pokyny Policejního prezídia ČR týkající se nošení služebních stejnokrojů. Neplatí tedy, jak si mnozí občané myslí, že si policisté mohou chodit „v čem chtějí“.
Samozřejmě nesmí zapomenout na služební zbraň, pouta, teleskopický nebo jiný obušek, slzotvorný prostředek, ruční radiostanici (vysílačka), list instruktáže, kde je přesně určena činnost dané hlídky s aktuálními úkoly, kontaktními místy a časovým harmonogramem. Dalším nezbytným vybavením jednotlivých policistů jsou: pokutové bloky, právní předpisy v tištěné formě, poznámkový blok, propisky a další nutné věci, které potřebují k výkonu své práce.
V případě motorizovaného výkonu služby je hlídka vybavena služebním vozem, neprůstřelnými vestami, přístrojem na detekci přítomnosti alkoholu v krvi (alkoholtester), fotoaparátem, svítilnami a také policejní páskou, kterou se vymezuje prostor dočasného zákazu vstupu civilních osob na policií ohraničené místo. Další nedílnou součástí výbavy hlídkujících policistů v rámci zajišťování bezpečnosti silničního provozu, se z důvodu stále se zvyšujícího počtu řidičů ovlivněných psychotropními a omamnými látkami, stal jednorázový test na detekci právě těchto látek s názvem DrugWipe v několika verzích.
Po převlečení do služebního a kompletního vystrojení přichází další nezbytný úkon pro službu policistů, a to seznámení se s aktuálním pátráním po osobách, vozidlech a věcech. V rychlém sledu pak musí ještě projít informace o aktuální bezpečnostní situaci v blízkém i vzdálenějším okolí Sušice. Policisté k tomuto využívají různé celorepublikové nebo celosvětové evidence, do kterých mají přístup všichni policisté v ČR.
Činnost týkající se pátrání ze strany policistů je různorodá. Jako příklad můžeme uvést pátrání po hledaných a pohřešovaných osobách, uprchlých vězních, pachatelích trestných činů nebo jiných správních deliktů, nezletilých svěřencích výchovných a detekčních zařízení v ohrožení, odcizených vozidlech, věcech, případně věcech s tím souvisejících. Nezřídka je vedeno pátrání i po ztracených vodicích a asistenčních psech pro nevidomé a jinak hendikepované občany. I přes značně obsáhlé databáze se však policista neobejde bez detailní místní znalosti svého služebního obvodu.
I policista musí „úředničit“
Práce policistů neprobíhá pouze „v terénu“, ale velká část služebních povinností je očím občanů skryta. Jedná se zejména o administrativní činnost, která tvoří značnou část pracovní náplně. Probíhá v moderně vybavené budově, kde součástí vnitřní dispozice budovy je místnost dozorčí služby pro příjem oznámení od občanů, „čekárna“, s pohodlnými polstrovanými sedačkami v modré barvě (doplňují koncepci nově rekonstruovaných oddělení Policie České republiky v rámci projektu „P 1000“). Čekací místnost pro veřejnost je doplněna stojany s časopisy a různými informačními materiály pro veřejnost.
Pamatováno je tu na všechno a na všechny, kteří policisty mohou potřebovat a mohli by se uvnitř budovy zdržovat – zajímavým prvkem, který mne mile překvapil, je přebalovací pult pro kojence, nechybí bezbariérový přístup (včetně toalet).
Protože se jedná o režimové pracoviště, je zbylá část vnitřních prostor veřejnosti nepřístupná bez doprovodu služby konajícího policisty. Můžeme ale prozradit, že kromě jednotlivých kanceláří, ve kterých mají policisté k dispozici počítače a další vybavení pro administrativní činnost, a šaten policistů, se zde nachází policejní cela pro krátkodobé umístění zadržené osoby, v další části třeba také posilovna pro udržování fyzické kondice příslušníků policie.
„Jsme v gala“, vyrážíme do ulic
Papírování je prozatím hotovo a dvoučlenná motorizovaná hlídka se vydává do ulic města. Namíří si to je služební Škodě Octavia stříbrné barvy s reflexními polepy modro-žluté barvy a s výstražným rozhlasovým zařízením umístěným na střeše, zaparkované před budovou policie. „Majáky“ jsou policisté oprávněni užít ke zrychlenému přesunu na místo události, kde by hrozilo nebezpečí z prodlení, a policisté tedy využívají toto zařízení pro využití práva přednosti v jízdě. Jednoduše – když jde o čas, využijí všechna zařízení proto, aby byli na místě co nejrychleji.
