Řeč je o nové knížce Přemysla Čecha s názvem „Trefen šumavským genem“ a oslovuje všechny milovníky Šumavy, Sušičáky rodilé i odrodilé, obyvatele i náhodné návštěvníky tohoto krásného kousku Šumavy.
Novou publikaci, která čtenáře provede po historii i současnosti Šumavy, představuje známé i méně známé osobnosti, kterým Šumava učarovala, a připomíná významné události, vydalo plzeňské nakladatelství RegionAll, jehož ředitelka Hana Voděrová byla také jedním z kmotrů při slavnostním křtu ve čtvrtek minulý týden.
PhDr. Přemysla Čecha známe nejen z televizní obrazovky, ale také jako pravověrného Sušičana, Šumaváka tělem i duší, nadšeného turistu, badatele a novináře, autora již několika titulů. Lidé – místa – události …. tak by se dal velmi stručně shrnout obsah nové knížky, ve které najdeme Jožu Mrázka Hořického, Marii Urbancovou a Vojtěcha Scheinosta, vzpomínky jedné z nejznámějších německých rodin na Šumavě – Honesových -, osobnost šumavského pábitele Václava Hrabánka a mnoho dalších. Věnuje se i smutným událostem, jako je konec kdysi světově proslulé sklárny, broučková kalamita, kompletně mapuje deskovou „šarádu“ pamětní desky v Sušici, dozvíte se co spojuje Wericha, Kováříka a Heřmánkovou, i o cestě „lesní manekýny“ Dagmar Brčákové z přehlídkových mol do šumavských močálů. Nevynechá současné problémy Šumavy, ani otázky „střežené“ (Tady je Bakalovo…), podívá se do zákulisí natáčení prvního šumavského seriálu Policie Modrava…
Velmi poutavé čtení doplňují neméně zajímavé snímky, z rodinných archivů, nebo získaných od přátel a spolupracovníků. Ať už se ale věnuje jakémukoliv tématu, vždy ho podává zajímavou a velmi čtivou formou.
„Po Šumavě jsem začal courat od nejmladších let a zůstalo mi to do dneška. Průměrná perioda, po které musím zase nasát trochu Šumavy, je podle mých pozorování tři týdny. Pokd tuto dobu překročím, dostavuje se abstinenční efekt, začínám být podrážděný a vím, že potřebuji další dávku Šumavy. K lékaři jsem s těmito problémy nešel, protože vím, že takto postižena je i další řada lidí, a dokonce takových, do kterých bych to vůbec neřekl. Souhrnnou diagnózu pro takto postižené poměrně výstižně trefila moje kamarádka (a spolupostižená) Marie Malá, když tuto sortu lidí definovala jako Milovníky Šumavy. A František Vláčil, režisér a mimořádně citlivý člověk, když jsem mu řekl, že pocházím ze Šumavy, zdvihl obočí a pronesl: „Pane kolego, toho si važte. I takový Dostojevský byl proti Šumavě jen ubohý kabaretiér!“ píše Přemysl Čech v úvodu své knihy a dodává pozvánku, z níž je dobře patrný vztah k Šumavě:
„Tak schválně – pojďme se projít po Šumavě a rozhlédnout se. Třeba nějaké zapomenuté tajemství ještě objevíme a když ne, tak si alespoň připomeneme, o čem ta moje Šumava také byla nebo dosud je.“
Proto tedy neváhejte a projděte se spolu s autorem. Třeba také zjistíte, že ono „potrefení“ neminulo ani vás. Knžka je k dostání na obvyklých místech u sušických knihkupců.
Slavnostního křtu ve Smetanově sále se zúčastnily desítky „potrefených Milovníků Šumavy“ a velmi dobře se bavili. Nejen vyprávěním Hany Voděrové a Přemysla Čecha, ale i ostatních pozvaných hostů, kteří se pak ochotně zhostili role kmotrů a novou knížku pozvedli k očím čtenářů. Atmosféru hudbou doplnila Karavana Swingers Band.
-as-
{gallery}susice/2014/6_cerven/premek_krest_kopie/{/gallery}