Leckdy ale zbytečně – tedy v tom smyslu, že řidiči na silnicích jsou prostě netolerantní a neukáznění. Ale nejde jen o řidiče – jsou to i chodci a cyklisté, kdo občas pěkně zkomplikuje situaci. Je to naschvál? Ignorace? Nechápavost? S tímhle se ale bohužel nesetkávají jenom policisté, ale i ostatní složky IZS… Možná by si ti řidiči, cyklisté a chodci, kteří nejsou ochotni respektovat výstražná znamení a řídit se pole toho, měli hodně rychle uvědomit, že tahle rozsvícená auta mohou jednou jet zachraňovat život jim, nebo jejich blízkým. A přes ‘ucpané’ silnice …
Služba, nebo část služebního dne, který jsem mohl s hlídkou místní policie strávit, byla poměrně klidná. Probíhaly denní pořádkové kontroly míst, osob i řidičů a (naštěstí) se vše obešlo bez násilí, agrese a nutnosti používat víc než jen slova. Ale abych tuhle reportáž uzavřel něčím víc, než že „všechno bylo v pořádku“, vyptával jsem se. A přišla řeč i na omyly a pomluvy, které o policistech kolují. Takže ještě doplnění o tom, co-jak-proč….
Každodenní povinnosti
Základní činností policistů obvodního oddělení je dohled nad veřejným pořádkem v daném služebním obvodě, kontrolování míst, kde dochází k častému shromažďování závadových osob (narkomani a narušovatelé veřejného pořádku).
Kontrola vozidel a osob v nich je samozřejmě také nedílnou součástí každodenní služby.
Hlídka kontroluje dodržování základních pravidel silničního provozu – rychlost, pásy, stav vzorků pneumatik, technický stav vozidel, řidičská oprávnění a také (mezi řidiči nejpopulárnější) přítomnost alkoholu či omamných a psychotropních látek v krvi řidiče, ale i fyzickou přítomnost zakázaných látek v autech.
V případě potřeby spolupracují policisté v rámci Integrovaného záchranného systému s ostatními složkami při požárech, dopravních nehodách, otevírání bytů a dalších mimořádných situacích. Policie v takových případech provádí zejména evakuace osob, vymezení bezpečnostního prostoru a zajištění zákazu vstupu nepovolaným osobám, zajišťování stop, zjišťování totožnosti osob, asistence při transportu osob do zdravotnického zařízení a poskytnutí ochrany zdravotnickému personálu před agresivními pacienty.
Mýty a zase jenom mýty
O policistech a jejich práci koluje velké množství mylných informací. Některé vážně úsměvné, jiné z neznalosti situace. Při rozhovoru s policisty jsme několik takových ‘mýtů – nesmyslů’ probrali – hlavně těch, které se objevují na sociálních sítích, v diskuzních fórech, televizních reportážích, nebo jsou jinak medializované.
mýtus / nesmysl č. 1 – pro svačinu „na majáky“
Jestliže se policista rozhodne použít výstražné rozhlasové zařízení modré barvy (VRZ), musí mít k tomuto pádný důvod. Okolnosti, při kterých je policista oprávněn VRZ použít, je stanoveno v příslušném zákoně. Jakékoliv zneužití ze strany policisty je protiprávní. Při použití VRZ musí policista dbát zvýšené opatrnosti, a proto si i on rozmyslí, jestli majáky pustí.
mýtus / nesmysl č. 2 – policisté musí být vždy za jízdy připoutání, nesmějí telefonovat a při rychlé jízdě musí používat „maják“
To není pravda. V zákonu o provozu na pozemních komunikacích jsou stanoveny výjimky z určitých práv a povinností řidičů, které se vztahují právě na policisty.
mýtus / nesmysl č. 3 – chovají se jako v Kobře 11:
Různé televizní seriály a filmy představují práci policistů jako neustálé pronásledování řidičů a střílení po lidech na potkání. V tomto případě se jedná o zcela smyšlený děj skutečné služby policistů, protože i oprávnění policisty použít služební zbraň, nebo donucovací prostředky, je přesně vymezeno v příslušném zákoně. Není tedy možné, aby si policista střílel ze služební zbraně tak, jak je nám z televize známo. Také nečekejte od policistů, že se s pachateli přestupků či trestných činů budou rvát. Cílem je vždy zadržet pachatele tak, aby nedošlo k újmě na zdraví a pokud možno se nic neponičilo. Pokud tedy budete policii ujíždět (radím vám, abyste to nedělali), nebudou do vás policisté zběsile najíždět a střílet kolem sebe hlava nehlava, jako tomu bývá v některých seriálech!
mýtus/ nesmysl č. 4 – policisté jen zbytečně„buzerují“ řidiče:
Je pravdou, že policisté ve velké míře provádějí kontrolu vozidel a řidičů. Což, pochopitelně, má své důvody. S neustále se zvyšujícím počtem aut na komunikacích je potřeba působit zejména preventivně vůči řidičům. A víte sami, z nejrůznějších zpráv, že někteří jsou nepoučitelní… nehledě na statistiky nehodovosti a tragických následků.
I používání bezpečnostních pásů a technicky způsobilých vozidel je podmínkou pro snížení nehodovosti a počtu zranění osob. Dalším důvodem je stále se zvyšující počet řidičů jedoucích pod vlivem alkoholu a omamných či psychotropních látek.
Chování řidičů by bylo na celou jednu románovou kapitolu. Kontrola na silnicích mimo jiné chrání ty „slušné“ , aby se na silnicích cítili bezpečněji. Víte o tom, že jste něco zanedbali, nesundali nohu z plynu včas, nerozsvítili? Chcete se s hlídkou, která vás kontroluje hádat, Proč? Slušné chování je prostředek k tomu, rozumně se domluvit. A to doslova – leckdy nemusí váš prohřešek končit pokutou! A pokud není zbytí a váš přestupek je z těch závažnějších, které se prostě pokutovat musí, věřte, že agresivním chováním vůči policistům jen posouváte jeho výši směrem nahoru.
mýtus/ nesmysl č. 6 – feťákům se radši vyhnou
Opravdu si myslíte, že když se policie půl roku snaží dopadnout dealery nebo drogově závislé při takovém činu, který je prokazatelný a nesporný, tak aby mohli jít do vazby a k soudu, že jim je ve výsledku jedno, jak to dopadne? Že jim je jedno, že volně chodí po ulicích? Tak to je velký omyl!
V současné právní úpravě není ‘konzumace’ drog protiprávním jednáním. Proto tedy není možné, aby policisté zavřeli každého narkomana, který se svobodně pohybuje jako běžný občan a nedopouští se žádného protiprávního jednání. Policisté však provádějí to, co je jim v legislativní rovině dovoleno – projednávání přestupků nebo trestných činů na úseku držení výše zmíněných látek, případně jejich distribuce.
Je také potřeba říci, že policisté z OO PČR v Sušici intenzivně kontrolují místa, kde se tyhle osoby zdržují a pokud vidí na ulici nějakou „známou firmu“, kontrole se nevyhne.
Kdybychom pokračovali ve vysvětlování známých nesmyslů a mýtů, byl by to dlouhý seriál. Tak jen zkratkou: chcete-li věřit, věříte. Pochybujete-li, zeptejte se. Myslíte si, že je to nemožné? Ověřte si to. Neberte až tak vážně seriálové honičky a střílečky.
Ono „pomáhat a chránit“ v uniformě a viditelně, není totiž vůbec jednoduché; přesto to dělají tak, jak nejlépe dovedou a jak je jim zákonem dovoleno. Navíc značnou míru rizika, kterému se vystavují dnes a denně při denních i nočních službách kdy neví, na koho zrovna natrefí, přijali bezvýhradně jako běžnou součást svého života. A to rozhodně není málo.
Závěrem chci poděkovat všem, kteří se mnou spolupracovali a díky nimž jsem mohl fotit a psát o práci v uniformě a pod heslem „Pomáhat a chránit“ tak trochu jinak – jmenovitě policistům Jirkovi, Lubošovi a Vaškovi, tiskové mluvčí Policie České republiky okresu Klatovy Daně Ladmanové a vedoucímu OO PČR Sušice Pavlu Uxovi. Čtenářům přeji, aby policisty nikdy nepotřebovali a aby i oni se zkusili občas na jejich práci podívat z opačné strany, než na které se vyskytují právě zmíněné mýty a nesmysly…
Martin Kramer
{gallery}susice/2014/4_duben/policie_foto_popis_web/{/gallery}
